Přeskočit na obsah

Germánské jazyky

Z Infopedia

Šablona:Infobox jazyková rodina

Germánské jazyky tvoří jednu z hlavních větví indoevropské jazykové rodiny. Mluví jimi přibližně 550 milionů rodilých mluvčích, především v Evropě, Severní Americe, Oceánii a jižní Africe. Mezi nejznámější a nejrozšířenější germánské jazyky patří angličtina, němčina, nizozemština, švédština, dánština a norština. Všechny germánské jazyky se vyvinuly ze společného předka, pragermánštiny, kterým se mluvilo přibližně v polovině 1. tisíciletí př. n. l. v severní Evropě. ```

```

🗺️ Geografické rozšíření a počet mluvčích

Germánské jazyky jsou co do počtu rodilých mluvčích třetí největší větví indoevropské rodiny (po indoíránských a románských).

```

```

⏳ Historie a vývoj

Společným předkem všech germánských jazyků je pragermánština, neboli obecná germánština. Tento jazyk není písemně doložen, ale byl zrekonstruován pomocí srovnávací lingvistické metody. Předpokládá se, že se jím mluvilo v době železné (cca 500 př. n. l. – 500 n. l.) v oblasti dnešního jižního Skandinávského poloostrova, Dánska a severního Německa.

První posouvání hlásek (Grimmův zákon)

Nejvýznamnější a definiční změnou, která oddělila pragermánštinu od ostatních praindoevropských dialektů, bylo tzv. první germánské posouvání hlásek, známé také jako Grimmův zákon. Tato systematická zvuková změna ovlivnila souhlásky zděděné z praindoevropštiny:

  • Neznělé plozivy se změnily na neznělé frikativy:
   *   p > f (např. latinsky pater → anglicky father)
   *   t > þ (znělo jako th v anglickém thin) (např. latinsky tres → anglicky three)
   *   k > h (např. latinsky centum → anglicky hundred)
  • Znělé plozivy se změnily na neznělé plozivy:
   *   b > p
   *   d > t (např. latinsky decem → anglicky ten)
   *   g > k (např. latinsky ager → anglicky acre)
  • Znělé aspirované plozivy se změnily na znělé plozivy (později frikativy):
   *   bʰ > b
   *   dʰ > d
   *   gʰ > g

Vernerův zákon

Vernerův zákon, formulovaný dánským lingvistou Karlem Vernerem, vysvětlil zdánlivé výjimky z Grimmova zákona. Zjistil, že neznělé frikativy (f, þ, h) se měnily na své znělé protějšky (b, d, g), pokud jim nepředcházel hlavní přízvuk v slově. Tento zákon dokázal, že přízvuk v pragermánštině nebyl ještě fixován na první slabice.

Upevnění přízvuku

Později v pragermánštině došlo k další klíčové změně: ustálení hlavního slovního přízvuku na první (kořenové) slabice slova. To mělo za následek postupné oslabování a redukci samohlásek v nepřízvučných slabikách, což vedlo k zániku mnoha pádových a osobních koncovek a k přechodu od syntetického k analytickému typu jazyka v mnoha moderních germánských jazycích (zejména v angličtině).

Rozdělení na větve

Během stěhování národů (cca 4.–6. století n. l.) se germánské kmeny rozšířily po Evropě, což vedlo k postupnému rozpadu pragermánštiny na tři hlavní větve:

  • Východogermánské jazyky: Mluvily jimi kmeny, které migrovaly na východ a jihovýchod (Gótové, Vandalové, Burgundi). Všechny tyto jazyky vymřely.
  • Severogermánské jazyky: Mluvilo se jimi ve Skandinávii. Vyvinuly se ze staré severštiny.
  • Západogermánské jazyky: Mluvily jimi kmeny v oblasti dnešního Německa, Nizozemska a Anglie.

