Sulejman I.
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník
Sulejman I. (osmanskou turečtinou: سليمان اول, Süleymān-ı Evvel; 
turecky I. Süleyman; * 6. listopad 1494, Trabzon – † 7. září 1566, Szigetvár) byl desátý a nejdéle vládnoucí sultán Osmanské říše, který panoval od roku 1520 až do své smrti v roce 1566. Na Západě je znám jako Sulejman Nádherný (někdy též Překrásný či Velkolepý), zatímco ve své říši a v islámském světě je znám jako Sulejman Zákonodárce (Kanuni Sultan Süleyman), a to díky své rozsáhlé reformě osmanského právního systému.
Za jeho vlády dosáhla Osmanská říše svého politického, vojenského i ekonomického vrcholu. Sulejman osobně vedl osmanská vojska při dobývání klíčových křesťanských pevností jako Bělehrad a Rhodos a po bitvě u Moháče v roce 1526 si podrobil velkou část Uherského království. V konfliktu s Habsburky neúspěšně oblehl Vídeň v roce 1529, ale jeho výboje pokračovaly na Blízkém východě proti perským Safíovcům a v severní Africe, kde osmanské loďstvo pod velením admirála Hayreddina Barbarossy ovládlo Středozemní moře.
Kromě vojenských úspěchů byl Sulejman také významným mecenášem umění a architektury. Za jeho vlády působil nejvýznamnější osmanský architekt Mimar Sinan, který postavil řadu velkolepých staveb, včetně Süleymaniyovy mešity v Istanbulu. Sulejman byl rovněž talentovaným básníkem a zlatníkem. Jeho vláda je považována za zlatý věk osmanské kultury.
📜 Život před nástupem na trůn
Sulejman se narodil v Trabzonu na pobřeží Černého moře pravděpodobně 6. listopadu 1494. Jeho otcem byl tehdejší princ (şehzade) Selim I. a matkou Ayşe Hafsa Sultan, která byla pravděpodobně dcerou krymského chána. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu ke dvoru svého děda, sultána Bajezida II., kde získal vzdělání v oblasti vědy, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. Zde se také spřátelil s Pargalım Ibrahimem, otrokem řeckého původu, který se později stal jedním z jeho nejbližších rádců a velkovezírem.
Od sedmnácti let působil jako guvernér, nejprve v Kaffě (dnešní Feodosija) na Krymu a později v Manise v západní Anatolii. Během této doby získal cenné zkušenosti se správou říše. Po smrti svého otce Selima I. v roce 1520 nastoupil Sulejman na trůn jako jediný dědic, což zabránilo bratrovražedným bojům o moc, které byly v osmanské dynastii běžné.
👑 Vláda a vojenská tažení
Sulejmanova vláda byla charakterizována téměř nepřetržitou vojenskou expanzí. Navázal na dobyvačnou politiku svého otce a nasměroval osmanskou moc proti křesťanské Evropě i šíitské Persii.
🌍 Dobývání v Evropě
Krátce po nástupu na trůn potlačil vzpouru guvernéra v Damašku a v roce 1521 zahájil první velké tažení do Evropy. Jeho cílem byl Bělehrad, strategická pevnost na soutoku Sávy a Dunaje, kterou se jeho předkům nepodařilo dobýt. Po těžkém obléhání město padlo, což otevřelo cestu k dalším výbojům do střední Evropy.
V roce 1522 se Sulejman zaměřil na ostrov Rhodos, který ovládali rytíři Řádu svatého Jana. Po pětiměsíčním obléhání se rytíři vzdali a bylo jim umožněno ostrov opustit. Tím byla odstraněna poslední velká křesťanská bašta ve východním Středomoří.
