Rakovina vaječníků

Rozbalit box

Obsah boxu

Rakovina vaječníků je souhrnný název pro skupinu nádorových onemocnění, která postihují vaječníky, ženské pohlavní žlázy. Jedná se o jedno z nejzávažnějších gynekologických nádorových onemocnění, často označované jako "tichý zabiják". Důvodem je, že v raných, dobře léčitelných stadiích má velmi nespecifické nebo žádné příznaky, což vede k diagnóze často až v pokročilé fázi, kdy je léčba komplikovanější a prognóza horší.

Většina zhoubných nádorů vaječníků vychází z epitelových buněk, které pokrývají povrch vaječníku. Méně časté jsou nádory vycházející ze zárodečných (germinálních) buněk nebo podpůrné (stromální) tkáně vaječníku. Léčba se opírá především o kombinaci chirurgického zákroku a chemoterapie, v posledních letech se stále více uplatňuje i moderní cílená léčba.

🧬 Charakteristika a typy

Nádory vaječníků se klasifikují podle typu buněk, ze kterých vznikají. Toto rozdělení je klíčové pro určení prognózy a volbu nejvhodnější léčebné strategie.

Epitelové nádory

Tvoří přibližně 90 % všech zhoubných nádorů vaječníků a typicky se vyskytují u žen po menopauze. Vznikají z povrchové vrstvy buněk vaječníku. Podle histologického vzhledu se dále dělí na několik podtypů:

Serózní karcinom: Nejčastější typ, často diagnostikovaný v pokročilém stadiu. Může být high-grade (agresivní) nebo low-grade (méně agresivní). High-grade serózní karcinomy jsou často spojeny s mutacemi v genech BRCA1 a BRCA2.
Mucinózní karcinom: Druhý nejčastější typ, buňky produkují hlen. Tyto nádory mohou dosahovat velkých rozměrů.
Endometrioidní karcinom: Vzhledem připomíná sliznici dělohy (endometrium). Často se vyskytuje společně s endometriózou.
Karcinom ze světlých buněk (clear cell): Je méně častý, ale bývá agresivnější a odolnější vůči standardní chemoterapii.

Germinální nádory

Vycházejí ze zárodečných buněk, které produkují vajíčka. Tvoří asi 5 % ovariálních nádorů a typicky postihují mladší ženy a dívky. Mají obecně velmi dobrou prognózu, protože jsou citlivé na chemoterapii. Patří sem například dysgerminom, teratom nebo nádor ze žloutkového váčku.

Stromální nádory

Vznikají z pojivové tkáně vaječníku, která produkuje ženské hormony estrogen a progesteron. Tvoří asi 5–8 % případů. Tyto nádory mohou být hormonálně aktivní a způsobovat příznaky jako abnormální děložní krvácení. Patří sem například nádory z buněk granulózy nebo Sertoliho-Leydigových buněk.

🩺 Příznaky a diagnostika

Problémem rakoviny vaječníků je absence specifických časných příznaků. Symptomy, které se objevují, jsou často mylně přisuzovány méně závažným zažívacím nebo urologickým potížím.

Rané a pozdní příznaky

Mezi příznaky, které by neměly být ignorovány, pokud jsou nové a přetrvávají déle než několik týdnů, patří:

Přetrvávající nadýmání a pocit plnosti
Bolesti v podbřišku nebo v oblasti pánve
Potíže s jídlem nebo rychlý pocit sytosti
Častější močení nebo nutkání na močení
Změny ve vyprazdňování (zácpa nebo průjem)
Nevysvětlitelný úbytek na váze
Chronická únava
Bolest zad

V pokročilých stadiích se může objevit ascites (hromadění tekutiny v břišní dutině), který způsobuje viditelné zvětšení břicha.

