Přeskočit na obsah

Infekční mononukleóza

Z Infopedia
Verze z 18. 12. 2025, 08:50, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Infekční mononukleóza (latinsky mononucleosis infectiosa), známá také jako „nemoc z líbání“ nebo Pfeifferova nemoc, je běžné infekční onemocnění virového původu. Nejčastěji je způsobena virem Epstein-Barrové (EBV), který patří do skupiny herpesvirů. Onemocnění se projevuje typickou trojicí příznaků: horečkou, zánětem hltanu (bolestí v krku) a zduřením lymfatických uzlin, zejména na krku. Charakteristická je také výrazná a často dlouhotrvající únava.

Nemoc postihuje především dospívající a mladé dospělé, u kterých mívá nejvýraznější projevy. U malých dětí probíhá infekce často bez příznaků nebo jen jako mírné nachlazení. Po prodělání infekce zůstává virus v těle v latentní (spící) formě po celý život. Původce onemocnění, virus EBV, je jedním z nejrozšířenějších virů v lidské populaci – odhaduje se, že se s ním do dospělosti setká více než 90 % lidí na světě.

🦠 Původce a přenos

Dominantním původcem infekční mononukleózy je ve více než 90 % případů virus Epstein-Barrové (EBV), označovaný také jako lidský herpesvirus 4 (HHV-4). Jedná se o DNA virus z čeledi Herpesviridae. Tento virus infikuje primárně B-lymfocyty, což jsou buňky imunitního systému, a také některé buňky epitelu v nosohltanu.

K přenosu dochází nejčastěji prostřednictvím slin. Proto se nemoci přezdívá „nemoc z líbání“. Virus se může šířit:

Člověk je nakažlivý již během inkubační doby a může virus vylučovat slinami ještě několik měsíců po odeznění příznaků. Po primární infekci přechází virus do latentní fáze a může se periodicky reaktivovat a vylučovat slinami, aniž by dotyčný pociťoval jakékoliv příznaky.

V menšině případů může syndrom podobný mononukleóze vyvolat i cytomegalovirus (CMV), další zástupce herpesvirů.

🩺 Příznaky a průběh

Klinický obraz infekční mononukleózy se liší v závislosti na věku pacienta.

👶 Dětský věk

U malých dětí a kojenců probíhá infekce virem EBV často zcela asymptomaticky (bez příznaků) nebo se projeví jen jako lehký zánět horních cest dýchacích, který je snadno zaměnitelný s běžným nachlazením. Z tohoto důvodu je nemoc v tomto věku zřídka diagnostikována.

🧑 Dospívající a dospělí

Nejtypičtější a nejbouřlivější průběh má nemoc u dospívajících a mladých dospělých (typicky mezi 15 a 25 lety). Mezi hlavní příznaky patří:

  • Prodromální stádium: Onemocnění často začíná pozvolna několikadenními nespecifickými příznaky, jako je bolest hlavy, nechutenství, celková slabost a mírně zvýšená teplota.
  • Horečka: Teplota stoupá na 38–40 °C, může být kolísavá a trvat i déle než týden.
  • Bolest v krku (faryngitida): Velmi intenzivní bolest v krku je jedním z klíčových příznaků. Krk je zarudlý, mandle jsou zduřelé a často pokryté bělavými až šedavými povlaky (tzv. povlaková angína). Zduření může být tak výrazné, že způsobuje potíže s polykáním a mluvením („knedlík v krku“).
  • Zduření lymfatických uzlin (lymfadenopatie): Nejčastěji jsou postiženy krční uzliny, které jsou zvětšené, symetrické a na pohmat bolestivé. Zduřet mohou i uzliny v podpaží nebo tříslech.
  • Extrémní únava: Pacienti si stěžují na silnou, ochromující únavu a vyčerpání, které může přetrvávat týdny až měsíce po odeznění akutní fáze.
  • Zvětšení sleziny (splenomegalie): Vyskytuje se přibližně u 50 % pacientů. Slezina je křehká a hrozí její ruptura, proto je nutné omezit fyzickou aktivitu.
  • Zvětšení jater (hepatomegalie) a zánět jater (hepatitida): U většiny pacientů dochází k mírnému zánětu jater, což se projeví zvýšením hodnot jaterních testů. Někdy se může objevit i mírná žloutenka.
  • Vyrážka (exantém): U některých pacientů se může objevit skvrnitá vyrážka. Její výskyt je výrazně častější (až v 90 % případů), pokud je pacientovi chybně podáno antibiotikum ze skupiny aminopenicilinů (např. amoxicilin nebo ampicilin) v domnění, že se jedná o bakteriální angínu.

⏳ Inkubační doba a fáze nemoci

Inkubační doba, tedy čas od nákazy do prvních příznaků, je poměrně dlouhá, obvykle 4 až 6 týdnů. Akutní fáze nemoci s horečkami a bolestí v krku trvá přibližně 1–3 týdny. Únava a celková slabost však mohou přetrvávat mnohem déle, někdy i několik měsíců.

🔬 Diagnostika

Diagnóza se opírá o kombinaci klinických příznaků a laboratorních vyšetření.

