Příušnice
Obsah boxu
Příušnice (odborně parotitis epidemica, latinsky parotitis epidemica, anglicky mumps) jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění, které postihuje především děti a dospívající. Onemocnění je způsobeno virusem příušnic z rodu Rubulavirus. Nejcharakterističtějším projevem je bolestivé zduření jedné nebo obou příušních slinných žláz, což dodává obličeji typický vzhled. Díky zavedení plošného očkování vakcínou MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) se výskyt tohoto onemocnění v mnoha zemích světa dramaticky snížil. Přesto se stále objevují lokální epidemie, zejména v komunitách s nižší proočkovaností.
🦠 Původce a přenos
Původcem onemocnění je RNA virus příušnic, známý jako Mumps rubulavirus, který patří do čeledi Paramyxoviridae. Člověk je jediným přirozeným hostitelem tohoto viru.
Virus se šíří především kapénkovou infekcí – kašláním, kýcháním nebo mluvením infikované osoby. K přenosu může dojít i přímým kontaktem se slinami nemocného, například při líbání nebo sdílením nádobí či příborů. Nemocný je nejvíce nakažlivý přibližně 1–2 dny před objevením prvních příznaků (zejména otoku žláz) a až 5 dní po jejich nástupu. Virus může být ve slinách přítomen až 7 dní před a 9 dní po začátku otoku. Zhruba třetina nakažených osob nemá žádné zjevné příznaky, ale přesto mohou virus šířit dál.
🩺 Klinický obraz a příznaky
Inkubační doba onemocnění se pohybuje v rozmezí 14 až 25 dní, nejčastěji však trvá 16 až 18 dní.
Prodromální stádium
Před nástupem typických příznaků se může objevit krátké prodromální stádium, které trvá několik dní a projevuje se nespecifickými příznaky, jako jsou:
- Zvýšená teplota až horečka
- Bolest hlavy
- Bolesti svalů a kloubů
- Nechutenství a celková únava
Hlavní stádium
Dominantním příznakem je parotitida, tedy zánět a otok příušních slinných žláz.
- Nejprve bývá postižena jedna žláza, během 2–3 dnů se otok často rozšíří i na druhou stranu (přibližně v 70 % případů).
- Otok je těstovitý, bolestivý na pohmat a způsobuje charakteristický vzhled s odstávajícími ušními boltci.
- Bolest se zhoršuje při žvýkání, polykání a konzumaci kyselých jídel či nápojů, které stimulují produkci slin.
- Může být přítomna i bolest uší.
Méně často mohou být postiženy i další slinné žlázy – podčelistní (submandibulární) a podjazykové (sublingvální). Otoky obvykle vrcholí během 1–3 dnů a poté během dalšího týdne postupně ustupují.
⚠️ Komplikace
Ačkoliv jsou příušnice často vnímány jako mírné dětské onemocnění, mohou vést k řadě závažných komplikací, zejména u dospívajících a dospělých.
- Orchitida: Zánět varlat je nejčastější komplikací u chlapců a mužů po pubertě (postihuje 20–30 % z nich). Projevuje se náhlou vysokou horečkou, silnou bolestí a otokem jednoho nebo obou varlat, obvykle týden po nástupu parotitidy. Může vést k atrofii (zmenšení) postiženého varlete a ve vzácných případech k poruše plodnosti, zejména při oboustranném postižení.
- Aseptická meningitida: Zánět mozkových blan je nejčastější neurologickou komplikací. Projevuje se bolestí hlavy, zvracením, světloplachostí a ztuhlostí šíje. Většinou má mírný průběh a končí úplným uzdravením bez následků.
- Encefalitida: Zánět mozku je vzácná, ale velmi závažná komplikace, která může zanechat trvalé neurologické následky nebo být smrtelná.
- Pankreatitida: Zánět slinivky břišní se projevuje silnou bolestí břicha, nevolností a zvracením. Obvykle má dobrú prognózu.
- Hluchota: Virus může napadnout sluchový nerv a způsobit náhlou, obvykle jednostrannou a trvalou ztrátu sluchu. Před zavedením očkování byly příušnice jednou z hlavních příčin získané hluchoty u dětí.
- Ooforitida: Zánět vaječníků u dívek a žen po pubertě. Je méně častý než orchitida a projevuje se bolestí v podbřišku. Jen velmi vzácně vede k neplodnosti.
- Další vzácné komplikace: Zánět srdečního svalu (myokarditida), ledvin (nefritida) nebo kloubů (artritida).
