Přeskočit na obsah

Alois Jirásek

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Alois Jirásek (* 23. srpna 1851, Hronov – 12. března 1930, Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů realismu v české literatuře a autor rozsáhlého díla zaměřeného na českou historii. Jeho romány a povídky formovaly historické povědomí několika generací českého národa a staly se pevnou součástí národního kulturního kánonu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, Psohlavci, Temno, pětidílný román F. L. Věk a husitská trilogie Proti všem.

Jako autor monumentálních historických pláten se snažil zobrazit klíčové a dramatické epochy českých dějin, zejména období husitství, dobu pobělohorskou a národní obrození. Jeho dílo, prodchnuté vlastenectvím a vírou v sílu českého národa, mělo za cíl posílit národní sebevědomí v době boje za státní samostatnost. Po vzniku Československa se krátce angažoval v politice jako senátor za Československou národní demokracii. Byl čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

📜 Život

👶 Mládí a studia

Alois Jirásek se narodil v Hronově u Náchoda v severovýchodních Čechách do starého selského rodu. Jeho otec, Josef Jirásek, byl původně pekařem a později tkalcem. Matka, Vincencie Jirásková, rozená Prouzová, se starala o početnou rodinu. Prostředí rodného kraje, bohaté na pověsti a historické události (např. selská povstání), hluboce ovlivnilo jeho budoucí tvorbu.

Základní školu navštěvoval v Hronově. Poté studoval na německém piaristickém gymnáziu v Broumově, kde se naučil dokonale německy, ale zároveň si uvědomil svou českou identitu. V roce 1867 přestoupil na české gymnázium v Hradci Králové, kde v roce 1871 maturoval. Následně odešel do Prahy studovat historii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Mezi jeho profesory patřili významní historikové jako Václav Vladivoj Tomek, Josef Emler nebo Antonín Gindely, kteří formovali jeho pozitivistický přístup k dějinám.

👨‍🏫 Učitelská dráha

Po absolvování univerzity v roce 1874 se Jirásek stal středoškolským profesorem. Jeho prvním působištěm byl Litomyšl, kde vyučoval dějepis, zeměpis a český jazyk. V tomto klidném a kulturně bohatém městě strávil čtrnáct let, které byly pro jeho literární tvorbu velmi plodné. Zde napsal svá první významná díla, například román Filosofská historie, inspirovaný studentským životem v Litomyšli během revolučního roku 1848. V Litomyšli se také oženil s Marií Podhajskou, se kterou měl osm dětí.

V roce 1888 se přestěhoval do Prahy, kde získal místo profesora na gymnáziu v Žitné ulici. V Praze se plně zapojil do kulturního a společenského života. Stýkal se s předními osobnostmi české kultury, jako byli Mikoláš Aleš, se kterým úzce spolupracoval, Josef Václav Sládek nebo Jaroslav Vrchlický. Žil a tvořil v domě na dnešním Jiráskově náměstí, kde je dnes umístěno Muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. Učitelské povolání opustil v roce 1909, kdy odešel do penze, aby se mohl plně věnovat literatuře.

✍️ Spisovatelská a politická činnost

Jirásek byl mimořádně plodným autorem. Jeho literární dráha trvala více než padesát let a zanechal po sobě desítky románů, povídek a divadelních her. Jeho dílo bylo od počátku velmi populární a Jirásek se stal jedním z nejčtenějších českých spisovatelů.

Aktivně se účastnil i politického života. Vždy podporoval myšlenku české státní samostatnosti. V květnu 1917 byl jedním z prvních signatářů Manifestu českých spisovatelů, který požadoval sebeurčení českého národa. Po vzniku Československa v roce 1918 byl zvolen senátorem Revolučního národního shromáždění za stranu Československá národní demokracie. V této funkci setrval až do voleb v roce 1920, kdy se mandátu vzdal a z aktivní politiky odešel.

Za své literární dílo byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za literaturu, a to v letech 1918, 1919, 1921 a 1930.

