Francouzské království
Obsah boxu
Francouzské království (francouzsky Royaume de France) byl státní útvar, který existoval na území dnešní Francie a přilehlých oblastí po téměř tisíc let, od zvolení Huga Kapeta králem v roce 987 až do svržení monarchie během Velké francouzské revoluce v roce 1792. Během své existence se z roztříštěného feudálního státu vyvinulo v jednu z nejmocnějších absolutistických monarchií v Evropě, která zásadně ovlivnila evropské i světové dějiny, politiku, kulturu a módu.
Historie království je spojena s vládou tří hlavních dynastií: Kapetovců, Valois a Bourbonů. Po pádu Napoleona Bonaparta bylo království na čas obnoveno jako Bourbonská restaurace (1814–1830) a následně jako tzv. Červencová monarchie (1830–1848).
📜 Dějiny
Dějiny Francouzského království jsou komplexní a plné zvratů, od pomalého sjednocování území pod královskou mocí až po vrcholný absolutismus a jeho následný pád.
👑 Vznik a raný středověk (987–1328)
Francouzské království vzešlo z rozpadu Franské říše, konkrétně z její západní části, Západofranské říše, která vznikla Verdunskou smlouvou v roce 843. Po vymření dynastie Karlovců byl v roce 987 francouzskou šlechtou zvolen králem Hugo Kapet, pařížský hrabě. Tím byla založena dynastie Kapetovců, která s vedlejšími liniemi Valois a Bourbonů vládla Francii přes 800 let.
Počáteční moc krále byla velmi omezená a vztahovala se pouze na jeho osobní doménu, tzv. Île-de-France v okolí Paříže a Orléansu. Zbytek území ovládali mocní a prakticky nezávislí vévodové a hrabata, jako vévodové z Normandie, Akvitánie nebo hrabata z Anjou. Postupnými kroky, sňatkovou politikou, diplomacií i vojenskými taženími se Kapetovcům dařilo rozšiřovat královskou doménu.
Klíčovou postavou byl král Filip II. August (vládl 1180–1223), který dokázal připravit anglické krále z rodu Plantagenetů o většinu jejich rozsáhlých držav ve Francii (Normandie, Anjou, Poitou). Jeho vnuk Ludvík IX. Svatý (vládl 1226–1270) posílil královskou autoritu, zavedl reformy v soudnictví a proslul svou zbožností a účastí na křížových výpravách. Za vlády Filipa IV. Sličného (vládl 1285–1314) dosáhla centralizace moci dalšího vrcholu, král se dostal do konfliktu s papežem a v roce 1302 poprvé svolal Generální stavy, shromáždění zástupců tří stavů.
⚔️ Stoletá válka a krize pozdního středověku (1328–1453)
Po vymření hlavní linie Kapetovců v roce 1328 nastoupila vedlejší větev, dynastie Valois. Nárok na trůn si však činil i anglický král Eduard III., jehož matka byla dcerou Filipa IV. Sličného. Tento dynastický spor, spolu se spory o území v Gaskoňsku a Flandrech, vedl k vypuknutí Stoleté války (1337–1453) s Anglickým královstvím.
Válka probíhala v několika fázích a pro Francii byla zpočátku katastrofální. Utrpěla drtivé porážky v bitvě u Kresčaku (1346) a u Poitiers (1356). Situaci zhoršila epidemie černé smrti v polovině 14. století, která zdecimovala populaci. Na počátku 15. století, po další drtivé porážce v bitvě u Azincourtu (1415), se zdálo, že Francie válku prohraje. Angličané ovládli sever země včetně Paříže a jejich král byl uznán dědicem francouzského trůnu.
Obrat přineslo až vystoupení Jana z Arku, prosté dívky, která v roce 1429 inspirovala francouzské vojsko k prolomení obléhání Orléansu a doprovodila dauphina (následníka trůnu) Karla VII. ke korunovaci v Remeši. I přes její pozdější zajetí a upálení Angličany se Francouzům podařilo postupně dobýt zpět všechna ztracená území (s výjimkou Calais). Válka skončila v roce 1453 francouzským vítězstvím a definitivním posílením královské moci.
⚜️ Renesance a náboženské války (1453–1589)
Po skončení Stoleté války se Francie začala zotavovat a upevňovat své postavení. Králové jako Ludvík XI. (vládl 1461–1483) definitivně zlomili moc velkých feudálů, jako byl burgundský vévoda Karel Smělý. Na přelomu 15. a 16. století se Francie zapojila do tzv. italských válek, kde soupeřila se španělskými a rakouskými Habsburky o nadvládu v Itálii. Tyto války přinesly do Francie vlivy renesance v umění a architektuře, což se projevilo například stavbou zámků na řece Loiře.
