Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal
	Soubor:Bohumil Hrabal 1994.jpg
	Bohumil Hrabal v roce 1994
Datum narození	28. března 1914
Místo narození	Brno-Židenice, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	3. února 1997
Místo úmrtí	Praha, Česko
Národnost	česká
Povolání	spisovatel, prozaik, scenárista
Období	1948–1997
Směr	surrealismus, existencialismus, postmoderna
Významná díla
	Ostře sledované vlaky; Obsluhoval jsem anglického krále; Příliš hlučná samota; Postřižiny
Manželka	Eliška Hrabalová (rozená Plevová)
Podpis
	Soubor:Bohumil Hrabal signature.svg

Rozbalit box

Obsah boxu

Bohumil Hrabal (narozen jako Bohumil František Kilian; * 28. března 1914, Brno-Židenice – † 3. února 1997, Praha) byl jeden z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů 20. století. Jeho dílo, charakteristické osobitým stylem, humorem a hlubokou lidskostí, ovlivnilo několik generací čtenářů i umělců. Proslul především svými novelami a povídkami, v nichž mistrně zachytil poetiku všedního dne a postavy "pábitelů" z periferie společnosti. Mnohá jeho díla byla úspěšně zfilmována, například oscarový snímek Ostře sledované vlaky.

📜 Život

👶 Dětství a mládí

Bohumil Hrabal se narodil v brněnské čtvrti Židenice jako nemanželský syn Marie Boženy Kiliánové. Jeho biologickým otcem byl pravděpodobně Bohumil Blecha, který se k otcovství nikdy oficiálně nepřihlásil. Do tří let vyrůstal u prarodičů v Brně. V roce 1916 se jeho matka provdala za Františka Hrabala, účetního a později správce pivovaru v Polné, který Bohumila adoptoval a dal mu své jméno. Rodina se často stěhovala, klíčovým místem Hrabalova dětství a inspirací pro mnoho jeho děl se stal pivovar v Nymburce, kam se přestěhovali v roce 1919. Zde prožil idylické dětství po boku své krásné matky Maryšky a svérázného strýce Pepina (vlastním jménem Josef Hrabal), jehož nespoutané vyprávění se stalo předobrazem Hrabalova literárního stylu. Tyto vzpomínky později ztvárnil v knihách jako Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas nebo Krasosmutnění.

🎓 Vzdělání a profese

Hrabalova školní léta nebyla příliš úspěšná, několikrát propadl a maturitu na reálném gymnáziu v Nymburce složil až v roce 1935. Téhož roku se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během války byly vysoké školy uzavřeny, a Hrabal tak vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval jako úředník, skladník, traťový dělník na stavbě trati Nymburk–Veleliby a výpravčí v Kostomlatech nad Labem. Tato zkušenost se stala přímou inspirací pro novelu Ostře sledované vlaky.

Po válce, v roce 1946, dokončil právnická studia a získal titul doktor práv (JUDr.). Právnické profesi se však nikdy nevěnoval. Vystřídal další povolání: byl pojišťovacím agentem, obchodním cestujícím a od roku 1949 pracoval jako brigádník v kladenských ocelárnách (Poldi Kladno). Zde utrpěl těžký úraz, který ho donutil změnit zaměstnání. V letech 1954–1959 pracoval jako balič starého papíru ve Sběrných surovinách v pražské Libni, což se stalo námětem pro jedno z jeho vrcholných děl, novelu Příliš hlučná samota. Od roku 1959 působil jako kulisák v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou).

✍️ Literární začátky a 60. léta

Hrabal začal psát poezii již ve 30. letech, ovlivněn surrealismem. Jeho první básnická sbírka Ztracená ulička byla v roce 1948 po vytištění zničena v rámci komunistických čistek. V 50. letech se stal neoficiálním vůdcem literární skupiny, která se scházela v jeho libeňském bytě v ulici Na Hrázi.

Jeho oficiální literární debut přišel až v roce 1963, kdy mu bylo 49 let, se sbírkou povídek Perlička na dně. Kniha okamžitě zaznamenala obrovský úspěch a Hrabal se stal jednou z hlavních hvězd uvolněných 60. let. Následovaly další úspěšné knihy jako Pábitelé (1964), Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) – napsané v jediné větě – a Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Vrcholem tohoto období byla novela Ostře sledované vlaky (1965), která byla v roce 1966 zfilmována Jiřím Menzelem a získala Oscara.

🔒 Normalizace a samizdat

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a nástupu normalizace se Hrabal ocitl na seznamu zakázaných autorů. Jeho díla nesměla vycházet a on se stáhl do ústraní, především do své chaty v Kersku. V této době vznikla jeho nejlepší díla, která však mohla vycházet pouze v samizdatu nebo v zahraničních nakladatelstvích. Mezi ně patří Obsluhoval jsem anglického krále, Něžný barbar, Postřižiny a Příliš hlučná samota.

V roce 1975 poskytl Hrabal kontroverzní rozhovor časopisu Tvorba, v němž se sebekriticky vyjádřil ke své předchozí tvorbě, což mu umožnilo postupný návrat do oficiální literatury, i když v cenzurované podobě. Tento krok mu část disentu a exilových autorů (např. Milan Kundera) nikdy neodpustila.

📅 Pozdní léta a smrt

V 80. letech se Hrabal věnoval především psaní autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky, v níž vzpomínal na svůj život s manželkou Eliškou ("Pipsi"). Po sametové revoluci v roce 1989 se dočkal plné rehabilitace a jeho díla začala vycházet v necenzurované podobě v obrovských nákladech.

Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce v Praze, kde se léčil. Okolnosti jeho smrti nebyly nikdy plně objasněny. Zatímco oficiální verze hovoří o nešťastné náhodě při krmení holubů, často se spekuluje o sebevraždě, která by korespondovala s motivem "smrti nanebevzetí" z jeho knih. Je pohřben v rodinném hrobě v Hradištku, kde si přál být uložen v dubové rakvi s nápisem "Pivovar Polná".

✒️ Dílo a styl

🎨 Charakteristické rysy

Hrabalův styl je naprosto jedinečný a nezaměnitelný. Mezi jeho hlavní rysy patří:

Hovorový jazyk: Používá nespisovnou češtinu, slang, profesní mluvu a vulgarismy, čímž dosahuje vysoké autenticity.
Dlouhá souvětí: Jeho texty jsou často tvořeny nekonečnými, asociativními proudy řeči, které připomínají hospodské vyprávění.
Metoda koláže: Spojuje zdánlivě nesourodé prvky – vysoké a nízké, tragické a komické, poetické a vulgární.
Groteska a černý humor: S oblibou zachycuje absurdní a tragikomické situace lidského života.
Nekonečný proud řeči: Jeho texty často působí jako spontánní, nezastavitelný monolog vypravěče.

🗣️ Pábitelé a hovory lidí

Ústřední postavou Hrabalova světa je pábitel. Je to člověk z lidu, posedlý radostí z vyprávění, který skrze své historky objevuje krásu a poezii ve všedních věcech. Pábitel je "mudrc bláznem", který nadsázkou a fantazií bojuje proti nudě a šedi světa. Předobrazem pábitelů byl Hrabalovi jeho strýc Pepin. Hrabal byl fascinován "hovory lidí", které odposlouchával v hospodách, vlacích či továrnách a přetavoval je do svébytné literární formy.

📚 Výběrová bibliografie

Perlička na dně (1963) – povídková sbírka, debut
Pábitelé (1964) – povídková sbírka
Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) – novela psaná jednou větou
Ostře sledované vlaky (1965) – novela z období protektorátu
Obsluhoval jsem anglického krále (1971, samizdat) – román o vzestupu a pádu číšníka
Postřižiny (1976) – poetické vzpomínky na dětství v nymburském pivovaru
Městečko, kde se zastavil čas (1978, exil) – pokračování Postřižin
Příliš hlučná samota (1976, samizdat) – filozofická novela o baliči starého papíru
Slavnosti sněženek (1978) – povídky z prostředí Kerska
Něžný barbar (1973, samizdat) – portrét výtvarníka Vladimíra Boudníka
Svatby v domě (1986, samizdat) – autobiografická próza
Vita nuova (1986, samizdat) – pokračování autobiografie
Proluky (1986, samizdat) – závěrečný díl autobiografické trilogie

🎬 Film a divadlo

Hrabalovo dílo je úzce spjato s československou novou vlnou v kinematografii 60. let. Mnoho jeho textů bylo úspěšně zfilmováno, především režisérem Jiřím Menzelem.

Fádní odpoledne (1964, režie Ivan Passer)
Perličky na dně (1966, povídkový film režisérů Menzela, Chytilové, Schorma a dalších)
Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), oceněno Oscarem
Skřivánci na niti (1969, režie Jiří Menzel), film byl na 20 let zakázán
Postřižiny (1980, režie Jiří Menzel)
Slavnosti sněženek (1983, režie Jiří Menzel)
Něžný barbar (1989, režie Petr Koliha)
Příliš hlučná samota (1994, režie Věra Caïs)
Obsluhoval jsem anglického krále (2006, režie Jiří Menzel)

Jeho díla byla také často dramatizována pro divadlo, například v Divadlo Husa na provázku nebo v Činoherním klubu.

🌍 Odkaz a vliv

Bohumil Hrabal je považován za jednoho z nejoriginálnějších prozaiků 20. století. Jeho vliv na českou literaturu a kulturu je nesmírný. Inspiroval nejen spisovatele, ale i filmaře, hudebníky a výtvarníky. Jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků a dodnes oslovují čtenáře po celém světě svou autenticitou, humorem a hlubokým pochopením pro lidské slabosti i velikost. Jeho jméno nese rychlík spojující Prahu a Brno a také planetka (4112) Hrabal.

🤔 Pro laiky

Představte si, že sedíte v hospodě a posloucháte starého pána, který s obrovským nadšením a jiskrou v oku vypráví neuvěřitelné historky. Přeskakuje z jednoho tématu na druhé, míchá dohromady vtipné příhody s hlubokými myšlenkami, používá obyčejnou mluvu, občas i sprosté slovo, ale celé jeho vyprávění je nesmírně poutavé a poetické. A přesně takové jsou knihy Bohumila Hrabala.

Pábitel: To je Hrabalův termín pro takového vypravěče. Je to člověk, který miluje život a vyprávění. Jeho příběhy jsou často přehnané, ale vždycky vycházejí ze skutečného prožitku a odhalují krásu v obyčejných věcech.
Samizdat: V době komunismu v Československu nemohli někteří autoři, včetně Hrabala, oficiálně vydávat své knihy. Proto si je lidé přepisovali na psacích strojích a tajně si je půjčovali. Takovému "domácímu" vydávání knih se říkalo samizdat.
Styl psaní: Hrabal psal často v jedné dlouhé větě, která se valí jako řeka. Chtěl tím napodobit proud myšlenek a řeči. Jeho texty jsou jako mozaika složená z odposlechnutých rozhovorů, filozofických úvah a poetických obrazů. Čtení Hrabala je jako ponořit se do živého, pulzujícího světa plného svérázných postaviček a nečekaných příběhů.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025