Eurasijská deska

Rozbalit box

Obsah boxu

Eurasijská deska je litosférická deska, která zahrnuje většinu kontinentu Eurasie (pevninskou masu skládající se z Evropy a Asie), s výjimkou Indického subkontinentu, Arabského poloostrova a oblasti východně od Čerského pohoří na východní Sibiři. Je třetí největší tektonickou deskou na Zemi po Pacifické a Africké desce. Její rozloha činí přibližně 67 800 000 km².

Deska je tvořena jak kontinentální, tak oceánskou kůrou. Západní část desky je tvořena oceánskou kůrou, která se rozpíná v oblasti Středoatlantského hřbetu, a odděluje tak Eurasijskou desku od Severoamerické desky.

🌍 Geografické vymezení

Eurasijská deska je rozsáhlý geologický útvar, který tvoří podklad většiny Evropy a Asie. Její hranice jsou definovány interakcemi s okolními litosférickými deskami, což vede k rozmanité geologické aktivitě.

**Na západě:** Hranici tvoří Středoatlantský hřbet, což je divergentní rozhraní, kde se deska oddaluje od Severoamerické desky. Tento proces vede k tvorbě nové oceánské kůry a je zodpovědný za existenci ostrova Island, který je geologicky unikátní právě díky své poloze na tomto rozhraní.
**Na jihu:** Jižní hranice je komplexní a tektonicky velmi aktivní. Zahrnuje:

   *   Kontakt s Africkou deskou ve Středomoří, kde dochází k subdukci (podsouvání) Africké desky pod Eurasijskou. Tento proces je příčinou vysoké seismické a vulkanické aktivity v Itálii (např. sopky Etna, Vesuv) a Řecku.
   *   Kontakt s Arabskou deskou v oblasti Blízkého východu.
   *   Kolizní hranici s Indickou deskou, která vedla a stále vede ke vzniku a růstu pohoří Himaláj a Tibetské náhorní plošiny. Jde o nejvýraznější příklad kontinentální kolize na světě.

**Na východě:** Východní okraj je definován subdukčními zónami, kde se pod Eurasijskou desku podsouvají Pacifická deska a Filipínská deska. Tato subdukce je zodpovědná za vznik ostrovních oblouků, jako je Japonsko a Kurilské ostrovy, a s tím spojenou intenzivní sopečnou činnost a častá zemětřesení.
**Na severu:** Severní hranice je tvořena pokračováním Středoatlantského hřbetu, který přechází v Gakkelův hřbet v Severním ledovém oceánu. Zde se Eurasijská deska opět oddaluje od Severoamerické desky.

⚙️ Tektonické hranice

Hranice Eurasijské desky jsou místem intenzivních geologických procesů, které formují zemský povrch. Lze je rozdělit do tří základních typů.

🌊 Divergentní hranice

Divergentní (konstruktivní) hranice se nachází tam, kde se desky od sebe vzdalují. Pro Eurasijskou desku je klíčový Středoatlantský hřbet. Zde magma z astenosféry vystupuje na povrch, tuhne a vytváří novou oceánskou kůru, čímž rozšiřuje Atlantský oceán. Rychlost tohoto rozpínání je přibližně 2,5 cm za rok. Tento proces je nejlépe viditelný na Islandu, který je jedním z mála míst na světě, kde středooceánský hřbet vystupuje nad hladinu moře.

💥 Konvergentní hranice

Konvergentní (destruktivní) hranice vznikají tam, kde se desky srážejí.

Oceánsko-kontinentální subdukce: Na východě se těžší oceánská Pacifická deska podsouvá pod lehčí kontinentální část Eurasijské desky. Tento proces tavení subdukované desky generuje magma, které stoupá k povrchu a vytváří řetězce sopek, jako jsou ty v Japonsku nebo na poloostrově Kamčatka. Tato oblast je součástí tzv. Ohnivého kruhu.
Kontinentální kolize: Na jihu dochází k čelní srážce kontinentální kůry Eurasijské desky s Indickou deskou. Protože obě desky mají podobnou (nízkou) hustotu, žádná se nezasouvá pod druhou. Místo toho dochází k jejich deformaci, zvrásnění a vyzdvižení, což vedlo ke vzniku nejvyššího pohoří světa – Himaláje. Tento tlak stále trvá a Himaláj tak ročně povyroste o několik milimetrů.

