Koncentrační tábor

Koncentrační tábor, hovorově také koncentrák nebo lágr (z německého Lager), je místo sloužící k hromadné internaci a věznění osob, které jsou sem umísťovány zpravidla bez řádného soudního procesu. Tyto tábory jsou zřizovány státní mocí za účelem izolace, vykořisťování, mučení a v nejextrémnějších případech i systematického vyvražďování skupin obyvatelstva, které jsou vládnoucím režimem považovány za nepřátelské, méněcenné nebo jinak nežádoucí. Ačkoli je termín nejčastěji spojován se zločiny nacistického Německa během druhé světové války, historie koncentračních táborů sahá až do konce 19. století.

⏳ Historie

Počátky a koloniální mocnosti

Termín "koncentrační tábor" byl poprvé použit v roce 1896, kdy španělský generál Valeriano Weyler nechal "koncentrovat" civilní obyvatelstvo na Kubě do táborů během boje proti povstalcům. Krátce nato, v letech 1899–1902, budovala britská armáda koncentrační tábory v Jižní Africe během druhé búrské války, kde byly internovány desítky tisíc búrských žen a dětí. Kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám a nedostatku potravin v těchto táborech zemřelo přes 26 000 lidí. Podobná zařízení využívaly i Spojené státy během filipínsko-americké války (1899–1902) k internaci filipínských civilistů. Na evropském kontinentu vznikl jeden z prvních táborů, Thalerhof, v Rakousku-Uhersku během první světové války.

Nacistické Německo a holocaust

Nejtragičtější kapitolu v historii koncentračních táborů napsalo nacistické Německo v letech 1933 až 1945. Režim Adolfa Hitlera vytvořil rozsáhlou síť více než 42 000 táborů a ghett. První koncentrační tábor, Dachau, byl zřízen již v březnu 1933, pouhé dva měsíce po Hitlerově nástupu k moci, a sloužil jako model pro pozdější tábory. Původně byli v táborech vězněni političtí odpůrci režimu, jako komunisté a sociální demokraté. Postupně se okruh vězněných rozšířil o Svědkové Jehovovi, homosexuály, Romy, lidi s postižením a především Židy.

S počátkem druhé světové války se systém táborů radikálně proměnil a stal se klíčovým nástrojem holocaustu, systematické genocidy evropských Židů. Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 bylo formálně zkoordinováno tzv. Konečné řešení židovské otázky, jehož cílem bylo vyvraždění 11 milionů Židů.

Typologie nacistických táborů:

• Koncentrační tábory (KZ): Sloužily k věznění, teroru a otrocké práci. Vězňové umírali na následky mučení, hladu, vyčerpání a nemocí. Mezi nejznámější patří Dachau, Buchenwald a Ravensbrück.
• Vyhlazovací tábory (Vernichtungslager): Jejich primárním účelem bylo masové, průmyslově organizované vraždění. Byly zřízeny na území okupovaného Polska a vybaveny plynovými komorami a krematorii. Patří sem Auschwitz-Birkenau, Treblinka, Sobibor, Belzec a Chełmno. Jen v Osvětimi bylo zavražděno odhadem 1,1 milionu lidí.
• Pracovní tábory: Využívaly vězně jako bezplatnou pracovní sílu pro německý válečný průmysl. Cílem bylo "vyhlazení prací" (Vernichtung durch Arbeit).
• Tranzitní a sběrné tábory: Sloužily jako dočasné stanice, odkud byli vězni deportováni do vyhlazovacích táborů. Příkladem je Terezín v Protektorátu Čechy a Morava nebo Westerbork v Nizozemsku.

Sovětský svaz a systém Gulag

Dalším režimem, který masivně využíval systém táborů, byl Sovětský svaz. Zkratka Gulag označuje Hlavní správu táborů, která spravovala síť nápravně-pracovních táborů. Tento systém začal vznikat již v roce 1919 za Lenina, ale svého vrcholu dosáhl za vlády Josifa Stalina. Tábory Gulagu, rozmístěné především v nehostinných oblastech Sibiře a Dálného východu, sloužily k otrocké práci vězňů na gigantických stavbách (např. Bělomořsko-baltský kanál) a v dolech.

Vězněni zde byli jak kriminálníci, tak miliony nevinných lidí z politických důvodů, příslušníci nepohodlných národů nebo oběti stalinských čistek. Odhady uvádějí, že systémem Gulag prošlo 15 až 20 milionů lidí, z nichž nejméně 1,5 až 2 miliony zahynuly. Mezi vězni byli i občané jiných zemí, včetně asi 25 000 lidí z Československa. Systém Gulag byl oficiálně zrušen v roce 1960, ale pracovní kolonie pro politické vězně existovaly až do konce komunistického režimu.

