Lancasterové

Rozbalit box

Obsah boxu

Lancasterové
Zakladatel	Jan z Gentu
Popisek	Červená růže Lancasterů
První panovník	Jindřich IV.
Titul	Král Anglie Pán Irska Vévoda z Akvitánie Vévoda z Lancasteru
Obrázek	Red Rose of Lancaster.svg
Poslední panovník	Jindřich VI.
Rok založení	1362
Vedlejší větve	Beaufortové
Stát	Anglické království
Mateřský rod	Plantageneti
Zánik rodu	1471
Současný pretendent	Rod zanikl
Jméno	Lancasterové

Lancasterové (anglicky House of Lancaster) byli vedlejší větví anglického královského rodu Plantagenetů. Byli jednou ze dvou soupeřících stran v dynastickém konfliktu známém jako Války růží, který se vedl proti rodu Yorků, další větvi Plantagenetů. Z rodu Lancasterů vzešli tři angličtí králové: Jindřich IV., Jindřich V. a Jindřich VI..

Jméno rodu je odvozeno od titulu Vévoda z Lancasteru, který byl poprvé udělen Janu z Gentu, čtvrtému synovi krále Eduarda III.. Jeho syn Jindřich Bolingbroke se v roce 1399 zmocnil trůnu a stal se králem Jindřichem IV., čímž založil královskou linii Lancasterů. Jejich vláda skončila sesazením a pozdější vraždou Jindřicha VI. v roce 1471. Dědické nároky Lancasterů však přešly přes rod Beaufortů na Jindřicha Tudora, který se po vítězství v bitvě u Bosworthu v roce 1485 stal králem Jindřichem VII. a založil dynastii Tudorovců.

Symbolem rodu se stala červená růže, ačkoliv tento symbol byl popularizován až za vlády Tudorovců jako protiklad k bílé růži Yorků.

📜 Původ a vzestup

Kořeny rodu Lancasterů sahají k anglickému králi Eduardovi III.. Jeho čtvrtý syn, Jan z Gentu (1340–1399), získal díky sňatku s Blankou z Lancasteru, dědičkou obrovského lancasterského panství, titul Vévoda z Lancasteru v roce 1362. Tím se stal jedním z nejbohatších a nejmocnějších šlechticů v Anglii. Jan z Gentu hrál klíčovou roli v politice za vlády svého otce i synovce, krále Richarda II..

Po smrti Jana z Gentu v roce 1399 král Richard II. zkonfiskoval jeho rozsáhlé majetky a jeho syna a dědice, Jindřicha Bolingbroka, poslal do vyhnanství. Jindřich se však ještě téhož roku vrátil do Anglie v čele armády, původně s cílem získat zpět své dědictví. Rychle však získal podporu nespokojené šlechty a využil nepopularity Richarda II. k tomu, aby ho donutil k abdikaci. Jindřich Bolingbroke byl následně korunován jako král Jindřich IV., čímž obešel v nástupnické linii potomky druhého syna Eduarda III., Lionela z Antverp. Tento akt uzurpace položil základy budoucího konfliktu s rodem Yorků, kteří svůj nárok na trůn odvozovali právě od Lionela.

👑 Lancasterští králové

Vláda Lancasterů na anglickém trůnu trvala 62 let a zahrnovala tři panovníky, jejichž osudy byly dramaticky odlišné.

⚔️ Jindřich IV. (1399–1413)

Vláda Jindřicha IV. byla poznamenána neustálými boji o udržení moci. Jelikož se trůnu zmocnil silou, čelil po celou dobu své vlády četným vzpourám a spiknutím. Mezi nejvýznamnější patřilo povstání ve Walesu vedené Owainem Glyndŵrem a rebelie mocného rodu Percyů z Northumberlandu, kterou Jindřich potlačil v bitvě u Shrewsbury v roce 1403. Musel se také potýkat s finančními problémy a napjatými vztahy s parlamentem. V pozdějších letech trpěl vážnými zdravotními problémy, pravděpodobně leprou nebo jinou kožní chorobou, a postupně předával moc svému synovi. Zemřel v roce 1413.

🛡️ Jindřich V. (1413–1422)

Jindřich V. je považován za jednoho z největších anglických válečných králů. Po nástupu na trůn obnovil nároky Anglie na francouzskou korunu a znovu zahájil stoletou válku. Jeho vojenské úspěchy byly fenomenální. V roce 1415 dosáhl drtivého vítězství nad mnohem početnější francouzskou armádou v bitvě u Azincourtu. Toto vítězství mu umožnilo dobýt velkou část severní Francie, včetně Normandie. V roce 1420 donutil francouzského krále Karla VI. podepsat smlouvu z Troyes, která Jindřicha V. ustanovila regentem a dědicem francouzského trůnu. Oženil se s Karlovou dcerou Kateřinou z Valois. Jeho slibná kariéra však byla náhle ukončena, když v roce 1422 nečekaně zemřel na dyzenterii během dalšího tažení ve Francii. Zanechal po sobě pouze několikaměsíčního syna.

