Spojenci (druhá světová válka)

Rozbalit box

Obsah boxu

Spojenci ve druhé světové válce představovali koalici států, které se postavily proti mocnostem Osy (především Německu, Itálii a Japonsku). Tato aliance, která se formovala postupně od invaze Německa do Polska v [], byla klíčová pro konečné vítězství nad totalitními režimy a pro poválečné uspořádání světa. Jejími hlavními pilíři byly Spojené království, Spojené státy americké, Sovětský svaz a Čína, doplněné o Francii (zastoupenou exilovou vládou Svobodné Francie) a desítky dalších zemí z celého světa.

⏳ Historie a vznik

Formování spojenecké koalice bylo postupným procesem, který začal s vypuknutím druhé světové války. Po invazi Německa do Polska 1. září [] vyhlásily Spojené království a Francie válku Německu. Tyto dvě země tvořily počáteční jádro Spojenců. Po pádu Francie v [] zůstalo Spojené království osamoceno v boji proti Německu, podporováno zeměmi Commonwealthu jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická unie.

Klíčový zlom nastal v []. V červnu [] Německo napadlo Sovětský svaz (Operace Barbarossa), čímž se Sovětský svaz připojil ke spojenecké věci. V prosinci [], po útoku na Pearl Harbor ze strany Japonska, vstoupily do války i Spojené státy americké. Tím se vytvořila tzv. "Velká trojka" (Spojené království, Spojené státy americké, Sovětský svaz), která se stala dominantní silou v alianci. Čína, která bojovala proti Japonsku již od [] v druhé čínsko-japonské válce, byla rovněž uznána jako jeden z hlavních Spojenců. Další státy, včetně Československa a Polska s jejich exilovými vládami, se aktivně zapojily do boje proti Ose.

🎯 Klíčové cíle a ideologie

Hlavním společným cílem Spojenců byla bezpodmínečná kapitulace mocností Osy. Kromě toho si stanovili další cíle, které byly formálně vyjádřeny v dokumentech jako Atlantická charta z []. Mezi tyto cíle patřilo:

Obnova suverenity a sebeurčení národů okupovaných Osou.
Podpora demokracie a lidských práv.
Vytvoření poválečného mezinárodního bezpečnostního systému, který by zabránil budoucím konfliktům – což vedlo k založení Organizace spojených národů.
Ekonomická spolupráce a zlepšení životních podmínek po válce.

Ideologicky se Spojenci sjednotili v odporu proti fašismu, nacismu a japonskému militarismu. Zatímco Spojené státy americké a Spojené království reprezentovaly západní demokracie, Sovětský svaz byl komunistickou diktaturou. Navzdory těmto hlubokým ideologickým rozdílům se podařilo udržet funkční alianci díky společnému nepříteli.

🌍 Hlavní členové a jejich role

Aliance Spojenců byla rozsáhlá, ale několik zemí hrálo klíčovou roli:

Spojené království (Premiér Winston Churchill): Bylo jedním z prvních, kdo se postavil Německu, a hrálo klíčovou roli v bitvě o Británii, v severní Africe a v bitvě o Atlantik.
Spojené státy americké (Prezidenti Franklin D. Roosevelt, poté Harry S. Truman): Jejich vstup do války přinesl obrovské ekonomické a vojenské zdroje. Byly klíčové pro otevření druhé fronty v Evropě (Den D) a pro válku v Tichomoří.
Sovětský svaz (Generální tajemník Josef Stalin): Nesl hlavní tíhu bojů na východní frontě proti Německu, kde probíhaly největší a nejkrvavější pozemní operace války.
Čína (Generálissimo Čankajšek): Bojovala proti Japonsku po dlouhou dobu před vstupem ostatních Spojenců do války v Tichomoří, čímž vázala značné japonské síly.
Francie (Vůdce Svobodné Francie Charles de Gaulle): I přes okupaci části svého území pokračovala ve válce prostřednictvím svých exilových sil a hnutí odporu.

Dále se k Spojencům připojily desítky dalších států, včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Indie (jako součást britského impéria), Jihoafrická unie, Polska, Československa, Jugoslávie, Řecka, Norska, Belgie, Nizozemska a mnoha latinskoamerických zemí.

