Giuseppe Mazzini
Obsah boxu
| Giuseppe Mazzini | |
|---|---|
| Soubor:Giuseppe Mazzini c1860.jpg | |
| Portrét Giuseppa Mazziniho kolem roku 1860 | |
| Národnost | italská |
| Povolání | politik, novinář, aktivista, filozof |
Giuseppe Mazzini (* 22. června 1805, Janov – 10. března 1872, Pisa) byl italský politik, nacionalistický filozof, novinář a revolucionář, který se stal ústřední postavou italského hnutí za sjednocení. Jeho myšlenky a neúnavná aktivita mu vynesly přezdívku „Duše Itálie“ (Anima d'Italia). Byl zakladatelem tajného revolučního spolku Mladá Itálie (La Giovine Italia) a nekompromisním zastáncem republikánského zřízení, což ho stavělo do opozice nejen vůči rakouské nadvládě, ale i vůči monarchistickým snahám Savojské dynastie. Většinu svého dospělého života strávil v exilu, odkud organizoval a inspiroval povstání na Apeninském poloostrově.
📜 Život a dílo
👶 Raná léta a vstup do politiky
Giuseppe Mazzini se narodil v Janově, který byl v té době hlavním městem krátce existující Ligurijské republiky, brzy anektované napoleonskou Francií. Po Vídeňském kongresu v roce 1815 byl Janov připojen k Sardinskému království, což v mladém Mazzinim zanechalo hlubokou nechuť k monarchistickému uspořádání a cizí nadvládě. Vystudoval právo na Janovské univerzitě a brzy se zapojil do činnosti karbonářů, tajné revoluční organizace usilující o liberální reformy a svobodu.
V roce 1830 byl za svou činnost zatčen a uvězněn v pevnosti v Savoně. Po propuštění v roce 1831 dostal na výběr mezi životem v malém městě pod policejním dohledem a exilem. Zvolil exil a odjel do Marseille ve Francii, kde začala jeho celoživotní pouť evropskými městy.
🇮🇹 Mladá Itálie a exil
V Marseille Mazzini založil v roce 1831 spolek Mladá Itálie (La Giovine Italia). Na rozdíl od elitářských a rituály svázaných karbonářů byla Mladá Itálie hnutím s jasným programem: sjednocení Itálie jako demokratické a sociální republiky prostřednictvím lidového povstání. Heslem hnutí bylo „Bůh a lid“ (Dio e Popolo), což odráželo Mazziniho víru v to, že národní poslání má božský původ a musí být naplněno vůlí lidu.
Mazziniho spisy a časopis Giovine Italia byly pašovány do Itálie a inspirovaly tisíce mladých vlastenců. Hnutí zorganizovalo několik neúspěšných povstání, například v Piemontu a Savojsku v roce 1834, kterého se účastnil i mladý Giuseppe Garibaldi. Po těchto neúspěších se Mazzini přesunul do Švýcarska, kde založil podobné organizace jako Mladé Německo a Mladé Polsko, které sdružil pod hlavičkou Mladé Evropy (Giovine Europa), předchůdce myšlenky evropské federace svobodných národů.
Většinu svého exilu, od roku 1837 do 1868 s přestávkami, strávil v Londýně, kde žil ve velké chudobě, ale neúnavně pokračoval v psaní a organizování. Získal si zde respekt mnoha britských intelektuálů a politiků.
🏛️ Revoluce 1848 a Římská republika
Během revolučního roku 1848 se Mazzini vrátil do Itálie. Po útěku papeže Pia IX. z Říma byl v únoru 1849 zvolen do ústavodárného shromáždění, které vyhlásilo Římskou republiku. Mazzini se stal vůdčí osobností a členem vládnoucího triumvirátu spolu s Carlem Armellinim a Aureliem Saffim.
Během krátké existence republiky prosadil řadu progresivních reforem, včetně zrušení trestu smrti, svobody tisku a náboženské tolerance. Republika však byla vojensky příliš slabá. V červenci 1849 byla poražena francouzskými vojsky, která byla vyslána, aby obnovila světskou moc papeže. Mazzini byl opět nucen odejít do exilu. Zkušenost s Římskou republikou pro něj zůstala vrcholem jeho politické kariéry a důkazem, že jeho ideály jsou uskutečnitelné.
⏳ Poslední léta a smrt
Po roce 1849 Mazziniho vliv postupně slábl ve prospěch pragmatičtějšího, monarchistického sjednocovacího proudu vedeného ministerským předsedou Sardinského království, Camillem Cavourem. Mazzini odmítal jakýkoli kompromis s monarchií a Cavourův postup, založený na diplomacii a spojenectví s Francií, považoval za zradu revolučních ideálů.
I po vyhlášení Italského království v roce 1861 pod vládou Viktora Emanuela II. zůstal Mazzini v opozici a odmítl amnestii i místo v parlamentu, protože by musel přísahat věrnost monarchii. V roce 1872 se tajně vrátil do Itálie pod falešným jménem. Zemřel na zánět pohrudnice v Pise v domě přátel. Jeho pohřeb v rodném Janově se stal masovou manifestací a zúčastnily se ho desítky tisíc lidí.
