Ludvík XVI.
Obsah boxu
Ludvík XVI. (francouzsky Louis XVI; * 23. srpna 1754, Versailles – † 21. ledna 1793, Paříž) byl poslední francouzský král absolutistické monarchie a předposlední král Francie vůbec. Jeho vláda, která začala v roce 1774, byla poznamenána hlubokou finanční krizí, rostoucí sociální nespokojeností a šířením osvícenských myšlenek, které vyvrcholily vypuknutím Velké francouzské revoluce v roce 1789. Ačkoliv se zpočátku pokoušel o reformy, jeho nerozhodnost a odpor privilegovaných vrstev vedly k radikalizaci událostí. Po neúspěšném pokusu o útěk byl sesazen, souzen za velezradu a jako občan Ludvík Kapet popraven gilotinou. Jeho smrt znamenala symbolický konec tisícileté francouzské monarchie.
👑 Život před nástupem na trůn
Ludvík se narodil ve Versailles jako třetí syn dauphina Ludvíka Ferdinanda a jeho druhé manželky Marie Josefy Saské. Při narození obdržel titul vévody z Berry (duc de Berry). Nebyl předurčen k vládě; před ním v nástupnické linii stáli jeho otec a dva starší bratři. Jeho starší bratr Ludvík, vévoda burgundský, však zemřel v roce 1761 a jeho otec, dauphin, podlehl tuberkulóze v roce 1765. Tím se jedenáctiletý Ludvík stal novým dauphinem, přímým dědicem svého dědečka, krále Ludvíka XV..
Ludvík měl robustní postavu a byl fyzicky zdatný, ale povahově byl velmi plachý, nerozhodný a uzavřený. Jeho vzdělání bylo komplexní, vynikal v latině, historii, geografii a astronomii a hovořil plynně italsky a anglicky. Měl velký zájem o manuální práci, především o zámečnictví a hodinářství, což bylo pro budoucího krále neobvyklé. Jeho vychovatelé ho popisovali jako svědomitého, ale váhavého žáka, kterému chyběla sebedůvěra.
V roce 1770, ve věku patnácti let, se oženil se čtrnáctiletou rakouskou arcivévodkyní Marií Antonií, nejmladší dcerou císařovny Marie Terezie. Sňatek měl zpečetit politické spojenectví mezi Francií a Rakouskem, tradičními nepřáteli. Manželství bylo zpočátku problematické a po sedm let zůstalo nenaplněné, což vedlo k mnoha dvorským intrikám a poškození královniny pověsti.
📜 Vláda (1774–1789)
Po smrti svého dědečka Ludvíka XV. dne 10. května 1774 se Ludvík ve věku devatenácti let stal králem Ludvíkem XVI. Zdědil zemi, která čelila obrovským problémům, především katastrofálnímu stavu státních financí.
💰 Pokusy o reformy
Ludvík si byl vědom nutnosti reforem a na začátku své vlády jmenoval do klíčových pozic schopné ministry. Nejvýznamnějším z nich byl Anne Robert Jacques Turgot, jmenovaný generálním kontrolorem financí. Turgot, ovlivněný myšlenkami fyziokratů, navrhoval radikální reformy: zrušení cechů, zavedení volného obchodu s obilím a především zavedení pozemkové daně, která by se vztahovala na všechny stavy, včetně šlechty a duchovenstva. Tyto návrhy však narazily na tvrdý odpor privilegovaných vrstev, zejména pařížského parlamentu (soudního dvora). Ludvík, pod tlakem dvora a své manželky, nakonec ustoupil a v roce 1776 Turgota propustil.
Jeho nástupcem se stal švýcarský bankéř Jacques Necker. Necker se snažil financovat státní dluh půjčkami namísto zvyšování daní a zveřejnil první veřejný přehled státních financí (Compte rendu au roi), který však zkresloval skutečný stav a skrýval obrovský deficit. I on byl nakonec donucen k rezignaci v roce 1781. Následovali další ministři, jako Charles Alexandre de Calonne, kteří se marně snažili prosadit daňovou reformu proti odporu šlechty.
