Přeskočit na obsah

Pobřišnice

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox orgán Pobřišnice (latinsky peritoneum) je rozsáhlá, tenká a lesklá serózní blána, která vystýlá vnitřek břišní dutiny a zároveň pokrývá většinu orgánů v ní uložených. Skládá se ze dvou hlavních listů a vytváří složitou strukturu závěsů, řas a kapes, které fixují orgány, přivádějí k nim cévy a nervy a umožňují jejich vzájemný pohyb s minimálním třením. Její celková plocha u dospělého člověka dosahuje přibližně 1,5 až 2,0 m², což odpovídá ploše kůže.

🧬 Anatomie a struktura

Pobřišnice je tvořena tenkou vrstvou pojivové tkáně, která je na povrchu kryta jednovrstevným plochým epitelem zvaným mezotel. Buňky mezotelu produkují malé množství serózní tekutiny, která zvlhčuje povrch a minimalizuje tření mezi orgány.

🧱 Dvě základní vrstvy

Pobřišnici lze rozdělit na dva hlavní listy, které do sebe plynule přecházejí:

  • Nástěnná pobřišnice (peritoneum parietale): Tento list vystýlá vnitřní povrch stěn břišní a pánevní dutiny. Je pevně spojen s bránicí, zadní břišní stěnou a pánví. Je inervována somatickými nervy, a proto je velmi citlivá na bolest, tlak, teplo a řez. Bolest z parietální pobřišnice je typicky ostrá a dobře lokalizovatelná.
  • Útrobní pobřišnice (peritoneum viscerale): Tento list přímo pokrývá povrch většiny břišních orgánů a tvoří jejich vnější, lesklý obal. Je inervována autonomními nervy a je citlivá především na natažení a chemické podráždění. Bolest z viscerální pobřišnice je obvykle tupá, špatně lokalizovatelná a často se promítá do střední čáry břicha.

cavity Peritoneální dutina

Peritoneální dutina (cavitas peritonealis) je štěrbinovitý prostor nacházející se mezi nástěnnou a útrobní pobřišnicí. Nejedná se o skutečnou prázdnou dutinu; za normálních okolností obsahuje pouze malé množství (asi 50–100 ml) serózní tekutiny (liquor peritonei). Tato tekutina slouží jako lubrikant, který umožňuje hladký pohyb orgánů vůči sobě navzájem a vůči břišní stěně, například během trávicích pohybů střev (peristaltiky). U žen je peritoneální dutina nepřímo spojena s vnějším prostředím skrze vejcovody, dělohu a pochvu, což představuje potenciální cestu pro šíření infekce. U mužů je tato dutina zcela uzavřená.

🔗 Závěsy a řasy

Pobřišnice vytváří zdvojené listy, které spojují orgány s břišní stěnou nebo mezi sebou. Tyto struktury se nazývají závěsy (mesenteria), řasy (plicae) nebo vazy (ligamenta) a slouží jako cesta pro cévy, nervy a lymfatické cévy k orgánům.

Okruží (Mesenterium)

Mezenterium je široká řasa pobřišnice, která připojuje tenké střevo (konkrétně lačník a kyčelník) k zadní břišní stěně. Zajišťuje jeho výživu a zároveň mu umožňuje značnou pohyblivost. Podobné závěsy mají i další části trávicí trubice, například příčný tračník (mesocolon transversum) nebo esovitá klička (mesosigmoideum).

Předstěra (Omentum)

Předstěra je velká dvojitá řasa pobřišnice, která visí z žaludku. Rozlišujeme:

  • Velká předstěra (omentum majus): Visí jako zástěra z velkého zakřivení žaludku dolů přes tenké střevo. Je bohatá na tukovou tkáň a imunitní buňky (makrofágy). Díky své pohyblivosti se může přesunout k místu zánětu v břišní dutině a ohraničit jej, čímž brání šíření infekce. Proto se jí někdy přezdívá "policista břicha".
  • Malá předstěra (omentum minus): Rozprostírá se mezi malým zakřivením žaludku, počátkem dvanáctníku a spodní plochou jater.