  • Fyzikální vyšetření: Lékař zhodnotí stav krku, prohmatá zvětšené uzliny a vyšetří břicho k posouzení velikosti jater a sleziny.
  • Krevní obraz: Typickým nálezem je leukocytóza (zvýšený počet bílých krvinek) s převahou lymfocytů. V krevním nátěru jsou přítomny charakteristické velké, atypické lymfocyty (tzv. mononukleáry nebo virocyty), které tvoří více než 10 % všech lymfocytů.
  • Biochemické vyšetření: Zjišťuje se zvýšená hladina jaterních enzymů (ALT, AST), což svědčí o postižení jater.
  • Sérologické testy: Průkaz specifických protilátek je klíčový pro potvrzení diagnózy.
   *   **Paul-Bunnellova reakce:** Klasický, ale méně specifický test prokazující přítomnost tzv. heterofilních protilátek.
   *   **Specifické protilátky proti EBV:** Nejpřesnější metoda. Prokazují se protilátky proti různým antigenům viru (VCA, EA, EBNA). Přítomnost protilátek typu IgM proti VCA svědčí o akutní infekci.

💊 Léčba a rekonvalescence

Léčba infekční mononukleózy je primárně symptomatická, protože neexistuje specifický lék, který by cílil přímo na virus EBV. Antivirotika se běžně nepoužívají, jelikož jejich účinnost nebyla prokázána. Antibiotika jsou neúčinná, protože se jedná o virové onemocnění.

Základem léčby je:

  • Klidový režim: Dostatek odpočinku na lůžku je zásadní, zejména v akutní fázi s horečkami.
  • Dostatečný příjem tekutin: Zabraňuje dehydrataci při horečce.
  • Léky na tlumení příznaků:
   *   Analgetika a antipyretika (např. paracetamol, ibuprofen) ke snížení horečky a zmírnění bolesti v krku a hlavy. Dětem a dospívajícím by se neměl podávat aspirin kvůli riziku vzniku Reyeova syndromu.
   *   Kloktadla a pastilky mohou ulevit od bolesti v krku.
  • Kortikosteroidy: Jsou nasazovány pouze v závažných případech, například při masivním zduření mandlí, které hrozí ucpáním dýchacích cest.

🥗 Dieta

Kvůli postižení jater je nezbytnou součástí léčby tzv. jaterní dieta. Ta by se měla dodržovat po dobu minimálně 3 měsíců od začátku onemocnění, někdy i déle, v závislosti na výsledcích jaterních testů. Dieta zahrnuje:

  • Vyloučení alkoholu.
  • Omezení tučných, smažených a těžce stravitelných jídel.
  • Dostatek vitamínů, zejména skupiny B a C.
  • Preferenci vařených a dušených pokrmů.

🏃 Fyzická aktivita

Pacienti by se měli vyvarovat zvýšené fyzické námahy a sportu po dobu nejméně 4–6 týdnů od začátku nemoci. Zvláště nebezpečné jsou kontaktní a úpolové sporty (fotbal, hokej, bojová umění) kvůli riziku ruptury (protržení) zvětšené sleziny, což je život ohrožující stav vyžadující okamžitý chirurgický zákrok. Návrat k plné zátěži by měl být postupný a schválený lékařem, ideálně po ultrazvukovém vyšetření sleziny.

⚠️ Komplikace

Ačkoliv má infekční mononukleóza většinou nekomplikovaný průběh, mohou se vzácně objevit závažné komplikace:

🌍 Epidemiologie

Virus Epstein-Barrové je celosvětově rozšířený. V rozvojových zemích dochází k promoření populace již v raném dětství, kde infekce probíhá bez příznaků. V rozvinutých zemích se s virem mnoho lidí setkává až v období dospívání, což vede k častějšímu výskytu klinicky zjevné infekční mononukleózy. Odhaduje se, že přibližně 95 % dospělé populace má v těle protilátky proti EBV, což svědčí o prodělané infekci.

📜 Historie

Onemocnění bylo poprvé popsáno v roce 1889 německým pediatrem Emilem Pfeifferem, který ho nazval „Drüsenfieber“ (žlázová horečka). Termín „infekční mononukleóza“ byl použit poprvé v roce 1920 Thomasem Peckem Spruntem a Frankem Alexanderem Evansem. Spojitost mezi tímto onemocněním a virem Epstein-Barrové byla objevena až v roce 1968 manželi Wernerem a Gertrude Henleovými.

🤔 Pro laiky

  • Proč se jí říká „nemoc z líbání“? Protože virus, který ji způsobuje, se velmi snadno přenáší slinami. Líbání je nejčastější, ale ne jediný způsob přenosu. Nakazit se můžete i pitím z jedné lahve nebo použitím stejného příboru.
  • Proč na ni nezabírají antibiotika? Antibiotika jsou léky určené k boji proti bakteriím. Mononukleóza je ale způsobena virem, na který antibiotika neúčinkují. Jejich podání je nejen zbytečné, ale v případě ampicilinu může způsobit i nepříjemnou vyrážku.
  • Co jsou to jaterní testy? Jsou to krevní testy, které měří hladinu určitých enzymů z jaterních buněk. Když jsou játra zanícená (jako při mononukleóze), tyto buňky se poškozují a uvolňují enzymy do krve. Jejich zvýšená hladina nám tedy říká, že játra jsou zatížená a potřebují odpočinek a speciální dietu.
  • Proč je nebezpečná zvětšená slezina? Slezina je orgán, který funguje jako filtr krve. Při mononukleóze se v ní hromadí imunitní buňky bojující s virem, a proto se zvětší a její pouzdro se napne. Takto zvětšená slezina je velmi křehká a při nárazu do břicha (např. při sportu nebo pádu) může snadno prasknout. To způsobí silné vnitřní krvácení, které ohrožuje život. Proto je klidový režim tak důležitý.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Infekční_mononukleóza&oldid=15979“