Flétna

Rozbalit box

Obsah boxu

Flétna je dechový hudební nástroj patřící do skupiny dřevěných dechových nástrojů (přestože se dnes vyrábí převážně z kovu). Tón vzniká nárazem proudu vzduchu na ostrou hranu otvoru, takzvané labium. Flétny patří mezi nejstarší hudební nástroje na světě a vyskytují se v různých podobách v kulturách po celém světě.

Základní dělení fléten je na příčné (hráč fouká přes otvor na straně nástroje, např. moderní koncertní flétna) a zobcové (hráč fouká do náustku na konci nástroje, který usměrňuje vzduch na hranu). V symfonickém orchestru se dnes používá především příčná flétna v C ladění, často doplněná o menší a výše znějící pikolu.

📜 Historie

Historie flétny sahá až do paleolitu, což z ní činí jeden z nejstarších doložených hudebních nástrojů. Její vývoj odráží technologický a kulturní pokrok lidstva.

🏛️ Pravěk a starověk

Nejstarší nálezy, které jsou interpretovány jako flétny, pocházejí z období před více než 40 000 lety. Jedná se o nástroje vyrobené z ptačích kostí nebo mamutoviny, nalezené například v jeskyních v Německu (Hohle Fels) nebo ve Slovinsku (Divje Babe, tzv. Neandrtálská flétna). Tyto rané nástroje měly obvykle několik prstových otvorů.

Ve starověkých civilizacích byla flétna běžným nástrojem. V Egyptě existovaly podélné flétny bez náustku, podobné dnešnímu neyi. Ve starověkém Řecku byl populární aulos (dvouplátkový nástroj často mylně označovaný za flétnu) a také Panova flétna (syrinx), soubor spojených píšťal různé délky. Římané převzali mnoho řeckých nástrojů, včetně příčné flétny zvané tibia transversa.

🎶 Středověk a renesance

Ve středověké Evropě se používaly jak zobcové, tak příčné flétny. Příčná flétna, tehdy známá jako "německá flétna", byla jednodílný dřevěný nástroj s cylindrickým vrtáním a šesti otvory. Zobcová flétna byla naopak velmi populární a vyráběla se v celých rodinách (konsortech) od malých sopránových po velké basové. Byla klíčovým nástrojem v renesanční hudbě.

🎻 Baroko

V období baroka prošla příčná flétna významnými změnami. Francouzští výrobci, jako byla rodina Hotteterre, ji začali vyrábět ze tří nebo čtyř dílů, což umožnilo přesnější ladění. Vrtání se změnilo z cylindrického na kónické, což nástroji dodalo jemnější a barevnější tón. Byla přidána první klapka (pro tón dis/es). Příčná flétna, tehdy nazývaná traverso, se stala oblíbeným sólovým nástrojem a skladatelé jako Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel nebo Georg Philipp Telemann pro ni psali náročná díla.

⚙️ Klasicismus a romantismus: Böhmova revoluce

Největší revoluci v konstrukci flétny způsobil v letech 1832–1847 německý flétnista a vynálezce Theobald Böhm. Jeho cílem bylo vytvořit nástroj s dokonalejší intonací, silnějším tónem a snazší hratelností.

Jeho hlavní inovace byly:

Kovový materiál: Začal používat kov (nejprve stříbro), který umožňoval přesnější výrobu a produkoval jasnější a silnější tón.
Cylindrické vrtání: Vrátil se k cylindrickému vrtání pro tělo nástroje, ale zachoval kónickou hlavici, což zlepšilo intonaci ve vysokých polohách.
Velké tónové otvory: Navrhl otvory na akusticky optimálních místech, nikoli tam, kam dosáhly prsty. Otvory byly také výrazně větší.
Klapkový systém: Aby bylo možné velké a vzdálené otvory zakrýt, vyvinul komplexní systém klapek, os a prstenců, který je s malými úpravami používán dodnes.

Böhmův systém zcela změnil techniku hry a zvuk nástroje a jeho flétna se stala standardem v orchestrech po celém světě.

🎼 20. a 21. století

Ve 20. století se flétna etablovala jako standardní orchestrální i sólový nástroj. Materiály se rozšířily o zlato a platinu, které nabízejí odlišné zvukové vlastnosti. Flétna také pronikla do nových žánrů, jako je jazz (např. Herbie Mann, Hubert Laws), rock (např. Ian Anderson z kapely Jethro Tull) a filmová hudba. Skladatelé začali využívat tzv. rozšířené techniky hry, jako je hra více tónů najednou (multifonie) nebo frulato.

⚙️ Konstrukce a typy

Flétny se liší konstrukcí, materiálem i způsobem tvorby tónu.

Příčná flétna (koncertní flétna)

Moderní příčná flétna vychází z Böhmova modelu a skládá se ze tří částí:

Hlavice: Část, do které se fouká. Obsahuje ústní otvor s nátiskovou destičkou (labium). Její tvar a materiál zásadně ovlivňují kvalitu tónu.
Střední díl: Nejdelší část s většinou klapek pro prsty obou rukou.
Nožka: Nejkratší část, která rozšiřuje rozsah nástroje o nejnižší tóny. Existuje C nožka (nejnižší tón c¹) a H nožka (nejnižší tón h).

Materiály pro výrobu zahrnují postříbřený nikl (studentské modely), stříbro (nejběžnější), zlato, platina a dřevo (grenadilla), které nástroji dodává teplejší zvuk.

Zobcová flétna

U zobcové flétny je proud vzduchu formován v úzkém kanálku v náustku (zobci) a naráží přímo na hranu. Díky tomu je tvorba tónu snazší než u příčné flétny, ale možnosti dynamiky a barvy tónu jsou omezenější. Vyrábí se v různých velikostech, nejčastěji:

Sopraninová
Sopránová (nejběžnější pro začátečníky)
Altová
Tenorová
Basová

Je klíčovým nástrojem pro interpretaci staré hudby a pro hudební výchovu dětí.