⚙️ Funkce pobřišnice

Pobřišnice plní v těle několik klíčových úloh:

  • Podpora a fixace orgánů: Udržuje orgány ve správné poloze a zároveň jim umožňuje potřebný pohyb.
  • Snížení tření: Serózní tekutina zajišťuje hladký skluz orgánů.
  • Cévní a nervové zásobení: Závěsy pobřišnice slouží jako "dálnice" pro přívod a odvod krve, lymfy a nervových signálů.
  • Imunitní obrana: Velká předstěra a buňky v peritoneální tekutině se podílejí na obraně proti infekcím.
  • Skladování tuku: Zejména velká předstěra je významným úložištěm tukové tkáně.
  • Regenerace a hojení: Pobřišnice má velkou schopnost regenerace a tvorby srůstů (adhezí) v reakci na poranění nebo zánět, což může být hojivé, ale i patologické.

🗺️ Vztah k orgánům

Podle vztahu k pobřišnici se orgány břišní dutiny dělí do tří skupin:

Intraperitoneální orgány

Jsou téměř zcela obaleny útrobní pobřišnicí a zavěšeny na mesenteriu, což jim dává velkou pohyblivost. Patří sem:

Retroperitoneální orgány

Jsou uloženy za pobřišnicí, která je kryje pouze z přední strany. Jsou tedy relativně fixované k zadní břišní stěně.

Infraperitoneální (subperitoneální) orgány

Jsou uloženy v malé pánvi pod pobřišnicí, která je kryje pouze shora. Patří sem:

🩺 Klinický význam a onemocnění

Pobřišnice hraje zásadní roli v mnoha lékařských stavech a procedurách.

Zánět pobřišnice (Peritonitida)

Peritonitida je život ohrožující stav, který vzniká podrážděním pobřišnice, nejčastěji bakteriální infekcí. Příčinou bývá prasknutí orgánu (např. perforace žaludečního vředu, prasklý apendix, protržení střeva), poranění břicha nebo šíření zánětu z jiného orgánu. Projevuje se krutou bolestí břicha, napjatou břišní stěnou ("prknovité břicho"), horečkou a celkovým selháváním organismu. Vyžaduje okamžitou chirurgickou léčbu a podávání antibiotik.

Ascites (Vodnatelnost břicha)

Ascites je patologické hromadění tekutiny v peritoneální dutině. Nejčastější příčinou je pokročilá cirhóza jater, ale může být způsoben i srdečním selháním, nádorovým onemocněním (peritoneální karcinomatóza) nebo zánětem. Velké množství tekutiny způsobuje zvětšení břicha, dušnost a další komplikace.

Srůsty (Adheze)

Po operacích v břišní dutině, zánětech nebo úrazech se mohou mezi orgány nebo mezi orgány a břišní stěnou vytvořit vazivové pruhy – srůsty. Ačkoliv jde o součást hojivého procesu, mohou způsobovat chronickou bolest, neplodnost u žen nebo nebezpečnou střevní neprůchodnost (ileus).

Peritoneální dialýza

Velká plocha a bohaté cévní zásobení pobřišnice se využívá v lékařství při peritoneální dialýze. Jde o metodu náhrady funkce ledvin u pacientů se selháním ledvin. Do břišní dutiny se katetrem napustí dialyzační roztok, do kterého přes pobřišnici jako přes přirozenou polopropustnou membránu přecházejí odpadní látky z krve. Po několika hodinách se roztok i s odpadními látkami vypustí.

Nádorová onemocnění

Pobřišnice může být postižena primárními nádory, jako je vzácný, ale agresivní mezoteliom, který je často spojen s expozicí azbestu. Mnohem častěji je však místem metastáz z jiných nádorů v břišní dutině, například z rakoviny tlustého střeva, vaječníků nebo žaludku. Tento stav se nazývá peritoneální karcinomatóza.

💡 Pro laiky

Představte si břicho jako krabici. Vnitřní stěny této krabice jsou vylepeny tenkou, kluzkou fólií – to je nástěnná pobřišnice. V krabici jsou uloženy různé předměty (orgány jako žaludek, střeva, játra). Každý z těchto předmětů je zabalen do stejné kluzké fólie – to je útrobní pobřišnice.

Mezi fólií na stěně krabice a fólií na předmětech je nepatrná mezera, ve které je troška "maziva" (serózní tekutina). Díky tomu se mohou předměty (orgány) v krabici (břiše) volně pohybovat a klouzat po sobě, aniž by se odřely.

Některé orgány (např. střeva) jsou navíc k zadní stěně krabice připevněny "závěsy" z dvojité vrstvy této fólie. Těmito závěsy k nim vedou "kabely a trubky" (cévy a nervy), které je vyživují. Pobřišnice je tedy takový chytrý "obalový a organizační systém" uvnitř našeho břicha.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Pobřišnice&oldid=15576“