Osvícenský absolutismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Osvícenský absolutismus (někdy též osvícenský despotismus nebo reformní absolutismus) je označení pro formu vlády, která byla typická pro řadu evropských států v 2. polovině 18. století. Jedná se o specifickou variantu absolutistické monarchie, v níž panovník, ačkoliv si udržel veškerou moc, vládl v duchu ideálů osvícenství. Osvícenští monarchové se sami stylizovali do role "prvních služebníků státu" a usilovali o zavedení reforem, které měly vést k modernizaci, zefektivnění státní správy a zlepšení života poddaných. Tyto reformy však byly prováděny shora, bez účasti lidu, v souladu s heslem: "Vše pro lid, nic skrze lid."

Cílem osvícenských panovníků nebylo oslabení vlastní moci, ale naopak její posílení prostřednictvím centralizovaného a efektivně fungujícího státu. Reformy se zaměřovaly na oblasti jako soudnictví, školství, hospodářství, náboženskou toleranci a správu. Tato forma vlády představuje přechodnou fázi mezi tradičním absolutismem založeným na božském právu králů a moderním státem vznikajícím v důsledku revolucí na konci 18. a v 19. století.

📜 Historický kontext a vznik

Osvícenský absolutismus se zrodil na půdorysu dvou klíčových fenoménů: krize tradičního absolutismu a šíření myšlenek osvícenství.

🏛️ Vliv osvícenské filozofie

Filozofové osvícenství, jako byli Voltaire, Montesquieu, Denis Diderot nebo Jean-Jacques Rousseau, kritizovali starý řád (Ancien régime) založený na privilegiích šlechty a církve a na absolutní moci panovníka odvozené od Boha. Zdůrazňovali význam rozumu, lidských práv, svobody a společenského pokroku.

Mnozí z těchto myslitelů však nebyli demokraté v moderním slova smyslu. Někteří, zejména Voltaire, věřili, že nejrychlejší cestou k zavedení reforem a modernizaci společnosti je spolupráce s mocným a osvíceným panovníkem. Předpokládali, že monarcha, který přijme principy rozumu za své, může efektivněji prosadit změny proti odporu konzervativní šlechty a církve. Panovníci jako Fridrich II. Veliký a Kateřina II. Veliká si s filozofy aktivně dopisovali a zvali je ke svým dvorům, čímž si budovali image pokrokových vládců.

📈 Potřeba modernizace státu

V 18. století se evropské státy potýkaly s rostoucími nároky na státní pokladnu, zejména kvůli nákladným válkám (např. Sedmiletá válka) a udržování stálých armád. Tradiční feudální systém správy a výběru daní byl neefektivní. Panovníci si uvědomovali, že pro udržení a posílení mezinárodního postavení své země potřebují silnou ekonomiku, fungující byrokracii a vzdělané úřednictvo. Reformy tak nebyly motivovány pouze filantropií, ale především pragmatickou potřebou posílit státní moc a jeho konkurenceschopnost.

💡 Hlavní myšlenky a principy

Osvícenský absolutismus se opíral o několik klíčových pilířů, které se projevovaly v konkrétních reformách.

Centralizace a byrokratizace: Snaha o sjednocení správy v celé říši, omezení moci zemských sněmů a šlechtické samosprávy. Vznikal profesionální úřednický aparát, který byl přímo podřízen panovníkovi.
Reformy soudnictví: Snaha o sjednocení a kodifikaci práva. Byly vydávány nové trestní a občanské zákoníky, které často rušily mučení (torturu) a omezovaly trest smrti. Cílem bylo vytvořit předvídatelnější a méně krutý právní systém.
Hospodářské reformy: Podpora manufaktur, obchodu a zemědělství v duchu merkantilismu a později fyziokratismu. Státy rušily vnitřní cla, budovaly silnice a kanály a zaváděly nové zemědělské plodiny (např. brambory).
Náboženská tolerance: Omezení moci a vlivu katolické církve a vydávání tolerančních patentů, které umožňovaly existenci i jiných křesťanských vyznání. Stát často přebíral kontrolu nad církevním majetkem a rušil kláštery, které se nevěnovaly vzdělávací nebo charitativní činnosti.
Školské reformy: Zřizování státních škol a zavedení povinné školní docházky. Cílem bylo vychovat gramotné a loajální poddané a vzdělané úředníky pro státní správu.
Zlepšení postavení poddaných: Omezování nebo úplné zrušení nevolnictví a robotních povinností. Tento krok nebyl motivován jen humanismem, ale i snahou uvolnit pracovní sílu pro manufaktury a zvýšit daňové příjmy státu z práce svobodných rolníků.

👑 Klíčoví představitelé a jejich reformy

Myšlenky osvícenského absolutismu se nejvýrazněji projevily v střední, východní a jižní Evropě.

Fridrich II. Veliký (1740–1786)

Fridrich II. Veliký je často považován za archetyp osvícenského panovníka. Sám sebe označil za "prvního služebníka státu".

Soudnictví: Zrušil mučení a zavedl nový trestní zákoník Allgemeines Landrecht, který zaručoval rovnost před zákonem (i když šlechta si stále udržela jistá privilegia).
Náboženská tolerance: Proslul výrokem: "V mém státě si může být každý spasen po svém." Umožnil svobodu vyznání, což přilákalo do Pruska imigranty (např. hugenoty).
Hospodářství: Podporoval pěstování brambor jako prostředku proti hladomoru, vysoušel bažiny a zakládal nové vesnice.
Omezení: Přes své reformy zachoval nevolnictví a udržoval silně militarizovaný stát s privilegovaným postavením šlechty v armádě.

