Antisemitismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Antisemitismus je nepřátelství, předsudky, nebo diskriminace vůči Židům. Může se projevovat jako nenávist vůči jednotlivcům, jejich majetku, komunitním institucím nebo jejich náboženství. Jedná se o specifickou formu rasismu a xenofobie s dlouhou a tragickou historií, která sahá od starověkého anti-judaismu založeného na náboženských rozdílech až po moderní, rasově motivovanou ideologii, která vyvrcholila holokaustem. Antisemitismus přetrvává i v současnosti, ačkoliv často v nových a skrytějších formách.

Antisemitismus
Soubor:Ecclesia et Synagoga anagoria.JPG
Sochy Ecclesia (vlevo) a Synagoga (vpravo) na Štrasburské katedrále (cca 1230). Synagoga se zavázanýma očima symbolizuje středověkou křesťanskou představu, že judaismus "nevidí" pravdu křesťanství.
Související	Rasismus, xenofobie, diskriminace

💬 Etymologie a definice

Pojem antisemitismus byl zpopularizován v roce 1879 německým novinářem Wilhelmem Marrem. Marr chtěl odlišit moderní, rasově založenou nenávist vůči Židům od tradiční, náboženské nenávisti (anti-judaismu). Termín je však zavádějící, protože pojem "semitský" se lingvisticky vztahuje na mluvčí semitských jazyků (kam patří i Arabové a další národy). Antisemitismus se však historicky i v současnosti vztahuje výhradně na nepřátelství vůči Židům.

Mezinárodní aliance pro připomínku holocaustu (IHRA) přijala pracovní definici, kterou uznává mnoho států včetně České republiky: "Antisemitismus je určité vnímání Židů, které může být vyjádřeno jako nenávist vůči Židům. Rétorické a fyzické projevy antisemitismu jsou zaměřeny proti židovským nebo nežidovským jednotlivcům a/nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením."

⏳ Historické projevy antisemitismu

Starověký anti-judaismus

První formy nepřátelství vůči Židům měly náboženský a kulturní, nikoliv rasový charakter. V polyteistickém světě Řecka a Říma byl židovský monoteismus vnímán jako podivný a asociální. Židé byli kritizováni za své zvyky (např. obřízka, šabat) a za odmítání uctívat místní bohy nebo římského císaře, což bylo považováno za projev neloajality. Toto nepřátelství vedlo k občasným perzekucím a násilným střetům, jako bylo Makabejské povstání nebo první židovská válka, která skončila zničením Druhého chrámu v Jeruzalémě v roce 70 n. l.

Křesťanský anti-judaismus ve středověku

S nástupem křesťanství se nepřátelství vůči Židům prohloubilo a získalo silný teologický základ. V Novém zákoně a spisech církevních otců byli Židé obviňováni z kolektivní viny za smrt Ježíše Krista (mýtus o "bohovrazdě"). Byli vnímáni jako zatvrzelý lid, který odmítl přijmout Krista jako mesiáše.

Tato teologická nenávist se v průběhu středověku přetavila do systematické diskriminace a perzekuce:

• Sociální a ekonomická segregace: Židé byli vyloučeni z mnoha profesí a vlastnictví půdy. Často byli nuceni věnovat se nepopulárním činnostem, jako bylo půjčování peněz na úrok (lichva), což bylo křesťanům zakázáno. To vedlo ke vzniku stereotypu chamtivého židovského bankéře a k ekonomické zášti.
• Násilí a pogromy: První masivní vlny násilí proti Židům v Evropě propukly během křížových výprav, kdy křižáci cestou do Svaté země masakrovali židovské komunity například v Porýní.
• Klevetnické mýty: Vznikly a rozšířily se absurdní a kruté pomluvy, jako byl krevní mýtus (obvinění, že Židé zabíjejí křesťanské děti, aby použili jejich krev při rituálech) nebo obvinění z znesvěcování hostií. Tyto mýty často sloužily jako záminka k pogromům.
• Fyzické oddělení: Čtvrtý lateránský koncil v roce 1215 nařídil Židům nosit speciální oděv nebo znamení (např. žluté kolečko) a žít odděleně od křesťanů. To vedlo ke vzniku uzavřených židovských čtvrtí, tzv. ghett. První formální ghetto bylo zřízeno v Benátkách v roce 1516.
• Vyhánění (expulze): V pozdním středověku byli Židé masově vyháněni z mnoha zemí, včetně Anglie (1290), Francie (1394) a nejznáměji ze Španělska v roce 1492.

Moderní rasový antisemitismus (19. století)

V období osvícenství a Francouzské revoluce došlo k postupnému zrovnoprávňování Židů (emancipaci). Židé získali občanská práva, mohli opustit ghetta a zapojit se do většinové společnosti. Paradoxně právě tento úspěch a asimilace vedly ke vzniku nové, mnohem nebezpečnější formy antisemitismu.

