Martin Heidegger
Obsah boxu
Martin Heidegger (26. září 1889, Meßkirch – 26. května 1976, Freiburg im Breisgau) byl německý filozof, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů 20. století. Jeho práce zásadně ovlivnila fenomenologii, existencialismus, hermeneutiku, dekonstrukci a další humanitní obory. Jeho stěžejním dílem je Bytí a čas (Sein und Zeit) z roku 1927, ve kterém se pokusil obnovit základní filozofickou otázku po smyslu bytí (tzv. fundamentální ontologie). Jeho odkaz je však trvale poznamenán kontroverzí spojenou s jeho politickým angažmá v NSDAP během nacistické éry.
👤 Biografie
Martin Heidegger se narodil 26. září 1889 v malém venkovském městě Meßkirch v Bádensku v katolické rodině. Jeho otec Friedrich byl bednář a kostelník v místním kostele sv. Martina. V mládí se připravoval na kněžskou dráhu, studoval na jezuitském semináři, ale po několika týdnech byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Následně se zapsal na univerzitu ve Freiburgu, kde studoval teologii, přírodní vědy a matematiku, než se plně zaměřil na filozofii.
Jeho rané myšlení bylo silně ovlivněno Aristotelem a scholastikou, ale klíčový vliv na něj měl Edmund Husserl, zakladatel fenomenologie, jehož asistentem se ve Freiburgu stal. Během první světové války krátce sloužil v armádě, převážně v meteorologické jednotce. V roce 1917 se oženil s Elfride Petri, se kterou měl dva syny.
V letech 1923 až 1928 působil jako profesor na univerzitě v Marburgu, kde vedl slavné přednášky, které ovlivnily celou generaci studentů, včetně Hannah Arendtové, Hanse-Georga Gadamera a Lea Strausse. Zde také napsal své hlavní dílo Bytí a čas (1927). V roce 1928 se vrátil do Freiburgu, kde převzal profesorské místo po Husserlovi.
📖 Hlavní dílo: Bytí a čas
Bytí a čas (Sein und Zeit) je Heideggerovo nedokončené, avšak přelomové dílo, které změnilo směřování kontinentální filozofie. Heidegger v něm tvrdí, že západní metafyzika od Platóna zapomněla na základní "otázku po bytí" (Seinsfrage) a místo toho se zaměřila na jednotlivá jsoucna (věci ve světě).
Klíčové koncepty díla:
- Dasein (Pobyt): Termín, kterým Heidegger označuje lidskou existenci. Na rozdíl od jiných jsoucen (kamenů, rostlin) se Dasein vyznačuje tím, že si je vědom svého vlastního bytí a toto bytí je pro něj otázkou. Dasein není subjekt oddělený od světa, ale je bytostně "bytím-ve-světě".
- Bytí-ve-světě (In-der-Welt-sein): Fundamentální stav pobytu. Nejsme nejprve subjekty, které následně vstupují do kontaktu se světem, ale jsme do světa vždy již "vrženi" (Geworfenheit) a existujeme v síti praktických a sociálních vztahů.
- Starost (Sorge): Základní struktura bytí pobytu. Zahrnuje naši orientaci na budoucnost (projektování možností), naši minulost (vrženost) a přítomnost (propadání světu).
- Autenticita vs. neautenticita: Dasein může žít dvěma způsoby. V neautentickém (nepravém) módu "ono se" (das Man) člověk přebírá průměrné, anonymní způsoby chování a myšlení společnosti ("říká se, dělá se"). V autentickém (pravém) módu naopak přebírá zodpovědnost za svou existenci, zejména tváří v tvář své vlastní konečnosti.
- Bytí-k-smrti (Sein-zum-Tode): Uvědomění si vlastní smrtelnosti je klíčem k autentické existenci. Smrt není jen biologický konec, ale "nejvlastnější, nevztažná a nepředehnatelná možnost" pobytu, která mu umožňuje vymanit se z iluzí "ono se" a žít rozhodně.
- Časovost (Zeitlichkeit): Čas není vnější nádoba, ve které se odehrává život, ale je horizontem pro jakékoli porozumění bytí. Dasein existuje časově – jako projekt směřující do budoucnosti, vycházející z minulosti a jednající v přítomnosti.
🏛️ Politické angažmá a kontroverze
Heideggerovo jméno je neoddělitelně spjato s jeho podporou nacismu. V dubnu 1933, krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci, byl Heidegger zvolen rektorem univerzity ve Freiburgu a 1. května téhož roku vstoupil do NSDAP. Jeho rektorský projev je nechvalně proslulý svou podporou nacistického režimu. Z funkce rektora sice po necelém roce odstoupil, ale členem strany zůstal až do konce války v roce 1945.
