Norimberské zákony
Obsah boxu
Norimberské zákony (německy Nürnberger Gesetze) je souhrnné označení pro trojici zákonů, které byly přijaty na sjezdu NSDAP v Norimberku dne 15. září 1935. Tyto zákony představovaly klíčový krok v procesu systematického vyřazování Židů z německé společnosti a vytvořily právní základ pro jejich pozdější perzekuci a holocaust. Zákony institucionalizovaly rasovou ideologii nacismu a rozdělily obyvatelstvo Třetí říše na základě rasového původu.
Zákony byly vyhlášeny na sedmém říšském sjezdu strany, který byl nazván "Sjezd svobody" (Reichsparteitag der Freiheit). Jejich autory byli především Adolf Hitler, ministr vnitra Wilhelm Frick a další přední nacističtí právníci a ideologové.
📜 Historický kontext
Po převzetí moci Adolfem Hitlerem v lednu 1933 začal nacistický režim okamžitě uplatňovat antisemitskou politiku. Již v dubnu 1933 byl organizován bojkot židovských obchodů, lékařů a právníků. Následoval Zákon o obnovení úřednictva (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums), který umožnil propouštění "nearijských" úředníků ze státní služby.
Tlak na vytvoření jasného právního rámce pro diskriminaci Židů sílil jak ze strany radikálních členů NSDAP, tak ze strany byrokratického aparátu, který potřeboval jednoznačná pravidla pro uplatňování rasové politiky. Antisemitismus byl ústředním bodem nacistické ideologie, která Židy vykreslovala jako cizí rasu, jež ohrožuje čistotu "árijského" německého národa. Norimberské zákony měly tuto ideologii přetavit do podoby závazného práva a definitivně oddělit židovské obyvatelstvo od zbytku společnosti.
⚖️ Obsah zákonů
Norimberské zákony se skládaly ze tří samostatných právních předpisů.
Zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz)
Tento zákon stanovil, že novou státní vlajkou Německa se stává vlajka s hakenkreuzem (svastikou). Barvy černé, bílé a červené byly prohlášeny za říšské barvy. Zákon zároveň zakazoval Židům tuto vlajku vyvěšovat, což symbolizovalo jejich vyloučení z národní komunity.
Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz)
Tento zákon byl klíčový pro právní segregaci. Vytvořil dvě kategorie obyvatel:
- Říšští občané (Reichsbürger): Pouze osoby "německé nebo příbuzné krve" (Staatsangehöriger deutschen oder artverwandten Blutes), které svým chováním dokazují, že jsou ochotny a schopny věrně sloužit německému národu a říši. Pouze říšští občané měli plná politická práva, včetně práva volit a zastávat veřejné funkce.
- Státní příslušníci (Staatsangehörige): Všichni ostatní obyvatelé říše, kteří neměli status říšského občana. Byli pod ochranou říše, ale neměli žádná politická práva. Do této kategorie byli automaticky zařazeni všichni němečtí Židé.
Tímto zákonem byli Židé de iure zbaveni německého občanství a stali se ve vlastní zemi občany druhé kategorie.
Zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre)
Tento zákon, často považovaný za jádro Norimberských zákonů, se zaměřoval na údajnou ochranu "čistoty německé krve". Obsahoval následující hlavní zákazy:
- § 1: Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé nebo příbuzné krve byly zakázány. Již uzavřená manželství zůstala v platnosti, ale byla pod silným tlakem k rozvodu.
- § 2: Mimomanželský pohlavní styk mezi Židy a státními příslušníky německé nebo příbuzné krve byl zakázán a trestán jako zločin "rasové hanby" (Rassenschande).
- § 3: Židé nesměli zaměstnávat ve své domácnosti ženské státní příslušnice německé nebo příbuzné krve mladší 45 let. Předpokládalo se, že by mohlo dojít k sexuálnímu styku a "poskvrnění" německé krve.
- § 4: Židům bylo zakázáno vyvěšovat říšskou a národní vlajku. Bylo jim však povoleno vyvěšovat "židovské barvy" (modrou a bílou).
