Revoluce v roce 1848

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox historická událost Revoluce v roce 1848, často souhrnně označovaná jako Jaro národů, byla série revolučních vln, které v letech 1848–1849 zasáhly většinu Evropy. Jednalo se o nejrozsáhlejší revoluční hnutí v evropských dějinách, které se však vyznačovalo velkou rozmanitostí cílů a rychlým střídáním úspěchů a porážek. Ačkoliv byla většina revolucí v krátkodobém horizontu potlačena, jejich dopad na politický a sociální vývoj kontinentu byl trvalý a zásadní.

Revoluce byly poháněny kombinací několika faktorů: nespokojeností s autoritářskými monarchiemi, vzestupem liberalismu požadujícího ústavní vlády a občanské svobody, probuzením nacionalismu mezi národy usilujícími o autonomii nebo vlastní stát, a hlubokou hospodářskou krizí, která zhoršila životní podmínky širokých vrstev obyvatelstva.

🌍 Příčiny revoluce

Revoluční vlna roku 1848 nebyla náhodným jevem, ale vyvrcholením dlouhodobého napětí, které se hromadilo po Vídeňském kongresu v roce 1815. Tento kongres sice ukončil éru napoleonských válek, ale zároveň nastolil konzervativní řád (tzv. Metternichovský systém), který potlačoval liberální a národní myšlenky.

🏛️ Politické příčiny

Konzervativní řád: Systém Svaté aliance, vytvořený Rakouskem, Pruskem a Ruskem, měl za cíl udržet monarchistický status quo a potlačovat jakékoliv revoluční snahy. Cenzura, policejní dohled a absence politických svobod byly běžnou realitou.
Vzestup liberalismu: Střední třída (buržoazie), posílená průmyslovou revolucí, se stále hlasitěji dožadovala podílu na politické moci. Požadovala ústavy, volené parlamenty, svobodu slova, tisku a shromažďování.
Probuzení nacionalismu: Myšlenky Herderovy a ideály Velké francouzské revoluce inspirovaly mnohé evropské národy (Němce, Italy, Maďary, Čechy, Poláky, Jihoslovany) k boji za národní sebeurčení. Tento nacionalismus byl obzvláště silný v mnohonárodnostních říších, jako bylo Rakouské císařství a Osmanská říše.

📉 Ekonomické a sociální příčiny

Hospodářská krize: V letech 1845–1847 postihla Evropu velká neúroda, zejména brambor (viz Velký hladomor v Irsku). To vedlo k prudkému růstu cen potravin a hladu.
Průmyslová recese: Souběžně s agrární krizí probíhala i první velká cyklická krize průmyslového kapitalismu. Mnoho továren se zavíralo, což vedlo k masové nezaměstnanosti, zejména ve městech.
Sociální otázka: Rychlá urbanizace a růst průmyslového proletariátu vytvořily novou sociální vrstvu s otřesnými pracovními a životními podmínkami. Tyto skupiny byly velmi náchylné k radikálním myšlenkám, včetně raného socialismu.

🔥 Průběh v klíčových oblastech

Revoluční jiskra přeskočila v lednu 1848 na Sicílii, ale skutečnou lavinu spustila až únorová revoluce ve Francii. Zprávy o pádu monarchie v Paříži se rychle šířily a inspirovaly povstání po celé Evropě.

Francie: Od republiky k císařství

Ve Francii byla hlavním terčem nespokojenosti nepopulární vláda "občanského krále" Ludvíka Filipa. Po zákazu reformního banketu vypuklo 22. února 1848 v Paříži povstání. Po dvou dnech bojů na barikádách král abdikoval a uprchl. Byla vyhlášena Druhá Francouzská republika.

Prozatímní vláda, složená z liberálů i socialistů (např. Louis Blanc), zavedla všeobecné volební právo pro muže a zřídila tzv. národní dílny, které měly řešit nezaměstnanost. Konzervativní výsledek dubnových voleb do Ústavodárného shromáždění však vedl ke zrušení těchto dílen. To vyvolalo v červnu zoufalé povstání pařížských dělníků, které bylo krvavě potlačeno generálem Cavaignacem. Tato událost znamenala konec sociálně-revoluční fáze a posun k autoritářství. V prosinci 1848 byl prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte, synovec Napoleona I., který v roce 1851 provedl státní převrat a o rok později se prohlásil císařem jako Napoleon III..

