Přeskočit na obsah

Friedrich Schiller

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Johann Christoph Friedrich von Schiller, od roku 1802 von Schiller (* 10. listopadu 1759, Marbach am Neckar9. května 1805, Weimar), byl německý básník, dramatik, spisovatel, historik a filosof. Spolu se svým přítelem Johannem Wolfgangem von Goethem je považován za nejvýznamnějšího představitele weimarské klasiky a jednoho z klíčových autorů německé literatury. Jeho díla, zejména dramata, se stala nedílnou součástí světového divadelního repertoáru a jeho myšlenky o svobodě, humanitě a estetice ovlivnily evropské myšlení.

📜 Život

Schillerův život byl poznamenán bojem proti autoritám, touhou po svobodě, neustálou finanční tísní a celoživotními zdravotními problémy. Přesto dokázal vytvořit rozsáhlé a nesmírně vlivné dílo.

👶 Dětství a mládí

Narodil se jako jediný syn vojenského lékaře Johanna Caspara Schillera a jeho ženy Elisabethy Dorothey. Otec byl ve službách württemberského vévody Karla Evžena, což zásadně ovlivnilo Schillerovo mládí. Přestože mladý Friedrich toužil po studiu teologie, vévoda ho v roce 1773 donutil vstoupit na elitní vojenskou akademii Karlsschule. Zde vládl tvrdý vojenský dril, který Schiller těžce snášel a který v něm probudil hlubokou touhu po svobodě a odpor k tyranii. Na akademii nejprve studoval právo, později přestoupil na medicínu. Během studií tajně četl díla Shakespeara, Rousseaua a autorů hnutí Sturm und Drang, což ho inspirovalo k vlastní literární tvorbě. V této době také tajně napsal své první drama, Loupežníci (Die Räuber).

🏃 Útěk a raná tvorba

Po dokončení studií v roce 1780 se Schiller stal plukovním lékařem v Stuttgartu. Jeho hra Loupežníci měla v Mannheimu v lednu 1782 triumfální premiéru a přes noc z něj udělala slavného dramatika. Vévoda Karel Evžen mu však zakázal jakoukoliv další literární činnost a za nepovolenou cestu na reprízu hry do Mannheimu ho dokonce nechal uvěznit. Tato perzekuce donutila Schillera k radikálnímu kroku: v září 1782 uprchl z Württemberska a stal se psancem.

Následující léta byla obdobím nejistoty a putování. Našel útočiště na statku Henriette von Wolzogen a později působil jako divadelní autor v Mannheimu. V této době vznikla další významná dramata, jako je měšťanská tragédie Úklady a láska (Kabale und Liebe, 1784) a historické drama Don Carlos (1787), v němž se od typických znaků hnutí Sturm und Drang posunul směrem ke klasicistnímu ideálu.

🏛️ Weimar a přátelství s Goethem

V roce 1787 se Schiller přestěhoval do Weimaru, tehdejšího kulturního centra Německa. Zpočátku byl jeho vztah s o deset let starším a již zavedeným Goethem chladný a rezervovaný. To se změnilo až v roce 1794, kdy se oba géniové spřátelili. Jejich intenzivní spolupráce a vzájemná inspirace stály u zrodu weimarské klasiky, literárního směru usilujícího o harmonii obsahu a formy a o výchovu člověka k humanitě prostřednictvím umění.

Díky Goethově přímluvě získal Schiller v roce 1789 místo profesora historie na univerzitě v Jeně. V této době se intenzivně věnoval studiu historie a filosofie, zejména díla Immanuela Kanta. Napsal významné historické práce, jako jsou Dějiny odpadnutí Spojených provincií nizozemských od španělské vlády a Dějiny třicetileté války. V roce 1790 se oženil s Charlotte von Lengefeld, s níž měl čtyři děti.

🤒 Nemoc a poslední léta

Od roku 1791 trpěl Schiller vážnou plicní chorobou, pravděpodobně tuberkulózou, která ho sužovala po zbytek života. Navzdory zhoršujícímu se zdraví prožil v posledním desetiletí svého života období neobyčejné tvůrčí aktivity. Po návratu do Weimaru v roce 1799 napsal svá vrcholná dramata: trilogii Valdštejn (1799), Marie Stuartovna (1800), Panna orleánská (1801), Nevěsta messinská (1803) a Vilém Tell (1804).

Friedrich Schiller zemřel 9. května 1805 ve věku pouhých 45 let na akutní zápal plic. Jeho smrt byla pro Goetha a celou německou kulturu obrovskou ztrátou. Byl pohřben na hřbitově sv. Jakuba ve Weimaru, později byly jeho ostatky přeneseny do Vévodské hrobky, kde odpočívá po boku Goetha.

✍️ Dílo

Schillerovo dílo je rozmanité a zahrnuje dramata, poezii, historické a filosofické spisy. Jeho ústředním tématem je boj za svobodu jednotlivce proti společenskému a politickému útlaku.

🎭 Dramata

Schiller je především znám jako dramatik. Jeho hry se vyznačují patosem, rétorickou silou, propracovanými charaktery a dramatickým napětím.