Stará náboženská nenávist (anti-judaismus) umožňovala "řešení" – konverzi Žida ke křesťanství. V 19. století však byl tento náboženský argument nahrazen pseudovědeckým rasismem. Pod vlivem sociálního darwinismu a rasových teorií začali antisemité tvrdit, že Židé nejsou jen náboženská skupina, ale odlišná a podřadná rasa ("semitská rasa") s neměnnými, negativními biologickými a charakterovými vlastnostmi. Podle této ideologie nemohl Žid přestat být Židem konverzí, stejně jako nemohl změnit barvu své kůže.

Tento moderní, rasový antisemitismus se živil novými stereotypy a obviněními:

• Ekonomická závist: Židé byli obviňováni, že v éře kapitalismu ovládají finance, průmysl a média a že jejich úspěch je na úkor "árijského" obyvatelstva.
• Politická hrozba: Zároveň byli paradoxně spojováni s revolučními a levicovými hnutími (socialismus, komunismus) a obviňováni ze snahy rozvrátit tradiční národní státy. Tento mýtus byl označován jako židobolševismus.
• Konspirační teorie o světovládě: Nejvlivnějším antisemitským textem v historii se stal podvrh vytvořený carskou tajnou policií na počátku 20. století – Protokoly sionských mudrců. Tento text měl sloužit jako "důkaz" o tajném spiknutí Židů s cílem ovládnout svět. Ačkoliv byl brzy odhalen jako falzifikát, dodnes je základním kamenem mnoha antisemitských ideologií.
• Nacionalismus: Vzestup agresivního nacionalismu v 19. století vedl k tomu, že Židé byli vnímáni jako cizí, neasimilovatelný prvek, který narušuje "čistotu" národa.

Tato nová forma antisemitismu již nebyla jen okrajovým jevem. Stala se součástí politických programů a masových hnutí po celé Evropě. V carském Rusku docházelo na konci 19. a začátku 20. století k masivním, státem tolerovaným vlnám násilí – pogromům. Ve Francii otřásla společností na přelomu století Dreyfusova aféra, kdy byl křivě obviněn a odsouzen židovský důstojník Alfred Dreyfus, což odhalilo hluboce zakořeněný antisemitismus ve francouzské armádě a společnosti.

Vyvrcholení: Nacismus a holocaust

Nejextrémnější a nejtragičtější podobu získal antisemitismus v ideologii německého nacismu. Pro Adolfa Hitlera a jeho stranu NSDAP byli Židé ústředním nepřítelem a příčinou všech problémů Německa – od prohry v první světové válce po ekonomické krize. Nacistická propaganda je zobrazovala jako parazity, kteří se snaží zničit "árijskou rasu".

Po převzetí moci v roce 1933 nacisté systematicky Židy vylučovali z německé společnosti: 1. Diskriminace a perzekuce (1933–1938): Židé byli postupně zbavováni občanských práv, propouštěni ze státních služeb a jejich majetek byl arizován. Norimberské zákony z roku 1935 definovaly Židy na rasovém základě a zakazovaly sňatky a styky mezi Židy a "Árijci". 2. Násilí a teror (1938): V listopadu 1938 zorganizovali nacisté celostátní pogrom známý jako Křišťálová noc (Kristallnacht), během kterého byly vypalovány synagogy, ničeny obchody a tisíce Židů byly zatčeny a poslány do koncentračních táborů. 3. Genocida – Holokaust (1941–1945): Po vypuknutí druhé světové války a okupaci velké části Evropy přistoupil nacistický režim k tzv. konečnému řešení židovské otázky. Jednalo se o systematickou, průmyslově organizovanou genocidu evropských Židů. Židé z celé Evropy byli deportováni do vyhlazovacích táborů (jako Osvětim, Treblinka nebo Sobibor), kde byli masově vražděni v plynových komorách. Další statisíce byly zavražděny speciálními jednotkami Einsatzgruppen na okupovaných územích Sovětského svazu. Během holocaustu (hebrejsky Šoa) bylo zavražděno přibližně šest milionů evropských Židů, tedy asi dvě třetiny celé evropské židovské populace.

Současné formy antisemitismu

Po hrůzách holocaustu byl otevřený, rasový antisemitismus ve většině světa zdiskreditován a stal se společensky nepřijatelným. Nenávist vůči Židům však nezmizela, pouze změnila svou podobu. Současný antisemitismus se projevuje v několika formách.

