Marcel Proust
Obsah boxu
Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust (* 10. července 1871, Auteuil – 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský spisovatel, esejista a kritik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století. Jeho monumentální románový cyklus Hledání ztraceného času (francouzsky À la recherche du temps perdu) zásadně ovlivnil moderní literaturu svým důrazem na psychologickou introspekci, zkoumání paměti, času a společenských proměn.
Proustův život byl poznamenán chatrným zdravím, zejména celoživotním astmatem, a hlubokým vztahem k matce. Pohyboval se v nejvyšších pařížských společenských kruzích, které se staly hlavním dějištěm jeho díla. Poslední dekádu svého života strávil v téměř naprosté izolaci, v pokoji s korkovou výstelkou, kde se plně věnoval psaní svého životního díla.
📜 Život
👶 Dětství a mládí
Marcel Proust se narodil v Auteuil, tehdy zámožném předměstí Paříže, krátce po skončení prusko-francouzské války a potlačení Pařížské komuny. Jeho otec, Dr. Adrien Proust, byl prominentní patolog a epidemiolog, který se zasloužil o studium a potírání cholery. Jeho matka, Jeanne Clémence Weil, pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Její citlivost, sečtělost a hluboká láska k synovi měly na Marcelův emocionální a intelektuální vývoj zásadní vliv.
V devíti letech prodělal první těžký astmatický záchvat, který ho poznamenal na celý život. Nemoc ho donutila trávit dlouhá období v izolaci a přispěla k jeho přecitlivělosti a soustředění na vnitřní svět. Dětství trávil střídavě v Paříži a v rodinném domě v Illiers (později přejmenovaném na Illiers-Combray na jeho počest), které se stalo předobrazem fiktivního Combray v Hledání ztraceného času.
🎓 Vzdělání a raná kariéra
Navzdory svému křehkému zdraví byl Proust vynikajícím studentem. Studoval na prestižním Lycée Condorcet, kde vynikal v literatuře a filozofii. Mezi jeho učitele patřil i filozof Alphonse Darlu. Po absolvování vojenské služby v Orléans v letech 1889–1890 pokračoval ve studiu na École Libre des Sciences Politiques (politické vědy) a na Sorbonně (právo a literatura). Zde navštěvoval přednášky filozofa Henriho Bergsona, jehož teorie o čase a paměti rezonovaly s Proustovým vlastním myšlením.
Během 90. let 19. století se Proust stal známou postavou pařížských salonů, kde se setkával s aristokracií, umělci a intelektuály. Přispíval do literárních časopisů a v roce 1896 vydal svou první knihu, sbírku povídek a esejů Rozkoše a dny (Les Plaisirs et les Jours), s předmluvou od Anatola France. Kniha však nezaznamenala velký úspěch.
💔 Osobní život a vztahy
Proust byl homosexuál, což v tehdejší společnosti musel skrývat. Jeho milostné vztahy a nenaplněné touhy se staly jedním z ústředních, i když často skrytých, témat jeho díla. Mezi jeho významné partnery patřili skladatel Reynaldo Hahn a klavírista a překladatel Lucien Daudet. Postava Alberty v Hledání ztraceného času je často interpretována jako transpozice jeho milence a řidiče Alfreda Agostinelliho.
Smrt jeho rodičů, otce v roce 1903 a zejména matky v roce 1905, pro něj znamenala obrovský otřes. Ztráta matky ho uvrhla do hluboké deprese, ale zároveň ho finančně zajistila a paradoxně osvobodila k tomu, aby se mohl plně věnovat svému literárnímu poslání.
📖 Vznik Hledání ztraceného času
Po smrti matky se Proust postupně stahoval ze společenského života. Kolem roku 1907 začal intenzivně pracovat na rozsáhlém románovém projektu. Uzavřel se ve svém bytě na Boulevard Haussmann, jehož ložnici nechal obložit korkem, aby ho nerušil hluk z ulice a mohl psát i přes den.
První díl cyklu, Svět Swannových (Du côté de chez Swann), byl po odmítnutí několika nakladateli (včetně Andrého Gida za nakladatelství Gallimard) vydán v roce 1913 na autorovy vlastní náklady v nakladatelství Grasset. Druhý díl, Ve stínu kvetoucích dívek (À l'ombre des jeunes filles en fleurs), získal v roce 1919 prestižní Goncourtovu cenu, což Proustovi konečně přineslo široké uznání.
बीमारी a poslední léta
Poslední roky života strávil horečnou prací na dokončení a redigování svého monumentálního díla. Jeho astma se neustále zhoršovalo a byl prakticky upoután na lůžko. Přesto neúnavně psal, často v noci, a neustále doplňoval a přepisoval již existující texty.
Marcel Proust zemřel v listopadu 1922 na zápal plic. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise v Paříži. Poslední tři díly jeho cyklu byly vydány posmrtně díky péči jeho bratra Roberta Prousta.
📚 Dílo
🕰️ Hledání ztraceného času (À la recherche du temps perdu)
Toto sedmidílné dílo je jedním z pilířů světové literatury. Není to tradiční román s lineárním dějem, ale spíše rozsáhlá meditace o paměti, čase, umění, lásce a společenském úpadku francouzské aristokracie na přelomu 19. a 20. století. Vypravěčem je bezejmenný protagonista, jehož životní zkušenosti a vzpomínky tvoří osu celého vyprávění.