🇺🇸 Americká válka za nezávislost
Významným zahraničněpolitickým krokem Ludvíkovy vlády byla podpora amerických kolonií v jejich boji za nezávislost proti Velké Británii. Francie, toužící po odvetě za porážku v sedmileté válce, poskytla Američanům finanční, materiální a vojenskou pomoc. Francouzské expediční síly pod velením generála La Fayetta a hraběte de Rochambeau sehrály klíčovou roli v rozhodujícím vítězství u Yorktownu v roce 1781.
Ačkoliv Pařížská smlouva z roku 1783 znamenala pro Francii diplomatický triumf a ponížení Británie, cena za vítězství byla astronomická. Náklady na válku přivedly francouzskou státní pokladnu na pokraj bankrotu a prohloubily dluhovou krizi do neřešitelných rozměrů. Paradoxně také účast v boji za svobodu a republiku inspirovala mnoho Francouzů k zpochybnění vlastního absolutistického režimu.
🇫🇷 Velká francouzská revoluce
Na konci 80. let 18. století byla situace neudržitelná. Státní bankrot byl na spadnutí, neúroda v roce 1788 vyhnala ceny chleba do závratných výšin a nespokojenost lidu dosáhla vrcholu.
🏛️ Svolání generálních stavů
V zoufalé snaze najít řešení a schválit nové daně se Ludvík XVI. rozhodl svolat Generální stavy, shromáždění zástupců tří stavů (duchovenstva, šlechty a třetího stavu), které se nesešlo od roku 1614. Zasedání bylo zahájeno 5. května 1789 ve Versailles. Třetí stav, reprezentující drtivou většinu národa, však odmítl tradiční hlasování podle stavů (kde měly privilegované stavy vždy převahu 2:1) a požadoval hlasování podle hlav. Když král a první dva stavy odmítly, zástupci třetího stavu se 17. června prohlásili za Národní shromáždění a 20. června složili přísahu v míčovně, že se nerozejdou, dokud nedají Francii ústavu.
⛓️ Pád Bastily a ztráta moci
Král reagoval nerozhodně. Soustředil vojska kolem Paříže a propustil populárního ministra Neckera, což v Paříži vyvolalo paniku a nepokoje. 14. července 1789 zaútočil dav na pevnostní vězení Bastila, symbol královské tyranie. Pád Bastily byl zlomovým bodem; král ztratil kontrolu nad Paříží a byl nucen uznat Národní shromáždění a nově vzniklou Národní gardu. V srpnu shromáždění schválilo Deklaraci práv člověka a občana a zrušilo feudální privilegia.
V říjnu 1789 dav pařížských žen, rozhořčených nedostatkem chleba, pochodoval na Versailles a donutil královskou rodinu přesídlit do paláce Tuileries v Paříži. Od té chvíle byli král a jeho rodina fakticky zajatci revoluce.
🏃 Útěk do Varennes
Ludvík XVI. se nikdy nesmířil s rolí konstitučního monarchy a tajně doufal v zahraniční intervenci, která by obnovila jeho absolutní moc. V noci z 20. na 21. června 1791 se královská rodina v přestrojení pokusila uprchnout z Paříže k rakouským hranicím. Byli však poznáni a zadrženi ve městě Varennes. Tento neúspěšný pokus o útěk (fuite à Varennes) definitivně zničil zbytek důvěry, kterou v něj národ měl. Byl vnímán jako zrádce a volání po zrušení monarchie a vyhlášení republiky sílilo.
⚖️ Pád monarchie a soud
V dubnu 1792 vyhlásila Francie válku Rakousku a Prusku. Válka revoluci dále radikalizovala. Když pruský velitel, vévoda Brunšvický, vydal manifest hrozící zničením Paříže, pokud bude královské rodině ublíženo, vyvolalo to opačný efekt. 10. srpna 1792 zaútočil dav na palác Tuileries. Král s rodinou hledal útočiště v Zákonodárném shromáždění, které ho však sesadilo a nechalo uvěznit v Templu.
