Přeskočit na obsah

Elektronická hudba

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Hudební žánr Elektronická hudba je široký zastřešující termín pro hudbu, která je primárně tvořena a produkována pomocí elektronických hudebních nástrojů, digitálních nástrojů nebo obvodové techniky. Její produkce se opírá o technologie jako syntezátor, sampler, počítač a bicí automat. Elektronická hudba zahrnuje obrovské spektrum žánrů, od experimentální avantgardy přes taneční hudbu až po mainstreamový pop.

Na rozdíl od tradiční akustické hudby, kde zvuk vzniká mechanickým chvěním (např. struny, vzduchu v píšťale), v elektronické hudbě je zvuk generován elektronicky pomocí oscilátorů nebo manipulací s nahranými zvukovými vzorky (sampling). To dává skladatelům a producentům téměř neomezenou kontrolu nad všemi aspekty zvuku, jako je výška, barva (timbre), hlasitost a doba trvání.

📜 Historie

Historie elektronické hudby je neoddělitelně spjata s technologickým pokrokem 20. a 21. století. Lze ji rozdělit do několika klíčových fází.

🧪 Rané experimenty (konec 19. – polovina 20. století)

První pokusy o vytvoření hudby pomocí elektřiny se datují na přelom 19. a 20. století. Mezi první elektronické nástroje patřil masivní Telharmonium (1897), který přenášel hudbu po telefonních linkách, a Theremin (kolem roku 1920), známý svým éterickým zvukem ovládaným pohybem rukou bez fyzického kontaktu.

Po druhé světové válce se v Evropě zformovaly dva hlavní myšlenkové proudy:

🎹 Vzestup syntezátorů (60. a 70. léta)

Revoluci v elektronické hudbě způsobil vynález komerčně dostupných a relativně kompaktních modulárních syntezátorů, především od firem Moog a Buchla v 60. letech. Album Wendy Carlos Switched-On Bach (1968), které interpretovalo díla Johanna Sebastiana Bacha na Moog syntezátoru, se stalo obrovským hitem a představilo zvuk syntezátoru široké veřejnosti.

V 70. letech se syntezátory staly součástí progresivního rocku (např. Pink Floyd, Yes, Emerson, Lake & Palmer) a funku. Klíčovou roli sehrála německá scéna známá jako Krautrock. Skupiny jako Kraftwerk, Tangerine Dream a Can položily základy pro budoucí žánry jako ambient, techno a synth-pop. Zejména Kraftwerk svým minimalistickým, robotickým zvukem a tematizací technologie definovali estetiku velké části budoucí elektronické hudby. Ke konci dekády se syntezátory a bicí automaty staly také nedílnou součástí disco hudby, například v produkci Giorgia Morodera.

💻 Digitální revoluce a zrod subžánrů (80. léta)

80. léta přinesla cenově dostupné polyfonní syntezátory (jako Yamaha DX7), samplery a především standard MIDI (Musical Instrument Digital Interface), který umožnil propojení a synchronizaci různých elektronických nástrojů a počítačů. Tato technologická demokratizace vedla k explozi nových žánrů:

🌍 Globální expanze a rave kultura (90. léta)

V 90. letech se elektronická taneční hudba stala globálním fenoménem, zejména v Evropě. Vznikla masivní rave kultura, spojená s velkými tanečními akcemi. Žánry se dále štěpily a vyvíjely:

🌐 Věk internetu a EDM (21. století)

S příchodem výkonných osobních počítačů a softwaru typu Digital Audio Workstation (DAW) jako Ableton Live nebo FL Studio se produkce hudby stala dostupnou prakticky komukoli. Internet umožnil snadné šíření hudby a propojování scén po celém světě.

Na začátku 21. století se ve Spojeném království zrodil dubstep, charakteristický masivními basovými linkami a polovičním tempem rytmu. Kolem roku 2010 zažila elektronická hudba masivní komerční boom v USA pod hlavičkou EDM (Electronic Dance Music). Tento termín zastřešil komerčně úspěšné formy jako progressive house, electro house a dubstep, které ovládly obrovské festivaly (např. Tomorrowland, Ultra Music Festival) a rádia. Hvězdami se stali DJové a producenti jako David Guetta, Avicii, Skrillex a Calvin Harris. Současně však nadále existuje bohatá a inovativní undergroundová scéna napříč všemi žánry.

⚙️ Charakteristika a technologie

Základními stavebními kameny elektronické hudby jsou zvuková syntéza a vzorkování.