  • Loupežníci (Die Räuber, 1781) – Typické drama hnutí Sturm und Drang o dvou nerovných bratrech, které kritizuje zkaženost společnosti a oslavuje vzpouru.
  • Fiescovo spiknutí v Janově (Die Verschwörung des Fiesco zu Genua, 1783) – Historická tragédie o boji o moc.
  • Úklady a láska (Kabale und Liebe, 1784) – Měšťanská tragédie kritizující společenské rozdíly a absolutistickou zvůli.
  • Don Carlos (1787) – Velké historické drama o konfliktu mezi osobní svobodou a politickou mocí na španělském dvoře Filipa II. Zde Schiller poprvé použil blankvers.
  • Valdštejn (Wallenstein, 1799) – Monumentální trilogie (Valdštejnův tábor, Pikolominiové, Valdštejnova smrt) o českém vojevůdci Albrechtovi z Valdštejna během třicetileté války. Je považována za vrchol jeho dramatické tvorby.
  • Marie Stuartovna (Maria Stuart, 1800) – Tragédie o posledních dnech skotské královny Marie Stuartovny a jejím konfliktu s anglickou královnou Alžbětou I.
  • Panna orleánská (Die Jungfrau von Orleans, 1801) – Romantická tragédie o Janě z Arku.
  • Vilém Tell (Wilhelm Tell, 1804) – Drama oslavující boj Švýcarů za nezávislost, stalo se symbolem národního osvobození.

📜 Poezie

Schillerova poezie zahrnuje filosofické básně, balady a ódy. Jeho nejznámější básní je bezpochyby Óda na radost (An die Freude, 1785), kterou později zhudebnil Ludwig van Beethoven ve finále své 9. symfonie. Mezi další významné básně a balady patří Rukavička (Der Handschuh), Potápěč (Der Taucher), Polyratův prsten (Der Ring des Polykrates) nebo Píseň o zvonu (Das Lied von der Glocke).

🏛️ Filosofické a historické spisy

Pod vlivem Kanta se Schiller intenzivně zabýval otázkami estetiky a etiky. Věřil, že umění a krása mohou člověka morálně zušlechtit a dovést ho ke svobodě. Své myšlenky formuloval především ve spisech:

  • O naivním a sentimentálním básnictví (Über naive und sentimentalische Dichtung)
  • Listy o estetické výchově člověka (Über die ästhetische Erziehung des Menschen)
  • O půvabu a důstojnosti (Über Anmut und Würde)

Jako historik se proslavil zejména dílem Dějiny třicetileté války (Geschichte des Dreißigjährigen Krieges), které je ceněno pro svůj literární styl a dramatické líčení událostí.

🤔 Filosofie a myšlenky

Ústředním bodem Schillerovy filosofie je idea estetické výchovy. Podle Schillera je člověk rozpolcen mezi smyslovým pudem (látkou) a formálním pudem (rozumem). Tuto propast může překlenout třetí, "hrací" pud (Spieltrieb), který se projevuje v umění a vnímání krásy. Krása a umění tak člověka osvobozují od nadvlády smyslů i rozumu a vedou ho k harmonické a svobodné existenci. Cílem je dosažení "krásné duše", v níž jsou povinnost a náklonnost v dokonalém souladu.

Dalším klíčovým pojmem je svoboda. Schiller ji nechápal jen jako politickou nezávislost, ale především jako vnitřní, morální svobodu jednotlivce, který jedná v souladu se svým svědomím a rozumem, nikoli pod vnějším nátlakem. Tento ideál prostupuje celým jeho dílem, od Loupežníků až po Viléma Tella.

🌍 Odkaz a vliv

Schillerův odkaz je obrovský a mnohostranný.

  • V literatuře: Spolu s Goethem definoval epochu německé klasiky a jeho dramata patří ke kmenovému repertoáru německy mluvících i světových divadel.
  • V hudbě: Jeho Óda na radost se stala textem finále Beethovenovy 9. symfonie a dnes je hymnou Evropské unie. Mnoho jeho básní a dramat bylo zhudebněno, například v operách Giuseppe Verdiho (Loupežníci, Luisa Millerová podle Úkladů a lásky, Don Carlos) nebo Gioacchina Rossiniho (Vilém Tell).
  • V politice: Jeho důraz na svobodu a lidskou důstojnost inspiroval liberální a národně-osvobozenecká hnutí v 19. století po celé Evropě. Za nacismu bylo jeho dílo zneužíváno, zejména Vilém Tell, který byl nakonec v roce 1941 zakázán. V NDR byl naopak interpretován jako bojovník proti feudalismu.

Schiller zůstává symbolem idealistického boje za lepší a svobodnější svět, "básníkem svobody", jehož myšlenky jsou dodnes aktuální.

💡 Pro laiky

  • Sturm und Drang (v překladu "Bouře a vzdor"): Bylo to německé literární hnutí zhruba v letech 1767–1785. Autoři tohoto směru kladli důraz na emoce, individualitu a vzpouru proti společenským pravidlům a autoritám. Schillerovi Loupežníci jsou ukázkovým dílem tohoto hnutí.
  • Weimarská klasika: Období v německé literatuře (cca 1786–1832), jehož centrem byl dvůr ve Weimaru. Hlavními představiteli byli Schiller a Goethe. Na rozdíl od emotivního Sturm und Drang usilovala klasika o harmonii, uměřenost a výchovu člověka k humanitě prostřednictvím umění. Vzorem jí byla antická kultura.
  • Estetická výchova: Schillerova myšlenka, že umění a krása nejsou jen pro zábavu, ale mají důležitý úkol: "vychovávat" člověka. Když se člověk zabývá krásou (např. čte báseň, poslouchá hudbu, dívá se na sochu), stává se lepším, svobodnějším a harmoničtějším. Umění tak může zlepšit nejen jednotlivce, ale i celou společnost.
  • Blankvers: Typ verše, který Schiller používal ve svých vrcholných dramatech (např. Don Carlos, Valdštejn). Je to nerýmovaný verš, který má pět stop a působí velmi vznešeně a přirozeně, podobně jako lidská řeč. Je typický pro velká dramata, používal ho například i William Shakespeare.


Šablona:Aktualizováno