Tyfus

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Různé významy Šablona:Infobox - nemoc Tyfus je souhrnný název pro skupinu akutních infekčních onemocnění způsobených bakteriemi z rodu Rickettsia a Orientia. Tato onemocnění jsou typicky přenášena členovci, jako jsou vši, blechy a roztoči. Projevují se vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a charakteristickou vyrážkou. Historicky byl tyfus spojen s válkami, hladomory a špatnými hygienickými podmínkami, což mu vyneslo označení jako „válečná horečka“ nebo „vězeňská horečka“.

Je klíčové nezaměňovat tyfus (způsobený rickettsiemi) s břišním tyfem, což je zcela odlišné onemocnění způsobené bakterií Salmonella enterica subsp. enterica serovar Typhi a přenášené kontaminovanou vodou a potravinami.

🦠 Původce a klasifikace

Tyfus je způsoben obligátně intracelulárními bakteriemi, které se množí uvnitř buněk svého hostitele, především v endotelových buňkách krevních cév. To vede k poškození cév (vaskulitidě), což je podstatou klinických projevů.

Rozlišujeme tři hlavní typy tyfu:

Epidemický (skvrnitý) tyfus

Původce: Rickettsia prowazekii
Přenašeč: Veš šatní (Pediculus humanus humanus)
Způsob přenosu: Člověk se nakazí vdechnutím nebo vetřením infikovaného trusu vši do drobných oděrek v kůži nebo na sliznice. Samotné kousnutí vši infekci nepřenáší.
Charakteristika: Jedná se o nejzávažnější formu s vysokou smrtností (10–60 % bez léčby). Je typicky spojena s velkými epidemiemi v podmínkách bídy, válek a přelidnění. Zdrojem infekce je nemocný člověk.

Endemický (krysí nebo myší) tyfus

Původce: Rickettsia typhi
Přenašeč: Blecha krysí (Xenopsylla cheopis)
Způsob přenosu: Podobně jako u epidemické formy, nákaza probíhá kontaktem s infikovaným trusem blechy.
Charakteristika: Onemocnění má mírnější průběh než epidemický tyfus a nižší smrtnost (méně než 5 %). Vyskytuje se celosvětově, zejména v přístavních městech a oblastech s vysokou populací hlodavců. Přírodním rezervoárem jsou krysy a další drobní hlodavci.

Křovinný tyfus (Tsutsugamushi)

Původce: Orientia tsutsugamushi (dříve řazena do rodu Rickettsia)
Přenašeč: Larvy sametek (tzv. "chiggers")
Způsob přenosu: Přímým kousnutím infikované larvy.
Charakteristika: Vyskytuje se v oblasti Asie, Austrálie a Tichomoří, známé jako „Tsutsugamushi trojúhelník“. V místě kousnutí se často tvoří charakteristický černý příškvar (eschar). Průběh může být různě závažný.

📜 Historie

Tyfus hrál významnou roli v lidských dějinách a často ovlivňoval výsledky válečných konfliktů více než samotné bitvy.

Starověk a středověk: První popisy nemocí odpovídajících tyfu pocházejí již z antiky. Velká epidemie v Athénách během peloponéské války (430 př. n. l.) je některými historiky považována za epidemii tyfu.
Novověk: Onemocnění se masivně šířilo během třicetileté války, kde decimovalo armády i civilní obyvatelstvo.
Napoleonské války: Během Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812 zemřelo na tyfus a další nemoci více vojáků než v boji. Z původní Grande Armée o síle přes 400 000 mužů se vrátilo jen několik desítek tisíc.
20. století: Epidemie tyfu propukaly během první i druhé světové války, zejména na východní frontě, v zajateckých táborech a koncentračních táborech. Například v táboře Bergen-Belsen zemřely na tyfus tisíce vězňů, včetně Anne Frankové a její sestry Margot.
Vědecké objevy:

 * 1909: Charles Nicolle prokázal, že epidemický tyfus je přenášen vší šatní, za což obdržel Nobelovu cenu v roce 1928.
 * 1916: Henrique da Rocha Lima izoloval a popsal původce, Rickettsia prowazekii, a pojmenoval ho na počest dvou vědců (Howard Taylor Ricketts a Stanislaus von Prowazek), kteří na výzkum tyfu zemřeli.

🦟 Přenos a epidemiologie

Způsob přenosu je klíčový pro epidemiologii jednotlivých typů tyfu. Člověk je pro epidemický tyfus hlavním rezervoárem, zatímco u endemického a křovinného tyfu je náhodným hostitelem.

Epidemický tyfus: Šíří se v podmínkách, které podporují množení vší šatních – přelidněné prostory, nedostatečná osobní hygiena, nemožnost pravidelné výměny a praní prádla. Rizikovými skupinami jsou bezdomovci, obyvatelé uprchlických táborů a vězni.
Endemický tyfus: Vyskytuje se sporadicky po celém světě, zejména v teplých, pobřežních oblastech. Nákaza souvisí s kontaktem s hlodavci a jejich blechami.
Křovinný tyfus: Riziko nákazy je spojeno s pobytem ve specifických biotopech, jako jsou křovinaté porosty, okraje lesů a travnaté plochy, kde se vyskytují infikované larvy sametek. Ohroženi jsou zejména zemědělci, vojáci a turisté v endemických oblastech.

