Exil

Rozbalit box

Obsah boxu

Exil (z latinského exsilium, což znamená vyhnanství) je stav, kdy je osoba nucena opustit svou domovskou zemi nebo region a je jí znemožněn návrat. Na rozdíl od emigrace, která je obvykle dobrovolná, je exil vynucený, a to buď přímým nařízením státní moci (vyhoštění, deportace), nebo nepřímým tlakem, jako je politická perzekuce, hrozba uvěznění, mučení či smrti. Exil je často spojen s politickými, náboženskými nebo ideologickými důvody a postihuje zejména disidenty, intelektuály, umělce a politické oponenty autoritářských a totalitních režimů.

Osoba v exilu se nazývá exulant nebo exulantka. Exil může být dočasný i trvalý a má hluboký dopad na identitu, psychiku a tvorbu jedince.

📜 Historie exilu

Exil jako forma trestu nebo politického nástroje je starý jako lidská civilizace sama. Jeho podoby a důvody se v průběhu dějin měnily.

🏛️ Starověk

Ve starověkých společnostech byl exil jedním z nejtěžších trestů, často považovaný za horší než smrt, protože znamenal úplné vykořenění jedince z jeho komunity, rodiny a náboženského života.

• Řecko: V athénské demokracii existoval tzv. ostracismus (střepinový soud), kdy mohli občané hlasováním poslat kteréhokoli politika na deset let do vyhnanství, aniž by musel spáchat konkrétní zločin. Cílem bylo předejít tyranii. Tímto způsobem byli vyhnáni například Themistoklés nebo Aristeidés.
• Řím: V Římské říši byl exil (exsilium) běžným trestem pro politické oponenty a příslušníky elit. Slavným příkladem je básník Ovidius, který byl císařem Augustem poslán do vyhnanství k Černému moři, kde napsal svá slavná díla Žalozpěvy (Tristia). Do exilu byl donucen odejít i filozof Seneca mladší nebo politik a řečník Cicero.
• Izrael: Klíčovou událostí v židovských dějinách bylo Babylonské zajetí v 6. století př. n. l., kdy byli obyvatelé Judského království deportováni do Babylonie. Tato událost hluboce ovlivnila židovské náboženství a identitu.

⛪ Středověk a raný novověk

Ve středověku byl exil často spojen s náboženskými konflikty a bojem o moc mezi šlechtou a panovníky.

• Náboženské exily: Po Reconquistě ve Španělsku byli v roce 1492 vyhnáni Židé (Sefardští Židé) a později i Moriskové (potomci muslimů). V 17. století po zrušení Ediktu nantského musely z Francie odejít statisíce protestantských hugenotů.
• Političtí exulanti: Italský básník Dante Alighieri byl na počátku 14. století z politických důvodů vyhnán z rodné Florencie a své největší dílo, Božská komedie, napsal právě v exilu.

🌍 Moderní dějiny (19. a 20. století)

Vzestup nacionalismu, ideologií a totalitních režimů v 19. a 20. století vedl k masivním vlnám exilu.

• Revoluce a války: Velká francouzská revoluce vyhnala do exilu tisíce aristokratů. Ruská revoluce v roce 1917 a následná občanská válka vedly k odchodu stovek tisíc tzv. "bílých emigrantů".
• Totalitní režimy:
  • Nacistické Německo:** Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 odešly z Německa a později i z okupovaných zemí tisíce lidí, především Židé, političtí oponenti, vědci a umělci. Mezi slavné exulanty patřili Albert Einstein, Thomas Mann, Bertolt Brecht nebo Marlene Dietrich.
  • Sovětský svaz:** Sovětský svaz a jeho satelitní státy systematicky pronásledovaly své odpůrce. Mnozí byli posláni do vnitřního exilu na Sibiř nebo do gulagů, jiným se podařilo uprchnout na Západ, jako například spisovateli Alexandru Solženicynovi nebo tanečníkovi Michailu Baryšnikovovi.
  • Fašistická Itálie a Španělsko:** Režimy Benita Mussoliniho a Francisca Franca rovněž donutily mnoho intelektuálů a politických odpůrců k odchodu do exilu.

🇨🇿 Československý exil

České země mají s exilem bohatou a bolestnou zkušenost, která formovala národní dějiny.