Německé státy: Sen o sjednocení

Zprávy z Paříže vyvolaly revoluční vlnu v členských státech Německého spolku. V březnu vypukly nepokoje v Berlíně, hlavním městě Pruska. Král Fridrich Vilém IV. byl donucen slíbit ústavu a svolat parlament.

Hlavním cílem německých revolucionářů bylo sjednocení rozdrobeného Německa. Za tímto účelem byl do Frankfurtu nad Mohanem svolán celoněmecký parlament (Frankfurtský parlament), složený ze zástupců všech německých států. Poslanci měsíce debatovali o budoucí podobě sjednoceného státu. Hlavní spor se vedl mezi dvěma koncepcemi:

Velkoněmecká koncepce: Sjednocení všech německy mluvících území, včetně Rakouska.
Maloněmecká koncepce: Sjednocení bez Rakouska, pod hegemonií Pruska.

Nakonec zvítězila maloněmecká varianta. Parlament vypracoval liberální ústavu a v březnu 1849 nabídl císařskou korunu pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. Ten ji však odmítl přijmout z rukou "revoluční lůzy" ("koruna z bláta a krve"). Tím byl osud frankfurtského parlamentu zpečetěn a sen o sjednocení Německa liberální cestou se rozplynul.

Rakouské císařství: Vzpoura národů

Revoluce v mnohonárodnostním Rakouském císařství měla nejsložitější průběh. Byla to kombinace tří revolucí: liberální (za ústavu ve Vídni), sociální (zrušení roboty) a národní (požadavky jednotlivých národů).

Pád Metternicha: Revoluce začala 13. března 1848 povstáním ve Vídeňi. Nenáviděný kancléř Klemens von Metternich, symbol starého režimu, byl donucen k rezignaci a útěku. Císař Ferdinand I. slíbil ústavu (tzv. Pillersdorfova ústava) a zrušil cenzuru.

Revoluce v Uhrách: V Uhrách vedlo revoluci hnutí v čele s Lajošem Kossuthem. Maďaři si vynutili vlastní vládu a přijali tzv. dubnové zákony, které jim zaručovaly širokou autonomii. Jejich snaha o vytvoření jednotného maďarského státu však narazila na odpor ostatních národností v Uhrách (Chorvati, Srbové, Slováci, Rumuni), které se postavily na stranu Vídně.

Revoluce v českých zemích: V Praze se 11. března konala schůze ve Svatováclavských lázních, kde byla sepsána petice císaři s požadavky na jazykovou rovnoprávnost, zřízení vlastního sněmu a zrušení roboty. V červnu se v Praze konal Slovanský sjezd, setkání zástupců slovanských národů monarchie, kterému předsedal František Palacký. Sjezd byl přerušen pražským povstáním (Svatodušní bouře), které bylo po několika dnech tvrdě potlačeno vojsky generála Windischgrätze.

Potlačení revoluce: Císařský dvůr se postupně vzpamatoval z počátečního šoku. Využil neshod mezi revolucionáři a národnostních sporů. Armáda pod velením generálů Windischgrätze a Radeckého (který porazil Italy) postupně získávala kontrolu. V říjnu 1848 bylo dobyto povstalecké Vídeň. V prosinci abdikoval slabý Ferdinand I. a na trůn nastoupil jeho osmnáctiletý synovec František Josef I.. Ten s pomocí ruské armády v srpnu 1849 definitivně porazil maďarskou revoluci u Világoše.

Italské státy: První válka za nezávislost

Na Apeninském poloostrově, rozděleném na mnoho států, měla revoluce především národní charakter. Cílem bylo vymanit se z nadvlády Rakouska na severu a sjednotit zemi (tzv. Risorgimento). Povstání vypukla v Lombardsku a Benátsku (povstání v Miláně a Benátkách). Na pomoc povstalcům přispěchal král Sardinsko-piemontského království Karel Albert Sardinský, který vyhlásil Rakousku válku. Jeho armáda však byla rakouským maršálem Radeckým poražena v bitvě u Custozy (1848) a definitivně v bitvě u Novary (1849).

Mezitím v Římě vypuklo povstání, papež Pius IX. uprchl a byla vyhlášena Římská republika, v jejímž čele stáli Giuseppe Mazzini a Giuseppe Garibaldi. Republika však byla v létě 1849 zlikvidována intervencí francouzských vojsk.