⚔️ Vojenské operace a strategie

Strategie Spojenců se vyvíjela v průběhu války a byla předmětem mnoha konferencí. Zpočátku se soustředila na udržení Spojeného království a podporu odporu v okupovaných zemích. Po vstupu Spojených států amerických a Sovětského svazu se zaměřila na koordinované úsilí na několika frontách:

Východní fronta: Sovětský svaz vedl masivní pozemní válku proti Německu, která vyvrcholila bitvami jako Stalingrad a Kursk.
Západní fronta: Zahrnovala vylodění v Severní Africe (Operace Torch), invazi na Sicílii a do Itálie, a především Den D (Operace Overlord) v Normandii v červnu [], který otevřel druhou frontu v západní Evropě.
Tichomořská fronta: Spojené státy americké a Spojené království s podporou Austrálie a dalších zemí bojovaly proti Japonsku v námořních a ostrovních operacích, jako byly Midway a Guadalcanal.
Letecká válka: Rozsáhlé bombardování německých a japonských měst a průmyslových center.
Bitva o Atlantik: Spojenecké námořnictvo bojovalo proti německým ponorkám, aby udrželo otevřené zásobovací trasy.

Spojenci se snažili koordinovat své útoky, aby rozdělili síly Osy a zabránili jim v koncentraci na jednu frontu.

🤝 Spolupráce a konference

Klíčovým prvkem spojenecké spolupráce byly pravidelné konference nejvyšších představitelů. Mezi nejvýznamnější patřily:

Atlantická charta (srpen []): Setkání Roosevelta a Churchilla, které stanovilo základní principy poválečného světa.
Konference v Casablance (leden []): Roosevelt a Churchill se dohodli na požadavku bezpodmínečné kapitulace Osy.
Teheránská konference (listopad – prosinec []): První setkání "Velké trojky" (Roosevelt, Churchill, Stalin), kde se dohodli na otevření druhé fronty v Evropě.
Jaltská konference (únor []): Lídři Velké trojky projednávali poválečné rozdělení Německa a budoucí uspořádání Evropy.
Postupimská konference (červenec – srpen []): Poslední setkání Velké trojky (Churchill/Attlee, Truman, Stalin), kde se diskutovalo o implementaci dohod z Jalty a o osudu Japonska.

Tyto konference byly zásadní pro koordinaci vojenských strategií a pro formulování poválečných plánů.

📉 Rozdíly a napětí

Navzdory společnému cíli existovaly mezi Spojenci značné rozdíly a napětí:

Ideologické rozdíly: Liberální demokracie USA a Velké Británie versus komunistický Sovětský svaz.
Strategické priority: Sovětský svaz naléhal na rychlé otevření druhé fronty v západní Evropě, zatímco západní Spojenci se soustředili na operace v Severní Africe a Itálii.
Poválečné uspořádání: Neshody ohledně osudu Polska, Německa a východní Evropy se staly předzvěstí studené války.
Koloniální otázky: Spojené státy americké podporovaly dekolonizaci, což bylo v rozporu s koloniálními zájmy Velké Británie a Francie.

Tyto neshody sice neohrozily vítězství nad Osou, ale položily základy pro poválečné rozdělení světa a budoucí konflikty.

📈 Důsledky a poválečné uspořádání

Vítězství Spojenců v druhé světové válce mělo dalekosáhlé důsledky:

Zánik totalitních režimů: Porážka nacistického Německa, fašistické Itálie a militaristického Japonska.
Vznik Organizace spojených národů: Založení mezinárodní organizace pro udržení míru a bezpečnosti.
Poválečné rozdělení Německa: Německo bylo rozděleno do okupačních zón, což později vedlo k vytvoření Západního a Východního Německa.
Vzestup USA a SSSR jako supervelmocí: Tyto dvě mocnosti se staly dominantními hráči na globální scéně.
Začátek studené války: Ideologické a geopolitické soupeření mezi západním a východním blokem.
Dekolonizace: Rozpad evropských koloniálních impérií v následujících desetiletích.

Spojenci tak nejen vyhráli válku, ale také zásadně přetvořili globální politickou mapu a mezinárodní vztahy na desítky let dopředu.

🔍 Pro laiky

Představte si, že je ve vaší třídě parta šikanátorů (to jsou ty země Osy, jako Německo, Itálie a Japonsko), kteří chtějí ovládnout hřiště a všechny ostatní. A pak jsou tu děti, které se jim postaví – to jsou ti Spojenci. Zpočátku jich bylo jen pár (třeba Velká Británie a Francie), ale pak se k nim přidali další silní kamarádi, jako Amerika, Rusko a Čína. Všichni sice neměli úplně stejné nápady, jak si hrát po škole, ale věděli, že musí spolupracovat, aby šikanátory zastavili. Scházeli se a plánovali, jak je porazí. A nakonec se jim to povedlo! Díky tomu, že drželi pohromadě, vyhráli a mohli pak vymyslet nová pravidla pro celé hřiště, aby se podobná šikana už nikdy neopakovala. Vytvořili takovou "radua dětí z celého světa", aby se domlouvaly a řešily problémy v míru – to je ta Organizace spojených národů.

Zdroje