Přeskočit na obsah

Román

Z Infopedia

Šablona:Infobox literární žánr

Román je rozsáhlý prozaický epický literární žánr, který je považován za dominantní formu moderní literatury. Od kratších prozaických útvarů, jako je povídka nebo novela, se odlišuje především svým rozsahem, komplexností děje, větším počtem postav a delším časovým úsekem, který zobrazuje. Román umožňuje autorovi detailně prozkoumat psychologii postav, společenské vztahy, historické události nebo filozofické myšlenky. Jeho flexibilita z něj učinila univerzální nástroj pro zobrazení lidské zkušenosti v celé její šíři. ```

```

⏳ Historie a vývoj

Vývoj románu je dlouhý a komplexní proces, který sahá až do antiky, přičemž za jeho moderní formu je považován útvar, který se zformoval v Evropě v 17. a 18. století.

Předchůdci románu

  • Antika: Již ve starověkém Řecku a Římě existovaly prozaické příběhy, které nesly některé znaky románu. Mezi ně patří například řecké milostné romány (Longos: Dafnis a Chloé) nebo satirická díla jako Petronius Arbiter|Petroniův Satyricon či Apuleiův Zlatý osel. Tyto texty se zaměřovaly na dobrodružství a osudy jednotlivců, což je odlišovalo od mytologických eposů.
  • Středověk: Ve středověku na antickou tradici navázaly rytířské romány a eposy, které oslavovaly hrdinské činy a dvorskou lásku (např. příběhy o králi Artušovi nebo Píseň o Rolandovi). Tyto příběhy byly často veršované, ale postupně se objevovaly i prozaické verze.
  • Renesance: Klíčovým momentem pro vznik moderního románu je vydání díla Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha od Miguela de Cervantese na počátku 17. století. Toto dílo je často považováno za první moderní román, protože paroduje rytířské ideály a zároveň nabízí hluboký psychologický portrét hlavního hrdiny, který se potýká s realitou. V této době se také rozvíjí tzv. pikareskní román, jehož hrdinou je pícaro (šibal), který prochází různými společenskými vrstvami.

Vzestup románu v 18. a 19. století

18. století, období osvícenství, bylo klíčové pro etablování románu jako seriózního literárního žánru, zejména v Anglii. Díla jako Robinson Crusoe od Daniela Defoea nebo Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta přinesla důraz na realismus a dobrodružství. Samuel Richardson zase položil základy psychologického a epistolárního románu (románu v dopisech).

19. století je často označováno za "zlatý věk románu". Během tohoto období žánr dosáhl svého vrcholu a rozvinul se do mnoha podob:

20. a 21. století

Ve 20. století prošel román radikální proměnou. Modernismus přinesl experimentování s formou, narušenou chronologii a techniku proud vědomí, jak je vidět v dílech Jamese Joyce (Odysseus), Virginie Woolfové nebo Marcela Prousta (Hledání ztraceného času). Autoři jako Franz Kafka nebo Albert Camus prozkoumávali existenciální témata odcizení a absurdity.

Po druhé světové válce se objevil postmodernismus, který zpochybňuje tradiční vyprávěcí postupy, často využívá ironii, parodii a metafikce (text odkazuje sám na sebe). Významnými představiteli jsou Umberto Eco (Jméno růže) nebo v Latinské Americe autoři magického realismu jako Gabriel García Márquez (Sto roků samoty).

V 21. století román nadále prosperuje v nesčetných formách, ovlivněn globalizací, digitálními technologiemi a novými společenskými tématy. ```

```

🧬 Charakteristické rysy

Román se vyznačuje několika klíčovými vlastnostmi, které ho odlišují od jiných literárních žánrů:

  • Rozsah: Je to nejrozsáhlejší prozaický žánr. Délka umožňuje autorovi vytvořit komplexní svět s propracovanými detaily.
  • Próza: Na rozdíl od eposu, který byl tradičně veršovaný, je román psán v próze, což mu umožňuje lépe napodobit běžnou řeč a realitu.
  • Epický charakter: Základem románu je vyprávění příběhu (děj).
  • Komplexnost děje: Román obvykle obsahuje hlavní dějovou linii a několik vedlejších, které se mohou vzájemně proplétat a obohacovat.
  • Vývoj postav: Postavy v románu nejsou statické. V průběhu děje procházejí psychologickým vývojem, mění své názory a postoje v reakci na události. Čtenář má možnost sledovat jejich vnitřní život.
  • Široký záběr reality: Román dokáže zachytit široké panorama společnosti, historické epochy nebo se naopak ponořit do nejniternějších pocitů jedince.
  • Jazyková pestrost: Autor může využívat různé jazykové styly a roviny – od spisovného jazyka vypravěče přes dialogy postav v hovorovém jazyce či dialektu až po vnitřní monology.

```