📉 Potlačení revolucí a důsledky

Do léta 1849 byly téměř všechny revoluční bašty v Evropě poraženy. Konzervativní mocnosti obnovily svou kontrolu. Příčiny neúspěchu byly různé:

Nejednotnost revolucionářů: Liberální buržoazie se zalekla radikálních požadavků dělníků a rolníků a často se raději spojila se starými elitami.
Národnostní spory: V Rakouském císařství se jednotlivé národy nedokázaly dohodnout a jejich spory byly Vídní obratně využity (princip "rozděl a panuj").
Vojenská převaha monarchií: Armády zůstaly z velké části loajální starým režimům a měly rozhodující převahu.
Mezinárodní intervence: Ruská pomoc při potlačení maďarské revoluce a francouzská intervence v Římě ukázaly solidaritu konzervativních mocností.

Přestože revoluce v krátkodobém horizontu selhaly, jejich dlouhodobé důsledky byly hluboké:

Konec feudalismu: Nejdůležitějším a trvalým výsledkem bylo zrušení roboty a poddanství ve střední Evropě (v Rakousku patentem ze 7. září 1848). To uvolnilo cestu pro rozvoj kapitalistických vztahů na venkově.
Ústavní změny: I když byly mnohé ústavy po porážce revoluce zrušeny (např. Stadionova ústava v Rakousku), myšlenka konstituční vlády se již nedala zcela potlačit. Prusko a Piemont si své ústavy udržely.
Posílení nacionalismu: Rok 1848 se stal klíčovým mýtem pro moderní evropské národy. Zkušenosti z revoluce položily základy pro pozdější sjednocení Německa a Itálie v 60. a 70. letech 19. století, tentokrát však "shora", vojenskou silou.
Vznik politických stran: Během revoluce se začaly formovat moderní politické proudy a strany (liberálové, konzervativci, radikální demokraté).

🤔 Dědictví a význam

Revoluce roku 1848 představuje zásadní předěl v evropských dějinách 19. století. Ukončila éru metternichovské restaurace a nastolila nové otázky, které dominovaly politice v následujících desetiletích – především národní otázku a otázku sjednocení. Ačkoliv se liberálům nepodařilo prosadit své cíle demokratickou cestou, jejich myšlenky se postupně stávaly součástí politického mainstreamu. Jaro národů bylo sice potlačeno, ale semena, která zaselo, vzešla v následujících generacích a trvale změnila politickou mapu i společnost Evropy.

💡 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

Představte si Evropu před rokem 1848 jako velký dům, kde vládne několik starých a přísných majitelů (císaři a králové). Tito majitelé nedovolují nájemníkům (obyčejným lidem a národům) mluvit do toho, jak se v domě žije.

Co lidem vadilo?

   1.  Neměli svobodu: Nemohli svobodně říkat své názory, psát, co chtěli, nebo se scházet. Chtěli mít pravidla (ústavu), která by platila i pro vládce. Tomuto se říká liberalismus.
   2.  Chtěli vlastní "pokoj": V velkých říších (jako Rakousko) žilo mnoho různých národů pohromadě (Češi, Maďaři, Poláci...). Každý z těchto národů chtěl mít vlastní správu a používat svůj jazyk. Tomuto se říká nacionalismus.
   3.  Byli chudí a hladoví: Byla velká neúroda a mnoho lidí přišlo o práci v továrnách.

Co se stalo v roce 1848?

Lidem došla trpělivost a v mnoha městech (Paříž, Vídeň, Praha, Berlín) vyšli do ulic, stavěli barikády a bojovali za změnu. Vypadalo to, že vyhrají. Vládci se lekli, slíbili reformy a někteří dokonce utekli.

Proč to nakonec nevyšlo?

   1.  Nedomluvili se mezi sebou: Bohatší revolucionáři se začali bát těch chudších. A jednotlivé národy se začaly hádat mezi sebou místo toho, aby bojovaly proti společnému nepříteli (císaři).
   2.  Vládci měli armádu: Jakmile počáteční šok pominul, králové a císaři poslali své vojáky, aby povstání potlačili. A protože armády byly silné a organizované, podařilo se jim to.

Jaký to mělo smysl?

I když byla revoluce poražena, něco důležitého se změnilo. Největším vítězstvím bylo zrušení roboty. Rolníci už nemuseli zadarmo pracovat na panském. A i když se králové vrátili k moci, myšlenky na svobodu a vlastní národní státy už nešlo vymazat. Během dalších 20-30 let se Itálie a Německo sjednotily a mnoho zemí získalo ústavy. Rok 1848 byl tedy neúspěšný pokus, který ale připravil půdu pro budoucí velké změny.

Šablona:Aktualizováno