Stoletá válka
Obsah boxu
Stoletá válka byl sériový ozbrojený konflikt mezi Anglickým královstvím a Francouzským královstvím, který s přestávkami trval od roku 1337 do roku 1453. Její název je poněkud zavádějící, neboť se nejednalo o jediný nepřetržitý válečný stav, ale spíše o sérii několika válek a období relativního klidu. Celková délka konfliktu činila 116 let. Hlavními příčinami byly dynastické nároky anglických králů z rodu Plantagenetů na francouzský trůn a dlouhodobé spory o anglická léna na francouzském území. Válka měla zásadní dopad na vývoj obou zemí, vedla ke zformování moderní národní identity, způsobila revoluci ve vojenství a přispěla k zániku středověkého rytířství.
📜 Příčiny konfliktu
Kořeny Stoleté války sahají hluboko do středověké historie a proplétají se v nich dynastické, teritoriální a ekonomické zájmy.
👑 Dynastická krize
Přímým spouštěčem války byla nástupnická krize po smrti francouzského krále Karla IV. v roce 1328. Ten zemřel bez mužského potomka, čímž vymřela přímá linie rodu Kapetovců. Nejbližším mužským příbuzným byl anglický král Eduard III., jehož matka Izabela byla sestrou Karla IV. Eduard III. si proto začal nárokovat francouzský trůn. Francouzská šlechta se však postavila proti, odvolávajíc se na staré salické právo, které údajně vylučovalo dědictví trůnu po ženské linii. Místo Eduarda byl králem zvolen jeho vzdálenější příbuzný Filip VI. z rodu Valois. Eduard III. zpočátku Filipovu volbu neochotně uznal, ale napětí mezi oběma panovníky přetrvávalo.
🗺️ Teritoriální spory
Druhým klíčovým faktorem byly spory o území. Angličtí králové od dob Viléma Dobyvatele drželi rozsáhlá území ve Francii jako léna. Do 14. století se tato území zmenšila na oblast Gaskoňska (část historické Akvintánie). Francouzští králové se snažili o centralizaci své moci a tato anglická enkláva pro ně představovala překážku. Anglický král byl sice suverénním panovníkem ve své zemi, ale za svá francouzská území byl vazalem francouzského krále. Tato dvojaká role vedla k neustálým třenicím a právním sporům, které Filip VI. často využíval k oslabení Eduardovy pozice. V roce 1337 Filip VI. Gaskoňsko zkonfiskoval, což Eduard III. považoval za casus belli a plně obnovil svůj nárok na francouzský trůn.
💰 Ekonomické faktory
Významnou roli hrály také ekonomické zájmy, především kontrola nad bohatým Flanderským hrabstvím. Flandry byly formálně součástí Francouzského království, ale jejich hospodářství bylo životně závislé na dovozu anglické vlny pro svůj prosperující textilní průmysl. Anglie měla zájem na udržení volného obchodu, zatímco Francie se snažila region pevněji ovládnout. To vedlo k podpoře anglických nároků ze strany flanderských měst.
⚔️ Průběh války
Válku lze rozdělit do několika hlavních fází, které se střídaly s obdobími příměří a relativního klidu.
První fáze: Edwardiánská válka (1337–1360)
Tato fáze je pojmenována po anglickém králi Eduardu III. a byla charakterizována drtivými anglickými úspěchy. V roce 1340 zničilo anglické loďstvo francouzskou flotilu v bitvě u Sluys, čímž si Anglie zajistila kontrolu nad Lamanšským průlivem. Zásadní zlom přišel v roce 1346 v bitvě u Kresčaku, kde angličtí lučištníci s dlouhými luky deklasovali mnohem početnější francouzskou rytířskou jízdu. Tato bitva ukázala zastaralost tradiční feudální taktiky. O rok později Angličané dobyli strategický přístav Calais. Další katastrofa pro Francii přišla v roce 1356 v bitvě u Poitiers, kde armáda vedená Eduardovým synem, Černým princem, nejenže porazila Francouze, ale dokonce zajala jejich krále Jana II. Dobrého. Francie se propadla do chaosu, zmítána povstáními (tzv. Jacquerie). Tato fáze skončila podepsáním míru z Brétigny v roce 1360, kterým se Eduard III. vzdal nároku na francouzský trůn výměnou za plnou suverenitu nad rozsáhlými územími v Akvitánii a Calais.
Druhá fáze: Karolínská válka (1369–1389)
Po nástupu schopného Karla V. Moudrého na francouzský trůn se situace začala obracet. Karel V. provedl vojenské a finanční reformy a jmenoval do čela armády talentovaného vojevůdce Bertranda du Guesclina. Francouzi se vyhýbali velkým otevřeným bitvám a místo toho vedli opotřebovávací válku, dobývali zpět hrady a města a využívali partyzánskou taktiku. Do roku 1380 se jim podařilo vytlačit Angličany z téměř všech území získaných mírem z Brétigny, s výjimkou několika pobřežních měst jako Calais a Bordeaux.
