Edmund Husserl
Obsah boxu
Edmund Husserl (8. dubna 1859 Prostějov – 27. dubna 1938 Freiburg im Breisgau) byl vlivný německý filozof moravskýho původu a zakladatel fenomenologie, jednoho z nejdůležitějších filozofických směrů 20. století. Jeho práce zásadně ovlivnila nejen kontinentální filozofii, ale i sociologii, lingvistiku a kognitivní psychologii.
⏳ Život a kariéra
Edmund Gustav Albrecht Husserl se narodil 8. dubna 1859 v Prostějově na Moravě, tehdejší součásti Rakouského císařství, do židovské rodiny obchodníka s oděvy. Po absolvování gymnázia v Olomouci v roce 1876 studoval matematiku, fyziku, astronomii a filozofii na univerzitách v Lipsku, Berlíně a Vídni. V Lipsku byl ovlivněn přednáškami Wilhelma Wundta, jednoho ze zakladatelů moderní psychologie. Během studií v Berlíně se spřátelil s Tomášem Garriguem Masarykem, budoucím prvním prezidentem Československa, který ho zasvětil do základů filozofie a doporučil mu studium u Franze Brentana.
Doktorát z matematiky získal ve Vídni v roce 1883 s prací o variačním počtu. V letech 1884 až 1886 navštěvoval Brentanovy filozofické přednášky, které pro něj byly klíčové a vedly ho k rozhodnutí věnovat se filozofii. V roce 1886 se v Vídni oženil s Malvine Steinschneiderovou, rovněž z Prostějova, a konvertoval k evangelicko-luteránské víře.
V roce 1887 se habilitoval na Univerzitě v Halle prací O pojmu čísla a působil zde jako soukromý docent až do roku 1901. V roce 1891 vydal Filozofie aritmetiky, která se snažila položit psychologické základy matematiky. Tato práce však vyvolala kritiku od Gottloba Fregeho kvůli jejímu psychologismu, což Husserla přimělo k hlubšímu zkoumání logiky a epistemologie.
Jeho monumentální dílo Logická zkoumání (1900–1901) je považováno za jeho "průlom" k fenomenologii a zajistilo mu profesuru na Univerzitě v Göttingenu, kde působil v letech 1901 až 1916. V Göttingenu se kolem něj shromáždilo mnoho talentovaných studentů, kteří se později stali významnými filozofy. Během této doby vydal také Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filozofii I (1913), klíčové dílo pro rozvoj jeho transcendentální fenomenologie.
V roce 1916 byl povolán na Univerzitu ve Freiburgu jako nástupce Heinricha Rickerta a působil zde jako řádný profesor až do svého odchodu do důchodu v roce 1928, nicméně zůstal velmi produktivní. K jeho asistentům patřili Edith Steinová a později Martin Heidegger, který se v roce 1928 stal jeho nástupcem. K jeho významným žákům patřili také Eugen Fink, Dietrich von Hildebrand, Roman Ingarden, Ludwig Landgrebe a Jan Patočka.
Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 byl Husserl kvůli svému židovskému původu vyloučen z univerzity a zakázáno mu používat knihovnu. Přestože Martin Heidegger tento zákaz krátce zrušil, Husserl se musel v roce 1936 vystěhovat z bytu a čelil dalším perzekucím. V roce 1935 a 1936 přednášel ve Vídni a Praze, což tvořilo základ jeho posledního velkého díla Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie (1936).
Edmund Husserl zemřel 27. dubna 1938 ve Freiburgu ve věku 79 let. Jeho rozsáhlá rukopisná pozůstalost, čítající přes 40 000 stran, byla v roce 1937 zachráněna františkánem Hermanem Leo van Bredou a převezena do Lovaně v Belgii, kde dodnes sídlí Husserlův archiv, centrum pro studium jeho díla.
📚 Hlavní dílo a myšlenky
Husserl je považován za zakladatele fenomenologie, filozofického směru, který se snaží objektivně zkoumat povahu subjektivní, vědomé zkušenosti a odhalování světa. Cílem je popsat jevy tak, jak se objevují, a prozkoumat význam a smysl prožité zkušenosti, aniž by se vycházelo z předpokladů o vnějším světě.
Intentionalita
Ústředním pojmem Husserlovy fenomenologie je intentionalita. Tento koncept, který převzal od svého učitele Franze Brentana, znamená, že veškeré vědomí je vždy vědomím něčeho. Vědomí není prázdná nádoba, ale je vždy zaměřeno na nějaký objekt, ať už reálný nebo ideální. Například vnímání je vždy vnímáním vnímatelného objektu, vzpomínání je vzpomínáním na vzpomínaný objekt a soud je soudem o nějakém stavu věcí.
Husserl rozlišuje mezi noesí a noematem. Noese odkazuje na akt vědomí (např. vnímání, myšlení), zatímco noema je objekt, tak jak je prožíván nebo chápán v rámci tohoto aktu vědomí. Studium intentionality je tedy analýzou korelace mezi noesí a noematem.