```

```

🌳 Klasifikace

Germánské jazyky se dělí do tří hlavních podskupin.

Západogermánské jazyky

Tato větev je největší co do počtu mluvčích i jazyků.

  • Anglicko-fríská skupina
   *   Anglické jazyky
       *   Angličtina (vznikla ze staré angličtiny neboli anglosaštiny)
       *   Skotština (Scots)
   *   Fríské jazyky
       *   Západní fríština
       *   Sater-fríština
       *   Severní fríština
  • Dolnoněmecká skupina
   *   Dolní němčina (Plattdeutsch)
   *   Nizozemština
       *   Afrikánština (vyvinula se z nizozemských dialektů v Jižní Africe)

   *   Němčina (standardní němčina a její dialekty)
   *   Jidiš (historický jazyk aškenázských Židů, s mnoha hebrejskými a slovanskými výpůjčkami)
   *   Lucemburština
   *   Alemanské dialekty (včetně švýcarské němčiny)
   *   Bavorské dialekty

Severogermánské jazyky

Tyto jazyky se vyvinuly ze staré severštiny, jazyka Vikingů. Dělí se na dvě podskupiny:

  • Východní (kontinentální) skandinávské jazyky
   *   Dánština
   *   Švédština
  • Západní (ostrovní) skandinávské jazyky
   *   Norština (existuje ve dvou spisovných standardech: Bokmål a Nynorsk)
   *   Islandština (nejkonzervativnější z moderních germánských jazyků, velmi podobná staré severštině)
   *   Faerština

Východogermánské jazyky

Tato větev je dnes již zcela vymřelá.

```

```

🗣️ Společné lingvistické rysy

Přestože se moderní germánské jazyky značně liší, sdílejí řadu společných rysů zděděných z pragermánštiny.

Fonetika a fonologie

  • Přízvuk: Pevný přízvuk na první (kořenové) slabice slova (s výjimkou některých slovesných předpon).
  • Souhláskový systém: Důsledky Grimmova a Vernerova zákona.
  • Přehláska (Umlaut): Změna zadní samohlásky na přední pod vlivem /i/ nebo /j/ v následující slabice (např. německy Mann → Männer, anglicky foot → feet).

Morfologie

  • Slovesa: Rozlišují se silná slovesa, která tvoří minulé časy změnou kmenové samohlásky (ablaut, např. anglicky sing, sang, sung), a slabá slovesa, která tvoří minulé časy přidáním dentálního sufixu (-d, -t, -ed, např. anglicky walk, walked).
  • Časování: Zjednodušený systém dvou základních časů: přítomného a minulého. Budoucí a další časy se tvoří analyticky pomocí pomocných sloves.
  • Podstatná jména: Původní složitý systém osmi pádů praindoevropštiny byl redukován. Moderní angličtina má jen pozůstatky (genitiv s 's), němčina a islandština si zachovaly čtyři pády.
  • Přídavná jména: Rozlišování mezi silným a slabým skloňováním. Slabé se používá po určitém členu nebo ukazovacím zájmenu, silné v ostatních případech. Tento rys je dobře zachován v němčině a skandinávských jazycích.

Syntax

  • Slovosled V2: V hlavní větě je určité sloveso vždy na druhé pozici. První pozici může obsadit podmět, příslovečné určení nebo jiný větný člen. Tento rys je typický pro většinu germánských jazyků kromě moderní angličtiny.
   *   Německy: Heute gehe ich ins Kino. (Dnes jdu do kina.)
   *   Švédsky: Idag går jag på bio. (Dnes jdu do kina.)

Slovní zásoba

Jádro slovní zásoby (základní slovesa, části těla, rodinné vztahy, přírodní jevy) je společné a pochází z pragermánštiny. Během historie však germánské jazyky přijaly mnoho výpůjček, zejména z latiny a francouzštiny (v případě angličtiny) a řečtiny. ```

```

📖 Písmo

Runy

Nejstarším písmem používaným pro zápis germánských jazyků byly runy. Souhrn runových znaků se nazývá futhark (podle prvních šesti písmen: f, u, þ, a, r, k). Nejstarší forma, tzv. starší futhark, měl 24 znaků a používal se přibližně od 2. do 8. století. Později se vyvinuly lokální varianty, jako anglosaský futhorc (až 33 znaků) a skandinávský mladší futhark (zjednodušený na 16 znaků), který se používal během vikingské éry.

Latinka

S příchodem křesťanství mezi 4. (Gótové) a 11. stoletím (Skandinávie) začaly germánské národy přejímat latinskou abecedu. Pro zápis specifických germánských hlásek, které v latině neexistovaly, byly zavedeny nové znaky nebo upraveny stávající:

  • Písmeno W vzniklo jako ligatura dvou V.
  • Pro zápis dentálních frikativ (/θ/ a /ð/) se v anglosaském a severském písmu používaly runové znaky Þ (thorn) a Ð (eth). Thorn se dodnes používá v islandštině.
  • V němčině se pro zápis ostrého /s/ používá znak ß (Eszett), který vznikl jako ligatura.
  • Přehlásky (umlaut) se často značí diakritikou (dvě tečky nad samohláskou), např. ä, ö, ü.

```

```

💡 Pro laiky: Co dělá germánský jazyk germánským?

