Jiří I.
Obsah boxu
Jiří I. (německy Georg Ludwig; 28. května 1660 Hannover – 11. června 1727 Osnabrück) byl od roku 1698 kurfiřtem hannoverským a od 1. srpna 1714 až do své smrti králem Velké Británie a Irska. Byl prvním britským panovníkem z hannoverské dynastie.
Jeho nástup na britský trůn byl důsledkem Zákona o nástupnictví z roku 1701 (Act of Settlement), který vyloučil katolíky z následnictví. Jiří byl nejbližším žijícím protestantským příbuzným královny Anny Stuartovny. Během jeho vlády došlo k posílení moci parlamentu a k vzestupu role prvního premiéra, především v osobě Sira Roberta Walpolea. Jeho vláda byla poznamenána jakobitskými povstáními, která se snažila na trůn dosadit katolickou linii Stuartovců.
📜 Život před nástupem na britský trůn
🇩🇪 Mládí a původ
Georg Ludwig se narodil v Hannoveru jako nejstarší syn Arnošta Augusta, vévody brunšvicko-lüneburského, a jeho manželky Žofie Hannoverské, která byla vnučkou anglického krále Jakuba I. Stuarta. Díky tomuto původu měla jeho rodina nárok na britský trůn.
V mládí získal vojenské i diplomatické vzdělání. Mluvil plynně německy, francouzsky a latinsky, ale anglicky se nikdy pořádně nenaučil, což později komplikovalo jeho vládu ve Velké Británii. Zúčastnil se několika vojenských tažení, včetně Velké turecké války proti Osmanské říši a Války o španělské dědictví na straně Svaté říše římské.
Roku 1698, po smrti svého otce, zdědil titul vévody brunšvicko-lüneburského a stal se kurfiřtem hannoverským, jedním z nejvlivnějších vládců ve Svaté říši římské.
💍 Manželství a skandál
V roce 1682 se Jiří oženil se svou sestřenicí Žofií Doroteou z Celle, čímž spojil dvě větve hannoverského rodu a zajistil si značné bohatství. Manželství bylo od počátku nešťastné a politicky motivované. Měli spolu dvě děti:
- Jiří II. (1683–1760), budoucí král Velké Británie
- Žofie Dorotea Hannoverská (1687–1757), pozdější pruská královna
Manželství skončilo velkým skandálem. Žofie Dorotea navázala milostný poměr se švédským hrabětem Philipem Christophem von Königsmarck. Poté, co jejich plán na společný útěk vyšel najevo, Königsmarck v roce 1694 za záhadných okolností zmizel (pravděpodobně byl zavražděn na hannoverském dvoře) a Jiří se s Žofií Doroteou rozvedl. Nechal ji uvěznit na zámku Ahlden, kde strávila více než 30 let v izolaci až do své smrti. Svým dětem ji nedovolil nikdy navštívit. Jiří se již nikdy znovu neoženil, ale měl několik milenek, z nichž nejznámější byla Ehrengard Melusine von der Schulenburg, pozdější vévodkyně z Kendalu.
👑 Král Velké Británie
📜 Zákon o nástupnictví a nástup na trůn
V roce 1701 přijal anglický parlament Zákon o nástupnictví (Act of Settlement). Tento zákon měl zajistit protestantskou linii na britském trůně a vyloučit z ní katolické potomky Jakuba II. Stuarta. Zákon stanovil, že po bezdětné královně Anně přejde koruna na Jiřího matku, Žofii Hannoverskou, a její potomky.
Žofie zemřela jen několik týdnů před královnou Annou v roce 1714. Když Anna 1. srpna 1714 zemřela, stal se dědicem britského trůnu její syn, 54letý Jiří, kurfiřt hannoverský. Přestože existovalo více než 50 pokrevně bližších příbuzných, byli všichni kvůli svému katolickému vyznání z následnictví vyloučeni. Jiří přijel do Anglie v září 1714 a 20. října byl v Westminsterském opatství korunován jako Jiří I.
🔥 Jakobitské povstání roku 1715
Jiřího nástup na trůn nebyl všeobecně přijat. Jakobité, stoupenci vyhnaného katolického rodu Stuartovců, v něm viděli cizího uzurpátora. V roce 1715 zorganizovali velké povstání ve Skotsku a severní Anglii s cílem dosadit na trůn syna Jakuba II., Jakuba Františka Stuarta, známého jako "Starý pretendent".
Povstání, vedené hrabětem z Maru, bylo špatně koordinované. Přestože jakobité dosáhli několika dílčích úspěchů, klíčová Bitva u Sheriffmuiru skončila nerozhodně a další jakobitské síly byly poraženy v bitvě u Prestonu. Když se Jakub Stuart konečně vylodil ve Skotsku, povstání již sláblo. Brzy byl nucen opět uprchnout do Francie. Povstání bylo potlačeno a Jiřího pozice na trůně se upevnila.