Diagnostické metody

Při podezření na rakovinu vaječníků je provedena série vyšetření: 1. Gynekologické vyšetření: Lékař může pohmatem zjistit zvětšení vaječníků nebo přítomnost útvaru v pánvi. 2. Transvaginální ultrazvuk: Je klíčovou zobrazovací metodou, která dokáže detailně zobrazit vaječníky a odhalit podezřelé útvary, jejich velikost a strukturu (např. cysty, solidní části). 3. Krevní testy: Stanovuje se hladina nádorového markeru CA 125. Jeho zvýšená hodnota může signalizovat rakovinu vaječníků, ale není specifická – může být zvýšena i u jiných stavů, jako je endometrióza, zánět nebo v těhotenství. U žen po menopauze má však vyšší vypovídající hodnotu. 4. Další zobrazovací metody: Pro posouzení rozsahu onemocnění a případných metastáz se využívá počítačová tomografie (CT) břicha a pánve, případně magnetická rezonance (MRI) nebo pozitronová emisní tomografie (PET/CT). 5. Biopsie a histologie: Definitivní diagnóza je potvrzena až histologickým vyšetřením tkáně získané během operace. Vzorek je analyzován patologem, který určí přesný typ a stupeň agresivity (grade) nádoru.

📈 Staging a prognóza

Staging popisuje rozsah šíření nádoru v těle. Pro rakovinu vaječníků se používá mezinárodní FIGO klasifikace:

Stadium I: Nádor je omezen pouze na jeden nebo oba vaječníky.
Stadium II: Nádor se rozšířil do dalších orgánů v malé pánvi (např. děloha, vejcovody, močový měchýř).
Stadium III: Nádor se rozšířil mimo pánev do břišní dutiny (např. na pobřišnici) nebo do mízních uzlin.
Stadium IV: Nádor vytvořil vzdálené metastázy mimo břišní dutinu (např. v plicích nebo játrech).

Prognóza je přímo úměrná stadiu, ve kterém je nemoc odhalena. Zatímco u stadia I je pětileté přežití více než 90 %, u stadia III klesá na přibližně 30–40 % a u stadia IV je ještě nižší. Bohužel, asi 70 % případů je diagnostikováno ve stadiu III nebo IV.

🔬 Rizikové faktory a prevence

Přesná příčina vzniku rakoviny vaječníků není známa, ale existuje řada faktorů, které zvyšují nebo snižují riziko.

Hlavní rizikové faktory

Věk: Riziko stoupá s věkem, nejčastěji se objevuje u žen po 50. roce života.
Genetická predispozice: Asi 15–20 % případů je dědičných. Nejvýznamnější jsou mutace v genech BRCA1 a BRCA2, které výrazně zvyšují celoživotní riziko vzniku rakoviny vaječníků (až na 40 % u BRCA1) i rakoviny prsu. Rizikový je také Lynchův syndrom.
Rodinná anamnéza: Výskyt rakoviny vaječníků, prsu, tlustého střeva nebo dělohy u blízkých příbuzných.
Reprodukční historie: Riziko zvyšuje bezdětnost, první těhotenství ve vyšším věku, časný nástup menstruace a pozdní menopauza. Předpokládá se, že souvisí s počtem ovulací během života.
Endometrióza: Přítomnost děložní sliznice mimo dělohu mírně zvyšuje riziko některých typů ovariálního karcinomu.
Obezita a životní styl: Vyšší BMI je spojen s mírně zvýšeným rizikem.

Ochranné faktory a prevence

Těhotenství a kojení: Snižují počet ovulací a tím i riziko.
Užívání hormonální antikoncepce: Dlouhodobé užívání (více než 5 let) prokazatelně snižuje riziko až o 50 %.
Chirurgická prevence: U žen s vysokým genetickým rizikem (např. nosičky mutace BRCA) se doporučuje preventivní odstranění vaječníků a vejcovodů (profylaktická adnexektomie) po dokončení reprodukčních plánů. Tento zákrok snižuje riziko o více než 95 %.

Screening pro běžnou populaci zatím neexistuje, protože dostupné metody (ultrazvuk, CA 125) nejsou dostatečně spolehlivé a vedou k mnoha zbytečným operacím.

💊 Léčba

Léčba rakoviny vaječníků je komplexní a multimodální. Základem je kombinace chirurgie a chemoterapie.