```

🏗️ Struktura a kompozice

Struktura románu je flexibilní, ale obvykle obsahuje několik základních prvků:

  • Vypravěč: Příběh je zprostředkován vypravěčem. Může jít o:
    • Ich-forma: Vypravěčem je jedna z postav (vypravování v 1. osobě), což poskytuje subjektivní pohled.
    • Er-forma: Vypravěč stojí mimo příběh (vypravování ve 3. osobě). Může být vševědoucí (zná myšlenky všech postav) nebo mít omezený pohled (sleduje jen jednu postavu).
  • Kompoziční postupy: Způsob, jakým je děj uspořádán.
    • Chronologický: Události jsou řazeny tak, jak se staly v čase.
    • Retrospektivní: Děj začíná na konci nebo uprostřed a postupně se vrací do minulosti, aby objasnil příčiny.
    • Rámcový: Hlavní příběh je zasazen do jiného, úvodního příběhu, který ho rámuje.
    • Paralelní: Několik dějových linií se odvíjí současně.
  • Dějová linie: Klasická struktura děje často sleduje schéma známé z dramatu:
  1. Expozice: Seznámení s postavami, prostředím a výchozí situací.
  2. Kolize: Zápletka, vznik konfliktu.
  3. Krize: Vyvrcholení konfliktu.
  4. Peripetie: Nečekaný obrat v ději.
  5. Katastrofa/Rozuzlení: Vyřešení konfliktu (tragické nebo šťastné).
  • Členění textu: Romány jsou pro přehlednost obvykle členěny na kapitoly, které mohou být seskupeny do větších celků, jako jsou díly nebo knihy. Některé romány mají také prolog (úvod) a epilog (závěr).

```

```

📚 Typologie a žánry

Román se v průběhu své historie rozčlenil do obrovského množství subžánrů, které lze dělit podle různých kritérií, nejčastěji podle tématu nebo formy.

Podle tématu

Podle formy

  • Román v dopisech (epistolární): Děj je vyprávěn prostřednictvím korespondence mezi postavami (např. Samuel Richardson, Pamela).
  • Deníkový román: Příběh je podáván formou deníkových záznamů jedné či více postav.
  • Román-řeka (cyklus): Rozsáhlá sága sledující osudy jedné rodiny nebo skupiny postav napříč několika generacemi v sérii navazujících románů (např. John Galsworthy, Sága rodu Forsytů).
  • Klíčový román (roman à clef): Pod fiktivními jmény a událostmi se skrývají skutečné osoby a události.

```

```

🌍 Román v české literatuře

Román se v české literatuře plně prosadil až v 19. století během národního obrození.

  • 19. století: Za jeden z vrcholů české prózy tohoto období je považována Babička od Boženy Němcové, která má sice blíže k novele, ale svým zobrazením života na venkově položila základy moderní české prózy. V druhé polovině století dominoval historický román, jehož mistrem byl Alois Jirásek (Staré pověsti české, F. L. Věk, Temno).
  • Meziválečné období: Český román dosáhl světové úrovně. Jaroslav Hašek vytvořil geniální satirické dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Karel Čapek se proslavil svými utopickými a filozofickými romány (Válka s Mloky, Krakatit). Experimentální prózu představoval Vladislav Vančura (Marketa Lazarová).
  • Poválečné období a současnost: Po druhé světové válce se český román vyvíjel ve složitých politických podmínkách. Mezi nejvýznamnější autory patří Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále), Milan Kundera (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí) a Josef Škvorecký (Zbabělci). V současné literatuře se román těší velké oblibě a autoři jako Michal Viewegh nebo Kateřina Tučková patří k nejčtenějším.

```

```

💡 Pro laiky

Představte si literaturu jako sledování filmů a seriálů.

  • Povídka je jako jeden díl sitcomu. Má uzavřený příběh, pár postav a obvykle se zaměřuje na jednu konkrétní událost nebo vtipnou situaci.
  • Novela je jako celovečerní film. Má propracovanější děj než povídka, soustředí se na jeden silný příběh a často končí překvapivou pointou.
  • Román je jako velký, několikasezónní seriál (např. Hra o trůny nebo Přátelé). Má spoustu postav, které se v průběhu času mění a vyvíjejí. Sledujete jejich osudy po mnoho let, poznáváte jejich minulost, jejich sny i chyby. Děj má mnoho vedlejších zápletek, které se proplétají, a celý svět, ve kterém se příběh odehrává, je velmi detailně propracovaný.

Román vám tedy nedává jen rychlý zážitek, ale umožňuje vám se na dlouhou dobu ponořit do jiného světa a prožít životy jeho obyvatel téměř jako své vlastní. Je to literární forma, která dokáže zachytit život v celé jeho složitosti. ```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Román&oldid=13992“