Další typy fléten

Pikola: Malá příčná flétna znějící o oktávu výše než koncertní flétna. V orchestru má pronikavý, jasný zvuk.
Altová a basová flétna: Větší a níže znějící verze příčné flétny. Používají se především ve flétnových souborech a v moderní hudbě.
Panova flétna: Soubor píšťal různé délky spojených dohromady. Nemá prstové otvory, každý tón má svou vlastní píšťalu.
Irská flétna (Irish flute): Dřevěná příčná flétna s jednoduchým klapkovým systémem nebo bez klapek, používaná v irské tradiční hudbě.
Okarína: Nástroj obvykle vyrobený z keramiky, jehož výška tónu závisí na počtu otevřených otvorů, nikoli na délce vzduchového sloupce.
Šakuhači: Japonská podélná bambusová flétna s charakteristickým meditativním zvukem.

🎵 Akustika a technika hry

Tvorba tónu

Tón na flétně vzniká na principu aerofonu s hranovým tónem. Proud vzduchu z hráčových úst je namířen na ostrou hranu (labium) tónového otvoru. Vzduchový proud se zde rozděluje a začíná vibrovat, čímž rozechvívá vzduchový sloupec uvnitř nástroje. Výška tónu je primárně určena délkou tohoto sloupce, kterou hráč mění zakrýváním a odkrýváním otvorů pomocí prstů nebo klapek. Delší sloupec vzduchu produkuje nižší tón, kratší sloupec vyšší tón.

Vyšší oktávy se dosahují tzv. přefukováním – hráč mírně zrychlí proud vzduchu a zúží rty, čímž donutí vzduchový sloupec kmitat na vyšší harmonické frekvenci.

Základní techniky

Nátisk (Embouchure): Správné postavení rtů, čelisti a obličejových svalů je klíčové pro kvalitní tón.
Dýchání: Flétnisté využívají hluboké brániční dýchání, aby mohli hrát dlouhé hudební fráze s kontrolovaným a stabilním tónem.
Artikulace: Jednotlivé tóny se oddělují pomocí jazyka (tzv. tonguing). Různé slabiky (např. "ta", "da", "ka") se používají pro různé typy artikulace, od ostrého staccato po měkké legato.

Rozšířené techniky

Moderní skladatelé vyžadují od flétnistů i nekonvenční způsoby hry:

Frulato (Flutter-tonguing): Vytváření tremola pomocí kmitání špičky jazyka (podobně jako při vyslovování "rrr").
Multifonie: Hra dvou a více tónů současně pomocí speciálních prstokladů a nátisku.
Tón s příměsí šumu: Hráč do tónu přimíchává slyšitelný zvuk vzduchu.
Klapání klapkami: Použití klapek jako perkusního nástroje.
Zpěv a hra současně: Hráč zpívá melodii a zároveň hraje jinou, čímž vzniká zajímavý souzvuk.

🌍 Využití v hudbě

Flétna je díky své agilitě, jasnému zvuku a širokému výrazovému rejstříku jedním z nejuniverzálnějších nástrojů.

Klasická hudba

V symfonickém orchestru je flétna součástí dřevěné dechové sekce a často jí jsou svěřována významná melodická sóla. Je také důležitým nástrojem v komorní hudbě (např. dechové kvinteto) a má rozsáhlý sólový repertoár. Mezi klíčová díla patří koncerty od W. A. Mozarta a A. Vivaldiho, sólové skladby od C. Debussyho (Syrinx) nebo S. Prokofjeva (Sonáta D dur).

Jazz a populární hudba

V jazzu se flétna prosadila od 50. let 20. století. Hráči jako Frank Wess, Herbie Mann a Eric Dolphy ji etablovali jako plnohodnotný jazzový nástroj. V rocku je nezapomenutelné její využití v kapele Jethro Tull, kde flétnista Ian Anderson z ní udělal jeden z hlavních nástrojů kapely. Objevuje se také v popu, hip hopu a elektronické hudbě.

Lidová a světová hudba

V mnoha kulturách po celém světě hrají různé typy fléten ústřední roli. Patří sem například irská píšťalka (tin whistle), andská quena a siku, japonská šakuhači, balkánský kaval nebo indická bansuri. Tyto nástroje mají specifický zvuk a techniku hry, které jsou úzce spjaty s danou hudební tradicí.

💡 Pro laiky

Jaký je rozdíl mezi příčnou a zobcovou flétnou? Představte si, že foukáte na hrdlo lahve, abyste vyloudili tón – to je princip příčné flétny, kde si "náustek" tvoříte sami svými rty. Zobcová flétna má naopak pevný plastový nebo dřevěný náustek (zobec), který proud vzduchu nasměruje za vás. Proto je pro začátečníky jednodušší na ni vyloudit tón.
Proč se kovové flétně říká "dřevěný" nástroj? Historicky byly všechny flétny vyrobeny ze dřeva. I když se dnes používá hlavně kov, způsob tvorby tónu (náraz vzduchu na hranu) zůstal stejný a odlišuje ji od žesťových nástrojů (trubka, pozoun), kde tón vzniká vibrací rtů hráče. Proto se stále řadí do stejné nástrojové rodiny.
Jak flétna mění výšku tónu? Zmáčknutím klapky se uzavře otvor na těle flétny. Tím se prodlouží dráha, kterou musí vzduch uvnitř nástroje urazit, a tón zní níže. Otevřením otvoru se dráha zkrátí a tón je vyšší. Je to podobné, jako když zkracujete strunu na kytaře, abyste zahráli vyšší tón.

Šablona:Aktualizováno