Pink Floyd

Rozbalit box

Obsah boxu

Pink Floyd byli anglická rocková skupina založená v Londýně v roce 1965. Proslavili se svým psychedelickým a progresivním rockem, který se vyznačoval filozofickými texty, zvukovými experimenty, inovativními obaly alb a propracovanými živými vystoupeními. Spolu s kapelami jako The Beatles a The Rolling Stones patří k nejúspěšnějším a nejvlivnějším skupinám v historii populární hudby. Celosvětově prodali více než 250 milionů desek, což je řadí mezi nejprodávanější hudební umělce všech dob.

Jejich tvorba prošla několika fázemi, od rané psychedelické éry pod vedením Syda Barretta přes období hledání a experimentování až po vrcholnou éru koncepčních alb v 70. letech, kdy vznikla jejich nejslavnější díla jako The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here, Animals a The Wall. Po odchodu baskytaristy a hlavního textaře Rogera Waterse v roce 1985 pokračovala kapela pod vedením kytaristy Davida Gilmoura až do poloviny 90. let.

📜 Historie

psychedelic éra Syda Barretta (1965–1968)

Skupina vznikla v Londýně v roce 1965 a jejími zakládajícími členy byli studenti architektury Roger Waters (baskytara, zpěv), Nick Mason (bicí) a Richard Wright (klávesy, zpěv), ke kterým se přidal student umění Syd Barrett (kytara, zpěv). Původně vystupovali pod různými názvy, například The Tea Set. Název Pink Floyd vymyslel Barrett jako spojení křestních jmen dvou bluesových hudebníků, Pinka Andersona a Floyda Councila.

Pod Barrettovým vedením se kapela stala jednou z hlavních atrakcí londýnské undergroundové scény a průkopníkem psychedelického rocku. Jejich hudba byla charakteristická dlouhými instrumentálními pasážemi, zvukovými experimenty a texty inspirovanými sci-fi a dětskými říkadly. V roce 1967 podepsali smlouvu s vydavatelstvím EMI a vydali úspěšné singly Arnold Layne a See Emily Play. V srpnu téhož roku vyšlo jejich debutové album The Piper at the Gates of Dawn, které je považováno za milník psychedelického rocku.

Barrettovo chování se však vlivem nadměrného užívání LSD a psychických problémů stávalo stále více nevyzpytatelným. Jeho neschopnost vystupovat na koncertech vedla kapelu k rozhodnutí přijmout na konci roku 1967 druhého kytaristu, Davida Gilmoura, Barrettova přítele z Cambridge. Původní plán byl, že Barrett bude skládat a nahrávat ve studiu, zatímco Gilmour ho zastoupí na koncertech. Barrettův stav se ale rychle zhoršoval a v dubnu 1968 byl jeho odchod z kapely oficiálně oznámen.

🚀 Přechodné období a hledání směru (1968–1972)

Po Barrettově odchodu se kapela musela vyrovnat se ztrátou svého hlavního tvůrčího motoru. Role hlavních skladatelů se postupně ujali Waters a Gilmour. Následující období bylo charakterizováno hledáním nového hudebního směru a intenzivním experimentováním.

Druhé album A Saucerful of Secrets (1968) ještě obsahovalo jednu Barrettovu píseň, ale zbytek materiálu již ukazoval cestu, kterou se kapela bude ubírat – delší, propracovanější kompozice a důraz na atmosféru. Následovala alba jako soundtrack k filmu More (1969), experimentální dvojalbum Ummagumma (1969), které kombinovalo živé nahrávky s individuálními projekty jednotlivých členů, a Atom Heart Mother (1970), na jehož titulní suitě spolupracovali s orchestrem a sborem.

Klíčovým momentem tohoto období bylo album Meddle (1971), které obsahuje 23 minut dlouhou epickou skladbu Echoes. Tato kompozice je často považována za předzvěst budoucího směřování kapely a definovala zvuk, který Pink Floyd plně rozvinuli na svých následujících albech. V roce 1972 také nahráli soundtrack k filmu La Vallée, vydaný pod názvem Obscured by Clouds.

💎 Zlatá éra a koncepční alba (1973–1979)

V březnu 1973 vydali Pink Floyd album The Dark Side of the Moon, které se stalo komerčním i uměleckým fenoménem. Jedná se o koncepční album zabývající se tématy jako konflikt, chamtivost, plynutí času, smrt a duševní choroby. Album se vyznačovalo na svou dobu revoluční produkcí, využitím syntezátorů a zvukových efektů. V americkém žebříčku Billboard 200 se udrželo rekordních 741 týdnů a patří k nejprodávanějším albům všech dob.

