Fridrich Vilém I. Braniborský
Obsah boxu
Fridrich Vilém I. Braniborský (německy Friedrich Wilhelm von Brandenburg; 16. února 1620, Berlín – 9. května 1688, Postupim), známý jako Velký kurfiřt (der Große Kurfürst), byl od roku 1640 braniborský kurfiřt, markrabě, arcikomoří Svaté říše římské a pruský vévoda. Pocházel z dynastie Hohenzollernů a je považován za klíčovou postavu, která položila základy pro vzestup Pruska jako evropské velmoci. Jeho vláda byla charakterizována centralizací moci, budováním silné stálé armády a pragmatickou zahraniční politikou, která transformovala rozptýlená a válkou zničená území v silný a konsolidovaný stát.
📜 Život a vláda
Fridrich Vilém se narodil uprostřed Třicetileté války, která fatálně zpustošila jeho země. V mládí strávil několik let v Nizozemsku na dvoře svého příbuzného Frederika Hendrika Oranžského, kde se seznámil s moderními vojenskými, politickými a ekonomickými myšlenkami, které později uplatnil ve své vlastní zemi.
👑 Nástup na trůn a Třicetiletá válka
Když v roce 1640 nastoupil na trůn po svém nerozhodném otci Jiřím Vilémovi, zdědil Braniborsko-Prusko v katastrofálním stavu. Země byla okupována cizími vojsky, vylidněná a ekonomicky na dně. Jeho prvním cílem bylo ukončit utrpení svých poddaných. V roce 1641 uzavřel příměří se Švédskem a postupně se mu podařilo vytlačit cizí armády ze svých teritorií.
Během jednání o Vestfálském míru v roce 1648 se projevil jako schopný diplomat. Ačkoliv nezískal celé Pomořansko, na které si činil nárok, zajistil pro Braniborsko významné územní zisky: Východní Pomořansko (Hinterpommern) a sekularizovaná biskupství Halberstadt, Minden a Magdeburk. Tyto zisky posílily pozici Hohenzollernů v severním Německu.
⚔️ Budování armády a centralizace moci
Zkušenosti z války Fridricha Viléma přesvědčily, že jedinou zárukou bezpečnosti a suverenity je silná stálá armáda. Proti odporu zemských stavů (Landstände), které tradičně kontrolovaly výběr daní, prosadil zavedení stálé daně na financování armády. Vytvořil Generální válečný komisariát (Generalkriegskommissariat), který se stal klíčovým nástrojem centralizace státní správy, vybíral daně a spravoval armádu.
Do konce jeho vlády se mu podařilo vybudovat profesionální, dobře vycvičenou armádu o síle přibližně 30 000 mužů. Tato armáda se stala jádrem budoucí pruské vojenské moci a symbolem absolutistické moci panovníka.
🌍 Zahraniční politika a války
Zahraniční politika Fridricha Viléma byla pragmatická a často oportunistická. Jeho hlavním cílem bylo posílit postavení svého státu a zajistit jeho suverenitu.
Během Druhé severní války (1655–1660) mezi Švédskem a Polsko-litevskou unií mistrně manévroval mezi oběma stranami. Nejprve jako švédský spojenec porazil Poláky v bitvě u Varšavy, ale později přešel na stranu Polska. Výsledkem byla Smlouva z Wehlau (1657) a Smlouva z Olivy (1660), v nichž polský král uznal plnou suverenitu Hohenzollernů nad Pruským vévodstvím. Tím se Prusko vymanilo z polské lenní závislosti, což byl klíčový krok k pozdějšímu vzniku Pruského království.
V 70. letech 17. století se zapojil do válek proti expanzivní politice francouzského krále Ludvíka XIV. Během Skånské války, kdy Švédsko (spojenec Francie) vpadlo do Braniborska, dosáhl svého nejslavnějšího vojenského vítězství v bitvě u Fehrbellinu (1675). Ačkoliv se jednalo o menší střetnutí, morální a propagandistický význam byl obrovský. Braniborská armáda porazila do té doby neporazitelnou švédskou armádu, což posílilo vojenskou prestiž Braniborska-Pruska v celé Evropě.
