Druhá búrská válka
Obsah boxu
Šablona:Infobox - válka Druhá búrská válka (afrikánsky Tweede Vryheidsoorlog, anglicky Second Boer War), známá také jako Jihoafrická válka, byl ozbrojený konflikt mezi Britským impériem a dvěma nezávislými búrskými republikami – Jihoafrickou republikou (Transvaal) a Oranžským svobodným státem. Válka probíhala od 11. října 1899 do 31. května 1902 a skončila britským vítězstvím a anexí obou republik. Konflikt je považován za přelomový, neboť předznamenal charakter válek 20. století, zejména použitím partyzánské taktiky, politikou spálené země a zřízením koncentračních táborů pro civilní obyvatelstvo.
📜 Příčiny konfliktu
Napětí mezi Brity a Búry (potomky nizozemských osadníků) v jižní Africe existovalo po celé 19. století. Po první búrské válce (1880–1881), ve které Búrové uhájili svou nezávislost, se vztahy dále zhoršovaly.
💰 Zlato a Uitlanders
Klíčovým faktorem byl objev obrovských ložisek zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu v roce 1886. Tento objev vyvolal zlatou horečku a přilákal do Transvaalu desítky tisíc cizinců, převážně Britů, kteří byli označováni jako uitlanders (cizinci). Tito přistěhovalci brzy tvořili většinu obyvatel v klíčových ekonomických oblastech, ale búrská vláda prezidenta Paula Krugera jim odmítala udělit plná občanská práva, zejména volební právo. Bála se, že by Britové politicky ovládli republiku. Britská vláda, zejména vlivní politici jako Joseph Chamberlain a Cecil Rhodes, využívala situaci Uitlanderů jako záminku k nátlaku na Transvaal.
🏛️ Politické napětí a Jamesonův nájezd
V roce 1895 zorganizoval Cecil Rhodes, tehdejší premiér Kapské kolonie, neúspěšný ozbrojený vpád do Transvaalu, známý jako Jamesonův nájezd. Cílem bylo vyvolat povstání Uitlanderů a svrhnout Krugerovu vládu. Nájezd však selhal a zdiskreditoval britskou politiku, zatímco posílil pozici Paula Krugera a sjednotil Búry. Kruger začal masivně zbrojit a uzavřel vojenskou alianci s Oranžským svobodným státem.
ultimatum
Poslední pokusy o diplomatické řešení v roce 1899 selhaly. Britové pod vedením vysokého komisaře pro jižní Afriku, Alfreda Milnera, stupňovali své požadavky a soustřeďovali vojska na hranicích búrských republik. V říjnu 1899 vydal prezident Kruger ultimátum, ve kterém požadoval stažení britských vojsk. Británie ultimatum odmítla a 11. října 1899 vyhlásily búrské republiky Británii válku.
⚔️ Průběh války
Válku lze rozdělit do tří hlavních fází.
1️⃣ První fáze: Búrská ofenzíva (říjen 1899 – leden 1900)
Búrové, kteří měli na začátku války početní převahu a lepší znalost terénu, zahájili ofenzívu na třech frontách. Vpadli do Kapské kolonie a Natalu a oblehli strategicky důležitá města Ladysmith, Mafeking (jehož obraně velel Robert Baden-Powell) a Kimberley.
Britské síly utrpěly sérii ponižujících porážek, které vešly ve známost jako "Černý týden" (10.–17. prosince 1899). V bitvách u Stormbergu, Magersfonteinu a Colensa byli Britové drtivě poraženi, což šokovalo britskou veřejnost a vedlo k vyslání masivních posil v čele s polními maršály Lordem Robertsem a Lordem Kitchenerem.
2️⃣ Druhá fáze: Britská protiofenzíva (únor 1900 – září 1900)
S příchodem posil se situace dramaticky změnila. Britové, kteří nyní disponovali obrovskou převahou v počtu vojáků i materiálu, zahájili rozsáhlou protiofenzívu. V únoru 1900 byla prolomena blokáda Kimberley a v bitvě u Paardebergu byla obklíčena a donucena ke kapitulaci armáda búrského generála Pieta Cronjého. Následovalo osvobození Ladysmithu.
Britská armáda postupovala do vnitrozemí búrských republik. 13. března 1900 byl obsazen Bloemfontein, hlavní město Oranžského svobodného státu, a 5. června 1900 padla Pretoria, hlavní město Transvaalu. Prezident Kruger uprchl do Evropy. Lord Roberts prohlásil válku za vyhranou a obě republiky byly formálně anektovány Britským impériem.