↔️ Transformní hranice

Transformní (konzervativní) hranice jsou místa, kde se desky pohybují horizontálně podél sebe. Příkladem je Severoanatolský zlom v Turecku, který odděluje Eurasijskou desku od menší Anatolské desky. Pohyb podél tohoto zlomu je příčinou častých a ničivých zemětřesení v regionu, včetně města Istanbul.

📜 Geologický vývoj

Eurasijská deska je výsledkem dlouhého a složitého geologického vývoje. Její jádro tvoří několik prastarých kratonů (stabilních částí kontinentální kůry), jako je Baltský štít (pokrývající velkou část Skandinávie) a Sibiřská platforma. Tyto stabilní bloky byly v průběhu stovek milionů let postupně spojovány mladšími horotvornými procesy (orogeneze).

V éře prvohor a druhohor byla většina pevniny, která dnes tvoří Eurasijskou desku, součástí superkontinentů Pangea a později Laurasie. Po rozpadu Laurasie se začala formovat moderní podoba desky. Klíčovými událostmi v její novodobé historii byly: 1. Otevření Atlantského oceánu v druhohorách, které oddělilo Eurasii od Severní Ameriky. 2. Uzavření oceánu Tethys a následná kolize s Africkou a Indickou deskou v období kenozoika, která vedla ke vzniku Alp, Kavkazu a Himaláje (Alpinsko-himalájské vrásnění).

🌋 Seismická a vulkanická aktivita

Většina území Eurasijské desky, zejména její vnitřní části jako Východoevropská rovina nebo Západosibiřská rovina, je geologicky velmi stabilní a seismicky klidná. Naopak její okraje patří k nejaktivnějším oblastem na světě.

**Středomoří:** Subdukce Africké desky způsobuje zemětřesení v Itálii, Řecku a na Balkáně. Vulkanismus je zde reprezentován sopkami jako Etna, Stromboli a Vesuv.
**Blízký východ:** Pohyb podél zlomů v Turecku a Íránu je zdrojem častých a silných zemětřesení.
**Jižní a Jihovýchodní Asie:** Kolize s Indickou deskou generuje silná zemětřesení v oblasti Himaláje. Subdukce v oblasti Indonésie je zdrojem jak zemětřesení, tak masivního vulkanismu.
**Východní Asie:** Subdukce Pacifické a Filipínské desky činí z Japonska a přilehlých regionů jednu z nejvíce seismicky ohrožených oblastí světa. Zdejší vulkanismus je rovněž velmi intenzivní (např. sopka Fudži).
**Island:** Díky poloze na Středoatlantském hřbetu je Island ostrovem s více než 30 aktivními sopečnými systémy a častou seismickou aktivitou.

🔬 Pro laiky

Představte si zemský povrch jako popraskanou skořápku vejce. Jednotlivé kusy této skořápky se nazývají litosférické desky a neustále se po tekutějším vnitřku Země (astenosféře) velmi pomalu pohybují – zhruba stejně rychle, jako rostou lidské nehty. Eurasijská deska je jedním z největších kusů této skládačky.

**Kde se desky od sebe vzdalují (divergentní hranice):** Mezi Evropou a Amerikou se Eurasijská deska odtahuje od Severoamerické. Vzniklou mezerou stoupá na povrch žhavé magma, které tuhne a vytváří novou pevninu na dně oceánu. Tento proces pomalu rozšiřuje Atlantský oceán.
**Kde se desky srážejí (konvergentní hranice):** Na jihu se Eurasijská deska srazila s Indickou deskou jako dvě auta při čelní srážce. Protože ani jedna nechtěla ustoupit (ponořit se pod druhou), jejich okraje se zmuchlaly a vyzdvihly do výšky, čímž vznikly Himaláje. Na východě se naopak těžší oceánská deska (Pacifická) zasouvá pod Eurasijskou, což způsobuje tavení hornin a vznik sopek v Japonsku.
**Kde se desky o sebe třou (transformní hranice):** V Turecku se desky pohybují vedle sebe. Občas se o sebe "zaseknou", napětí roste a když se náhle uvolní, dojde k zemětřesení.

Většina z nás, kdo žijeme uprostřed Eurasijské desky (například v Česku), tyto dramatické děje na okrajích téměř nepociťujeme, protože jsme daleko od aktivních hranic.

Šablona:Aktualizováno