📈 Ekonomické a sociální reformy
Fridrich Vilém se aktivně věnoval obnově a rozvoji své válkou zničené země. Uplatňoval principy merkantilismu, podporoval zakládání manufaktur, budoval dopravní infrastrukturu (např. Fridrichův-Vilémův kanál spojující Odru a Sprévu) a zval do země zahraniční odborníky.
Jeho nejvýznamnějším počinem v této oblasti bylo vydání Postupimského ediktu v roce 1685. V reakci na zrušení Ediktu nantského ve Francii nabídl útočiště pronásledovaným francouzským protestantům (hugenotům). Do Braniborska přišlo přibližně 20 000 hugenotů, kteří s sebou přinesli cenné řemeslné dovednosti, kapitál a znalosti, což významně přispělo k ekonomickému a kulturnímu rozvoji země, zejména Berlína.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Fridrich Vilém byl dvakrát ženatý.
- Luisa Henrietta Oranžská (1627–1667), dcera nizozemského místodržícího Frederika Hendrika Oranžského. Měli spolu šest dětí, včetně následníka:
- Vilém Jindřich (1648–1649)
- Karel Emil (1655–1674), kurprinc
- Fridrich (1657–1713), budoucí pruský král
- Amálie (1664–1665)
- Jindřich (1664–1664)
- Ludvík (1666–1687)
- Dorotea Žofie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburská (1636–1689). Měli spolu sedm dětí, které založily vedlejší větev rodu Hohenzollernů (Brandenburg-Schwedt):
- Filip Vilém (1669–1711)
- Marie Amálie (1670–1739)
- Albrecht Fridrich (1672–1731)
- Karel Filip (1673–1695)
- Alžběta Žofie (1674–1748)
- Dorotea (1675–1676)
- Kristián Ludvík (1677–1734), jemuž Johann Sebastian Bach věnoval své Braniborské koncerty.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Fridrich Vilém, "Velký kurfiřt", je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských státníků 17. století a za skutečného zakladatele pruského státu. Během své téměř padesátileté vlády transformoval soubor nesourodých, zdevastovaných území v centralizovaný, vojensky silný a mezinárodně respektovaný stát. Jeho reformy v armádě, státní správě a ekonomice položily pevné základy, na kterých jeho nástupci, zejména jeho vnuk Fridrich II. Veliký, mohli vybudovat evropskou velmoc. Jeho schopnost kombinovat vojenskou sílu s obratnou diplomacií se stala charakteristickým znakem pruské politiky na další dvě století.
💡 Pro laiky
- Kurfiřt: Byl to jeden z nejmocnějších knížat ve Svaté říši římské. Kurfiřti měli exkluzivní právo volit císaře. Braniborský kurfiřt byl jedním ze sedmi původních volitelů.
- Braniborsko-Prusko: Nebyl to jednotný stát, ale personální unie. Fridrich Vilém byl kurfiřtem v Braniborsku (součást Říše) a zároveň vévodou v Prusku (které leželo mimo Říši a bylo původně lénem polského krále). Jeho velkým úspěchem bylo získání plné nezávislosti pro Prusko.
- Stavy (Stände): Byly to sněmy šlechty, duchovenstva a měst v jednotlivých zemích. Měly velkou moc, hlavně právo schvalovat daně. Fridrich Vilém jejich moc omezil, aby mohl financovat armádu a vládnout absolutisticky.
- Merkantilismus: Ekonomická teorie té doby, která říkala, že bohatství státu spočívá v hromadění drahých kovů (zlata a stříbra). Stát se proto snažil co nejvíce vyvážet a co nejméně dovážet, podporoval domácí výrobu a obchod.
- Hugenoti: Francouzští protestanti (kalvinisté). Když je francouzský král Ludvík XIV. začal pronásledovat, mnoho jich uprchlo. Fridrich Vilém je pozval do své země, protože věděl, že jsou to zkušení řemeslníci a obchodníci, kteří pomohou jeho zemi ekonomicky na nohy.