Nejvýznamnějším úspěchem v Evropě bylo vítězství v bitvě u Moháče 29. srpna 1526. Osmanská armáda drtivě porazila vojska českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, který v bitvě zahynul. Důsledkem byla osmanská anexe velké části Uherska a začátek dlouhého soupeření s Habsburky, kteří si na uherský trůn rovněž činili nárok. Toto soupeření vyvrcholilo v roce 1529, kdy Sulejman s obrovskou armádou oblehl Vídeň. Obléhání Vídně však skončilo neúspěchem kvůli špatnému počasí, logistickým problémům a odhodlané obraně města. Přestože Vídeň nepadla, osmanská hrozba pro střední Evropu přetrvávala po další staletí.
⚔️ Války s Persií
Na východní hranici byla hlavním soupeřem Osmanské říše perská říše Safíovců v čele se šáhem Tahmáspem I. Napětí mezi sunnitskými Osmany a šíitskými Safíovci mělo náboženský i politický charakter. Sulejman vedl proti Persii tři velká tažení. Během prvního (1532–1536) dobyl Bagdád, historické centrum Abbásovského chalífátu, čímž se stal vůdcem islámského světa. Další tažení upevnila osmanskou kontrolu nad Irákem a východní Anatolií, i když trvalé porážky Safíovců se mu dosáhnout nepodařilo.
🌊 Nadvláda ve Středomoří
Sulejman si uvědomoval význam námořní síly. Jmenoval proslulého korzára Hayreddina Barbarossu velkoadmirálem (Kapudan Paša) osmanského loďstva. Barbarossa reorganizoval flotilu a v bitvě u Prevezy v roce 1538 porazil spojené síly křesťanských mocností Svaté ligy. Toto vítězství zajistilo Osmanům námořní nadvládu ve Středozemním moři na více než třicet let. Osmanská flotila operovala od Gibraltaru až po Indický oceán a ovládala pobřeží severní Afriky.
⚖️ Zákonodárce (Kanuni)
Zatímco na Západě byl Sulejman znám pro svou vojenskou moc, v Osmanské říši si vysloužil přízvisko Kanuni (Zákonodárce). Jeho nejtrvalejším odkazem byla komplexní reforma právního a správního systému. Nechal shromáždit všechny dosavadní rozsudky sultánů a vytvořil jednotný zákoník známý jako Kanun-name. Tento zákoník se zabýval oblastmi, které nebyly plně pokryty islámským právem šaría, jako je trestní právo, správa půdy a daně.
Sulejman se snažil harmonizovat světské právo (kanun) s náboženským právem (šaría) a vytvořit tak ucelený a spravedlivý systém pro multietnickou a multináboženskou říši. Jeho zákony zůstaly v platnosti po více než 300 let a ovlivnily právní systémy mnoha pozdějších států. Zvláštní pozornost věnoval ochraně rájů (nemuslimských poddaných), kterým zaručil určitou míru náboženské svobody a právní ochrany, i když jejich postavení nebylo rovné s muslimy.
🏛️ Kulturní rozkvět
Sulejmanova vláda představuje vrchol osmanského umění, literatury a architektury. Istanbul se stal centrem islámské civilizace. Sultán byl štědrým mecenášem a sám byl talentovaným básníkem, píšícím pod pseudonymem Muhibbi (Milující). Jeho básně jsou považovány za jedny z nejlepších příkladů osmanské poezie.
Nejviditelnějším projevem tohoto zlatého věku byla monumentální architektura. Hlavním dvorním architektem byl Mimar Sinan, génius, jehož dílo je srovnáváno s italskými renesančními mistry. Sinan pro Sulejmana a jeho rodinu navrhl stovky staveb, včetně mostů, akvaduktů a mešit. Jeho mistrovským dílem je Süleymaniye mešita v Istanbulu, která je nejen místem posledního odpočinku Sulejmana a jeho ženy Hürrem, ale také symbolem moci a elegance osmanské architektury.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
Sulejmanův osobní život byl stejně dramatický jako jeho politická kariéra a významně ovlivnil osud říše.
