Victor Hugo

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Victor-Marie Hugo (* 26. února 1802, Besançon – 22. května 1885, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, který je považován za nejvýznamnějšího představitele francouzského romantismu. Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé a zahrnuje všechny literární žánry. Mezi jeho nejznámější romány patří Chrám Matky Boží v Paříži a Bídníci.

Kromě své literární činnosti byl Hugo také významnou politickou osobností. Jeho politické názory se vyvíjely od konzervativního roajalismu v mládí až po vášnivý republikanismus ve zralém věku. Po státním převratu Napoleona III. v roce 1851 odešel do téměř dvacetiletého exilu, během něhož se stal symbolem odporu proti autoritářskému režimu. Byl neúnavným bojovníkem za lidská práva, zrušení trestu smrti a sociální spravedlnost. Jeho odkaz přetrvává nejen ve Francii, kde je uctíván jako národní hrdina, ale po celém světě.

📜 Život a kariéra

👶 Dětství a mládí

Victor Hugo se narodil v Besançonu ve východní Francii jako nejmladší syn Josepha Léopolda Sigisberta Huga, generála v armádě Napoleona Bonaparta, a Sophie Trébuchet. Rodinné prostředí bylo poznamenáno politickým napětím mezi otcovým bonapartismem a matčiným katolickým roajalismem. Časté stěhování za otcovými vojenskými posádkami (včetně pobytů v Itálii a Španělsku) poskytlo mladému Victorovi bohaté životní zkušenosti.

Již v raném věku projevil mimořádný literární talent. Ve čtrnácti letech si do deníku zapsal: "Chci být Chateaubriand nebo nic." V roce 1819 založil se svými bratry Abelem a Eugènem časopis Le Conservateur littéraire (Literární konzervátor), kde publikoval své první básně a články.

✍️ Vůdce romantismu

V roce 1822 se oženil se svou dětskou láskou Adèle Foucher. Ve stejném roce vydal svou první básnickou sbírku Ódy a rozmanité básně (Odes et poésies diverses), za kterou obdržel královskou penzi od Ludvíka XVIII..

Jeho skutečný průlom a upevnění pozice vůdčí osobnosti nového romantického hnutí přišlo s divadelními hrami. Předmluva k jeho nerealizované hře Cromwell (1827) je považována za manifest francouzského romantismu. Hugo v ní odmítl přísná pravidla klasicistní tragédie (zejména jednotu času, místa a děje) a volal po větší svobodě, spojení vznešeného a groteskního a historické věrnosti.

Skutečný skandál a triumf zároveň znamenalo uvedení jeho hry Hernani v roce 1830. Premiéra v Comédie-Française se zvrhla v legendární "bitvu o Hernaniho", fyzickou i slovní potyčku mezi zastánci tradičního klasicismu ("parukáři") a mladými romantiky ("vousáči"). Vítězství romantiků otevřelo cestu novému typu divadla.

Ve 30. letech 19. století se Hugo proslavil i jako prozaik. V roce 1831 vydal svůj slavný historický román Chrám Matky Boží v Paříži (Notre-Dame de Paris), který měl obrovský úspěch a podnítil zájem veřejnosti o záchranu gotické architektury.

🏛️ Politický vzestup a exil

S rostoucí slávou rostl i jeho politický vliv. V roce 1841 byl zvolen do Francouzské akademie. Po revoluci v roce 1848 byl zvolen do Ústavodárného shromáždění a později do Zákonodárného shromáždění Druhé republiky. Zpočátku podporoval Ludvíka Napoleona Bonaparta, ale ostře se proti němu postavil, když Bonaparte provedl 2. prosince 1851 státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III..

Hugo označil císaře za zrádce a byl nucen uprchnout ze země. Tím začalo jeho devatenáctileté vyhnanství. Nejprve pobýval v Bruselu, poté na ostrově Jersey a nakonec na Guernsey, kde koupil dům Hauteville House. Během exilu se stal neúnavným kritikem Druhého císařství a symbolem republikánského odporu. V tomto období napsal některé ze svých největších děl, včetně politického pamfletu Napoleon Malý (Napoléon le Petit, 1852), básnické sbírky Tresty (Les Châtiments, 1853) a především svého monumentálního románu Bídníci (Les Misérables, 1862).

🇫🇷 Návrat a poslední léta

Do Francie se vrátil až po pádu Napoleona III. v roce 1870. Byl triumfálně přivítán jako národní hrdina. Znovu se zapojil do politiky, byl zvolen do Národního shromáždění a později do Senátu. Až do konce života zůstal morální autoritou a obhájcem demokracie a sociální spravedlnosti.

Když v roce 1885 ve věku 83 let zemřel, Francie mu uspořádala velkolepý státní pohřeb. Jeho tělo bylo vystaveno pod Vítězným obloukem a poté za účasti více než dvou milionů lidí převezeno do Panthéonu, kde odpočívá po boku dalších velikánů francouzského národa.

📚 Hlavní díla

Hugovo dílo je mimořádně rozsáhlé a žánrově pestré.