🏛️ Vláda a politika
🇬🇧 Vzestup Roberta Walpolea
Jiří I. se o britskou vnitřní politiku příliš nezajímal a kvůli své jazykové bariéře se přestal účastnit zasedání kabinetu. Tím neúmyslně vytvořil podmínky pro vznik funkce premiéra. Vůdčí ministr začal předsedat kabinetu místo krále a stal se hlavním spojovacím článkem mezi panovníkem a parlamentem.
Tuto roli postupně zaujal Robert Walpole, politik ze strany Whigů. Jeho vliv enormně vzrostl po finanční krizi známé jako South Sea Bubble v roce 1720. Mnoho politiků a šlechticů ztratilo obrovské sumy peněz v důsledku spekulativního kolapsu akcií Jihomořské společnosti. Walpole, který před krachem varoval, byl povolán, aby uklidnil situaci a obnovil důvěru ve finanční systém. Podařilo se mu to s velkým úspěchem, čímž si zajistil dominantní postavení v britské politice na dalších dvacet let. Je proto často považován za prvního de facto premiéra Velké Británie.
🌍 Zahraniční politika
V zahraniční politice Jiří I. primárně sledoval zájmy svého rodného Hannoverska. Využíval britskou vojenskou a diplomatickou sílu k ochraně a rozšiřování svých německých držav. To občas vedlo ke konfliktům s britskými politiky, kteří se obávali, že je země zatahována do kontinentálních sporů, které se jí netýkají.
Jeho hlavním cílem bylo udržet rovnováhu sil v Evropě a zabránit vzestupu Španělska nebo Francie. Uzavřel spojenectví s Francií a Nizozemskem proti španělským ambicím ve Středomoří.
👤 Osobní život a charakter
Jiří I. byl v Británii vnímán jako cizinec a nikdy si nezískal velkou popularitu. Byl rezervovaný, plachý a preferoval společnost svých německých dvořanů a milenek, které si přivezl z Hannoveru. Britové je posměšně nazývali "husa" (vévodkyně z Kendalu, která byla velmi hubená) a "slonice" (hraběnka z Darlingtonu, která byla korpulentní).
Jeho vztah s jeho synem a následníkem, Jiřím, princem z Walesu (budoucím Jiří II.), byl extrémně špatný. Otec a syn se otevřeně nenáviděli, což vedlo k vytvoření dvou soupeřících dvorů. Princův londýnský dům, Leicester House, se stal centrem politické opozice vůči králi a jeho ministrům.
Přes svou nevelkou popularitu byl Jiří I. patronem umění. Nejvýznamnějším umělcem spojeným s jeho dvorem byl hudební skladatel Georg Friedrich Händel, kterého znal již z Hannoveru. Händel pro krále složil slavnou Vodní hudbu (Water Music), která byla poprvé provedena během královské projížďky na lodi po Temži v roce 1717.
⚰️ Smrt a odkaz
Jiří I. zemřel na mrtvici během jedné ze svých pravidelných cest do milovaného Hannoveru. Zemřel v noci z 11. na 12. června 1727 v paláci prince-biskupa v Osnabrücku, kde se narodil jeho otec. Byl pohřben v kapli zámku Leineschloss v Hannoveru. Po druhé světové válce byly jeho ostatky přeneseny do mauzolea v Berggartenu v Herrenhausenských zahradách.
Jeho hlavním odkazem bylo úspěšné ustavení hannoverské dynastie na britském trůně a zajištění protestantské posloupnosti. Ačkoliv byl osobně nepopulární, jeho vláda položila základy pro politickou stabilitu 18. století a pro vývoj moderní konstituční monarchie, kde panovník vládne, ale nevládne přímo, a skutečná moc leží v rukou parlamentu a jeho ministrů.
💡 Pro laiky
- Zákon o nástupnictví (Act of Settlement): Jednoduše řečeno, byl to britský zákon, který řekl: "Naším králem nebo královnou může být pouze protestant." Protože tehdejší královna Anna neměla žádné přeživší děti a všichni její blízcí příbuzní byli katolíci, museli Britové najít nejbližšího protestantského příbuzného. Tím byl právě Jiří z německého Hannoveru. Proto se německý vévoda stal britským králem.
- Jakobité: Byli to lidé, kteří věřili, že právoplatným králem je vyhnaný katolický rod Stuartovců (z latinského jména Jakub, Jacobus). Snažili se Jiřího I. svrhnout a dosadit na trůn syna posledního stuartovského krále. Jejich povstání však byla neúspěšná.
- Vznik role premiéra: Jiří I. neuměl dobře anglicky a nezajímal se o každodenní britskou politiku. Místo aby chodil na schůze vlády (kabinetu), nechal ministry, ať se domluví sami. Postupně se jeden z ministrů, Robert Walpole, stal jejich šéfem a hlavním mluvčím. Tak se zrodila funkce premiéra – nejdůležitějšího politika v zemi.