V 16. století se však Francie stala dějištěm krvavých náboženských válek (1562–1598). Šíření protestantismu, zejména kalvinismu (jehož stoupenci byli ve Francii nazýváni hugenoti), vedlo k hlubokému rozkolu společnosti a sérii občanských válek mezi katolickou většinou, vedenou rodem de Guise, a hugenotskou menšinou, v jejímž čele stál rod Bourbonů. Vyvrcholením konfliktu byla Bartolomějská noc v roce 1572, kdy byly v Paříži a dalších městech zmasakrovány tisíce hugenotů.
Války skončily až poté, co na trůn nastoupil Jindřich IV. z rodu Bourbonů. Ačkoliv byl původně hugenot, konvertoval ke katolicismu ("Paříž stojí za mši") a v roce 1598 vydal Edikt nantský, který hugenotům zaručoval náboženskou svobodu a občanská práva, čímž v zemi obnovil mír.
☀️ Věk absolutismu (1589–1789)
S nástupem Bourbonů začala éra francouzského absolutismu. Základy položil již Jindřich IV. a v díle pokračoval jeho syn Ludvík XIII. a především jeho první ministr, kardinál Richelieu. Jejich cílem bylo posílení centrální moci krále na úkor šlechty a hugenotů a zvýšení prestiže Francie v zahraničí. Francie se zapojila do Třicetileté války na straně protestantských mocností proti Habsburkům, což jí po válce zajistilo pozici dominantní mocnosti na kontinentu.
Vrcholu dosáhl francouzský absolutismus za vlády Ludvíka XIV., známého jako "Král Slunce" (vládl 1643–1715). Jeho vláda je symbolem moci a slávy francouzské monarchie. Nechal vybudovat velkolepý zámek ve Versailles, kam přesunul svůj dvůr a kde držel pod kontrolou vysokou šlechtu. Jeho výrok "Stát jsem já" (L'État, c'est moi) dokonale vystihuje podstatu jeho vlády. Za jeho panování Francie dominovala evropské politice, kultuře i módě. Francouzština se stala jazykem diplomacie a vzdělaných vrstev po celé Evropě. Vedl však také řadu nákladných válek, například Válka o španělské dědictví, které státní pokladnu značně vyčerpaly. V roce 1685 zrušil Edikt nantský, což vedlo k masovému exodu hugenotů a oslabení francouzské ekonomiky.
Jeho nástupci, Ludvík XV. a Ludvík XVI., již nedokázali udržet tak silné postavení. Ačkoliv Francie zažívala kulturní rozkvět v éře Osvícenství (působili zde filozofové jako Voltaire, Rousseau či Montesquieu), stát se potýkal s obrovským zadlužením, způsobeným válkami (včetně účasti v americké válce za nezávislost) a nespravedlivým daňovým systémem, který zatěžoval především třetí stav (měšťany a rolníky).
🇫🇷 Velká francouzská revoluce a zánik (1789–1792)
Finanční krize donutila krále Ludvíka XVI. svolat v roce 1789 po 175 letech Generální stavy. Zástupci třetího stavu se však brzy prohlásili za Národní shromáždění a požadovali ústavu. Události nabraly rychlý spád: 14. července 1789 padla Bastila, symbol královského útlaku. Byla přijata Deklarace práv člověka a občana, která zrušila šlechtická privilegia.
Francie se v roce 1791 stala konstituční monarchií, ale králova moc byla silně omezena. Ludvíkův neúspěšný pokus o útěk z Paříže a vypuknutí války s Rakouskem a Pruskem vedly k další radikalizaci. 10. srpna 1792 byl dobyt královský palác Tuileries a král s rodinou uvězněn. 21. září 1792 nově zvolený Národní konvent zrušil monarchii a vyhlásil První Francouzskou republiku. Tím Francouzské království formálně zaniklo. Ludvík XVI. byl v lednu 1793 popraven gilotinou.
🌍 Území a správa
🗺️ Teritoriální vývoj
Území Francouzského království se v průběhu staletí výrazně měnilo. Na počátku vlády Kapetovců ovládal král pouze malou oblast kolem Paříže. Postupně se královská doména rozšiřovala pohlcováním velkých lén:
- **13. století:** Zisk Normandie, Anjou, Maine, Touraine a části Languedocu.
- **14. století:** Zisk Champagne a Dauphiné.
- **15. století:** Po Stoleté válce zisk Akvitánie a Gaskoňska, později připojení Burgundska a Provence.