Třetí fáze: Lancasterská válka (1415–1453)
Po období relativního klidu, kdy se obě země potýkaly s vnitřními problémy, obnovil válku ambiciózní anglický král Jindřich V. z rodu Lancasterů. V roce 1415 se vylodil ve Francii a v bitvě u Azincourtu dosáhl jednoho z největších vítězství v anglické historii. Podobně jako u Kresčaku, i zde angličtí lučištníci zdecimovali obrovskou přesilu francouzských rytířů. Jindřich V. postupně dobyl celou Normandii. Francie byla v té době oslabena duševní chorobou krále Karla VI. a občanskou válkou mezi frakcemi Armagnaků a Burgundů. Burgundský vévoda se spojil s Angličany, což vedlo k podpisu smlouvy z Troyes v roce 1420. Podle ní se Jindřich V. oženil s dcerou Karla VI. a byl jmenován jeho dědicem na úkor legitimního následníka, dauphina Karla (pozdějšího Karla VII.).
Francouzské obrození a konec války (1429–1453)
Po nečekané smrti Jindřicha V. v roce 1422 se zdálo, že anglické vítězství je na dosah. Angličané a jejich burgundští spojenci ovládali sever Francie včetně Paříže. Zlom nastal v roce 1429, kdy se na scéně objevila mladá venkovská dívka Jana z Arku. Přesvědčila dauphina Karla, že je poslána Bohem, aby osvobodila Francii. V čele malé armády prolomila obléhání Orléansu, což byla klíčová strategická i morální vzpruha pro Francouze. Následně doprovodila Karla do Remše, tradičního korunovačního města, kde byl korunován na krále Karla VII., čímž byla zpochybněna legitimita anglických nároků. Ačkoliv byla Jana z Arku v roce 1431 zajata Burgundy, prodána Angličanům a upálena, její působení zažehlo ve Francouzích nový pocit národní hrdosti. V roce 1435 se Burgundsko smířilo s Karlem VII. a opustilo anglickou alianci. Francouzi, kteří modernizovali svou armádu a začali efektivně využívat dělostřelectvo, postupně dobývali zpět ztracená území. Válka definitivně skončila v roce 1453 bitvou u Castillonu, kde francouzské dělostřelectvo zničilo anglickou armádu. Anglii zůstalo na kontinentu pouze město Calais, které držela až do roku 1558.
⚙️ Válečná technika a taktika
Stoletá válka byla svědkem významných změn ve způsobu vedení války, které předznamenaly konec středověku.
- Anglický dlouhý luk: Nejdůležitější zbraň raných fází války. Tento luk, vyrobený z tisového dřeva, měl obrovský dostřel a průraznost, která dokázala probít i plátovou zbroj rytířů. Vyžadoval však léta tréninku, což vedlo v Anglii ke vzniku poloprofesionálních lučištníků.
- Vzestup dělostřelectva: Zatímco na začátku války byly palné zbraně primitivní, na jejím konci hrálo dělostřelectvo klíčovou roli. Francouzská armáda pod vedením bratrů Bureau efektivně využívala kanóny při obléhání hradů a měst, což dramaticky zkrátilo dobu dobývání. V bitvě u Castillonu bylo dělostřelectvo poprvé úspěšně použito i v polní bitvě.
- Úpadek rytířské jízdy: Bitvy jako Kresčak a Azincourt ukázaly, že masivní útok těžké jízdy může být zastaven disciplinovanou pěchotou a střelci. Role rytíře jako dominantní síly na bojišti začala upadat.
🌍 Důsledky a dopad
Stoletá válka zanechala hluboké a trvalé stopy na obou stranách kanálu La Manche.
- Pro Francii: Válka, ačkoliv zpustošila velkou část země, vedla k posílení centrální královské moci na úkor šlechty. Vytvořila silný pocit francouzské národní identity, symbolizovaný postavou Jany z Arku. Umožnila vznik stálé profesionální armády placené z daní.
- Pro Anglii: Porážka znamenala definitivní ztrátu kontinentálních ambicí a přinutila Anglii soustředit se na vlastní ostrovní rozvoj a námořní expanzi. Frustrace z porážky a ekonomické vyčerpání přispěly k vypuknutí dynastického konfliktu známého jako Války růží mezi rody Lancasterů a Yorků.
- Pro Evropu: Válka urychlila vojenskou revoluci, která změnila tvář evropského vojenství. Demonstrovala sílu pěchoty a nových technologií a přispěla k postupnému zániku feudalismu.
🧐 Pro laiky
Představte si Stoletou válku ne jako jeden dlouhý fotbalový zápas, ale spíše jako celou sezónu s mnoha zápasy a dlouhými přestávkami mezi nimi. Celé to trvalo 116 let.
- O co šlo? Hlavní spor byl o to, kdo má být králem Francie. Anglický král si myslel, že má na trůn právo, protože jeho matka byla francouzská princezna. Francouzi ale řekli "ne, přes ženskou to nejde" a vybrali si vlastního krále. K tomu se přidaly hádky o pozemky, které Angličané ve Francii vlastnili.
- Jak Angličané zpočátku vyhrávali? Angličané měli tajnou zbraň: dlouhý luk. Jejich lučištníci dokázali vystřelit šípy takovou silou, že probily i brnění francouzských rytířů na koních. Francouzi, zvyklí na čestné rytířské souboje, byli zděšeni, když je "obyčejní" lučištníci kosili z dálky.
- Jak se to otočilo? Když už to pro Francii vypadalo hodně špatně, objevila se Jana z Arku. Byla to mladá dívka, která dodala Francouzům novou odvahu a víru ve vítězství. I když ji nakonec Angličané upálili, její odkaz Francouze tak povzbudil, že začali vyhrávat. Také se naučili používat novou technologii – kanóny, kterými snadno bořili anglické hrady. Nakonec Angličany vyhnali skoro z celé Francie.