3️⃣ Třetí fáze: Partyzánská válka (září 1900 – květen 1902)
Navzdory ztrátě hlavních měst a konvenčních armád se Búrové nevzdali. Pod vedením skvělých velitelů jako Christiaan de Wet, Louis Botha a Koos de la Rey přešli na partyzánský způsob boje. Malé, mobilní jednotky (tzv. kommandos) útočily na britské zásobovací linie, železnice a izolované posádky, čímž způsobovaly Britům značné ztráty.
Britské velení, nyní pod vedením Lorda Kitchenera, odpovědělo brutálními protiopatřeními:
- Politika spálené země: Britské jednotky systematicky ničily búrské farmy, pálily úrodu a konfiskovaly dobytek, aby tak odřízly partyzány od zásobování a podpory.
- Systém blockhausů: Podél železničních tratí byla vybudována hustá síť malých pevností (blockhausů) propojených ostnatým drátem, která měla omezit pohyb búrských kommandos.
- Koncentrační tábory: Búrské civilní obyvatelstvo, především ženy a děti, bylo násilně shromažďováno a internováno v koncentračních táborech.
💔 Koncentrační tábory
Zřízení koncentračních táborů se stalo nejkontroverznějším aspektem války. Původním záměrem bylo izolovat civilisty od partyzánů, ale tábory byly špatně organizované, přelidněné a trpěly katastrofálními hygienickými podmínkami. Nedostatek jídla, čisté vody a lékařské péče vedl k masovému šíření nemocí jako tyfus, úplavice a spalničky.
Odhaduje se, že v těchto táborech zemřelo přibližně 27 900 búrských civilistů, z toho přes 22 000 dětí mladších 16 let. V oddělených táborech pro černé Afričany zemřelo dalších asi 20 000 lidí. Hrůzné podmínky v táborech odhalila britská humanistka Emily Hobhouse, jejíž zprávy vyvolaly ve Spojeném království i v zahraničí vlnu pobouření a vedly k postupnému zlepšení situace.
🌍 Mezinárodní kontext a zahraniční dobrovolníci
Válka byla pozorně sledována po celém světě. Veřejné mínění v Evropě a Spojených státech bylo převážně na straně Búrů, kteří byli vnímáni jako malý národ farmářů bránící se agresi mocného impéria. Navzdory sympatiím však žádná velmoc vojensky neintervenovala.
Na straně Búrů bojovalo několik tisíc zahraničních dobrovolníků, například z Nizozemska, Německa, Francie, skandinávských zemí, Ruska i Irska.
🕊️ Mírová jednání a důsledky
Po dvou letech vyčerpávající partyzánské války byla búrská strana donucena jednat o míru. Dne 31. května 1902 byla podepsána Smlouva z Vereenigingu, která formálně ukončila válku. Búrové museli uznat britskou nadvládu, ale Britové jim na oplátku slíbili budoucí samosprávu a poskytli finanční pomoc na obnovu zničených farem. Otázka volebního práva pro černošské obyvatelstvo byla odložena na neurčito.
Důsledky války byly dalekosáhlé:
- Vznik Jihoafrické unie: V roce 1910 byly bývalé búrské republiky a britské kolonie spojeny do Jihoafrické unie, samosprávného dominia v rámci Britského impéria.
- Posílení afrikánského nacionalismu: Brutalita války, zejména politika spálené země a koncentrační tábory, zanechala v Búrech (Afrikáncích) hluboké trauma a posílila jejich národní identitu, což později vedlo k politice apartheidu.
- Reformy britské armády: Válka odhalila vážné nedostatky v britské armádě, což vedlo k rozsáhlým reformám v organizaci, výcviku a taktice.
- Vysoké náklady: Konflikt stál Britské impérium obrovské finanční prostředky a více než 22 000 životů vojáků, což otřáslo jeho sebevědomím.
🤔 Pro laiky: O co v búrské válce šlo?
Představte si, že na vašem pozemku někdo objeví obrovské naleziště zlata. Najednou se k vám začnou stěhovat tisíce cizinců, kteří chtějí na zlatě zbohatnout. Tito nově příchozí brzy přečíslí původní obyvatele a začnou požadovat politickou moc. Přesně to se stalo Búrům, potomkům nizozemských farmářů v jižní Africe. Britské impérium, největší velmoc té doby, vidělo v zlatě a strategické poloze búrských republik obrovskou příležitost. Pod záminkou ochrany práv svých občanů (cizinců) se rozhodlo tyto republiky ovládnout. Búrové se bránili a vypukla válka. Ačkoliv byli Búrové skvělí střelci a bojovníci, proti drtivé přesile britské armády neměli šanci. Válka se změnila v brutální partyzánský boj, kde Britové ničili farmy a zavírali ženy a děti do táborů s hroznými podmínkami, aby zlomili odpor. Nakonec Búrové prohráli, ale hořkost z prohrané války a krutého zacházení v nich zůstala a ovlivnila dějiny Jihoafrické republiky na celé další století.