Chirurgická léčba

Cílem operace je dvojí: stanovit přesnou diagnózu a rozsah onemocnění (staging) a odstranit co nejvíce nádorové hmoty (tzv. cytoredukce nebo debulking). Optimální je, pokud se podaří odstranit všechny viditelné nádory. Standardní výkon zahrnuje:

Odstranění obou vaječníků a vejcovodů (bilaterální salpingo-ooforektomie).
Odstranění dělohy (hysterektomie).
Odstranění omenta (tukové řasy v břišní dutině).
Odběr vzorků z mízních uzlin a podezřelých míst na pobřišnici.

Chemoterapie

Je podávána téměř všem pacientkám po operaci (adjuvantní chemoterapie) s cílem zničit zbývající mikroskopické nádorové buňky. Standardem je kombinace léků na bázi platiny (např. karboplatina) a taxanů (např. paklitaxel), podávaná v cyklech nitrožilně. U pokročilých nádorů lze chemoterapii podat i před operací (neoadjuvantní chemoterapie) ke zmenšení nádoru.

Cílená (biologická) léčba

Představuje moderní směr v léčbě. Tyto léky cílí na specifické molekulární mechanismy nádorových buněk:

PARP inhibitory (např. olaparib, niraparib): Jsou velmi účinné zejména u pacientek s mutací v genech BRCA1/BRCA2. Blokují enzym PARP, který je klíčový pro opravu DNA, což vede k zániku nádorových buněk. Podávají se jako udržovací léčba po chemoterapii.
Anti-angiogenní léčba (např. bevacizumab): Brání nádoru ve vytváření nových cév, čímž ho "vyhladoví".

Radioterapie

Radioterapie (ozařování) se u rakoviny vaječníků používá méně často, spíše paliativně ke zmírnění příznaků, jako je bolest způsobená metastázami.

🌍 Epidemiologie

Rakovina vaječníků je celosvětově sedmým nejčastějším nádorem u žen. Incidence je vyšší v průmyslově rozvinutých zemích. V je ročně diagnostikováno přibližně 1000 nových případů a jedná se o čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí na zhoubný nádor u žen. Vzhledem k pozdní diagnostice zůstává úmrtnost relativně vysoká ve srovnání s jinými gynekologickými nádory.

💡 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

Co jsou vaječníky? Jsou to dva malé orgány v pánvi ženy, velké asi jako mandle. Mají dva hlavní úkoly: produkují ženské hormony a každý měsíc uvolňují vajíčko pro možné oplodnění.
Co se stane při rakovině? Některé buňky ve vaječníku se začnou nekontrolovatelně množit a vytvoří nádor. Ten může růst, prorůstat do okolí a jeho buňky se mohou uvolnit a cestovat po těle, kde zakládají nové nádory (metastázy), nejčastěji v břišní dutině.
Proč je těžké ji odhalit včas? Vaječníky jsou uloženy hluboko v pánvi a nádor může dlouho růst, aniž by způsoboval potíže. Příznaky jako nadýmání nebo bolesti břicha jsou velmi běžné a ženy i lékaři je často přisuzují zažívání. Proto se na nemoc často přijde, až když je rozšířená.
Jaký je rozdíl mezi chemoterapií a cílenou léčbou? Představte si, že nádorové buňky jsou plevel na zahradě.

   * Chemoterapie je jako plošný postřik, který ničí vše, co rychle roste – tedy nejen plevel (rakovinu), ale i některé užitečné rostliny (zdravé buňky, např. vlasové folikuly, krvinky). Proto má vedlejší účinky jako padání vlasů nebo nevolnost.
   * Cílená léčba je jako chytrý zahradník, který zná slabinu konkrétního druhu plevele. Použije přípravek, který ublíží jen tomuto plevelu a ostatní rostliny nechá na pokoji. Proto je účinnější a má méně vedlejších účinků, ale funguje jen u nádorů s danou "slabinou" (např. genetickou mutací).

Šablona:Aktualizováno