  • Zvuková syntéza: Proces vytváření zvuku od nuly pomocí elektronických obvodů (oscilátorů). Existuje mnoho typů syntézy, například subtraktivní (odstraňování částí frekvenčního spektra z bohatého signálu pomocí filtrů), aditivní (skládání zvuku z jednoduchých sinusových vln) nebo FM syntéza (frekvenční modulace). Nástrojem pro syntézu je syntezátor.
  • Sampling (vzorkování): Proces nahrání krátkého úseku zvuku (vzorku, anglicky "sample") a jeho následné přehrávání a manipulace. Vzorkem může být cokoliv – úder bubnu, tón piana, úryvek vokálu nebo jakýkoli jiný zvuk. Nástrojem je sampler.
  • Sekvencer: Zařízení nebo software, které zaznamenává, upravuje a přehrává sekvence hudebních dat (typicky MIDI noty nebo povely pro spouštění samplů). Umožňuje vytvářet opakující se smyčky a celé aranže.
  • Bicí automat: Specializovaný typ sekvenceru a syntezátoru/sampleru určený k vytváření rytmických patternů. Ikonické modely jako Roland TR-808 a TR-909 definovaly zvuk mnoha žánrů.

🎶 Hlavní žánry a subžánry

Elektronická hudba je extrémně rozmanitá a obsahuje stovky subžánrů. Mezi nejznámější patří:

  • Ambient: Zaměřuje se na atmosféru a zvukovou krajinu, často bez výrazného rytmu. Průkopníkem je Brian Eno.
  • House: Taneční hudba s tempem obvykle 120–130 BPM, rytmem 4/4 a často s prvky soulu a gospelu.
  • Techno: Repetitivní, často instrumentální hudba zaměřená na rytmus a texturu. Tempo se pohybuje od 120 do 150 BPM.
  • Trance: Melodický a euforický žánr s tempem 130–145 BPM, charakteristický dlouhými gradacemi (build-ups) a rozklady (breakdowns).
  • Drum and bass: Rychlý žánr (160–180 BPM) postavený na komplexních, lámaných rytmech a hlubokých basových linkách.
  • Dubstep: Původně z Londýna, charakteristický tempem kolem 140 BPM, ale s polovičním rytmem ("half-time"), důrazem na sub-basové frekvence a "wobble bass".
  • Hardcore techno: Velmi rychlý (160–300+ BPM) a agresivní žánr s výrazně zkresleným basovým bubnem.
  • Synth-pop: Popová hudba, kde hlavní roli hrají syntezátory.

🌍 Kulturní dopad

Elektronická hudba zásadně ovlivnila nejen hudební průmysl, ale i celou společnost.

  • Klubová a festivalová scéna: Vytvořila globální kulturu tanečních klubů a masivních hudebních festivalů, které přitahují statisíce návštěvníků.
  • Vliv na populární hudbu: Prvky elektronické hudby pronikly do téměř všech žánrů, od popu a R&B přes rock až po hip hop. Produkční techniky vyvinuté v elektronické hudbě jsou dnes standardem v celém hudebním průmyslu.
  • Film a média: Elektronické soundtracky se staly běžnou součástí filmů (např. Vangelis – Blade Runner, Daft Punk – Tron: Legacy), videoher a reklam.
  • Vizuální umění: Je úzce propojena s vizuálním uměním, zejména s VJingem (živá projekce videa), světelným designem a digitálním uměním.

🤔 Pro laiky

  • DJ vs. producent: Producent je ten, kdo hudbu skládá a vytváří ve studiu. DJ (diskžokej) je ten, kdo hotové skladby vybírá a mixuje dohromady pro publikum (např. v klubu nebo v rádiu). Mnoho umělců je obojím.
  • Co je syntezátor?: Představte si ho jako elektronické varhany, které ale umí vytvořit téměř jakýkoli zvuk, nejen napodobit existující nástroje. Může znít jako housle, buben, ale i jako vesmírná loď nebo zcela abstraktní zvuk.
  • Co je sampler?: Je to jako diktafon, který umí nahrát jakýkoli zvuk (tlesknutí, slovo, tón z jiné písničky) a pak ho přehrávat v různých výškách na klávesnici.
  • BPM (Beats Per Minute): Znamená "údery za minutu" a udává tempo skladby. Pomalý ambient může mít 60 BPM, house kolem 125 BPM a rychlý hardcore i přes 200 BPM.
  • Analogový vs. digitální: Analogový zvuk (např. z vinylové desky nebo starého syntezátoru) je spojitý signál, jako vlna. Digitální zvuk (např. z CD nebo MP3) je tato vlna "nasekaná" na tisíce malých vzorků (čísel), které počítač skládá dohromady. Pro většinu posluchačů je rozdíl neslyšitelný.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Elektronická_hudba&oldid=16306“