🧬 Definice "Žida"
Samotné zákony z 15. září nedefinovaly, kdo je považován za Žida. Tuto klíčovou otázku vyřešilo až první prováděcí nařízení k Zákonu o říšském občanství ze 14. listopadu 1935. Definice nebyla založena na náboženském vyznání dané osoby, ale na pseudovědeckých rasových kritériích, odvozených od náboženství jejích předků.
- Plný Žid (Volljude): Osoba, která měla alespoň tři prarodiče, kteří byli podle náboženství Židé.
- Míšenec prvního stupně (Mischling ersten Grades): Osoba, která měla dva židovské prarodiče, ale sama se nehlásila k židovskému náboženství a nebyla v manželství s Židem. Tito lidé měli omezená práva, ale zpočátku nebyli vystaveni nejhorším perzekucím.
- Míšenec druhého stupně (Mischling zweiten Grades): Osoba, která měla jednoho židovského prarodiče.
Tato byrokratická a absurdní klasifikace rozhodovala o osudech milionů lidí. Lidé byli nuceni dokazovat svůj "árijský" původ prostřednictvím rodných a křestních listů svých rodičů a prarodičů.
🌍 Důsledky a dopady
Norimberské zákony měly pro židovské obyvatelstvo v Německu a později i na okupovaných územích katastrofální následky.
Sociální a ekonomická izolace
Zákony vedly k úplné sociální a ekonomické izolaci Židů. Byli postupně vytlačeni ze všech veřejných profesí, jako byli lékaři, právníci, učitelé či umělci. Bylo jim znemožněno navštěvovat veřejné školy, divadla, kina, parky a další veřejná místa. Proces tzv. "arizace" (Arisierung) vedl k nucenému prodeji židovských podniků a majetku hluboko pod cenou.
Emigrace
Zákony dramaticky zrychlily židovskou emigraci z Německa. Mnoho Židů, kteří si to mohli dovolit, se snažilo uprchnout ze země, i když často museli zanechat většinu svého majetku. Mnoho zemí světa však nebylo ochotno přijmout velký počet židovských uprchlíků.
Cesta k holocaustu
Norimberské zákony byly zásadním krokem na cestě k holocaustu. Vytvořily právní rámec, který definoval, izoloval a dehumanizoval židovskou populaci. Tím usnadnily další, radikálnější kroky, jako byly masové deportace a systematické vyvražďování během druhé světové války. Události jako Křišťálová noc v listopadu 1938 byly přímým důsledkem atmosféry a právního stavu, který tyto zákony nastolily.
🏛️ Mezinárodní reakce
Mezinárodní reakce na přijetí Norimberských zákonů byla převážně vlažná a neúčinná. Západní demokracie vyjádřily znepokojení, ale nepodnikly žádné konkrétní kroky. Mnoho zemí se soustředilo na vlastní hospodářské problémy a politiku appeasementu. Nacistický režim dokonce využil olympijských her v Berlíně v roce 1936 k propagandistickému vylepšení svého obrazu a dočasně zmírnil viditelné projevy antisemitismu.
🧑🏫 Pro laiky: Co to vlastně znamenalo?
Představte si, že vláda vaší země jednoho dne vydá zákon, který říká, že lidé s modrýma očima už nejsou plnoprávnými občany.
- Nesmí volit, pracovat jako policisté, učitelé nebo soudci.
- Nesmí si vzít za manžela nebo manželku někoho, kdo má hnědé oči. Pokud by to udělali, šli by do vězení.
- Nesmí zaměstnávat hnědookou hospodyni, pokud jí je méně než 45 let.
- A to nejdůležitější: O tom, jestli máte "modré oči", nerozhoduje vaše skutečná barva očí, ale to, kolik z vašich prarodičů mělo modré oči. I kdybyste měli oči hnědé, ale tři z vašich prarodičů je měli modré, jste podle zákona "modroocí" se všemi omezeními.
Norimberské zákony udělaly přesně toto, ale místo barvy očí použily náboženství předků k definování "rasy". Vytvořily tak systém, který legálně oddělil jednu skupinu obyvatel, zbavil ji základních práv a připravil půdu pro jejich pozdější systematické pronásledování a vyvražďování.