Ostatní země

Koncentrační tábory byly zřizovány i v jiných zemích a kontextech:

• Nezávislý stát Chorvatsko: Během druhé světové války ustašovský režim provozoval síť táborů, z nichž největší a nejbrutálnější byl Jasenovac. Byli zde masově vražděni Srbové, Židé, Romové a chorvatští antifašisté.
• Československo po druhé světové válce: Po válce byly zřízeny internační tábory pro německé obyvatelstvo před jeho odsunem. V období komunistického režimu (1948–1989) existovaly tábory nucených prací, například u uranových dolů na Jáchymovsku a Příbramsku.

⛓️ Život v táboře a organizace

Život v koncentračních táborech se lišil podle jejich typu a účelu, ale vždy se vyznačoval extrémní brutalitou a dehumanizací. Vězňové byli po příjezdu zbaveni veškerého majetku a osobní identity, místo jména jim bylo často přiděleno číslo. Ubytováni byli v přeplněných dřevěných barácích bez základní hygieny. Strava byla naprosto nedostatečná a skládala se z vodové polévky, kousku chleba a náhražky kávy.

Denní režim byl podřízen vyčerpávající fyzické práci, která trvala 10–12 hodin denně. Každodenní realitou byly neustálé apely, bití, mučení a veřejné popravy. V táborech se šířily nemoci jako tyfus a úplavice. V některých táborech, jako v Osvětimi nebo Dachau, prováděli nacističtí lékaři (např. Josef Mengele) zrůdné lékařské experimenty na vězních.

Vězňové byli označováni barevnými trojúhelníky podle kategorie:

• Červený: Političtí vězni
• Zelený: Kriminálníci
• Černý: Tzv. "asociálové" (např. Romové, prostitutky)
• Růžový: Homosexuálové
• Fialový: Svědkové Jehovovi
• Žlutá hvězda: Židé

🕊️ Osvobození a odkaz

S postupem spojeneckých armád na konci druhé světové války začalo osvobozování nacistických táborů. Nacisté se snažili zahladit stopy svých zločinů ničením dokumentace, krematorií a plynových komor. Desítky tisíc vězňů, kteří byli schopni chůze, byly vyhnány na tzv. pochody smrti do vnitrozemí Německa, během nichž tisíce z nich zemřely.

Jako první významný tábor byl osvobozen Majdanek v červenci 1944. Auschwitz osvobodila Rudá armáda 27. ledna 1945. Tento den je připomínán jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Další tábory jako Buchenwald, Bergen-Belsen a Dachau byly osvobozeny v dubnu 1945. Vojáci, kteří do táborů vstoupili, byli šokováni pohledem na tisíce vyhublých vězňů a hromady mrtvých těl.

Po válce byli někteří pachatelé zločinů spáchaných v táborech souzeni v rámci Norimberského procesu a následných soudů. Koncentrační tábory se staly mementem lidské krutosti a symbolem porušování lidských práv. Mnoho bývalých táborů bylo přeměněno na památníky a muzea, která připomínají oběti a vzdělávají budoucí generace.

👶 Pro laiky

Představ si, že škola má velmi přísného a zlého ředitele, který se rozhodne, že některé děti nemá rád. Nemá pro to žádný skutečný důvod – prostě se mu nelíbí, že mají jinou barvu vlasů, mluví jiným jazykem nebo jejich rodiče chodí do jiného kostela. Místo toho, aby je poslal domů, zamkne je ve staré, špinavé tělocvičně za plotem.

V této "tělocvičně" je obrovská zima, děti dostávají k jídlu jen kousek suchého chleba denně a musí celý den dělat těžkou a nesmyslnou práci, například přenášet kameny z jedné hromady na druhou. Nikdo s nimi nemluví hezky, dozorci na ně křičí a trestají je za každou maličkost. Nemohou si hrát, učit se ani vidět své rodiče. Jsou odděleny od celého světa.

Koncentrační tábor byl přesně takové hrozné místo, ale v mnohem větším a krutějším měřítku. Nebyly tam jen děti, ale i dospělí. Nebyli tam zavření na pár dní, ale na měsíce a roky. A ten nejhorší rozdíl je, že mnoho lidí se z takového tábora už nikdy nevrátilo domů, protože tam zemřeli hladem, na nemoci nebo je zlí lidé, kteří tábor vedli, zabili. Bylo to místo, kde přestala platit všechna pravidla o tom, jak se lidé k sobě mají chovat.

Zdroje

Holocaust.cz Paměť národa Ústav pro studium totalitních režimů United States Holocaust Memorial Museum Gulag.online Wikipedie - Koncentrační tábor Wikipedie - Seznam německých koncentračních táborů Wikipedie - Gulag ```