Richelieu
Obsah boxu
| Armand Jean du Plessis, kardinál de Richelieu | |
|---|---|
 | |
| Kardinál Richelieu na portrétu od Philippa de Champaigne, kolem roku 1640 | |
| Datum narození | 9. září 1585 |
| Místo narození | Paříž, Francouzské království |
| Národnost | francouzská |
Armand Jean du Plessis, kardinál a vévoda de Richelieu (* 9. září 1585, Paříž – 4. prosince 1642, Paříž), známý jako kardinál Richelieu (francouzsky Cardinal de Richelieu), byl francouzský duchovní, šlechtic a státník. Působil jako první ministr krále Ludvíka XIII. od roku 1624 až do své smrti v roce 1642. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších politiků francouzské historie a za architekta francouzského absolutismu.
Jeho politika se soustředila na dva hlavní cíle: centralizaci moci ve Francii a posílení mezinárodního postavení Francie na úkor habsburské dynastie. Doma omezil moc francouzské šlechty a potlačil politickou a vojenskou autonomii hugenotů. V zahraniční politice neváhal v rámci Třicetileté války podporovat protestantské státy, aby oslabil své katolické rivaly – Španělsko a Svatou říši římskou. Založil Académie française a byl velkým mecenášem umění. Jeho nástupcem se stal jeho blízký spolupracovník, kardinál Mazarin.
📜 Život a kariéra
👶 Raný život a vzdělání
Armand Jean du Plessis se narodil v Paříži jako čtvrtý z pěti dětí a třetí syn Françoise du Plessis, pána de Richelieu, a Susanne de La Porte. Jeho rodina patřila k nižší poitouské šlechtě. Otec byl voják a dvořan, který sloužil jako velký probošt Francie za krále Jindřicha III. a Jindřicha IV..
Původně byl Armand předurčen pro vojenskou kariéru a v devíti letech byl poslán na Collège de Navarre v Paříži, aby studoval filozofii. Později vstoupil do vojenské akademie. Rodina však měla v držení biskupství v Luçon, které bylo pro ni důležitým zdrojem příjmů. Když se Armandův starší bratr Alphonse-Louis, původní kandidát na biskupa, rozhodl vstoupit do kartuziánského řádu, musel Armand převzít jeho místo, aby rodina o biskupství nepřišla.
Ačkoliv byl mladší, než kanonický věk vyžadoval, díky intenzivnímu studiu teologie a diplomatickým jednáním v Římě získal v dubnu 1607 ve věku 21 let biskupské svěcení.
⛪ Vzestup v církvi
Po svém jmenování se Richelieu ujal své diecéze, která byla chudá a zanedbaná v důsledku náboženských válek. Projevil se jako schopný a reformně smýšlející správce. Byl prvním biskupem ve Francii, který zavedl reformy Tridentského koncilu. Snažil se o rekatolizaci regionu a získal si pověst výmluvného kazatele a schopného teologa.
V roce 1614 byl zvolen zástupcem duchovenstva z Poitou na zasedání generálních stavů. Zde na sebe upozornil svým projevem, kterým obhajoval autoritu církve a koruny. Tím si získal přízeň královny-matky a regentky Marie Medicejské, která ho v roce 1616 jmenovala státním sekretářem pro zahraniční věci a válku.
👑 Vstup do královských služeb
Jeho první působení ve vysoké politice bylo krátké. Po pádu Mariina oblíbence Concina Conciniho v roce 1617 a převzetí moci mladým Ludvíkem XIII. byl Richelieu spolu s královnou-matkou poslán do exilu. Během následujících let působil jako klíčový poradce Marie Medicejské a zprostředkoval několik smírů mezi ní a jejím synem.
Díky svým diplomatickým schopnostem si postupně získal i důvěru krále Ludvíka XIII. V roce 1622 mu papež Řehoř XV. udělil na králův návrh titul kardinála. V roce 1624 byl Richelieu jmenován do královské rady a brzy se stal jejím předsedou a de facto prvním ministrem Francie. Tuto pozici si udržel až do své smrti.
🇫🇷 První ministr Francie
Jako první ministr sledoval Richelieu jasnou a konzistentní politiku, kterou lze shrnout do tří hlavních bodů:
- Zničit politickou moc hugenotů.
- Zlomit moc a pýchu vysoké šlechty.
- Posílit prestiž Francie v zahraničí a oslabit habsburský dům.
Potlačení hugenotů
Richelieu nepovažoval hugenoty za hrozbu náboženskou, ale politickou. Edikt nantský jim zaručoval značné svobody, včetně práva držet opevněná města, což vytvářelo "stát ve státě" a ohrožovalo jednotu a autoritu koruny. Vrcholem konfliktu bylo obléhání La Rochelle v letech 1627–1628, hlavní hugenotské bašty. Po čtrnáctiměsíčním obléhání, které osobně řídil, město kapitulovalo. Následný Alèský mír z roku 1629 potvrdil hugenotům náboženskou svobodu, ale odebral jim veškerá politická a vojenská privilegia, včetně práva na opevněná města.
Omezení moci šlechty
Francouzská šlechta (les grands) byla tradičně zdrojem nestability a spiknutí proti královské moci. Richelieu proti ní postupoval s neúprosnou tvrdostí. Nechal zbourat hrady a opevnění, které nesloužily k obraně království. Zakázal souboje, které považoval za projev šlechtické anarchie a plýtvání životy cenných vojáků. Zavedl systém intendentů, královských úředníků vysílaných do provincií, kteří přebírali pravomoci místních šlechtických guvernérů a posilovali tak centrální kontrolu. Bez váhání nechal popravit i vysoce postavené šlechtice, kteří se proti němu spikli, jako byl vévoda de Montmorency nebo markýz de Cinq-Mars.