Po válce byl v rámci denacifikace propuštěn z univerzity a byl mu udělen zákaz vyučování, který byl plně zrušen až v roce 1951. Debata o vztahu mezi jeho filozofií a jeho politickými postoji je stále živá a komplikovaná. Zveřejnění jeho soukromých zápisníků, tzv. Černých sešitů (Schwarze Hefte), po jeho smrti odhalilo hloubku jeho antisemitismu a snahu filozoficky jej podložit, což znovu rozvířilo debaty o jeho odkazu. V sešitech spojuje "světové židovstvo" (Weltjudentum) s duchem modernity, kalkulace a vykořeněnosti, které kritizoval ve své filozofii.
💡 Pozdní dílo a "Obrat" (Kehre)
V 30. letech 20. století dochází v Heideggerově myšlení ke změně, kterou on sám později označil jako "Obrat" (die Kehre). Těžiště jeho filozofie se přesouvá od analýzy lidské existence (Dasein) k otázce po dějinách samotného bytí. Zatímco v Bytí a čase byl Dasein přístupem k otázce bytí, v pozdním díle se Heidegger zaměřuje na to, jak se bytí samo v různých epochách dějin "odhaluje" a zároveň "skrývá".
Hlavními tématy pozdního období jsou:
- Dějiny bytí: Heidegger tvrdí, že každá epocha (od předsókratiků přes Platóna až po novověk) je charakterizována specifickým "zapomenutím na bytí".
- Technika: Moderní dobu vnímá jako vrchol tohoto zapomnění, kde je vše chápáno pouze jako zdroj k využití, jako "objednatelná zásoba" (Bestand). Podstatu moderní techniky nazývá Ge-stell (před-stavení, se-stava), což je způsob odhalování světa, který vše redukuje na ovladatelný a vypočitatelný objekt.
- Jazyk: Jazyk pro něj není pouhý nástroj komunikace, ale "dům bytí", ve kterém člověk přebývá. Zvláštní význam přikládá poezii, zejména dílu Friedricha Hölderlina, jako místu, kde se může odhalit původní pravda bytí.
- Gelassenheit (Uvolněnost): Jako odpověď na dominanci techniky navrhuje postoj "uvolněnosti" – meditativní myšlení, které není zaměřené na ovládání světa, ale na otevřenost vůči tajemství bytí.
💬 Vliv a odkaz
Heideggerův vliv na filozofii 20. a 21. století je obrovský, a to navzdory jeho politickým selháním.
- Existencialismus: Ačkoli se sám za existencialistu nepovažoval, jeho analýza pobytu, úzkosti, smrti a svobody hluboce ovlivnila Jeana-Paula Sartra a další.
- Hermeneutika: Jeho žák Hans-Georg Gadamer rozvinul jeho myšlenky o porozumění a jazyce v moderní filozofickou hermeneutiku.
- Dekonstrukce a poststrukturalismus: Jacques Derrida a Michel Foucault kriticky navazovali na jeho destrukci západní metafyziky.
- Teologie, psychologie a další obory: Jeho myšlenky ovlivnily protestantskou teologii (Rudolf Bultmann), daseinsanalýzu v psychoterapii, literární teorii, ekologické myšlení i výzkum umělé inteligence.
👶 Pro laiky: Heidegger v kostce
Představte si, že jste tesař a používáte kladivo. Když s ním pracujete, nepřemýšlíte o něm jako o "objektu s dřevěnou rukojetí a kovovou hlavou". Kladivo je pro vás prostě součástí vaší činnosti, je "po ruce" (zuhanden) a vy jste plně pohlceni prací. To je podle Heideggera náš běžný způsob existence – jsme "ve světě", používáme věci a nepřemýšlíme o tom, co to znamená "být".
Teď si představte, že se kladivo rozbije. Najednou už není "po ruce" pro zatloukání. Začnete si ho prohlížet jako samostatný předmět s určitými vlastnostmi: je těžké, má zlomenou rukojeť. Stalo se z něj "před-mětem" (vorhanden).
Heidegger říká, že podobně žijeme svůj život. Většinou jsme pohlceni každodenními činnostmi a nepřemýšlíme o své existenci. Žijeme tak, jak "se" žije. Ale pak přijde "rozbití kladiva" – například hluboká úzkost nebo uvědomění si vlastní smrti. Tyto otřesy nás vytrhnou z běžného fungování a donutí nás položit si základní otázku: "Co to vlastně znamená, že jsem? Jaký je smysl mého bytí?" To je podle Heideggera začátek cesty k autentickému, pravému životu, kde člověk přebírá zodpovědnost za to, kým je.