🔬 Diagnostika
Diagnóza je ve většině případů stanovena na základě typického klinického obrazu, tedy bolestivého otoku příušních žláz. V nejasných případech nebo při výskytu komplikací je možné diagnózu potvrdit laboratorními testy:
- Sérologické vyšetření: Průkaz specifických protilátek třídy IgM a IgG v krvi. Přítomnost IgM protilátek svědčí pro akutní infekci.
- PCR: Detekce virové RNA ve vzorcích slin, moči nebo mozkomíšního moku. Jde o rychlou a velmi citlivou metodu.
- Izolace viru: Kultivace viru ze vzorků, která se dnes již běžně neprovádí.
💊 Léčba a prognóza
Proti viru příušnic neexistuje žádná specifická antivirová léčba. Terapie je proto čistě symptomatická a podpůrná. Doporučuje se:
- Klid na lůžku, zejména v horečnatém období.
- Dostatečný příjem tekutin.
- Podávání léků proti horečce a bolesti (analgetika-antipyretika), jako je paracetamol nebo ibuprofen.
- Měkká, nedráždivá strava (kaše, polévky), aby se omezilo bolestivé žvýkání.
- Vyhýbání se kyselým jídlům a nápojům.
- Na oteklé žlázy mohou pomoci studené nebo teplé obklady.
Prognóza je u nekomplikovaných případů, zejména u malých dětí, vynikající a onemocnění končí úplným uzdravením. U dospělých a v případě výskytu komplikací může být průběh závažnější a hrozí riziko trvalých následků, jako je neplodnost nebo hluchota. Úmrtí na příušnice je extrémně vzácné.
💉 Prevence
Nejúčinnější a jedinou spolehlivou prevencí proti příušnicím je očkování. V České republice a mnoha dalších zemích se používá kombinovaná živá atenuovaná vakcína MMR, která chrání současně proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
Očkování se provádí ve dvou dávkách:
- První dávka se aplikuje mezi 13. a 18. měsícem věku dítěte.
- Druhá dávka se podává mezi 5. a 6. rokem věku.
Účinnost dvou dávek vakcíny je přibližně 88 %. Díky plošné vakcinaci se podařilo snížit výskyt příušnic o více než 99 %. Pro udržení kolektivní imunity je nutná vysoká míra proočkovanosti populace (nad 95 %).
📜 Historie a epidemiologie
Příušnice jsou známy již od starověku. První klinický popis onemocnění a jeho komplikací (orchitidy) pochází od Hippokrata z 5. století př. n. l. Jako infekční agens byl virus identifikován až v roce 1934 Ernestem Goodpasturem.
Před zavedením očkování v 60. letech 20. století byly příušnice běžným dětským onemocněním, kterým si prošla většina populace. První účinnou vakcínu vyvinul americký mikrobiolog Maurice Hilleman v roce 1967 s použitím viru izolovaného od své dcery Jeryl Lynn.
Dnes je incidence onemocnění v zemích s proočkovanou populací nízká, ale stále se objevují lokální epidemie, často na univerzitách, ve vojenských kolektivech nebo sportovních týmech, kde se virus snadno šíří v těsném kontaktu mezi mladými dospělými, jejichž imunita mohla po letech od očkování poklesnout.
🤔 Pro laiky: Co jsou příušnice?
Představte si, že máte v tvářích a pod jazykem malé "továrny na sliny" – odborně se jim říká slinné žlázy. Příušnice jsou virové onemocnění, které na tyto žlázy zaútočí. Virus způsobí, že žlázy, hlavně ty velké příušní (před uchem), otečou a začnou bolet. Proto člověk s příušnicemi vypadá, jako by měl v tvářích schované dvě velké kuličky, trochu jako křeček.
Bolest se zhoršuje, když jíte, protože žvýkání nutí žlázy pracovat a vyrábět více slin. Proto se doporučuje jíst jen měkká jídla jako kaše nebo polévky.
I když to zní jako nepříjemná, ale neškodná nemoc, problém je v tom, že virus se nemusí zastavit jen u slinných žláz. Zejména u starších dětí a dospělých může cestovat po těle a napadnout i jiné orgány:
- U chlapců a mužů může způsobit velmi bolestivý zánět varlat.
- Může napadnout mozek a způsobit zánět mozkových blan.
- Ve vzácných případech může poškodit sluchový nerv a způsobit trvalou hluchotu.
Naštěstí máme proti příušnicím skvělou obranu – očkování. Vakcína MMR naučí imunitní systém rozpoznat a zničit virus dříve, než stihne napáchat škody. Díky očkování jsou dnes příušnice mnohem vzácnější než v dobách našich prarodičů.