🩺 Klinický obraz a příznaky

Inkubační doba se pohybuje od 5 do 21 dní. Onemocnění obvykle začíná náhle s nespecifickými příznaky.

Počáteční fáze:

 * Vysoká horečka (často 39–40 °C)
 * Silná, neutuchající bolest hlavy
 * Zimnice a třesavka
 * Bolesti svalů a kloubů
 * Celková slabost a schvácenost

Rozvinutá fáze:

 * Vyrážka (exantém): Objevuje se přibližně 4.–6. den nemoci. Začíná na trupu a šíří se na končetiny, ale typicky vynechává obličej, dlaně a plosky nohou. Zpočátku je makulopapulózní (skvrnitě pupínková), později může přecházet v petechiální (tečkovité krvácení do kůže).
 * Neurologické příznaky: Zmatenost, delirium, apatie, v těžkých případech až kóma. Tento stav se označuje jako "tyfový stav".
 * Kardiovaskulární příznaky: Hypotenze (nízký krevní tlak), tachykardie, známky myokarditidy.
 * Další příznaky: Kašel, nevolnost, zvracení, zácpa nebo průjem.

Brillova-Zinsserova nemoc

Jedná se o pozdní recidivu epidemického tyfu, která se může objevit měsíce až desítky let po primární infekci. Bakterie Rickettsia prowazekii mohou v těle přežívat v latentním stavu. Průběh je obvykle mírnější než u primární infekce, ale pacient se stává zdrojem nákazy pro vši, což může zažehnout novou epidemii.

🔬 Diagnostika

Diagnóza je založena na klinickém obrazu, epidemiologické anamnéze (cestování, životní podmínky) a laboratorním potvrzení.

Sérologie: Nejčastější metoda, která prokazuje přítomnost protilátek proti rickettsiovým antigenům v krvi pacienta. Používá se nepřímá imunofluorescence (IFA), která je považována za zlatý standard. Historicky se používala Weil-Felixova reakce, která je však méně specifická.
PCR (Polymerázová řetězová reakce): Může prokázat genetický materiál bakterií ve vzorku krve nebo kožní biopsie z vyrážky. Je užitečná zejména v časných fázích nemoci před vytvořením protilátek.
Kultivace: Pěstování rickettsií je technicky náročné a nebezpečné (vyžaduje laboratoře s vysokým stupněm biologické bezpečnosti), proto se v běžné praxi neprovádí.

💊 Léčba a prognóza

Základem léčby jsou antibiotika. Včasné podání je klíčové pro snížení rizika komplikací a úmrtí.

Lék volby: Doxycyklin (ze skupiny tetracyklinů) je vysoce účinný pro všechny typy tyfu. Podává se dospělým i dětem.
Alternativní léčba: V případě kontraindikace tetracyklinů (např. u těhotných žen) lze použít chloramfenikol nebo azithromycin.
Podpůrná péče: Zahrnuje hydrataci, sledování životních funkcí a léčbu komplikací.

Při včasné a správné léčbě je prognóza většinou vynikající a pacienti se plně uzdraví. Bez léčby je však zejména epidemický tyfus život ohrožujícím onemocněním s vysokou smrtností.

💉 Prevence

Prevence spočívá především v kontrole přenašečů a zlepšení hygienických standardů.

Osobní hygiena: Pravidelné koupání a praní prádla při vysokých teplotách ničí vši a jejich vajíčka (hnidy).
Dezinsekce a deratizace: Použití insekticidů k hubení vší a blech a deratizace k omezení populace hlodavců jsou klíčové pro kontrolu epidemií.
Ochrana před přenašeči: V endemických oblastech křovinného tyfu se doporučuje používání repelentů a nošení vhodného oděvu.
Vakcinace: Vakcíny proti epidemickému tyfu byly vyvinuty, ale jejich dostupnost je omezená a používají se jen u vysoce rizikových skupin, jako jsou vojáci nebo laboratorní pracovníci.

💡 Pro laiky

Jaký je rozdíl mezi tyfem a břišním tyfem?

Ačkoliv názvy znějí podobně, jde o dvě zcela odlišné nemoci.

Tyfus (skvrnitý) je způsoben bakterií Rickettsia, přenáší ho hmyz (vši, blechy) a napadá cévy. Projevuje se vyrážkou po celém těle.
Břišní tyfus je způsoben bakterií Salmonella, přenáší se špinavou vodou nebo jídlem a napadá trávicí trakt. Projevuje se spíše bolestmi břicha a průjmy.

Proč se tyfu říkalo „válečná horečka“?

Protože se masivně šířil v podmínkách typických pro válku: vojáci žili namačkaní v zákopech a kasárnách, neměli možnost se mýt ani si prát uniformy. To byly ideální podmínky pro množení vší šatních, které nemoc přenášely. Tyfus tak často zabil více vojáků než samotné zbraně.

Hrozí tyfus i dnes?

Ano, i když v Evropě a Severní Americe je velmi vzácný. Epidemický tyfus se stále může objevit v oblastech postižených válkou, přírodní katastrofou nebo extrémní chudobou (např. v uprchlických táborech). Endemický a křovinný tyfus se běžně vyskytují v mnoha částech Asie, Afriky a Jižní Ameriky a představují riziko pro cestovatele.

Šablona:Aktualizováno