Marie Terezie a Josef II.

V Habsburské monarchii probíhaly reformy ve dvou vlnách.

Marie Terezie (1740–1780): Její reformy byly spíše pragmatické, motivované potřebou posílit stát po prohraných válkách s Pruskem.

   *   Sjednotila správu českých a rakouských zemí.
   *   Zavedla první katastr půdy pro spravedlivější zdanění.
   *   V roce 1774 zavedla Všeobecný školní řád a položila základy povinné školní docházky.
   *   Omezila robotu (robotní patent).

Josef II. (1780–1790): Byl nejradikálnějším z osvícenských reformátorů. Snažil se přetvořit říši v jednotný, centralizovaný a germanizovaný stát.

   *   Vydal Toleranční patent (1781), který zrovnoprávnil nekatolická křesťanská vyznání.
   *   Zrušil nevolnictví (1781), čímž poddaným poskytl osobní svobodu.
   *   Zrušil stovky klášterů a jejich majetek použil k financování školství a sociální péče.
   *   Jeho reformy byly často unáhlené a narážely na silný odpor šlechty, církve i prostého lidu, což vedlo k jejich částečnému odvolání na konci jeho vlády.

Kateřina II. Veliká (1762–1796)

Kateřina II. Veliká si dopisovala s Voltairem a Diderotem a pěstovala si image osvícené panovnice.

Svolala Zákonodárnou komisi, která měla vytvořit nový zákoník, ale komise byla bez výsledků rozpuštěna.
Podporovala vědu a umění, založila Ermitáž.
Provedla správní reformu, která rozdělila Rusko na gubernie.
Její "osvícenství" mělo jasné hranice. Po Pugačovově povstání rolníků utužila nevolnictví a posílila moc šlechty nad poddanými. Její vláda je tak příkladem rozporu mezi osvícenskou rétorikou a autoritářskou praxí.

Karel III. (1759–1788)

Ve Španělsku se Karel III. snažil modernizovat zaostalou zemi.

Omezil moc inkvizice a jezuitského řádu (který nakonec vyhnal).
Podporoval obchod a liberalizoval obchod s americkými koloniemi.
Inicioval veřejné práce v Madridu.

📉 Úpadek a konec

Éra osvícenského absolutismu skončila na konci 18. století. Hlavní příčiny úpadku byly: 1. Vnitřní rozpory: Samotná myšlenka reforem nařizovaných absolutistickým monarchou byla v rozporu s osvícenskou ideou suverenity lidu. Panovníci chtěli moderní stát, ale báli se dát lidem skutečnou svobodu a podíl na moci. 2. Odpor privilegovaných vrstev: Šlechta a církev se bránily reformám, které omezovaly jejich staletá privilegia a moc. 3. Francouzská revoluce (1789): Události ve Francii ukázaly panovníkům, kam až mohou vést myšlenky osvícenství. Vyděšení monarchové se od reforem odvrátili a nastolili konzervativnější a represivnější politiku, aby zabránili šíření revolučních myšlenek.

Osvícenský absolutismus tak představoval poslední pokus o záchranu a modernizaci starého režimu. Jeho neúspěch otevřel cestu pro nástup nacionalismu, liberalismu a revolučních změn v 19. století.

🤔 Pro laiky: O co vlastně šlo?

Představte si krále nebo císaře, který má absolutní moc – může si dělat, co chce. Místo toho, aby jen pořádal plesy a válčil, začne číst knihy od tehdejších nejchytřejších myslitelů. Ti mu radí, že stát by měl fungovat efektivně jako dobře namazaný stroj a že vládce se má starat o blaho všech svých poddaných, nejen o šlechtu.

Takový "osvícený" panovník pak začne zavádět změny:

**Založí školy,** aby i obyčejní lidé uměli číst a psát.
**Zruší kruté tresty,** jako je mučení.
**Dovolí lidem věřit v Boha** i trochu jinak, než přikazuje hlavní církev.
**Zruší nevolnictví,** takže rolníci se mohou volně stěhovat a pracovat, kde chtějí.
**Nařídí úředníkům,** aby vybírali daně spravedlivě a vedli o všem přesné záznamy.

Háček je v tom, že to všechno dělá "shora". Nikoho se neptá na názor. Vládne podle hesla: "Já vím nejlépe, co je pro vás dobré." Je to jako rodič, který nutí dítě jíst zeleninu, protože ví, že je zdravá, i když dítěti nechutná. Tento systém narazil, když si lidé (inspirovaní týmiž osvícenskými myšlenkami) řekli, že už nechtějí být dětmi, o které se někdo stará, ale chtějí si o svých věcech rozhodovat sami.

🌍 Odkaz a hodnocení

Osvícenský absolutismus je hodnocen nejednoznačně. Na jedné straně přispěl k významné modernizaci státní správy, právního systému a společnosti. Reformy v oblasti školství, soudnictví a náboženské tolerance položily základy moderního evropského státu. Zrušení nevolnictví v střední Evropě bylo klíčovým krokem k vytvoření občanské společnosti.

Na druhé straně se jednalo o autoritářský systém, který potlačoval jakoukoliv politickou participaci a odmítal princip suverenity lidu. Posílením byrokratického aparátu a armády paradoxně vytvořil ještě mocnější nástroje státní kontroly, které byly později využity i méně osvícenými vládci. Osvícenský absolutismus tak zůstává fascinujícím příkladem historického pokusu o spojení autoritářské moci s myšlenkami pokroku a rozumu.

Šablona:Aktualizováno