Přeskočit na obsah

Disco

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Hudební žánr

Disco je žánr taneční hudby a subkultura, která se objevila na počátku 70. let 20. století ve Spojených státech. Její kořeny sahají do afroamerických, latinskoamerických a LGBTQ+ komunit v New Yorku a Philadelphii, kde se v klubech a na soukromých večírcích začala hrát hudba zaměřená primárně na tanec. Hudebně je disco charakteristické pulzujícím rytmem "four-on-the-floor" (čtyři doby na takt s důrazem na každou z nich), výraznou, synkopovanou basovou linkou, bohatým orchestrálním aranžmá se smyčci a žesťovými nástroji a často vysokými, procítěnými vokály.

Vrcholu popularity dosáhlo disco v druhé polovině 70. let, kdy se z undergroundové scény stalo globálním fenoménem. Tento přerod byl masivně podpořen úspěchem filmu Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever) z roku 1977 a jeho soundtrackem od skupiny Bee Gees. Disco éra je spojena nejen s hudbou, ale také s extravagantní módou, novým pojetím nočního života a vzestupem role DJe jako klíčové postavy hudební scény. Ačkoliv na konci 70. let zažilo prudký úpadek popularity, jeho vliv na pozdější vývoj elektronické taneční hudby, jako je house music nebo techno, je naprosto zásadní.

📜 Historie

🎶 Kořeny a raná léta (konec 60. let – 1974)

Kořeny disco hudby lze nalézt v hudebních stylech konce 60. let. Žánry jako funk, soul a rhythm and blues poskytly základní stavební kameny: rytmickou komplexnost, emotivní vokály a taneční energii. Umělci jako James Brown, Sly and the Family Stone a Isaac Hayes svými prodlouženými, na rytmu postavenými skladbami položili základy pro budoucí disco hity.

Klíčovou roli v raném vývoji hrály specifické kluby a komunity. V New Yorku vznikaly soukromé party a kluby, jako byl The Loft DJe Davida Mancusa nebo The Gallery, které sloužily jako bezpečná útočiště pro menšiny, zejména pro gaye, Afroameričany a Latinoameričany. Zde se DJové odklonili od krátkých rádiových singlů a začali hrát delší, tanečně orientované verze skladeb. Průkopníci jako Tom Moulton začali vytvářet první remixy a "mixtapy", prodlužovali instrumentální pasáže a zdůrazňovali rytmickou sekci, aby udrželi tanečníky na parketu.

První skladby, které jsou dnes považovány za proto-disco, se objevily na začátku 70. let. Písně jako "Soul Makossa" od Manua Dibanga (1972), "Love Train" od The O'Jays (1972) nebo "The Love I Lost" od Harold Melvin & the Blue Notes (1973) již obsahovaly typické prvky, jako je výrazný rytmus a orchestrální aranžmá.

🌟 Zlatá éra (1975–1979)

V polovině 70. let se disco dostalo z undergroundu do hlavního proudu. Zásadní zlom přišel s hity jako "Never Can Say Goodbye" od Glorie Gaynor (1974), "Love to Love You Baby" od Donny Summer (1975) nebo "The Hustle" od Van McCoye (1975). Tyto skladby definovaly zvuk žánru a dobyly světové hitparády. Producenti jako Giorgio Moroder, který stál za úspěchem Donny Summer, začali hojně využívat syntezátory a elektronické efekty, čímž posunuli disco zvuk do futuristických poloh.

Absolutním vrcholem a symbolem disco horečky se stal film Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever) z roku 1977 s Johnem Travoltou v hlavní roli. Film a jeho fenomenálně úspěšný soundtrack, na kterém dominovala skupina Bee Gees se svými hity "Stayin' Alive", "Night Fever" a "How Deep Is Your Love", představily disco kulturu celému světu. Soundtrack se stal jedním z nejprodávanějších alb všech dob a z disco udělal celosvětový fenomén.

V této době vznikly nejznámější disco hymny a proslavili se klíčoví interpreti:

Ikonou doby se stal newyorský klub Studio 54, který byl proslulý svou exkluzivitou, divokými večírky a přítomností celebrit jako Andy Warhol, Liza Minnelli nebo Mick Jagger.

📉 Úpadek a "Disco Sucks"

Na konci 70. let začala popularita disco hudby strmě klesat. Důvodů bylo několik. Jedním z nich byla komerční přesycenost – disco bylo všude, od filmů po reklamy, a mnoho umělců z jiných žánrů (např. The Rolling Stones nebo Rod Stewart) nahrálo disco písně, což vedlo k pocitu uniformity a ztráty autenticity.

Zároveň se zformovalo silné hnutí proti disco, shrnuté pod heslem "Disco Sucks" ("Disco je na nic"). Toto hnutí bylo poháněno především fanoušky rockové hudby, kteří disco vnímali jako umělé, komerční a bezduché. Hnutí mělo také silný podtón homofobie a rasismu, jelikož bylo namířeno proti kultuře, která vzešla z menšinových komunit.