思想 Politické myšlení a filozofie
Mazziniho myšlení bylo hluboce idealistické a ovlivněné romantismem. Jeho politická filozofie stála na několika klíčových pilířích:
🌍 Nacionalismus a "Bůh a lid"
Mazziniho pojetí nacionalismu bylo spíše duchovní a humanistické než agresivní. Věřil, že Bůh dal každému národu specifické poslání, které má naplnit pro dobro celého lidstva. Národ pro něj nebyl jen souborem lidí na daném území, ale společenstvím s jednotným jazykem, kulturou a vědomím společného cíle. Sjednocená Itálie měla podle něj vytvořit „Třetí Řím“ – po Římu císařů a Římu papežů měl přijít Řím lidu, který by vedl Evropu k nové éře morálního pokroku.
🏛️ Republikanismus
Byl neochvějným zastáncem republiky, kterou považoval za jedinou formu vlády zaručující svobodu, rovnost a bratrství. Monarchie pro něj byla symbolem tyranie, privilegií a nerovnosti. Jeho odpor vůči Savojské dynastii byl stejně silný jako jeho odpor vůči rakouské nadvládě.
💡 Myšlenka a akce
Jeho slavné motto znělo „Myšlenka a akce“ (Pensiero e Azione). Byl přesvědčen, že myšlenky a ideály jsou bezcenné, pokud nejsou následovány konkrétními činy a obětí. Vyzýval k neustálé revoluční aktivitě a výchově lidu, která měla vést k celonárodnímu povstání. Ačkoli jeho vlastní pokusy o povstání často selhaly, inspirovaly nespočet dalších.
🇪🇺 Vize sjednocené Evropy
Mazzini byl jedním z prvních myslitelů, kteří formulovali myšlenku sjednocené Evropy. Jeho organizace Mladá Evropa byla pokusem vytvořit bratrské společenství svobodných evropských národů, které by spolupracovaly na základě společných demokratických hodnot. Představoval si Evropu jako federaci národních republik.
🤝 Vztahy s ostatními vůdci Risorgimenta
Mazziniho nekompromisní postoje ho často stavěly do konfliktu s dalšími klíčovými postavami italského sjednocení.
Giuseppe Garibaldi
Vztah s Garibaldim byl složitý. Garibaldi byl zpočátku Mazziniho žákem a členem Mladé Itálie. Sdíleli touhu po sjednocené Itálii, ale Garibaldi byl voják a pragmatik. Na rozdíl od Mazziniho byl ochoten spolupracovat s králem Viktorem Emanuelem II., pokud to vedlo k cíli. To vedlo k jejich postupnému odcizení, ačkoli si oba muži uchovali vzájemný respekt.
Camillo Cavour
S Cavourem stál Mazzini v naprosté opozici. Cavour, monarchista a mistr diplomacie, považoval Mazziniho za nebezpečného radikála, který ohrožuje jeho plány. Mazzini zase viděl v Cavourovi zrádce revoluce, který obětoval republikánské ideály za spojenectví s Francií a sjednocení pod monarchií. Jejich soupeření představovalo dva zcela odlišné přístupy k dosažení stejného cíle.
🏛️ Odkaz a význam
Ačkoli se Mazzinimu nepodařilo uskutečnit jeho sen o sjednocené Itálii jako republice, jeho historický význam je nesporný.
- Ideologický základ: Poskytl morální a filozofický základ pro Risorgimento. Byl to on, kdo vštípil generacím Italů myšlenku národní jednoty a identity v době, kdy byl Apeninský poloostrov po staletí rozdrobený.
- Inspirace: Jeho spisy a neúnavná činnost inspirovaly nejen Garibaldiho, ale i tisíce dalších vlastenců k boji a obětem.
- Symbol republikanismu: Stal se trvalým symbolem italského republikánského hnutí, které nakonec zvítězilo v roce 1946, kdy byla v Itálii po referendu zrušena monarchie.
- Předchůdce evropské integrace: Jeho myšlenky o „Mladé Evropě“ jsou považovány za ranou vizi evropské spolupráce a integrace.
Giuseppe Mazzini je často označován za „srdce“ nebo „duši“ Risorgimenta, zatímco Garibaldi byl jeho „mečem“ a Cavour jeho „mozkem“. Ačkoli zemřel jako psanec ve státě, který pomáhal stvořit, jeho odkaz přetrval a je dodnes klíčovou součástí italské národní identity.
🧑🏫 Pro laiky
- Risorgimento: Italské slovo, které znamená „vzkříšení“ nebo „obrození“. Označuje období v 19. století, kdy se Italové snažili sjednotit svůj rozdrobený poloostrov do jednoho státu. Bylo to něco jako české národní obrození, ale s mnohem větším důrazem na politický a vojenský boj.
- Karbonáři: Tajné spolky revolucionářů v Itálii na začátku 19. století. Fungovali podobně jako svobodní zednáři, měli tajné rituály a jejich hlavním cílem bylo bojovat za svobodu a ústavu proti absolutistickým vládcům. Mazzini u nich začínal, ale přišli mu příliš neorganizovaní.
- Republikanismus: Politický názor, že hlavou státu by neměl být monarcha (král, císař), který svou moc dědí, ale volený zástupce (prezident). Mazzini byl zarytý republikán a nesnášel krále. Chtěl, aby si Italové vládli sami prostřednictvím volených zástupců.