• Pobělohorská emigrace: Po bitvě na Bílé hoře (1620) a následné rekatolizaci museli ze země odejít nekatoličtí šlechtici a měšťané. Nejvýznamnějším exulantem této doby byl Jan Amos Komenský, "Učitel národů", který působil v Polsku, Švédsku, Anglii a Nizozemsku.
• První odboj (1914–1918): Během první světové války odešli do exilu Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, aby v zahraničí organizovali boj za samostatný československý stát. Jejich činnost vedla ke vzniku Československé republiky v roce 1918.
• Druhý odboj (1938–1945): Po Mnichovské dohodě a okupaci země nacistickým Německem odešel prezident Edvard Beneš a další politici do Londýna, kde vytvořili exilovou vládu, která organizovala zahraniční odboj.
• Poúnorový exil (po 1948): Po komunistickém převratu v únoru 1948 uprchly na Západ desítky tisíc lidí, kteří nesouhlasili s novým režimem. V exilu vznikla významná politická a kulturní centra, například rádio Svobodná Evropa nebo časopis Svědectví (Pavel Tigrid) a nakladatelství Sixty-Eight Publishers (Zdena Salivarová a Josef Škvorecký).
• Posrpnový exil (po 1968): Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné normalizaci odešla další velká vlna emigrantů, mezi nimiž bylo mnoho umělců a intelektuálů, jako například Miloš Forman, Milan Kundera nebo Ivan Medek.

⚖️ Právní a politický kontext

V moderním mezinárodním právu se rozlišuje několik pojmů, které jsou s exilem úzce spjaty:

• Uprchlík: Podle Ženevské úmluvy z roku 1951 je uprchlík osoba, která se nachází mimo svou zemi původu z důvodu oprávněných obav z pronásledování na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politického přesvědčení. Uprchlíci mají právo na mezinárodní ochranu.
• Azyl: Je právní ochrana, kterou stát poskytuje na svém území cizinci pronásledovanému z politických důvodů. Udělení azylu chrání osobu před vydáním do země, kde by jí hrozilo nebezpečí.
• Vnitřní exil: Jedná se o specifickou formu exilu, kdy osoba sice zůstává ve své zemi, ale je společensky a politicky izolována, cenzurována a vyloučena z veřejného života. Nemůže publikovat, svobodně tvořit nebo se účastnit společenského dění. Tento koncept byl typický pro disidenty v komunistických režimech.

🎭 Exil v kultuře a umění

Zkušenost exilu je silným a opakujícím se tématem v literatuře, filmu i hudbě. Vykořenění, ztráta domova, nostalgie, krize identity, ale i nově nabytá svoboda a kreativita jsou častými motivy.

• Literatura: Mnoho největších děl světové literatury vzniklo v exilu. Kromě již zmíněného Ovidia a Danteho sem patří například Doktor Živago od Borise Pasternaka, díla Vladimira Nabokova, Alexandra Solženicyna nebo Milana Kundery (např. Nesnesitelná lehkost bytí).
• Film: Režiséři jako Miloš Forman, Fritz Lang nebo Roman Polański obohatili světovou kinematografii poté, co byli nuceni opustit své domovy. Téma exilu a emigrace se objevuje v mnoha jejich filmech.
• Hudba: Skladatelé jako Igor Stravinskij, Sergej Rachmaninov nebo Béla Bartók vytvořili svá vrcholná díla v exilu. Z českých skladatelů působil v exilu například Bohuslav Martinů.
• Výtvarné umění: Umělci jako Marc Chagall nebo Piet Mondrian tvořili významnou část svého díla v exilu, což se často odráželo v jejich tvorbě.

🤔 Pro laiky

Představte si, že žijete ve své zemi, máte zde rodinu, přátele a práci. Jednoho dne ale vláda rozhodne, že se jí nelíbí vaše názory, a vyžene vás za hranice se zákazem návratu. Nebo je situace tak nebezpečná (hrozí vám vězení nebo smrt), že musíte sami utéct, abyste si zachránili život. To je exil.

Není to totéž, jako když se někdo rozhodne přestěhovat do jiné země za lepší prací – to je emigrace a je to dobrovolné. Exil je vždy vynucený. Člověk v exilu (exulant) často prožívá velký stesk po domově, ale zároveň může v nové zemi najít svobodu, kterou doma neměl. Mnoho slavných vědců, spisovatelů a umělců vytvořilo svá nejlepší díla právě v exilu, protože mohli svobodně přemýšlet a tvořit.

Šablona:Aktualizováno