📖 Romány

Chrám Matky Boží v Paříži (Notre-Dame de Paris, 1831) – Historický román ze středověké Paříže, jehož hlavními postavami jsou ošklivý zvoník Quasimodo, krásná cikánka Esmeralda a pokrytecký kněz Claude Frollo. Dílo je oslavou gotické architektury a zároveň kritikou společenské nespravedlnosti a osudové předurčenosti.
Bídníci (Les Misérables, 1862) – Hugovo životní dílo a jeden z nejvýznamnějších románů 19. století. Sleduje osudy bývalého trestance Jeana Valjeana, který se snaží vykoupit ze své minulosti, zatímco je neúnavně pronásledován policejním inspektorem Javertem. Román je epickým obrazem francouzské společnosti, chudoby, nespravedlnosti, lásky a vykoupení.
Dělníci moře (Les Travailleurs de la mer, 1866) – Román věnovaný obyvatelům ostrova Guernsey, oslavující lidský boj s přírodními živly.
Muž, který se směje (L'Homme qui rit, 1869) – Román kritizující aristokratickou společnost a její krutost.

🎭 Divadelní hry

Cromwell (1827) – Slavná především díky své předmluvě, která se stala manifestem romantismu.
Hernani (1830) – Hra, která způsobila divadelní revoluci a definitivně prosadila romantické drama ve Francii.
Ruy Blas (1838) – Romantické drama o sluhovi, který se zamiluje do královny.

✒️ Poezie

Hugo byl především básník a jeho básnické dílo je nesmírně bohaté.

Východní zpěvy (Les Orientales, 1829) – Sbírka inspirovaná exotikou a řeckou válkou za nezávislost.
Podzimní listí (Les Feuilles d'automne, 1831) – Intimní a melancholická lyrika.
Kontemplace (Les Contemplations, 1856) – Rozsáhlá sbírka, kterou Hugo rozdělil na dvě části: "Kdysi" a "Dnes". Zlomovým bodem je tragická smrt jeho dcery Léopoldine, která se utopila v Seině.
Legenda věků (La Légende des siècles, 1859–1883) – Monumentální básnický epos, který se snaží zachytit dějiny lidstva od biblických dob až po budoucnost.

🌍 Politické a společenské názory

Victor Hugo byl hluboce angažovaným intelektuálem. Jeho politické a společenské postoje byly klíčovou součástí jeho identity.

Zrušení trestu smrti: Byl jedním z nejhlasitějších a nejvytrvalejších odpůrců trestu smrti. Toto téma se objevuje v jeho románech Poslední den odsouzence a Claude Gueux.
Sociální spravedlnost: Ve svých dílech, zejména v Bídnících, poukazoval na chudobu, negramotnost a utrpení nejnižších vrstev společnosti a volal po sociálních reformách.
Republikanismus a demokracie: Po roce 1848 se stal přesvědčeným republikánem a obhájcem všeobecného volebního práva.
Spojené státy evropské: Byl jedním z prvních vizionářů sjednocené Evropy. Na mírovém kongresu v Paříži v roce 1849 pronesl slavný projev, v němž předpověděl vznik "Spojených států evropských".

✨ Odkaz a vliv

Odkaz Victora Huga je obrovský a trvalý. Ve Francii je považován za národního básníka a symbola republiky. Jeho díla jsou součástí školních osnov a neustále se znovu vydávají, analyzují a adaptují.

Jeho romány Chrám Matky Boží v Paříži a Bídníci se dočkaly nesčetných filmových, divadelních a muzikálových zpracování. Zejména muzikál Les Misérables se od své premiéry v 80. letech 20. století stal celosvětovým fenoménem.

Hugovo jméno nesou ulice, náměstí a školy po celé Francii. Jeho portrét zdobil bankovky francouzského franku a jeho pohřeb v Panthéonu zůstává jedním z největších projevů národní úcty v dějinách. Jeho boj za lidská práva a vize sjednocené Evropy inspirují politiky a aktivisty dodnes.

🧐 Pro laiky

Co je to romantismus? Představte si ho jako uměleckou revoluci proti přísným a chladným pravidlům klasicismu. Romantici jako Hugo kladli důraz na silné emoce, individualitu, svobodu, přírodu a historii (zejména středověk). Místo dokonalých hrdinů je fascinovaly postavy rozervané, vášnivé a často společensky vyloučené (jako Quasimodo).
Proč jsou Bídníci tak slavní? Protože to není jen napínavý příběh o útěku trestance. Je to obrovská kniha o lidskosti. Ukazuje, že i člověk, kterého společnost odsoudila, se může stát dobrým. Zkoumá velké otázky: Co je spravedlnost? Co je láska? Má člověk právo na druhou šanci? Díky těmto nadčasovým tématům a nezapomenutelným postavám oslovuje čtenáře i diváky po celém světě už více než 150 let.
Proč byl jeho exil tak důležitý? Tím, že se Hugo odmítl podřídit císaři Napoleonu III., se stal živoucím symbolem svobody a odporu. Z bezpečí svého ostrovního exilu mohl svobodně psát a kritizovat režim, aniž by mu hrozilo vězení. Právě v této izolaci, s obrovskou morální autoritou, napsal svá největší díla, která by ve Francii pod cenzurou nikdy nemohla vzniknout.

Šablona:Aktualizováno