Fenomenologická redukce (Epoché)
Pro dosažení čistého, nepředpojatého vnímání jevů zavedl Husserl metodu fenomenologické redukce, často označovanou jako epoché (z řeckého slova pro "pozastavení soudu"). Jedná se o systematický proces "uzávorkování" nebo pozastavení všech přirozených předpokladů a soudů o existenci vnějšího světa a o jeho povaze, včetně těch pocházejících z přírodních věd. Cílem není popírat existenci světa, ale spíše se od ní dočasně distancovat, aby se vědomí stalo primárním polem zkoumání. Tímto způsobem se filozof může soustředit na to, jak se jevy samy ukazují vědomí, bez vlivu předchozích teorií nebo předsudků.
Husserl rozlišoval mezi "univerzální epoché", která by pozastavila veškeré poznání o všech objektech, a "lokální epoché", která by se soustředila na konkrétní objekt. Konečným cílem epoché je přístup k "transcendentálnímu vědomí" nebo "čistému vědomí", které je základem, z něhož veškerá zkušenost vyvstává.
Životní svět (Lebenswelt)
V pozdější fázi své filozofie, zejména v díle Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie (1936), zavedl Husserl pojem životní svět (německy Lebenswelt). Životní svět označuje bezprostřední, předreflexivní sféru každodenní lidské zkušenosti a intersubjektivní reality, která předchází a podpírá veškeré abstraktní teoretizování, včetně vědeckého zkoumání.
Husserl tvrdil, že moderní vědy, skrze procesy idealizace a matematizace, zastřely svůj původ v tomto životním světě, což vedlo ke "krizi smyslu". Životní svět je světem, v němž žijeme a jednáme, plným přímých zkušeností, zvyklostí a sdílených významů, které jsou základem pro jakékoli poznání.
🎓 Akademický odkaz a vliv
Husserlova fenomenologie měla hluboký a trvalý vliv na filozofii 20. století a inspirovala mnoho myslitelů a směrů. Mezi jeho nejvýznamnější žáky a následovníky patří Martin Heidegger, jehož Bytí a čas (1927) je považováno za jedno z nejvlivnějších filozofických děl století, ačkoli se Heidegger později od Husserla odklonil a rozvinul vlastní hermeneutickou fenomenologii.
Dalšími významnými postavami ovlivněnými Husserlem jsou Edith Steinová, Roman Ingarden, Max Scheler, Maurice Merleau-Ponty a Jean-Paul Sartre, kteří rozvíjeli fenomenologii v různých směrech, například směrem k existencialismu a hermeneutice. V Česku byl jeho dílem ovlivněn především Jan Patočka, který se s Husserlem osobně setkal a pomáhal zachraňovat jeho rukopisy.
Husserlova myšlenka intentionality a důraz na subjektivní zkušenost našly uplatnění i mimo filozofii, například v psychologii, sociologii, kognitivní vědě a humanitních vědách. Jeho práce na konceptu životního světa ovlivnila diskuse o základech vědy a o vztahu mezi vědeckým poznáním a každodenní zkušeností.
💡 Pro laiky
Představte si, že se snažíte popsat jablko. Většina z nás by řekla: "Je červené, kulaté, sladké, roste na stromě." Ale Husserl by se zeptal: "Jak víte, že je červené? Co to znamená být 'červené' pro vaše vědomí?"
Fenomenologie, kterou Husserl založil, je jako detektivní práce o tom, jak naše mysl vnímá a chápe svět. Místo abychom se ptali, co věci "jsou" samy o sobě (jako přírodní vědy), ptáme se, "jak se nám věci ukazují" v naší mysli. Husserl chtěl najít "čistou" zkušenost, nezkaženou našimi předsudky nebo tím, co nám řekly knihy nebo věda.
Aby toho dosáhl, navrhl metodu zvanou "epoché" (čti "epoché"). To je jako když si nasadíte "mentální závorky" a dočasně "uzávorkujete" vše, co si myslíte, že víte o světě. Třeba když se díváte na jablko, na chvíli zapomenete, že víte, že je to jablko, že roste na stromě, že je jedlé. Prostě se jen soustředíte na to, JAK se vám to "červené a kulaté" objevuje ve vaší mysli. Zní to divně, ale Husserl věřil, že jen tak se dostaneme k podstatě naší zkušenosti.
A proč je to důležité? Protože podle Husserla všechno, co víme a chápeme, se nám ukazuje skrze naše vědomí. A to, že naše vědomí je vždy "o něčem" (vždy vnímáme něco, myslíme na něco, pamatujeme si něco), nazval "intentionalitou". Tedy, naše mysl není prázdná krabice, ale je neustále aktivně zaměřena na svět.
Později Husserl mluvil i o "životním světě". To je takový náš každodenní, samozřejmý svět, ve kterém žijeme, než začneme přemýšlet o vědě nebo filozofii. Je to svět, kde se orientujeme intuitivně, kde věci prostě "jsou tak, jak jsou". A Husserl si myslel, že věda často zapomíná na tento základní, prožitý svět a příliš se ztrácí v abstraktních teoriích.
Jeho myšlenky jsou sice složité, ale pomohly nám lépe pochopit, jak funguje naše mysl, jak vnímáme a jak dáváme světu smysl.