Následovalo album Wish You Were Here (1975), které bylo poctou Sydu Barrettovi a zároveň kritikou hudebního průmyslu. Titulní skladba a epická kompozice Shine On You Crazy Diamond se staly klasikou. Během nahrávání alba se ve studiu nečekaně objevil sám Syd Barrett, což byla pro členy kapely velmi emotivní zkušenost.

V roce 1977 vyšlo album Animals, inspirované novelou George Orwella Farma zvířat. Album je ostrou sociální kritikou, která rozděluje lidi do tří kategorií: psy (bezohlední byznysmeni), prasata (zkorumpovaní politici a moralisté) a ovce (bezmyšlenkovitý dav). Hudebně je album syrovější a kytarovější než jeho předchůdci.

Tato éra vyvrcholila v roce 1979 vydáním monumentální rockové opery The Wall. Dvojalbum, jehož autorem byl téměř výhradně Roger Waters, vypráví příběh rockové hvězdy jménem Pink, která se vlivem traumat z dětství a dospělosti izoluje od světa za pomyslnou zdí. Album obsahovalo hitový singl Another Brick in the Wall, Part II a bylo doprovázeno velkolepým a technicky náročným jevištním ztvárněním. Během nahrávání a následného turné však narůstalo napětí mezi členy kapely, zejména mezi Watersem a Wrightem, což vedlo k Wrightovu vyhození z kapely.

⚖️ Období pod vedením Rogera Waterse a rozpad (1980–1985)

Po úspěchu The Wall se Roger Waters stal dominantní silou v kapele. Posledním albem klasické sestavy (i když Wright na něm hrál už jen jako najatý hudebník) bylo The Final Cut (1983). Album je silně protiválečné, inspirované válkou o Falklandy a smrtí Watersova otce ve druhé světové válce. Mnoho fanoušků i kritiků ho považuje spíše za sólový projekt Rogera Waterse než za plnohodnotné album Pink Floyd, jelikož přínos ostatních členů byl minimální.

Vnitřní spory a tvůrčí neshody nakonec vedly k tomu, že Roger Waters v roce 1985 kapelu opustil a prohlásil ji za "vyčerpanou tvůrčí sílu". Následovaly právní spory o používání jména Pink Floyd, které nakonec vyhráli Gilmour a Mason.

✈️ Éra Davida Gilmoura (1986–1995)

David Gilmour a Nick Mason se rozhodli pokračovat pod jménem Pink Floyd a přizvali zpět Richarda Wrighta, zpočátku jako najatého hudebníka, později opět jako plnohodnotného člena. V roce 1987 vydali album A Momentary Lapse of Reason, které bylo komerčně úspěšné a znamenalo návrat k melodičtějšímu a atmosféričtějšímu zvuku, typickému pro období před The Wall. Následovalo masivní a velmi úspěšné světové turné, zdokumentované na živém albu Delicate Sound of Thunder (1988).

Posledním studiovým albem této éry bylo The Division Bell (1994), které se tematicky zabývalo komunikací a jejím selháním. Album se setkalo s velkým komerčním úspěchem a získalo cenu Grammy. Následné turné opět lámalo rekordy v návštěvnosti a bylo zachyceno na albu a videu Pulse (1995). Po skončení turné se kapela odmlčela a její aktivita v podstatě ustala.

⏳ Pozdní období a reuniony (1996–současnost)

V roce 1996 byli Pink Floyd uvedeni do Rokenrolové síně slávy. K jednorázovému a historickému reunionu klasické sestavy (včetně Rogera Waterse) došlo 2. července 2005 na charitativním koncertě Live 8 v Londýně. Vystoupení vzbudilo obrovský ohlas a naděje fanoušků na plnohodnotný comeback, ten se však nikdy neuskutečnil.

Syd Barrett zemřel v roce 2006 a Richard Wright v roce 2008. V roce 2014 vydali Gilmour a Mason album The Endless River, které bylo z velké části instrumentální a vycházelo z nepoužitých nahrávek z doby natáčení The Division Bell. Album bylo označeno za poslední dílo Pink Floyd a poctu Richardu Wrightovi.

