Richard Strauss

Rozbalit box

Obsah boxu

Richard Georg Strauss (* 11. června 1864, Mnichov – 8. září 1949, Garmisch-Partenkirchen) byl německý hudební skladatel a dirigent pozdního romantismu a rané moderny. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů přelomu 19. a 20. století, proslul především svými symfonickými básněmi a operami. Jeho dílo se vyznačuje mimořádnou orchestrální barevností, komplexní harmonií a hlubokým dramatickým cítěním.

📜 Život

👶 Raná léta a vzdělání

Richard Strauss se narodil v Mnichově do hudební rodiny. Jeho otec, Franz Strauss, byl prvním hornistou Mnichovského dvorního orchestru a uznávaným profesorem. Díky otcovu vlivu získal Richard důkladné hudební vzdělání již od útlého věku. Na klavír začal hrát ve čtyřech letech a své první skladby napsal v šesti. Otec dbal na konzervativní hudební výchovu založenou na dílech klasiků jako Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven, zatímco hudbu Richarda Wagnera, která mladého Strausse fascinovala, otec zprvu odmítal.

Studoval na Mnichovské univerzitě filozofii a dějiny umění, ale brzy se plně věnoval hudbě. V roce 1882 odcestoval do Berlína, kde se seznámil s vlivným dirigentem Hansem von Bülowem, který se stal jeho mentorem. Bülow mu svěřil dirigování své premiéry a zajistil mu místo asistenta dirigenta v Meiningenu.

🎶 Kariéra dirigenta a skladatele

Jako dirigent působil Strauss v několika významných operních domech, včetně Mnichova, Výmaru a Berlína, kde v roce 1898 nastoupil na prestižní post šéfdirigenta Berlínské státní opery. Později působil také jako šéfdirigent Vídeňské státní opery (1919–1924). Jeho dirigentský styl byl ceněn pro přesnost, energii a hluboké pochopení partitury.

Souběžně s dirigentskou kariérou se rozvíjela jeho skladatelská dráha. V 80. a 90. letech 19. století složil sérii revolučních symfonických básní, které mu přinesly mezinárodní slávu. Patří mezi ně Don Juan (1888), Smrt a vykoupení (1889), Enšpíglova šibalství (1895) a především monumentální Tak pravil Zarathustra (1896), jehož úvodní fanfára se proslavila díky filmu 2001: Vesmírná odysea.

Po roce 1900 se Strauss zaměřil především na operní tvorbu. Po kontroverzních, ale úspěšných operách Salome (1905) a Elektra (1909), které šokovaly publikum svou expresivní a disonantní hudbou, navázal dlouholetou a plodnou spolupráci s libretistou Hugem von Hofmannsthalem. Jejich prvním společným dílem byla opera Růžový kavalír (Der Rosenkavalier, 1911), která se stala obrovským úspěchem a dodnes patří k nejhranějším operám repertoáru. Následovaly další významné opery jako Ariadna na Naxu (1912), Žena bez stínu (1919) a Arabella (1933).

🏛️ Období Třetí říše

Po nástupu nacistů k moci v Německu v roce 1933 se Strauss dostal do složité situace. Byl jmenován prezidentem Říšské hudební komory (Reichsmusikkammer), což byla instituce kontrolující hudební život v Třetí říši. Strauss tuto pozici přijal, pravděpodobně ve snaze ochránit německou hudební kulturu a také svou židovskou snachu a vnuky. Jeho vztah s režimem byl však ambivalentní a napjatý. V roce 1935 byl donucen k rezignaci poté, co Gestapo zadrželo jeho dopis židovskému libretistovi Stefanu Zweigovi, ve kterém se kriticky vyjadřoval o nacistické kulturní politice. Po zbytek války žil spíše v ústraní ve svém domě v Garmisch-Partenkirchenu.

🕊️ Poslední léta a smrt

Po skončení druhé světové války čelil Strauss procesu denacifikace, ale byl nakonec očištěn. V posledních letech svého života se vrátil ke kompozici a vytvořil několik děl, která jsou považována za jeho umělecký testament. Mezi ně patří Metamorfózy, smuteční skladba pro 23 smyčcových nástrojů, a především cyklus Čtyři poslední písně (Vier letzte Lieder, 1948) pro soprán a orchestr, dílo plné nostalgie, smíření a loučení se životem.

Richard Strauss zemřel 8. září 1949 ve věku 85 let ve svém domě v Garmisch-Partenkirchenu.

🎼 Dílo

Straussovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje téměř všechny hudební žánry. Jeho největší přínos spočívá v oblasti symfonické básně a opery.

🎵 Symfonické básně

Strauss navázal na Ference Liszta a Hectora Berlioze a dovedl žánr symfonické básně k dokonalosti. Jeho skladby se vyznačují programním obsahem, mistrnou instrumentací a schopností hudebně vyjádřit filozofické myšlenky, literární postavy i přírodní scenérie.