Hürrem Sultan (Roxelana)
Nejvýznamnější osobou v Sulejmanově životě byla jeho manželka Hürrem Sultan, na Západě známá jako Roxelana. Původem byla pravděpodobně rusínská dívka unesená krymskými Tatary a prodaná do sultánova harému. Svou inteligencí a šarmem si Sulejmana naprosto podmanila. Porušil staleté tradice, když ji propustil z otroctví a učinil z ní svou legální manželku. Hürrem měla na sultána obrovský politický vliv, často mu radila v státních záležitostech a vedla s ním rozsáhlou korespondenci, když byl na vojenských taženích. Její vzestup je považován za začátek období známého jako "sultanát žen", kdy ženy z harému měly značný vliv na politiku.
Nástupnická krize a popravy
Sulejman měl několik synů od dvou hlavních žen, Mahidevran a Hürrem. Nejstarší a nejnadanější byl Şehzade Mustafa, syn Mahidevran, který byl velmi populární u armády, zejména u janičářů. Hürrem Sultan však usilovala o to, aby se nástupcem stal jeden z jejích synů.
Intriky na dvoře vedly k tragickým událostem. V roce 1536 nechal Sulejman popravit svého přítele z dětství a velkovezíra Ibrahima Pašu, pravděpodobně kvůli jeho rostoucí moci a vlivu, což mohla Hürrem využít ve svůj prospěch. V roce 1553 byl na sultánův příkaz popraven i princ Mustafa, který byl obviněn ze spiknutí proti otci. Tato poprava vyvolala v říši velké nepokoje a je dodnes považována za kontroverzní čin. Po smrti Hürrem v roce 1558 vypukl boj o následnictví mezi jejími dvěma zbývajícími syny, Selimem a Bayezidem. Sulejman se postavil na stranu Selima a Bayezid byl po porážce v bitvě nucen uprchnout do Persie, kde byl i se svými syny na Sulejmanovu žádost popraven. Nástupcem se tak stal Selim II., který však nedosahoval otcových kvalit.
⚰️ Smrt a odkaz
Sulejman I. zemřel ve věku 71 let v noci z 6. na 7. září 1566 ve svém stanu během obléhání pevnosti Szigetvár v Uhersku. Jeho smrt byla utajována po dobu 48 dní, aby se zabránilo demoralizaci vojáků před dobytím pevnosti. Jeho tělo bylo převezeno do Istanbulu a pohřbeno v mauzoleu vedle jeho milované Hürrem v areálu Süleymaniyovy mešity.
Sulejman I. zanechal říši na vrcholu moci, rozkládající se na třech kontinentech a ovládající klíčové obchodní cesty. Jeho vláda představovala zlatý věk osmanské moci, práva, kultury a umění. Ačkoliv někteří historikové vidí v událostech jeho osobního života, zejména v popravách Ibrahima a Mustafy, počátky budoucího úpadku, jeho odkaz jako jednoho z největších panovníků světové historie je nezpochybnitelný.
💡 Pro laiky
- Sultán: Titul nejvyššího vládce v Osmanské říši, podobný králi nebo císaři.
- Osmanská říše: Velká a mocná islámská říše, která existovala od roku 1299 do roku 1922. V době své největší slávy zahrnovala části jihovýchodní Evropy, Blízkého východu a severní Afriky. Jejím centrem bylo dnešní Turecko.
- Velkovezír: Nejvyšší ministr sultána, v podstatě předseda vlády. Měl obrovskou moc a často vedl armádu v sultánově zastoupení.
- Janičáři: Elitní pěchotní jednotky osmanské armády. Původně byli rekrutováni z křesťanských chlapců (systém devširme), kteří konvertovali k islámu a byli vychováni k absolutní věrnosti sultánovi.
- Šaría a Kanun: Dva pilíře osmanského práva. Šaría je islámské náboženské právo odvozené z Koránu a tradic proroka Mohameda. Kanun bylo světské, sultánské právo, které se zabývalo správou, daněmi a trestními záležitostmi, které šaría neřešila. Sulejman se snažil oba systémy sladit.
- Harém: Soukromá část sultánova paláce, kde žily jeho manželky, konkubíny, děti a ženské příbuzné. Nebylo to jen místo rozkoše, ale také důležité politické a společenské centrum.