Představte si germánské jazyky jako velkou rodinu sourozenců a bratranců, jako jsou angličtina, němčina nebo švédština. Všichni mají společného "pradědečka" – jazyk zvaný pragermánština, kterým se mluvilo před více než 2000 lety. I když dnes znějí odlišně, stále sdílejí několik klíčových rodinných rysů:

  • Změkčování souhlásek (Grimmův zákon): Je to jako rodinné znaménko. Tam, kde jiné indoevropské jazyky (třeba latina) měly tvrdé "p", germánské jazyky ho změkčily na "f". Proto latinské slovo pro otce je pater, ale anglické je father a německé Vater. Podobně se "t" změnilo na "th" (latinsky tres → anglicky three).
  • Přízvuk na začátku: Germánské jazyky "dupou" na první slabiku slova. Proto říkáme WAter (voda) nebo MOther (matka). Díky tomu zní rytmus těchto jazyků jinak než třeba u francouzštiny, která má přízvuk často na konci (např. in-for-ma-tion).
  • Dva typy minulého času: Mají dva hlavní způsoby, jak tvořit minulý čas. Buď změní samohlásku uprostřed slova (jako v angličtině drink → drank), což jsou tzv. silná slovesa. Nebo jednoduše přidají koncovku "-ed" nebo "-t" (jako walk → walked), což jsou slabá slovesa.
  • Společná základní slovíčka: Slova pro základní věci jako hand (ruka), foot (noha), water (voda) nebo sun (slunce) jsou si ve všech germánských jazycích velmi podobná.

Takže když slyšíte jazyk s přízvukem na začátku slov, se slovy jako father nebo water a se slovesy typu drink/drank, je velká šance, že posloucháte člena germánské jazykové rodiny. ```

```

📊 Příklady srovnání slovní zásoby

Následující tabulka ukazuje podobnost základní slovní zásoby napříč různými germánskými jazyky, včetně vymřelé gótštiny.

Srovnání základních slov v germánských jazycích
Čeština Angličtina Němčina Nizozemština Švédština Islandština Gótština (†)
ruka hand Hand hand hand hönd handus
noha foot Fuß voet fot fótur fōtus
voda water Wasser water vatten vatn watō
oheň fire Feuer vuur fyr eldur fon
matka mother Mutter moeder moder móðir (neznámo, očekáváno *mōdēr*)
otec father Vater vader fader faðir fadar
kniha book Buch boek bok bók bōka
dům house Haus huis hus hús hūs
jíst to eat essen eten äta borða itan
pít to drink trinken drinken dricka drekka drigkan

```

```

🌐 Vliv na ostatní jazyky

Germánské jazyky měly v průběhu historie významný vliv na své sousedy i na jazyky po celém světě.

  • Vliv na románské jazyky: Během stěhování národů germánské kmeny jako Frankové (v Galii), Gótové (v Hispánii a Itálii) a Langobardi (v Itálii) ovládly území s románsky mluvícím obyvatelstvem. Ačkoliv tyto kmeny přijaly místní vulgární latinu, zanechaly v nově vznikajících románských jazycích (francouzština, španělština, italština) stovky slov, zejména v oblasti vojenství, správy a běžného života (např. francouzské guerre (válka) z franckého *werra*, nebo italské guardare (dívat se) z *wardōn*).
  • Globální vliv angličtiny: V moderní době se angličtina stala světovou lingua franca v oblasti vědy, technologií, obchodu, diplomacie a populární kultury. Díky tomu pronikají anglická slova (tzv. anglicismy) do téměř všech jazyků světa, včetně češtiny.
  • Vliv na slovanské a baltské jazyky: Historický kontakt mezi germánskými a slovanskými/baltskými kmeny vedl k vzájemnému přejímání slov. Například česká slova jako šlechta, rychtář nebo hejtman pocházejí ze středověké němčiny.

```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Germánské_jazyky&oldid=14172“