Don Juan (1888) – Hudební portrét legendárního svůdníka.
Smrt a vykoupení (Tod und Verklärung, 1889) – Zobrazení umělcova umírání a posmrtného vykoupení.
Enšpíglova šibalství (Till Eulenspiegels lustige Streiche, 1895) – Vtipné a virtuózní zobrazení příběhů lidového šprýmaře.
Tak pravil Zarathustra (Also sprach Zarathustra, 1896) – Filozofická meditace inspirovaná dílem Friedricha Nietzscheho.
Don Quijote (1897) – Variace pro violoncello, violu a orchestr na téma rytíře smutné postavy.
Život hrdinův (Ein Heldenleben, 1898) – Autobiograficky laděná skladba oslavující umělce-hrdinu.
Alpská symfonie (Eine Alpensinfonie, 1915) – Monumentální hudební popis horské túry od úsvitu do soumraku.

🎭 Opery

Straussovy opery představují vrchol pozdně romantického hudebního divadla. Jeho spolupráce s Hofmannsthalem je považována za jednu z nejvýznamnějších v dějinách opery.

Salome (1905) – Jednoaktová opera na text Oscara Wildea, která způsobila skandál svou drsnou expresivitou a orientální smyslností.
Elektra (1909) – Hudebně nejradikálnější Straussova opera, využívající prvky atonality k vyjádření extrémních emocí.
Růžový kavalír (Der Rosenkavalier, 1911) – Komedie ve stylu Mozarta zasazená do Vídně 18. století, plná valčíků a lyrických melodií.
Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos, 1912/1916) – Originální spojení vážné opery (opera seria) a komedie (commedia dell'arte).
Žena bez stínu (Die Frau ohne Schatten, 1919) – Komplexní symbolická pohádka s bohatou a propracovanou hudbou.
Arabella (1933) – Lyrická komedie, poslední společné dílo s Hofmannsthalem.
Capriccio (1942) – "Konverzační kus o hudbě", ve kterém postavy debatují o věčném sporu, co je v opeře důležitější: hudba, nebo slova.

🎤 Písňová tvorba

Strauss byl také mistrem písňové tvorby (Lied). Složil přes 200 písní, z nichž mnohé se staly součástí standardního repertoáru. Jeho písně se vyznačují bohatou klavírní sazbou a dokonalým souzněním hudby s textem. Vrcholem jeho písňové tvorby je cyklus Čtyři poslední písně (1948).

🎻 Ostatní díla

Kromě hlavních žánrů složil Strauss také několik instrumentálních koncertů (např. dva koncerty pro lesní roh, houslový koncert, hobojový koncert), komorní hudbu (sonáty, kvartety) a sborová díla.

⚙️ Hudební styl a vliv

Straussův hudební jazyk vychází z tradice německého romantismu, především z díla Richarda Wagnera a Franze Liszta. Převzal od nich princip leitmotivu, bohatou chromatickou harmonii a důraz na orchestrální barvu. Strauss byl geniální orchestrátor, jeho partitury jsou proslulé svou složitostí, barevností a využitím obrovského orchestrálního aparátu.

Na počátku 20. století se jeho styl přiblížil expresionismu (v operách Salome a Elektra), kde experimentoval s disonancemi a rozšířenou tonalitou. Později se však vrátil ke klasičtějšímu, tonálnímu stylu, který obohatil o moderní prvky. Jeho pozdní díla se vyznačují projasněností, komornější instrumentací a neoklasicistními tendencemi.

Strauss významně ovlivnil vývoj filmové hudby a jeho orchestrální techniky inspirovaly skladatele jako Erich Wolfgang Korngold nebo John Williams. Jeho dílo zůstává živou součástí světového koncertního a operního repertoáru.

💡 Pro laiky

Symfonická báseň (nebo tónová báseň): Je to orchestrální skladba, která se snaží hudbou vyprávět nějaký příběh, popsat obraz, postavu nebo filozofickou myšlenku. Na rozdíl od klasické symfonie nemá pevně danou strukturu (např. čtyři věty), ale její forma se řídí obsahem "vyprávění". Strauss byl mistrem tohoto žánru.
Leitmotiv (příznačný motiv): Krátký hudební nápad (melodie, akord, rytmus), který v opeře nebo symfonické básni představuje určitou postavu, předmět, emoci nebo myšlenku. Tento motiv se pak objevuje vždy, když se daná věc objeví v ději, a může se měnit podle situace. Tuto techniku proslavil Richard Wagner a Strauss ji hojně využíval.
Atonalita: Hudba, která nemá jasně dané tonální centrum (základní tóninu). Zní často disonantně a napjatě, protože se vyhýbá tradičním harmonickým pravidlům. Strauss s atonalitou experimentoval v opeře Elektra, aby vyjádřil extrémní psychické stavy postav.

🌟 Zajímavosti

Úvodní fanfára ze symfonické básně Tak pravil Zarathustra se stala celosvětově známou díky jejímu použití v úvodní scéně filmu 2001: Vesmírná odysea režiséra Stanleyho Kubricka.
Strauss byl vášnivým hráčem karetní hry skat. Hře věnoval mnoho času a údajně ji hrál i během zkoušek.
Jeho vztah s manželkou, sopranistkou Pauline de Ahna, byl bouřlivý, ale pevný. Byla známá svou prchlivou povahou a často mu byla inspirací pro postavy v jeho operách.
V roce 1908 si nechal postavit vilu v Garmisch-Partenkirchenu z honorářů za operu Salome. Dnes je v ní muzeum.
Strauss byl jedním ze zakladatelů Salcburského festivalu v roce 1920, spolu s režisérem Maxem Reinhardtem a libretistou Hugem von Hofmannsthalem.

Šablona:Aktualizováno