Symbolickým koncem disco éry se stala událost zvaná Disco Demolition Night, která se odehrála 12. července 1979 na baseballovém stadionu Comiskey Park v Chicagu. Během přestávky mezi zápasy byly na hřišti odpáleny tisíce disco desek, což vyvolalo masové nepokoje a potvrdilo, že disco jako mainstreamový fenomén končí.

✨ Odkaz a vliv

Ačkoliv disco jako dominantní žánr na začátku 80. let zmizelo z hitparád, jeho vliv přetrval a transformoval se. Mnoho prvků disco hudby – zejména důraz na rytmus, tanečnost a inovativní produkční techniky – se stalo základem pro vznik nových žánrů elektronické taneční hudby.

V posledních desetiletích zažívá disco a jeho estetika pravidelné návraty. Umělci jako Daft Punk (album Random Access Memories), Dua Lipa (album Future Nostalgia), The Weeknd nebo Bruno Mars se otevřeně inspirují zvukem a atmosférou 70. let a přinášejí disco prvky nové generaci posluchačů.

🎵 Hudební charakteristika

Disco hudba má několik snadno rozpoznatelných znaků, které ji odlišují od ostatních žánrů.

  • Rytmus: Základem je tzv. four-on-the-floor beat, kdy velký buben (kopák) hraje úder na každou čtvrtinovou notu v taktu. Tento stálý puls je motorem taneční energie. Rytmus je dále obohacen o otevřený hi-hat na off-beatech (mezi hlavními údery) a synkopovanou basovou linku, která často hraje melodické a chytlavé riffy.
  • Instrumentace: Pro disco je typické bohaté, téměř orchestrální aranžmá. Vedle standardní rockové sestavy (kytara, basa, bicí) se hojně využívají smyčce, žesťové nástroje (trubky, trombóny), flétna a široká škála perkusí (např. conga, bonga). Důležitou roli hrají také klávesové nástroje, zejména elektrický klavír (Fender Rhodes) a první syntezátory.
  • Vokály: Zpěv je často velmi emotivní, silný a posazený do vyšších poloh. Běžné je použití falzetu u mužských zpěváků (např. Bee Gees). Vokály jsou často podpořeny sbory a doplněny o efekty jako reverb nebo echo, což jim dodává na prostorovosti a velkoleposti.
  • Produkce: V disco éře vzrostl význam hudebního producenta a DJe. Producenti jako Giorgio Moroder nebo Nile Rodgers (ze skupiny Chic) byli považováni za autory zvuku stejně jako samotní interpreti. Důraz byl kladen na čistý, vybroušený a energický zvuk nahrávek, ideální pro přehrávání na výkonných zvukových systémech v klubech.

🕺 Kultura a móda

Disco nebylo jen hudebním žánrem, ale komplexní subkulturou s vlastním stylem a hodnotami.

  • Tanec: Tanec byl ústředním prvkem. Na rozdíl od dřívějšího párového tance se v disco klubech tančilo spíše individuálně nebo ve skupinách. Vznikly specifické taneční kroky a styly, jako byl Hustle, popularizovaný filmem Horečka sobotní noci. Taneční parket se stal místem svobodného sebevyjádření a exhibice.
  • Móda: Disco móda byla extravagantní, lesklá a sexy. Cílem bylo vyniknout na tanečním parketu pod světly disko koule. Typickými prvky byly:
   * Kalhoty do zvonu (zvonáče)
   * Boty na vysoké platformě
   * Lesklé a třpytivé materiály (satén, lurex, flitry)
   * Polyesterové obleky (zejména bílé, po vzoru Johna Travolty)
   * Přiléhavé topy a odhalená těla
   * Výrazné barvy a vzory
  • Noční život: Disco éra redefinovala koncept nočního klubu (diskotéky). Kluby jako Studio 54 v New Yorku nebo Le Palace v Paříži se staly centry společenského života, kde se mísily celebrity s běžnými lidmi. DJ se stal hlavní hvězdou večera, který svým výběrem hudby řídil náladu a energii na tanečním parketu.

💡 Pro laiky

  • Four-on-the-floor: Představte si, že bubeník udeří do velkého bubnu (toho, co dělá "bum") přesně čtyřikrát v každém taktu – raz, dva, tři, čtyři. Je to velmi stabilní a předvídatelný rytmus, který vás nutí podupávat si do rytmu a usnadňuje tanec. Je to základní tep většiny taneční hudby.
  • Synkopace: To je rytmický trik, kdy hudebník zahraje notu mimo hlavní, očekávaný úder. Místo aby basová kytara hrála jen "bum, bum, bum", hraje složitější, "houpavý" rytmus, který doplňuje rovný beat bicích. Právě synkopovaná basová linka dává disco hudbě její typický "groove".
  • Falzet: Je to technika zpěvu, při které mužský zpěvák zpívá mnohem výše, než je jeho normální hlasový rozsah. Zní to skoro jako ženský hlas. Typickým příkladem jsou vysoko položené vokály skupiny Bee Gees v písni "Stayin' Alive".


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Disco&oldid=17661“