Klíčovým konceptem je tzv. nedobrovolná paměť, kdy smyslový vjem (slavná chuť madlenky namočené v čaji) nečekaně vyvolá živou a komplexní vzpomínku na minulost.
Jednotlivé díly cyklu:
- Svět Swannových (Du côté de chez Swann, 1913)
- Ve stínu kvetoucích dívek (À l'ombre des jeunes filles en fleurs, 1919)
- Svět Guermantových (Le Côté de Guermantes, 1920–1921)
- Sodoma a Gomora (Sodome et Gomorrhe, 1921–1922)
- Uvězněná (La Prisonnière, 1923, posmrtně)
- Zmizelá Albertina (Albertine disparue, 1925, posmrtně; původní název La Fugitive)
- Čas znovu nalezený (Le Temps retrouvé, 1927, posmrtně)
📝 Raná tvorba a další spisy
- Rozkoše a dny (Les Plaisirs et les Jours, 1896) – Sbírka raných povídek, básní v próze a esejů.
- Jean Santeuil (napsáno 1896–1900, vydáno 1952) – Nedokončený román, který je považován za předchůdce Hledání.
- Proti Sainte-Beuveovi (Contre Sainte-Beuve, napsáno 1908–1909, vydáno 1954) – Sbírka esejů a kritických textů, kde Proust formuluje svou literární teorii v opozici k metodě kritika Sainte-Beuva.
✒️ Styl a témata
Proustův styl je nezaměnitelný. Charakterizují ho extrémně dlouhá, hypotaktická souvětí, která se větví do mnoha vedlejších vět, vsuvek a odboček. Cílem této složitosti je co nejpřesněji zachytit nuance myšlenkových pochodů, pocitů a vjemů.
🧠 Psychologický realismus a paměť
Proust je mistrem psychologické analýzy. Jeho postavy jsou vykresleny s neobyčejnou hloubkou, odhaluje jejich motivace, nejistoty a sebeklamy. Ústředním tématem je rozdíl mezi vědomou, voluntární pamětí (která je podle Prousta nespolehlivá a povrchní) a nedobrovolnou, afektivní pamětí, která jediná dokáže vzkřísit minulost v její původní, živé podobě.
⏳ Čas a vědomí
Celé dílo je reflexí povahy času. Proust ukazuje, jak subjektivní prožívání času deformuje jeho objektivní plynutí. Minulost není mrtvá, ale neustále přítomná v našem podvědomí a může být znovu "nalezena" skrze umění a nedobrovolnou paměť.
🎨 Umění a estetika
Umění hraje v Hledání klíčovou roli. Je to jediný prostředek, jak překonat pomíjivost času a dosáhnout jisté formy nesmrtelnosti. Fiktivní umělci v románu – spisovatel Bergotte, malíř Elstir a hudebník Vinteuil – reprezentují ideál umělecké tvorby, která odhaluje skrytou podstatu reality.
❤️ Láska a žárlivost
Láska je v Proustově světě téměř vždy spojena s utrpením, žárlivostí a nemožností skutečně poznat druhého člověka. Milovaná osoba zůstává projekcí tužeb a obav milujícího subjektu, což vede k nevyhnutelnému zklamání.
社会 Společenská kritika
Hledání ztraceného času je také brilantním a často satirickým portrétem francouzské Belle Époque a její aristokracie. Proust s jemnou ironií popisuje prázdné rituály, snobismus a morální úpadek salonů Faubourg Saint-Germain.
🌍 Vliv a odkaz
Marcel Proust je jedním z otců moderního románu. Jeho důraz na vnitřní svět, proud vědomí a subjektivní prožívání času ovlivnil generace spisovatelů, mezi nimiž byli například James Joyce, Virginia Woolfová, Samuel Beckett nebo Claude Simon.
Jeho dílo bylo přeloženo do desítek jazyků a je neustálým předmětem literární kritiky, filozofických analýz a akademického studia. Pojmy jako "proustovský okamžik" nebo "madlenka" se staly součástí obecného kulturního povědomí.
🤔 Pro laiky
Představte si, že ucítíte vůni, která vás okamžitě vrátí do dětství na prázdniny u babičky. Cítíte nejen tu vůni, ale vybaví se vám i pocity, světlo v místnosti, zvuky a nálada. Právě tento fenomén, tzv. nedobrovolná paměť, je srdcem díla Marcela Prousta.
Jeho nejslavnější kniha, Hledání ztraceného času, je obrovský román, který začíná přesně takovým zážitkem – chutí koláčku (madlenky) namočeného v čaji. Tato chuť spustí lavinu vzpomínek vypravěče na jeho život, lásky, přátele a na pařížskou smetánku. Proust se proslavil neuvěřitelně dlouhými a složitými větami. Dělal to proto, aby co nejvěrněji zachytil, jak funguje lidské myšlení – jak přeskakujeme od jedné myšlenky ke druhé, jak se nám do toho pletou pocity a vzpomínky. Číst Prousta je jako ponořit se do cizí mysli a sledovat svět jejíma očima.