Zahraniční politika a Třicetiletá válka
Na mezinárodní scéně bylo Richelieuovým hlavním cílem zlomit habsburské obklíčení Francie. Ačkoliv byl kardinálem katolické církve, v zahraniční politice se řídil principem raison d'État (státní zájem). V rámci Třicetileté války proto paradoxně finančně i diplomaticky podporoval protestantské síly (např. švédského krále Gustava II. Adolfa) proti katolickým Habsburkům ve Španělsku a Svaté říši římské. Od roku 1635 Francie do války vstoupila i přímo. Ačkoliv se Richelieu konce války nedožil, jeho politika položila základy francouzské hegemonie v Evropě, která byla potvrzena Vestfálským mírem v roce 1648.
🎨 Mecenáš umění a kultury
Richelieu si uvědomoval význam kultury pro posílení státu a jeho prestiže. V roce 1635 založil Académie française, jejímž úkolem bylo standardizovat a chránit francouzský jazyk. Podporoval divadlo a literaturu, mezi jeho chráněnce patřil dramatik Pierre Corneille.
Byl také velkým stavitelem. Nechal přestavět Sorbonnu, kde je dnes jeho hrobka. V Paříži si nechal postavit velkolepý palác, původně nazývaný Palais-Cardinal, který po své smrti odkázal králi a který je dnes známý jako Palais-Royal.
⚰️ Poslední léta a smrt
Poslední roky Richelieuova života byly poznamenány zhoršujícím se zdravím a neustálými spiknutími. Poslední velké spiknutí vedl králův oblíbenec, markýz de Cinq-Mars, v roce 1642, ale bylo odhaleno a jeho strůjci popraveni.
Kardinál Richelieu zemřel 4. prosince 1642 ve věku 57 let na následky tuberkulózy. Na smrtelné posteli doporučil králi za svého nástupce kardinála Mazarina, který pokračoval v jeho politice. Král Ludvík XIII. ho přežil jen o několik měsíců.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Kardinál Richelieu je jednou z nejkomplexnějších a nejkontroverznějších postav francouzské historie. Jeho kritici mu vyčítají autoritářství, bezohlednost a potlačování svobod. Jeho obdivovatelé ho naopak oslavují jako génia, který položil základy moderního francouzského státu, posílil královskou moc na úkor partikulárních zájmů a zajistil Francii dominantní postavení v Evropě.
Jeho důraz na centralizovanou moc a absolutní monarchii připravil půdu pro vládu "krále Slunce" Ludvíka XIV.. Jeho koncept raison d'État se stal základním principem moderní diplomacie a mezinárodních vztahů, kde zájmy státu stojí nad ideologií či náboženstvím.
👤 Osobnost a charakter
Richelieu byl muž mnoha tváří. Byl nesmírně inteligentní, pracovitý a měl obrovskou vůli. Současně byl vnímán jako chladný, vypočítavý a neúprosný vůči svým nepřátelům. Byl si plně vědom své role a své činy ospravedlňoval službou králi a Francii. Navzdory svému chatrnému zdraví, které ho trápilo po celý život, dokázal zvládat obrovské pracovní nasazení. Byl také známý svou láskou ke kočkám, kterých údajně choval ve svých komnatách několik desítek.
💡 Pro laiky: Co je to "raison d'État"?
Raison d'État je francouzský termín, který se překládá jako "státní zájem" nebo "důvod státu". Je to politická doktrína, která říká, že zájmy a potřeby státu mají přednost před všemi ostatními ohledy, včetně náboženství, morálky nebo mezinárodních smluv. Kardinál Richelieu byl jedním z prvních a nejvýznamnějších politiků, kteří tento princip systematicky uplatňovali.
V praxi to znamenalo, že ačkoliv byl Richelieu kardinálem katolické církve, neváhal během Třicetileté války podporovat protestantské země (jako Švédsko nebo některá německá knížectví) proti katolickým mocnostem (Španělsko, Rakousko), protože to bylo v zájmu Francie. Cílem bylo oslabit Habsburky, kteří byli největšími rivaly Francie, bez ohledu na náboženskou příslušnost. Tento pragmatický přístup se stal základem moderní zahraniční politiky.
✨ Zajímavosti
- Richelieu je často zobrazován jako hlavní padouch v románu Tři mušketýři od Alexandra Dumase staršího. Toto literární ztvárnění ho vykresluje jako chladného a intrikánského protivníka hlavních hrdinů, což výrazně ovlivnilo jeho populární obraz.
- Připisuje se mu zavedení stolního nože. Údajně ho rozčilovalo, když si hosté u jeho stolu čistili zuby špičkami svých dýk, a tak nařídil, aby byly špičky všech nožů v jeho domácnosti zaobleny.
- Byl velkým milovníkem koček. Říká se, že vlastnil až čtrnáct koček, které měly svá jména (např. Lucifer, Gazette, Serpolet) a o které se staral personál. Ve své závěti jim dokonce odkázal dům a finanční zaopatření.
- Jeho tělo bylo během Velké francouzské revoluce znesvěceno. Jeho hrobka v kapli na Sorbonně byla vyrabována a jeho mumifikovaná hlava byla oddělena od těla. Po mnoha peripetiích byla hlava v roce 1971 definitivně navrácena a pohřbena se zbytkem těla.