⛪ Jindřich VI. (1422–1461 a 1470–1471)

Jindřich VI. se stal králem jako devítiměsíční kojenec. Jeho dlouhá vláda byla katastrofou pro Anglii i pro lancasterskou dynastii. Během jeho nezletilosti vládla regentská rada, která nedokázala zabránit vnitřním sporům a postupné ztrátě anglických držav ve Francii, k čemuž přispělo i působení Jana z Arku. Jindřich VI. byl hluboce zbožný a mírumilovný muž, ale slabý a nerozhodný panovník, neschopný vládnout efektivně. V dospělosti trpěl záchvaty duševní choroby, které ho na dlouhá období zcela vyřazovaly z vlády.

Jeho neschopnost a vliv nepopulárních rádců, zejména jeho ambiciózní manželky Markéty z Anjou, vedly k nárůstu moci a popularity Richarda, vévody z Yorku, který měl sám legitimní nárok na trůn. Napětí mezi lancasterským dvorem a Yorkovou frakcí nakonec v roce 1455 přerostlo v ozbrojený konflikt – Války růží. Po sérii porážek byl Jindřich VI. v roce 1461 sesazen a na trůn nastoupil Richardův syn jako Eduard IV.. Jindřich byl krátce znovu dosazen na trůn v letech 1470–1471, ale po drtivé porážce lancasterského vojska v bitvě u Tewkesbury, kde padl i jeho jediný syn Eduard z Westminsteru, byl znovu uvězněn v londýnském Toweru a krátce nato zavražděn. Jeho smrtí vymřela hlavní mužská linie rodu Lancasterů.

🌹 Války růží a zánik rodu

Války růží (1455–1487) byly sérií občanských válek vedených o anglický trůn mezi rody Lancasterů a Yorků. Konflikt byl způsoben kombinací faktorů: slabostí vlády Jindřicha VI., ekonomickými problémy po prohrané stoleté válce a existencí silné opozice v čele s Richardem z Yorku, který měl silnější dynastický nárok na trůn než vládnoucí Lancasterové.

• Symboly: Červená růže Lancasterů a bílá růže Yorků. Tyto symboly se staly ikonickými až později, zejména díky Shakespearovi a tudorovské propagandě.
• Klíčové bitvy: První bitva u St Albans (1455), Bitva u Towtonu (1461), Bitva u Barnetu (1471), Bitva u Tewkesbury (1471).
• Konec přímé linie: Po bitvě u Tewkesbury v roce 1471 byli Jindřich VI. i jeho syn Eduard mrtví. Tím přímá lancasterská linie vymřela.

Dědické nároky Lancasterů však přežily prostřednictvím Markéty Beaufortové, pravnučky Jana z Gentu z jeho legitimizované linie s Kateřinou Swynfordovou. Její syn, Jindřich Tudor, se stal hlavním lancasterským pretendentem trůnu. V roce 1485 se vylodil v Anglii, porazil a zabil yorského krále Richarda III. v bitvě u Bosworthu a stal se králem Jindřichem VII. Svůj nárok posílil sňatkem s Alžbětou z Yorku, dcerou Eduarda IV., čímž symbolicky spojil oba znepřátelené rody a založil novou dynastii Tudorovců.

💡 Pro laiky

• Kdo byli Lancasterové? Byla to jedna ze dvou hlavních větví anglické královské rodiny (původně Plantageneti), která v 15. století bojovala o trůn. Byli jako jeden ze dvou týmů v celonárodním "finále" o to, kdo bude vládnout.
• Jak se dostali k moci? První lancasterský král, Jindřich IV., sebral trůn svému bratranci Richardovi II.. Nebylo to úplně podle pravidel, což způsobilo budoucí problémy.
• Čím jsou nejznámější? Především Války růží. Byla to dlouhá a krvavá občanská válka proti jejich příbuzným, Yorkům. Lancasterové měli jako symbol červenou růži, Yorkové bílou.
• Kdo byli jejich nejdůležitější králové? Jindřich V., slavný válečník, který vyhrál velkou bitvu u Azincourtu ve Francii. A jeho syn Jindřich VI., který byl naopak velmi slabý a zbožný král, za jehož vlády války růží začaly a lancasterská dynastie padla.
• Jak skončili? Poslední lancasterský král a jeho syn byli zabiti. Tím rod v podstatě vymřel. Nárok na trůn ale přešel přes ženskou linii na Jindřicha Tudora, který válku ukončil, oženil se s yorskou princeznou a založil slavnou dynastii Tudorovců.

🎬 Video

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025