Historik
Obsah boxu
Historik je vědec nebo výzkumník, který se zabývá dějinami, tedy studiem a interpretací minulosti. Jeho hlavní činností je shromažďování, kritické zkoumání a vyhodnocování historických pramenů (textů, artefaktů, ústních svědectví) s cílem rekonstruovat, popsat a vysvětlit události, procesy a vývoj lidské společnosti a kultury v čase.
Hlavní činnosti historika
Práce historika je komplexní a zahrnuje několik klíčových fází:
- Výzkum a shromažďování pramenů:
- Archivní výzkum: Historici tráví značný čas v archivech, kde studují originální dokumenty (rukopisy, úřední záznamy, korespondenci, mapy, fotografie).
- Bibliografický výzkum: Studium již existující literatury (knihy, články, studie) k danému tématu, aby pochopili aktuální stav poznání.
- Terénní výzkum: V některých oblastech (např. ústní historie) může zahrnovat rozhovory s pamětníky.
- Práce s muzejními a galerijními sbírkami: Analýza artefaktů, uměleckých děl a předmětů hmotné kultury.
- Kritická analýza pramenů:
- Vnější kritika: Ověření pravosti a integrity pramene (kdo, kdy, kde, jak pramen vznikl).
- Vnitřní kritika: Hodnocení obsahu pramene, jeho věrohodnosti, přesnosti a zaujatosti autora. Historik si klade otázky o motivech autora, kontextu vzniku a možných zkresleních.
- Srovnávací metoda: Porovnávání informací z více pramenů k ověření faktů a získání komplexnějšího obrazu.
- Interpretace a syntéza:
- Na základě analyzovaných pramenů historik formuluje hypotézy a vysvětluje příčinné souvislosti mezi událostmi.
- Interpretuje události v širším historickém kontextu a hledá vzorce a trendy.
- Syntetizuje získané poznatky do uceleného a logického vyprávění.
- Prezentace výsledků:
- Psaní odborných textů: Publikování monografií, odborných článků, studií a příspěvků do sborníků.
- Přednášková činnost: Vyučování dějepisu na univerzitách a dalších vzdělávacích institucích.
- Popularizace dějin: Psaní populárně-naučných knih, článků, vystoupení v médiích, účast na veřejných diskusích.
- Tvorba výstav: Spolupráce s muzei na koncepci a realizaci výstav.
Specializace historiků
Historici se často specializují na určitá období, geografické oblasti nebo tematické okruhy:
- Podle období: Pravěk, Starověk, Středověk, Raný novověk, Novověk, Současné dějiny.
- Podle geografie: Historie Česka, Evropy, Asie, Afrika, Amerika, regionální dějiny, místní dějiny.
- Podle tématu:
- Politické dějiny: Studium vlád, států, politických systémů, konfliktů.
- Sociální dějiny: Studium společnosti, sociálních skupin, každodenního života, demografie.
- Ekonomické dějiny: Vývoj hospodářství, obchodu, průmyslu, financí.
- Kulturní dějiny: Studium umění, literatury, náboženství, ideologií, zvyků a tradic.
- Vojenské dějiny: Války, strategie, vojenské technologie.
- Dějiny vědy a techniky: Vývoj vědeckého poznání a technických inovací.
- Dějiny umění: Studium vývoje uměleckých stylů, směrů a děl.
- Dějiny filozofie: Vývoj myšlenkových směrů a filozofických škol.
- Dějiny práva: Vývoj právních systémů a zákonodárství.
- Ústní historie: Zaznamenávání a studium ústních svědectví.
- Dějiny genderu: Studium role a postavení pohlaví v dějinách.
Potřebné dovednosti a vzdělání
Historik potřebuje široké spektrum dovedností:
- Kritické myšlení: Schopnost nezaujatě analyzovat informace a rozlišovat fakta od názorů.
- Analytické schopnosti: Umění rozkládat složité problémy na menší části a nacházet souvislosti.
- Syntetické schopnosti: Schopnost skládat fragmenty informací do uceleného obrazu.
- Jazykové znalosti: Často je nezbytná znalost latiny, starořečtiny nebo dalších cizích jazyků pro práci s prameny.
- Písemná a ústní komunikace: Schopnost srozumitelně a přesvědčivě prezentovat komplexní myšlenky.
- Trpělivost a pečlivost: Práce s prameny je časově náročná a vyžaduje velkou pozornost k detailům.
Většina profesionálních historiků získává vysokoškolské vzdělání v oboru dějiny, často s navazujícím magisterským a doktorským (Ph.D.) studiem.
Význam historie a práce historika
Historie a práce historiků je klíčová pro pochopení současnosti. Studium minulosti nám pomáhá:
- Pochopit, proč se věci dějí: Jak současné události a problémy koření v minulosti.
- Poučit se z chyb: Identifikovat vzorce a chyby, kterých se dopustily předchozí generace.
- Formovat identitu: Národní i individuální identita je silně spojena s dějinami.
- Rozvíjet kritické myšlení: Učit se zpochybňovat předpoklady a analyzovat informace.
- Oceňovat rozmanitost: Pochopit různé kultury a společnosti v jejich historickém kontextu.
Slavní historici
- Hérodotos (cca 484 – 425 př. n. l.) – považován za "otce historie"
- Thúkydidés (cca 460 – 400 př. n. l.)
- Titus Livius (59 př. n. l. – 17 n. l.)
- Tacitus (cca 56 – 120 n. l.)
- Leopold von Ranke (1795–1886) – zakladatel moderní vědecké historiografie
- Fernand Braudel (1902–1985) – představitel školy Annales
- Jacques Le Goff (1924–2014)
- Eric Hobsbawm (1917–2012)
- Mary Beard (* 1955)
- Miloš Macourek (1926-2002) - český historik (pozn.: Miloš Macourek byl spisovatel a scenárista, nikoliv historik. Zde je nutná oprava.)
- František Palacký (1798–1876) – "otec národa", český historik
- Josef Pekař (1870–1937) – český historik
- Dušan Třeštík (1933–2007) – český historik