Věra Chytilová

Rozbalit box

Obsah boxu

Věra Chytilová
Soubor:Vera Chytilova Karlovy Vary 2010.jpg
Věra Chytilová na MFF Karlovy Vary v roce 2010
Datum narození	2. února 1929
Místo narození	Ostrava, Československo
Národnost	česká

Věra Chytilová (* 2. února 1929, Ostrava – † 12. března 2014, Praha) byla významná česká filmová režisérka, scenáristka a klíčová osobnost Československé nové vlny. Je považována za jednu z nejvýraznějších a nejodvážnějších filmařek nejen v českém, ale i světovém kontextu. Její tvorba je charakteristická formálním experimentováním, provokativními tématy, ostrou sociální kritikou a specifickým pohledem na postavení ženy ve společnosti.

📜 Život a kariéra

🏛️ Počátky a studium

Narodila se v Ostravě do rodiny nájemce nádražní restaurace. Původně studovala architekturu v Brně, ale studium po dvou letech opustila. Následně vystřídala několik profesí, pracovala jako kreslička, laborantka či manekýnka. K filmu se dostala oklikou, když začala pracovat ve Filmových studiích Barrandov nejprve jako klapka a později jako asistent režie.

Zásadní zlom v její kariéře nastal, když byla ve věku 28 let přijata na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze (FAMU) do ročníku Otakara Vávry. Zde studovala společně s dalšími budoucími velikány nové vlny, jako byli Jiří Menzel, Evald Schorm nebo Jan Schmidt. Již její studentské filmy, jako například absolventský snímek Strop (1961) nebo Pytel blech (1962), naznačovaly její nekonvenční přístup a zájem o dokumentární realitu propojenou se stylizací.

🌊 Československá nová vlna

V 60. letech se stala jednou z nejradikálnějších tvůrkyň Československé nové vlny. Její celovečerní debut O něčem jiném (1963) propojil osudy dvou žen – fiktivní příběh ženy v domácnosti a dokumentární portrét gymnastky Evy Bosákové. Film získal hlavní cenu na festivalu v Mannheimu.

Vrcholem jejího raného období a jedním z nejzásadnějších děl nové vlny je experimentální filmová groteska Sedmikrásky (1966). Příběh dvou dívek (Marie I a Marie II), které se rozhodnou být zkažené, protože svět je zkažený, je anarchistickou oslavou destrukce a formální hravosti. Film byl pro svou "amorálnost" a "plýtvání jídlem" kritizován oficiálními místy a na čas se ocitl v trezoru. V zahraničí však získal obrovský ohlas (např. Velkou cenu v Bergamu) a dodnes je považován za kultovní dílo feministické a avantgardní kinematografie.

Na Sedmikrásky navázala dalším stylizovaným a alegorickým filmem Ovoce stromů rajských jíme (1969), který je moderní variací na příběh Adama a Evy. Tento film, natočený v mezinárodní koprodukci, uzavřel její nejexperimentálnější tvůrčí etapu.

🚫 Léta normalizace

Po srpnové okupaci v roce 1968 a nástupu normalizace měla Věra Chytilová, podobně jako mnoho dalších tvůrců, značně ztížené pracovní podmínky. Na několik let jí byla zcela znemožněna práce na celovečerních filmech. K režii se mohla vrátit až v roce 1976 filmem Hra o jablko, komedií z prostředí porodnice, která sice navenek působila smířlivěji, ale stále obsahovala pro ni typickou kritiku mezilidských vztahů a společenských stereotypů.

V 70. a 80. letech natočila několik dalších významných filmů, v nichž se musela vyrovnávat s tlakem cenzury. Mezi nejznámější patří satirická sonda do života na panelovém sídlišti Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), tragikomedie o stárnutí a přátelství Kalamita (1981) nebo moralita Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983).

🕊️ Po roce 1989

Po sametové revoluci získala opět plnou tvůrčí svobodu. Její polistopadová tvorba se vyznačovala pokračující kritikou společenských nešvarů, tentokrát v novém, kapitalistickém prostředí. Obrovský divácký úspěch zaznamenala hořká komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) s Bolkem Polívkou v hlavní roli, která se stala kultovním obrazem divokých 90. let.