⚰️ Závěr života a smrt

Poslední léta svého života trávil střídavě v Praze a v rodném Hronově. I přes zhoršující se zdravotní stav se stále věnoval psaní, i když už ne s takovou intenzitou. Zemřel 12. března 1930 v Praze ve věku 78 let. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací. Po smutečním obřadu v Národním muzeu byly jeho ostatky převezeny do Hronova, kde byl podle svého přání pohřben.

📖 Dílo

Jiráskovo dílo je tematicky i žánrově rozmanité, ale dominuje v něm historická próza. Jeho cílem bylo umělecky ztvárnit celé české dějiny a představit je široké veřejnosti jako souvislý příběh národního vzestupu, pádu a nového vzkříšení.

🏛️ Mytologie a nejstarší dějiny

  • Staré pověsti české (1894) – Jedno z jeho nejznámějších děl, které se stalo základní četbou pro mládež. Jirásek v něm umělecky zpracoval a převyprávěl nejstarší české mýty a legendy od praotce Čecha přes dobu knížat až po středověké příběhy. Kniha měla a stále má obrovský vliv na formování národního historického vědomí.

Hussitství

Období husitství Jiráska fascinovalo jako vrchol českých dějin, kdy národ dokázal vzdorovat celé Evropě. Věnoval mu několik rozsáhlých románových skladeb:

⚔️ Doba pobělohorská a rekatolizace

Toto období Jirásek vnímal jako dobu národního úpadku a útlaku, kterou nazval Temno.

🇨🇿 Národní obrození

Období národního obrození představovalo pro Jiráska nadějnou epochu, kdy se český národ znovu probouzel k životu.

  • F. L. Věk (1888–1906) – Pětidílná románová kronika, která je považována za vrchol jeho tvorby. Na osudech kupce Františka Ladislava Věka z Dobrušky zachycuje počátky a průběh národního obrození v Praze i na venkově.
  • U nás (1896–1903) – Čtyřdílná kronika zachycující život na náchodském venkově v první polovině 19. století.
  • Filosofská historie (1877) – Novela o životě studentů v Litomyšli a jejich účasti v revolučním roce 1848.

🎭 Dramatická tvorba

Jirásek byl také úspěšným dramatikem. Jeho hry se často hrály na scéně Národního divadla.

  • Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – Historická dramatická trilogie.
  • Lucerna (1905) – Pohádková hra, která se stala jednou z nejhranějších českých her vůbec. Symbolicky zobrazuje boj českého lidu proti cizí vrchnosti.
  • Vojnarka (1890) – Realistická tragédie z venkovského prostředí.

🏛️ Odkaz a kritika

🌟 Význam za jeho života

Alois Jirásek byl za svého života vnímán jako národní bard a "učitel národa". Jeho díla, vydávaná v desetitisícových nákladech, formovala představy Čechů o vlastní minulosti. Poskytoval jim hrdinské vzory a historické argumenty pro boj za samostatnost. Jeho popularita dosáhla vrcholu na přelomu 19. a 20. století a přetrvala i v období první republiky.

🧐 Kritika a pozdější recepce

Již za Jiráskova života se začala objevovat kritika jeho díla, především ze strany modernistických autorů. Kritik František Xaver Šalda mu vyčítal idealizaci historie, černobílé vidění postav a nedostatek psychologické hloubky. Historikové (např. Josef Pekař) poukazovali na některé faktografické nepřesnosti a tendenční interpretaci dějin, zejména husitství.

Ve 20. století byl jeho odkaz předmětem politických interpretací. Komunistický režim se snažil Jiráska propagandisticky využít, zdůrazňoval jeho zobrazení lidových povstání a husitství jako "revolučního hnutí". Tato ideologizace jeho dílu v očích části veřejnosti uškodila.

Přes veškerou kritiku zůstává Alois Jirásek jedním z pilířů české literatury. Jeho díla jsou stále čtena a vydávána a mnohá z nich byla úspěšně zfilmována (např. F. L. Věk, Temno, Psohlavci).

✨ Zajímavosti

🔗 Související články


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Alois_Jirásek&oldid=17769“