Tradiční a pravicový extremismus

Klasický, rasově a nábožensky motivovaný antisemitismus stále přežívá v prostředí krajně pravicových, neonacistických a bělošských supremacistických skupin. Tyto skupiny šíří konspirační teorie, popírají nebo zpochybňují holocaust (tzv. negacionismus) a uchylují se k verbálním i fyzickým útokům na Židy a židovské instituce, včetně útoků na synagogy a hřbitovy.

Levicový antisemitismus a antisionismus

Nová forma antisemitismu se objevuje v některých částech krajní levice. Často se skrývá za kritiku státu Izrael a politického hnutí sionismus. Zatímco legitimní kritika konkrétní politiky izraelské vlády není sama o sobě antisemitská, hranice je často překračována. Podle definice IHRA se o antisemitismus jedná v případech, kdy:

• Je Židům upíráno jejich právo na sebeurčení (tj. zpochybňování samotné existence státu Izrael).
• Jsou používány dvojí standardy, kdy je Izrael kritizován způsobem, který není vyžadován od žádného jiného demokratického státu.
• Jsou používány symboly a obrazy spojené s klasickým antisemitismem k charakterizaci Izraele nebo Izraelců (např. přirovnávání politiky Izraele k nacismu).
• Židé jako celek jsou činěni kolektivně odpovědnými za jednání státu Izrael.

Tato forma antisemitismu je často označována jako "nový antisemitismus".

Islámský antisemitismus

V některých radikálních islamistických kruzích se rozšířila virulentní forma antisemitismu, která kombinuje tradiční islámské anti-judaistické motivy s moderními evropskými konspiračními teoriemi (např. Protokoly sionských mudrců) a nenávistí vůči Izraeli. Texty a propaganda skupin jako Al-Káida, Islámský stát nebo Hamás a Hizballáh obsahují výzvy k násilí proti Židům a démonizují je. Tato forma antisemitismu je rozšířená zejména na Blízkém východě, ale projevuje se i v muslimských komunitách v Evropě.

Konspirační teorie a internet

Internet a sociální sítě se staly hlavním kanálem pro šíření antisemitských myšlenek. Anonymita online prostředí umožňuje rychlé šíření starých i nových konspiračních teorií, které Židy obviňují z ovládání světových financí (mýtus o rodině Rothschildů), médií, politiky nebo ze zodpovědnosti za katastrofy, jako byly útoky 11. září nebo pandemie covidu-19.

Boj proti antisemitismu

Boj proti antisemitismu probíhá na několika úrovních:

• Vzdělávání: Klíčovým nástrojem je vzdělávání o historii antisemitismu a holocaustu, které pomáhá budovat povědomí o nebezpečí předsudků a nenávisti.
• Legislativa: Mnoho zemí přijalo zákony, které trestají nenávistné projevy, popírání holocaustu a útoky s antisemitským motivem.
• Monitorování: Vládní i nevládní organizace (např. ADL v USA) monitorují projevy antisemitismu a vydávají pravidelné zprávy o jeho stavu.
• Mezináboženský dialog: Podpora dialogu a spolupráce mezi židovskými, křesťanskými, muslimskými a dalšími komunitami pomáhá bořit stereotypy a budovat vzájemný respekt.

💡 Pro laiky

Nenávist, která mění masky

Představte si antisemitismus jako virus, který v průběhu historie neustále mutuje, aby přežil. Vždy napadá stejnou skupinu (Židy), ale používá k tomu různé záminky a převleky.

1. Starověká maska (Náboženství): První verze viru říkala: "Jste divní, protože máte jen jednoho Boha a nechcete uctívat ty naše. Jste jiní, a proto jste špatní." Řešením bylo, aby se "nakažený" vzdal své víry.

2. Středověká maska (Vina): Virus zmutoval a začal říkat: "Zabili jste našeho spasitele! Vaše víra je zlá a jste zodpovědní za všechno neštěstí, jako je mor." Virus se stal mnohem agresivnějším a vedl k násilí a segregaci.

3. Moderní maska (Rasa): V 19. století si virus nasadil vědecký plášť a začal tvrdit: "Nezáleží na tom, v co věříte. Máte špatnou krev, jste podřadná rasa. Váš problém je biologický a nelze ho změnit." Tato mutace byla nejnebezpečnější, protože nenabízela žádné "řešení" a vedla přímo k holocaustu.

4. Současné masky (Politika a konspirace): Dnes se virus často maskuje za politiku. Místo "Židé" říká "sionisté" a kritiku státu Izrael používá jako zástěrku pro starou nenávist. Jindy si nasadí masku konspirátora a šeptá na internetu, že "oni" tajně ovládají světové banky, média nebo způsobují pandemie.

Ačkoliv se masky a záminky mění, podstata viru zůstává stejná: iracionální nenávist a hledání obětního beránka v jedné konkrétní skupině lidí.