V dalších letech se věnovala tématům jako jsou sexuální násilí (Pasti, pasti, pastičky, 1998), krize hodnot (Vyhnání z ráje, 2001) nebo povrchnost mezilidských vztahů (Hezké chvilky bez záruky, 2006), což byl její poslední celovečerní hraný film.

Věra Chytilová byla také významnou pedagožkou na FAMU, kde vedla katedru režie. Byla známá svou nekompromisností, přímostí a vysokými nároky na studenty i na sebe samu. Zemřela v Praze ve věku 85 let.

✨ Styl a témata

Tvorba Věry Chytilové je rozpoznatelná díky několika klíčovým prvkům:

• Feminismus: Ačkoliv se sama termínu někdy bránila, je považována za jednu z průkopnic feministického filmu. Její díla se soustavně zabývají postavením ženy, kritikou patriarchální společnosti a zkoumáním ženské identity.
• Formální experiment: Nebála se bořit zavedené filmové postupy. Využívala neherce, improvizaci, ruční kameru, rychlý střih, barevné filtry a asynchronní zvuk. Její filmy jsou vizuálně odvážné a často narušují lineární vyprávění.
• Sociální a morální kritika: Byla neúnavnou kritičkou společenských a politických poměrů. Její filmy jsou satirickými moralitami, které pranýřují lhostejnost, pokrytectví, konzumerismus a morální úpadek, a to jak za komunismu, tak i po jeho pádu.
• Provokace: Jejím cílem nebylo diváka uklidnit, ale naopak vyprovokovat k zamyšlení, často i šokovat. Její filmy kladou nepříjemné otázky a nenabízejí snadné odpovědi.

🎬 Výběrová filmografie

• Strop (1961) – absolventský film
• Pytel blech (1962) – středometrážní film
• O něčem jiném (1963)
• Perličky na dně (1965) – povídka Automat Svět
• Sedmikrásky (1966)
• Ovoce stromů rajských jíme (1969)
• Hra o jablko (1976)
• Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
• Kalamita (1981)
• Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)
• Vlčí bouda (1986)
• Šašek a královna (1987)
• Kopytem sem, kopytem tam (1988)
• Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992)
• Pasti, pasti, pastičky (1998)
• Vyhnání z ráje (2001)
• Hezké chvilky bez záruky (2006)

🏆 Ocenění a uznání

Věra Chytilová získala za svou tvorbu řadu domácích i zahraničních ocenění.

• 1963 – Hlavní cena na MFF v Mannheimu za film O něčem jiném
• 1966 – Velká cena na MFF v Bergamu za film Sedmikrásky
• 1977 – Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu za film Hra o jablko
• 1998 – Medaile Za zásluhy I. stupně od prezidenta Václava Havla
• 2000 – Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu
• 2001 – Cena za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech
• Rytířka Řádu umění a literatury

💡 Pro laiky

Představte si film jako jídlo. Většina režisérů vám naservíruje dobře známý pokrm, třeba svíčkovou – víte, co čekat, a chutná to dobře. Věra Chytilová vám ale na stůl hodila talíř plný barevných, neznámých a možná i pichlavých věcí. Chtěla, abyste přemýšleli, co to je, proč to jíte a jak to chutná. Její nejslavnější film, Sedmikrásky, je přesně takový: dvě dívky v něm dělají naprostý chaos, ničí věci a chovají se "špatně". Chytilová tím ale nechtěla jen šokovat. Chtěla ukázat, že svět kolem nich je také chaotický a zkažený, a ptala se, proč by se v takovém světě měly ženy chovat slušně. Byla to filmařka, která se nebála porušovat pravidla, aby donutila lidi přemýšlet o světě, ve kterém žijí.

💬 Odkaz

Věra Chytilová je jednou z nejvýznamnějších osobností české kultury 20. století. Její nekompromisní postoj, umělecká odvaha a originální filmový jazyk inspirovaly generace filmařů po celém světě. Její filmy jsou stále aktuální díky nadčasovým tématům a formálnímu novátorství. Zůstává symbolem umělecké svobody a kritického myšlení, "první dámou českého filmu", která se nikdy nebála jít proti proudu.

Šablona:Aktualizováno