Gilotina
Obsah boxu
Gilotina (francouzsky guillotine) je mechanický popravčí nástroj určený k setnutí hlavy odsouzence. Skládá se z vysokého dřevěného rámu, v jehož horní části je umístěna těžká čepel s šikmým ostřím. Po uvolnění mechanismu čepel volným pádem sjede po vodících lištách a oddělí hlavu od těla. Ačkoliv podobná zařízení existovala již dříve, moderní verze se stala nechvalně proslulou během Velké francouzské revoluce, kdy byla symbolem jak rovnosti před zákonem (i ve smrti), tak i brutální Vlády teroru. Jejím cílem bylo zajistit rychlou, efektivní a údajně humánní formu popravy.
📜 Historie
Ačkoliv je gilotina neodmyslitelně spjata s Francií a její revolucí, myšlenka mechanického stínání hlav je mnohem starší.
💡 Předchůdci a inspirace
Zařízení fungující na podobném principu existovala v Evropě již staletí před rokem 1789. Mezi nejznámější patří:
- Halifax Gibbet: Dřevěná konstrukce používaná v Halifaxu v Anglii od 13. století až do roku 1650. Měla pohyblivou sekeru upevněnou v dřevěném bloku, který klouzal ve svislých drážkách.
- Scottish Maiden (Skotská panna): Používaná v Edinburghu v Skotsku od 16. do 18. století. Byla velmi podobná pozdější francouzské gilotině, měla však rovnou čepel.
- Mannaia: Italský popravčí nástroj používaný od 15. století, který se také podobal gilotině.
Tyto stroje však nebyly standardizované a jejich použití bylo spíše lokální.
🇫🇷 Francouzská revoluce a Dr. Guillotin
Před revolucí se ve Francii popravovalo různými metodami v závislosti na společenském postavení odsouzeného a povaze zločinu. Šlechtici byli stínáni mečem nebo sekerou (což byla rychlá smrt, pokud se kat trefil napoprvé), zatímco prostí lidé byli často věšeni, lámáni v kole nebo čtvrceni, což byly metody pomalé a mimořádně kruté.
Dne 10. října 1789 navrhl lékař a poslanec Národního shromáždění Dr. Joseph-Ignace Guillotin zavedení jednotného a humánního způsobu popravy pro všechny odsouzené bez rozdílu stavu. Jeho hlavním motivem byla snaha o snížení utrpení. Argumentoval, že "mechanismus dopadá jako blesk, hlava odlétá, krev stříká, člověk již není." Ačkoliv se stroj později začal nazývat jeho jménem, Guillotin nebyl jeho vynálezcem a byl údajně zděšen tím, že se jeho jméno stalo synonymem pro tento smrtící nástroj.
Návrh byl přijat a úkolem navrhnout konkrétní podobu stroje byl pověřen chirurg a tajemník Chirurgické akademie Dr. Antoine Louis. Ten se inspiroval existujícími zařízeními a navrhl klíčové vylepšení – šikmou čepel pod úhlem 45 stupňů, která zajišťovala čistší a jistější řez než rovné ostří. První funkční prototyp postavil německý výrobce cembal Tobias Schmidt. Stroj byl původně nazýván louisette nebo louison po svém designérovi, ale nakonec se vžilo jméno guillotine.
První veřejná poprava gilotinou se konala 25. dubna 1792, kdy byl sťat lupič Nicolas Jacques Pelletier na náměstí Place de Grève v Paříži.
🩸 Vláda teroru
Nejintenzivnější období používání gilotiny nastalo během Vlády teroru (1793–1794). Stala se symbolem revolučního násilí a nástrojem politických čistek. V této době byly popraveny tisíce lidí, včetně mnoha slavných osobností:
- Ludvík XVI. (21. ledna 1793)
- Marie Antoinetta (16. října 1793)
- Georges Danton (5. dubna 1794)
- Maximilien Robespierre (28. července 1794)
Odhaduje se, že jen v Paříži bylo během Teroru gilotinou popraveno přes 16 000 lidí a na celém území Francie až 40 000. Stroj se stal součástí každodenního života, lidé se chodili na popravy dívat jako na divadlo a vznikaly písně a vtipy na toto téma. Gilotina dostala přezdívky jako "Národní břitva" (Le Rasoir National) nebo "Vdova" (La Veuve).
🌍 Použití po revoluci a ve světě
Gilotina zůstala standardním popravčím nástrojem ve Francii i po skončení revoluce, a to po celé 19. a většinu 20. století. Poslední veřejná poprava gilotinou se konala 17. června 1939 ve Versailles, kdy byl popraven Eugen Weidmann. Davové šílenství, které popravu provázelo, vedlo vládu k rozhodnutí, že další popravy budou probíhat za zdmi věznic.