V roce 2022 Gilmour a Mason nečekaně oživili jméno Pink Floyd a vydali singl Hey, Hey, Rise Up! na podporu Ukrajiny po ruské invazi.

🎶 Hudební styl a témata

🧪 Zvukové experimenty

Pink Floyd byli průkopníky v používání zvukových efektů a studiových technologií. Využívali magnetofonové smyčky (např. cinkot kasy v písni Money), syntezátory (zejména EMS VCS 3), kvadrofonní zvuk a nahrávky z reálného prostředí (tzv. musique concrète). Jejich cílem bylo vytvořit pohlcující zvukovou krajinu, která by doplňovala hudební a textová témata.

✍️ Textová témata

Texty Pink Floyd, jejichž autorem byl od konce 60. let převážně Roger Waters, se vyznačují hloubkou a filozofickým přesahem. Často se zabývaly tématy jako odcizení, šílenství, kritika společnosti, chamtivost, válka a smrtelnost. Na rozdíl od mnoha jiných rockových kapel se jejich texty jen zřídka dotýkaly lásky nebo romantických vztahů.

🎸 Instrumentální mistrovství

Hudba Pink Floyd je postavena na souhře jednotlivých členů. Charakteristické jsou dlouhé, melodické a emotivní kytarové sóla Davida Gilmoura, atmosférické a texturované klávesové party Richarda Wrighta, pevné a koncepční basové linky Rogera Waterse a osobitý, rytmicky precizní styl bubnování Nicka Masona.

🎨 Vizuální stránka a koncerty

🖼️ Obaly alb

Vizuální identita byla pro Pink Floyd stejně důležitá jako jejich hudba. Většinu jejich ikonických obalů vytvořilo designérské studio Hipgnosis v čele se Stormem Thorgersonem. Obaly jako hranol rozkládající světlo na albu The Dark Side of the Moon, hořící muž na Wish You Were Here nebo nafukovací prase letící nad elektrárnou Battersea na Animals se staly nedílnou součástí popkultury.

🎪 Živá vystoupení

Pink Floyd byli inovátory v oblasti živých koncertů. Jako jedni z prvních začali používat propracované světelné show, filmové projekce na kruhové plátno, pyrotechnické efekty a obří nafukovací rekvizity. Jejich koncerty byly komplexním audiovizuálním zážitkem. Vrcholem byla divadelní show The Wall, během které byla na pódiu postupně postavena a na konci zbourána obrovská zeď.

🏆 Odkaz a vliv

Pink Floyd zásadně ovlivnili vývoj rockové hudby, zejména žánry progresivní rock a ambient. Jejich důraz na koncepční album jako ucelené umělecké dílo inspiroval nespočet umělců. Mezi hudebníky, kteří je uvádějí jako svůj vliv, patří například Radiohead, Nine Inch Nails, Dream Theater nebo The Flaming Lips. Jejich hudba zůstává i desítky let po svém vzniku populární a oslovuje nové generace posluchačů.

👥 Členové kapely

Hlavní sestava

Roger Waters – baskytara, zpěv, texty (1965–1985, 2005)
David Gilmour – kytara, zpěv, texty (1967–1995, 2005, 2012–2014, 2022)
Nick Mason – bicí, perkuse (1965–1995, 2005, 2012–2014, 2022)
Richard Wright – klávesy, zpěv (1965–1979, 1987–1995, 2005; zemřel 2008)

Zakládající člen

Syd Barrett – kytara, zpěv, texty (1965–1968; zemřel 2006)

🧐 Pro laiky

Progresivní rock: Hudební žánr, který vznikl na konci 60. let. Kapely se snažily posunout hranice rockové hudby, používaly složité kompozice, neobvyklé takty, prvky z klasické a jazzové hudby a často tvořily dlouhé, epické skladby.
Koncepční album: Album, jehož písně jsou propojeny společným tématem, příběhem nebo myšlenkou. Není to jen sbírka jednotlivých skladeb, ale ucelené umělecké dílo, které je nejlepší poslouchat od začátku do konce. Alba jako The Dark Side of the Moon nebo The Wall jsou typickými příklady.
Psychedelický rock: Žánr spojený s hippies kulturou 60. let. Hudba se snažila napodobit nebo umocnit zážitky z užívání psychedelických drog (jako LSD). Vyznačuje se zvukovými efekty, zkreslenými nástroji a snovými, často nesrozumitelnými texty.

💿 Diskografie

Studiová alba

Šablona:Aktualizováno