Berlínská zeď

Rozbalit box

Obsah boxu

Berlínská zeď (německy: Berliner Mauer) byl systém opevnění postavený Německou demokratickou republikou (NDR) dne 13. srpna 1961. Fyzicky rozdělila Berlín na Východní Berlín a Západní Berlín a stala se jedním z nejvýraznějších symbolů studené války a rozdělení Německa. Jejím hlavním účelem bylo zabránit hromadnému útěku obyvatel z komunistické NDR na Západ.

Historie

Po druhé světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón a jeho bývalé hlavní město Berlín bylo rovněž rozděleno do čtyř sektorů. Vznikem dvou samostatných německých států – Spolkové republiky Německo (Západní Německo) v roce 1949 a Německé demokratické republiky (Východní Německo) ve stejném roce – se napětí mezi západními a východními mocnostmi stupňovalo.

Východní Berlín se stal hlavním městem NDR, zatímco Západní Berlín zůstal pod správou západních spojenců a měl zvláštní status, de facto byl součástí Západního Německa. V letech 1949 až 1961 uprchly z NDR na Západ, převážně přes relativně propustnou hranici v Berlíně, miliony lidí. Tento odliv kvalifikované pracovní síly a inteligence ohrožoval ekonomickou a sociální stabilitu Východního Německa.

V noci z 12. na 13. srpna 1961 začala vláda NDR pod dohledem Sovětského svazu s výstavbou Berlínské zdi. Zpočátku šlo o ostnaté dráty a zátarasy, které byly rychle nahrazeny betonovou zdí, strážními věžemi, protitankovými zátarasy a minovými poli v tzv. "pásmu smrti". Zeď vedla nejen městem, ale i kolem celého Západního Berlína, čímž ho zcela oddělila od Východního Berlína a zbytku NDR.

Život se zdí

Berlínská zeď měla drastický dopad na životy milionů lidí. Rozdělila rodiny, přátele a sousedy, kteří se najednou ocitli na opačných stranách bariéry. Přes zeď se dalo přejít jen na několika málo přísně střežených hraničních přechodech (např. Checkpoint Charlie), a to jen s povolením, které bylo pro většinu obyvatel NDR prakticky nedostupné.

Mnozí se pokoušeli zeď překonat, někteří úspěšně, mnozí však při pokusu o útěk zahynuli zastřeleni pohraničníky NDR. Přesný počet obětí se liší, ale odhady hovoří o minimálně 140 lidech, kteří zemřeli přímo na zdi nebo v jejím okolí.

Zeď se stala symbolem útlaku a totality, ale zároveň i odhodlání Západu čelit komunismu. Prezident USA John F. Kennedy v roce 1963 ve svém slavném projevu před Braniborskou bránou pronesl slova "Ich bin ein Berliner", čímž vyjádřil solidaritu se Západním Berlínem.

Pád zdi

Politické změny ve Sovětském svazu pod vedením Michaila Gorbačova (tzv. perestrojka a glasnosť) a sílící vlna protestů v NDR vedly k postupnému oslabování komunistického režimu. Masové demonstrace v Lipsku a dalších městech, známé jako "pondělní demonstrace", si vyžádaly politické reformy a svobodu cestování.

Dne 9. listopadu 1989 večer, během tiskové konference, nesprávně pochopené oznámení vysokého funkcionáře NDR Güntera Schabowského o nových pravidlech pro cestování (která měla jen zmírnit stávající omezení, nikoli je zrušit) vyvolalo dojem, že hranice jsou okamžitě otevřené. Tisíce Východních Němců se shromáždily u hraničních přechodů a pod tlakem davu byli pohraničníci nuceni brány otevřít.

Pád Berlínské zdi spustil řetězovou reakci událostí, které vyústily ve znovusjednocení Německa dne 3. října 1990. Dnes jsou zbytky zdi uchovány jako památníky a galerie pod širým nebem (např. East Side Gallery) a slouží jako memento rozdělené minulosti.

Externí odkazy