Poslední poprava gilotinou ve Francii (a v celé Západní Evropě) proběhla 10. září 1977 v Marseille, kdy byl sťat Hamida Djandoubi. Trest smrti byl ve Francii zrušen v roce 1981.
Gilotina byla používána i v jiných zemích:
- Německo: Během Třetí říše byla gilotina (německy Fallbeil) hojně využívána k popravám politických vězňů. Odhaduje se, že nacisté takto popravili více lidí než kolik jich zemřelo během Francouzské revoluce. Mezi popravenými byli i členové odbojové skupiny Bílá růže, včetně Sophie a Hanse Schollových.
- Švýcarsko
- Švédsko (pouze jednou v roce 1910)
- Francouzské kolonie jako Alžírsko nebo Francouzská Guyana.
⚙️ Konstrukce a princip fungování
Standardní francouzská gilotina se skládala z několika klíčových částí:
- Dva svislé trámy: Vysoké přibližně 4 metry, spojené nahoře příčným břevnem (tzv. chapeau - klobouk), které drželo mechanismus. Po vnitřních stranách trámů byly vyfrézovány drážky, po kterých klouzala čepel.
- Mouton (beran): Těžký kovový blok (vážící kolem 40 kg), do kterého byla zasazena samotná čepel. Jeho váha zajišťovala dostatečnou sílu pro rychlé setnutí.
- Čepel (couteau): Ocelová čepel s charakteristickým šikmým ostřím pod úhlem 45°. Tento úhel byl klíčový pro efektivitu, protože krájel krční obratle postupně, nikoliv nárazem jako rovná čepel.
- Lunette: Dvoudílný dřevěný límec s půlkruhovým výřezem pro krk odsouzence. Po umístění hlavy se horní část zaklopila a zajistila hlavu na místě.
- Sklopná deska (bascule): Odsouzenec byl připoután k této desce ve stoje, která se následně sklopila do vodorovné polohy a posunula krk odsouzence do lunety.
- Spouštěcí mechanismus: Obvykle jednoduchá páka, která uvolnila lano držící mouton s čepelí v horní poloze.
Celý proces od připoutání odsouzence po samotnou popravu trval v ideálním případě méně než minutu. Hlava padala do koše nebo pytle umístěného před strojem a tělo bylo odklizeno na druhou stranu.
🎭 Symbolika a kulturní odkaz
Gilotina se stala jedním z nejmocnějších symbolů moderní historie.
- Symbol revoluce a rovnosti: Pro revolucionáře představovala pokrok – stejný, rychlý a vědecký způsob smrti pro všechny, bez ohledu na původ. Měla být ztělesněním hesla Volnost, rovnost, bratrství.
- Symbol teroru a tyranie: Pro odpůrce revoluce a pozdější generace se stala symbolem krveprolití, masových poprav a zneužití moci ve jménu ideologie.
- Kulturní dopad: Gilotina se objevila v nesčetných literárních dílech (např. Příběh dvou měst od Charlese Dickense, Devadesát tři od Victora Huga), filmech a divadelních hrách. Stala se také součástí černého humoru a populární kultury.
💬 Debaty o humánnosti
Přestože byla gilotina zavedena jako humánní metoda, brzy se objevily debaty o tom, zda je smrt skutečně okamžitá a bezbolestná. Svědci poprav často tvrdili, že useknuté hlavy projevovaly známky života – pohybovaly rty, mrkaly očima nebo se jejich výraz měnil.
Nejznámější je příběh Charlotte Cordayové, vražedkyně Jean-Paula Marata. Poté, co její hlava dopadla do koše, ji jeden z pomocníků kata údajně zvedl a dal jí políček, načež se její tvář prý zlobně zamračila. Lékaři se přeli, zda jde o pouhé posmrtné svalové stahy, nebo o krátký okamžik zachovaného vědomí. Tyto debaty přetrvávaly po celou dobu používání gilotiny a nikdy nebyly zcela vyřešeny.
🤔 Gilotina pro laiky
Představte si vysoký dřevěný rám, podobný velké houpačce bez sedátka. Mezi dvěma svislými sloupy je v drážkách zavěšena velmi těžká a ostrá sekera se šikmým ostřím. Odsouzeného člověka položili na pohyblivou desku, hlavu mu zajistili do dřevěného límce s otvorem, aby se nemohl hýbat. Poté kat zatáhl za páku, která uvolnila lano držící sekeru. Ta díky své váze sjela obrovskou rychlostí dolů a čistě usekla hlavu. Celé to bylo navrženo tak, aby to bylo co nejrychlejší a pro všechny odsouzené stejné, na rozdíl od dřívějších metod, jako bylo stínání mečem, které se nemuselo vždy povést napoprvé.