- **16. století:** Připojení Bretaně.
- **17. století:** Zisk Alsaska, Artois a dalších území na severu a východě.
- **18. století:** Zisk Lotrinska a Korsiky.
V předvečer revoluce se území království již velmi blížilo hranicím moderní Francie.
⚖️ Státní zřízení
Státní zřízení se vyvíjelo od **feudální monarchie**, kde byl král prvním mezi rovnými (primus inter pares) a závislý na svých vazalech, přes **stavovskou monarchii**, kde se o moc dělil s Generálními stavy, až po **absolutní monarchii**, kde byla veškerá moc soustředěna v rukou panovníka. Král stál v čele správy, armády i soudnictví. Pomáhaly mu královské rady a ministři (kancléř, ministr financí). Země byla rozdělena na provincie, v jejichž čele stáli guvernéři, a později na menší správní celky řízené intendenty, kteří byli přímými zástupci krále. Důležitou roli hrály také tzv. parlements, což byly nejvyšší soudní dvory, z nichž nejvýznamnější byl ten pařížský.
💰 Ekonomika a společnost
🧑🤝🧑 Společenská struktura
Společnost byla tradičně rozdělena na tři stavy: 1. **První stav (duchovenstvo):** Vlastnili rozsáhlé pozemky, byli osvobozeni od daní a měli vlastní soudnictví. 2. **Druhý stav (šlechta):** Držení půdy, vojenská služba, vysoké úřady a daňová privilegia. Dělila se na rodovou šlechtu (noblesse d'épée) a úřednickou šlechtu (noblesse de robe). 3. **Třetí stav (ostatní):** Tvořil přes 95 % populace. Patřili sem bohatí měšťané (buržoazie), řemeslníci, obchodníci i chudí rolníci a nevolníci. Nesli tíhu daňového zatížení a neměli žádný podíl na politické moci.
Tato hluboká sociální nerovnost byla jednou z hlavních příčin Velké francouzské revoluce.
🌾 Zemědělství a obchod
Ekonomika byla po většinu existence království založena na zemědělství. V 17. a 18. století začal nabývat na významu obchod a řemeslná výroba. Ministr financí Ludvíka XIV., Jean-Baptiste Colbert, prosazoval politiku merkantilismu, která podporovala domácí výrobu (manufaktury na luxusní zboží jako gobelíny a porcelán), export a budování obchodního loďstva a koloniální říše. Francie získala kolonie v Severní Americe (Nová Francie), v Karibiku a v Indii.
🎨 Kultura a věda
Francouzské království bylo po staletí kulturním centrem Evropy.
- **Architektura:** Francie je kolébkou gotického slohu (katedrály Notre-Dame v Paříži, v Chartres, v Remeši). V období renesance vznikly nádherné zámky na Loiře (Zámek Chambord, Zámek Chenonceau). Vrcholem barokní architektury je palác ve Versailles.
- **Literatura a filozofie:** Ve středověku vzkvétala rytířská epika a poezie trubadúrů. V 17. století tvořili dramatici jako Molière, Racine a Corneille. 18. století je érou osvícenství a filozofů, jejichž myšlenky o svobodě, rovnosti a lidských právech ovlivnily celý svět.
- **Věda:** V Paříži byla založena jedna z nejstarších evropských univerzit, Sorbonna. V roce 1666 byla založena Francouzská akademie věd. Působili zde významní vědci jako René Descartes, Blaise Pascal nebo Antoine Lavoisier.
💡 Pro laiky
- Feudalismus: Systém uspořádání společnosti ve středověku. Král propůjčoval půdu (léno) svým šlechticům (vazalům) a ti mu za to slibovali vojenskou pomoc a věrnost. Tito šlechtici mohli půdu dále propůjčovat svým vlastním, nižším vazalům. Na nejnižším stupni byli nevolníci, kteří na půdě pracovali a byli závislí na svém pánovi.
- Absolutismus: Forma vlády, kde má panovník (král) neomezenou moc, která není kontrolována žádným parlamentem ani ústavou. Král je považován za vládce "z Boží milosti", zodpovídá se pouze Bohu a jeho rozhodnutí jsou zákonem. Symbolem tohoto systému je francouzský král Ludvík XIV.
- Salické právo: Starý zákoník, jehož jedno ustanovení bylo ve 14. století ve Francii interpretováno tak, že vylučuje ženy a jejich potomky z nástupnictví na trůn. To byl hlavní argument, proč anglický král Eduard III. nemohl zdědit francouzský trůn po své matce, což se stalo jednou ze záminek pro rozpoutání Stoleté války.