Přeskočit na obsah

Funk

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Hudební žánr

Funk je hudební žánr, který vznikl v polovině 60. let 20. století ve Spojených státech, když afroameričtí hudebníci propojili prvky soulu, jazzu a rhythm and blues (R&B) do nové, rytmicky intenzivní a taneční formy hudby. Funk de-emphasizuje melodii a harmonii a naopak klade maximální důraz na silnou, propracovanou a synkopovanou rytmickou složku, kterou tvoří především baskytara a bicí. Skladby jsou často postaveny na jediném akordu a opakujícím se motivu (tzv. "vamp"), což vytváří hypnotický a energický "groove".

Za klíčovou postavu a inovátora, který položil základy funku, je všeobecně považován James Brown. Jeho hudba z poloviny 60. let, charakteristická důrazem na první dobu v taktu ("on the one"), údernými dechovými linkami a perkusivním stylem zpěvu, definovala zvuk raného funku. V 70. letech žánr dále rozvinuly kapely jako Sly and the Family Stone, Parliament-Funkadelic, Earth, Wind & Fire a The Meters. Funk měl a stále má obrovský vliv na vývoj mnoha dalších hudebních žánrů, především disco, hip hopu a elektronické taneční hudby.

📜 Historie

🏛️ Kořeny a vznik (60. léta)

Kořeny funku sahají hluboko do tradice rhythm and blues, soulu a jazzu. Nicméně za přelomový moment je považována tvorba Jamese Browna v polovině 60. let. Skladby jako "Papa's Got a Brand New Bag" (1965) a "Cold Sweat" (1967) radikálně změnily přístup k rytmu v populární hudbě. Brown přesunul důraz z tradičního R&B důrazu na druhou a čtvrtou dobu (backbeat) na první dobu ("the one"). Tím vytvořil neúprosný, dopředný pohyb. Jeho kapela, The J.B.'s, se stala vzorem pro všechny budoucí funkové soubory, kde každý nástroj hrál svou specifickou rytmickou roli a společně vytvářely komplexní, do sebe zapadající polyrytmickou strukturu.

Dalšími pionýry byli The Meters z New Orleans, jejichž instrumentální funk byl syrovější a volnější, postavený na improvizaci a specifickém "second line" rytmu neworleanské tradice. V Kalifornii působící Sly and the Family Stone přinesli do funku prvky psychedelického rocku, sociálně uvědomělé texty a rasově i genderově smíšené složení kapely, což bylo v té době revoluční. Jejich hity jako "Thank You (Falettinme Be Mice Elf Agin)" a "Dance to the Music" se staly hymnami doby.

✨ Zlatá éra a P-Funk (70. léta)

Sedmdesátá léta byla zlatým věkem funku. Žánr explodoval v popularitě a rozvětvil se do mnoha podob. Jedním z nejvýznamnějších a nejvýstřednějších proudů byl P-Funk, jehož strůjcem byl vizionář George Clinton. Se svými dvěma hlavními projekty, Parliament a Funkadelic, vytvořil komplexní mytologii inspirovanou sci-fi, afrofuturismem a psychedelickou kulturou. Hudebně byl P-Funk charakteristický těžkými basovými linkami (za které byl zodpovědný legendární Bootsy Collins), použitím syntezátorů a rozsáhlými, improvizačními "jamy".

Mezi další klíčové kapely této éry patřily:

  • Earth, Wind & Fire: Kombinovali funk s prvky jazzu, soulu, gospelu a africké hudby. Jejich zvuk byl uhlazenější, s propracovanými vokálními harmoniemi a velkolepou dechovou sekcí.
  • Kool & the Gang: Začínali jako jazzová kapela, ale postupně se přeorientovali na tvrdý, taneční funk (např. "Jungle Boogie") a později na komerčně úspěšnější disco-funk.
  • Ohio Players: Známí svými sugestivními obaly alb a hity jako "Fire" a "Love Rollercoaster", které se vyznačovaly syrovým zvukem a výraznými basovými linkami.
  • Tower of Power: Kapela z Oaklandu proslulá svou precizní a neuvěřitelně "našlapanou" dechovou sekcí, která hostovala na nahrávkách mnoha dalších umělců.