21. září 1792 nově zvolený Národní konvent oficiálně zrušil monarchii a vyhlásil První francouzskou republiku. Následně byl zahájen proces s králem, nyní označovaným jako "občan Ludvík Kapet" (podle Huga Kapeta, zakladatele francouzské královské dynastie). Byl obviněn z velezrady a spiknutí proti státu. Konvent ho v lednu 1793 uznal vinným a těsnou většinou hlasů odsoudil k trestu smrti bez odkladu.
💀 Poprava
Poprava se konala 21. ledna 1793 na náměstí Revoluce (Place de la Révolution, dnes Place de la Concorde). Ludvík si zachoval důstojnost. Předstoupil před dav a pokusil se promluvit: "Umírám nevinen ze zločinů, z nichž jsem obviňován. Odpouštím těm, kdo jsou příčinou mé smrti, a modlím se k Bohu, aby krev, kterou prolijete, nikdy nepadla na Francii..." Jeho slova byla přehlušena bubnováním na příkaz velitele Národní gardy. V 10:22 dopadla čepel gilotiny. Jeho smrt vyvolala šok a zděšení v celé Evropě a vedla k vytvoření první protifrancouzské koalice.
legacy Odkaz a hodnocení
Ludvík XVI. je jednou z nejtragičtějších postav historie. Nebyl to zlý tyran, jak ho líčila revoluční propaganda, ale spíše slabý a nerozhodný panovník, který se ocitl v době, která vyžadovala silné a vizionářské vedení. Jeho upřímná touha po zlepšení života svého lidu byla podkopána jeho neschopností prosadit reformy proti odporu privilegovaných a jeho hlubokou oddaností tradicím monarchie.
Historici se shodují, že jeho váhavost, neochota plně přijmout roli konstitučního monarchy a nakonec jeho pokus o útěk byly klíčovými chybami, které urychlily pád monarchie a vedly k jeho vlastní tragické smrti. Jeho osud slouží jako varování před důsledky, které může mít neschopnost politického systému přizpůsobit se měnícím se společenským a ekonomickým podmínkám.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
S Marií Antoinettou měl Ludvík XVI. čtyři děti:
- Marie Terezie Šarlota (1778–1851) – jediná, která přežila revoluci. Byla propuštěna z vězení v roce 1795 výměnou za francouzské zajatce.
- Ludvík Josef Xaver František (1781–1789) – dauphin, zemřel na tuberkulózu krátce po začátku revoluce.
- Ludvík Karel (1785–1795) – po otcově smrti považován monarchisty za krále Ludvíka XVII. Zemřel v deseti letech ve vězení v Templu za nejasných okolností.
- Žofie Helena Beatrix (1786–1787) – zemřela v kojeneckém věku.
🤓 Pro laiky
- Generální stavy: Bylo to staré francouzské shromáždění, něco jako parlament, ale svolávané jen velmi zřídka. Skládalo se ze tří skupin: duchovenstva (první stav), šlechty (druhý stav) a všech ostatních (třetí stav). Problém byl, že každý stav měl jen jeden hlas, takže bohatá menšina (první dva stavy) mohla vždy přehlasovat drtivou většinu obyvatel (třetí stav).
- Absolutní monarchie vs. Konstituční monarchie: V absolutní monarchii má král veškerou moc a jeho slovo je zákon. V konstituční monarchii je moc krále omezena ústavou a zákony, které tvoří parlament. Revoluce se snažila změnit Francii z absolutní na konstituční monarchii, ale Ludvík XVI. s tím nikdy plně nesouhlasil.
- Gilotina: Mechanický popravčí nástroj, který se stal symbolem Velké francouzské revoluce. Byla navržena jako humánnější a rychlejší způsob popravy. Její masové použití během revolučního teroru z ní však udělalo symbol hrůzy.