Funk v této dekádě silně ovlivnil i jazzové hudebníky, jako byli Herbie Hancock (jeho album Head Hunters je milníkem jazz-funku) a Miles Davis.

📉 Ústup a transformace (80. léta a dále)

Na přelomu 70. a 80. let začala dominance funku v černošské hudbě slábnout ve prospěch disco a později hip hopu a moderního R&B. Mnoho funkových kapel se buď rozpadlo, nebo se přizpůsobilo novým trendům. Přesto funk nezanikl, ale transformoval se. Umělci jako Prince a Rick James vytvořili vlastní, syntezátory ovlivněné verze funku.

Největší odkaz funku však spočívá v jeho vlivu na hip hop. Producenti raného hip hopu masivně samplovali funkové nahrávky, zejména bicí smyčky. Break z písně "Funky Drummer" od Jamese Browna se stal jedním z nejvíce samplovaných zvuků v historii hudby. Na západním pobřeží USA vznikl v 90. letech subžánr G-funk (gangsta-funk), který popularizoval Dr. Dre a který byl postaven na pomalejších tempech a samplování P-Funku.

V 90. letech a po roce 2000 zažil funk oživení v podobě kapel jako Jamiroquai (kombinující funk s acid jazzem a disco) nebo v rámci jam band scény. Vliv funku je dodnes slyšet v tvorbě umělců jako Bruno Mars, Anderson .Paak nebo Thundercat.

🎵 Charakteristické znaky

Funk je definován především svou rytmickou strukturou, nikoli melodickou nebo harmonickou progresí.

  • Groove: Základní stavební kámen. Je to pocit, který vzniká souhrou všech rytmických prvků. Všechny nástroje přispívají k celkovému rytmickému pulsu.
  • Důraz na "The One": Silný akcent na první dobu každého taktu, což dává hudbě neúprosný, dopředný tah.
  • Synkopace: Rytmické posouvání důrazu mimo pravidelné doby, což vytváří napětí a taneční energii.
  • Basová linka: V funku je baskytara povýšena z doprovodného nástroje na jeden z hlavních. Basové linky jsou melodické, rytmicky složité a často vedou celou skladbu. Larry Graham (ze Sly and the Family Stone) je považován za vynálezce techniky "slapping" (úder palcem) a "popping" (trhnutí struny prstem), která se stala pro funk typickou.
  • Rytmická kytara: Kytara hraje často jen krátké, šestnáctinové noty s tlumenými strunami (tzv. "chank" nebo "scratch"), čímž funguje spíše jako perkusivní nástroj než harmonický.
  • Bicí: Funky bubeníci jako Clyde Stubblefield a Jabo Starks (oba od Jamese Browna) vytvořili komplexní, synkopované a vysoce taneční patterny, které se staly základem pro hiphopové breaky.
  • Dechová sekce: Dechy (trubky, pozouny, saxofony) hrají krátké, úderné a přesně načasované fráze (tzv. "stabs"), které akcentují rytmus a dodávají hudbě energii.
  • Vokály: Zpěv je často rytmizovaný, může přecházet do křiku, hecování a různých citoslovcí. Texty se často točí kolem tance, oslav a sociálních témat.

🌍 Vliv a odkaz

Vliv funku na moderní hudbu je nedozírný.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si kapelu, kde hlavními hvězdami nejsou zpěvák nebo kytarista hrající sólo, ale bubeník a baskytarista. Všechno v písničce se točí kolem nich a jejich společného rytmu, kterému se říká "groove". Tento rytmus je tak nakažlivý, že vás okamžitě nutí se hýbat nebo si alespoň podupávat nohou. Kytara do toho jen tak krátce a ostře "škrábe", jako by byla další perkusí. Dechové nástroje (trubky, saxofony) netroubí dlouhé melodie, ale spíše krátké, energické "výkřiky". Zpěvák často spíše pokřikuje a hecuje kapelu i publikum, než aby zpíval složité melodie. Cílem funku není vyprávět příběh pomocí slov a melodií, ale vytvořit čistou, neředěnou taneční energii. Je to hudba pro tělo.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Funk&oldid=16771“