Giuseppe Garibaldi
Obsah boxu
| Giuseppe Garibaldi | |
|---|---|
| Soubor:Giuseppe Garibaldi on horseback 1866.jpg | |
| Giuseppe Garibaldi na koni během třetí italské války za nezávislost (1866) | |
| Datum narození | 4. července 1807 |
| Místo narození | Nizza (dnes Nice), První Francouzské císařství |
| Národnost | italská |
| Povolání | Voják, politik, revolucionář |
Giuseppe Garibaldi (* 4. července 1807, Nizza – 2. června 1882, Caprera) byl italský generál, patriot a revolucionář. Je považován za jednu z ústředních postav italského sjednocení (Risorgimento) spolu s Cavourem, Viktorem Emanuelem II. a Mazzinim. Pro své vojenské úspěchy v Evropě i Jižní Americe je přezdíván "Hrdina dvou světů" (Eroe dei due mondi). Proslul především jako velitel legendární Expedice tisíce, která vedla k pádu Království obojí Sicílie a jeho připojení k nově vznikajícímu Italskému království.
Jeho dobrovolnické oddíly, známé jako Červené košile (Camicie Rosse), se staly symbolem italského boje za svobodu a nezávislost. Ačkoliv byl Garibaldi přesvědčeným republikánem, byl ochoten podřídit své ideály vyššímu cíli – sjednocené Itálii, a proto předal svá dobytá území sardinskému králi Viktoru Emanuelovi II.
📜 Životopis
👶 Raný život a vliv Mazziniho
Giuseppe Garibaldi se narodil v Nizze (dnešní Nice ve Francii), která tehdy patřila k napoleonské Francii, ale měla silné italské kulturní vazby. Jeho rodina se živila pobřežním obchodem a mladý Giuseppe se již v raném věku stal námořníkem. Během svých cest po Středozemním moři se seznámil s myšlenkami italského nacionalismu.
V roce 1833 se v Marseille setkal s Giuseppem Mazzinim, hlavním ideologem italského sjednocení a zakladatelem hnutí Mladá Itálie (Giovine Italia). Garibaldi byl jeho myšlenkami nadšen a vstoupil do hnutí. V roce 1834 se zúčastnil neúspěšného mazziniovského povstání v Piemontu. Po jeho potlačení byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a musel uprchnout ze země.
🌎 Exil v Jižní Americe
Garibaldi strávil 12 let v exilu v Jižní Americe, kde získal neocenitelné vojenské zkušenosti. Nejprve bojoval ve službách samozvané Republiky Riograndense (dnešní brazilský stát Rio Grande do Sul) v jejím neúspěšném boji za nezávislost na Brazilském císařství. Zde se seznámil se svou budoucí ženou, Anitou Ribeiro da Silva, známou jako Anita Garibaldi, která se stala jeho nerozlučnou partnerkou v boji.
Později nabídl své služby Uruguayi v její občanské válce proti argentinskému diktátorovi Juanu Manuelovi de Rosas. Zde zformoval tzv. Italskou legii, jejíž členové poprvé oblékli červené košile, původně určené pro dělníky na jatkách v Buenos Aires. Tyto košile se staly jeho poznávacím znamením. V Jižní Americe si osvojil taktiku partyzánské války, která se mu později velmi hodila v Itálii.
🇮🇹 První válka za nezávislost a Římská republika
Zprávy o revolučním vření v Evropě v roce 1848 (tzv. Jaro národů) přiměly Garibaldiho k návratu do Itálie. Se svými dobrovolníky se zapojil do první války za nezávislost proti Rakousku.
Po porážce piemontských vojsk se v roce 1849 stal klíčovou postavou obrany krátce existující Římské republiky, která byla vyhlášena po útěku papeže Pia IX. z Říma. Garibaldi byl jmenován velitelem obrany města. Navzdory hrdinnému odporu jeho vojáků byla republika nakonec poražena francouzskými intervenčními jednotkami, které přišly na pomoc papeži. Garibaldi byl nucen s několika tisíci muži ustoupit z Říma v legendárním pochodu napříč střední Itálií. Během tohoto ústupu zemřela na malárii jeho milovaná žena Anita.
⛵ Druhý exil a návrat
Po pádu Římské republiky musel Garibaldi opět do exilu. Nějaký čas strávil v Tangeru, poté se přesunul do Spojených států, kde žil na Staten Island v New Yorku a pracoval v továrně na svíčky. Později se vrátil k námořnickému řemeslu a jako kapitán obchodní lodi cestoval po Tichém oceánu. V roce 1854 se mu bylo dovoleno vrátit se do Itálie. Usadil se na malém ostrově Caprera u pobřeží Sardinie, který si koupil.
⚔️ Expedice tisíce (Spedizione dei Mille)
Vrchol Garibaldiho kariéry přišel v roce 1860. Zatímco Sardinské království pod vedením krále Viktora Emanuela II. a premiéra Cavoura sjednotilo severní Itálii, jih zůstával pod vládou Bourbonů v Království obojí Sicílie.
Garibaldi se rozhodl jednat. S tichou podporou Cavoura shromáždil v Janově přibližně tisíc dobrovolníků, známých jako I Mille (Tisíc). 5. května 1860 vypluli z přístavu Quarto a 11. května se vylodili v Marsale na Sicílii. Ačkoliv čelili mnohonásobné přesile královské armády, Garibaldiho "Červené košile" díky jeho geniální taktice a podpoře místního obyvatelstva dosáhly série ohromujících vítězství, například v bitvě u Calatafimi. Během několika týdnů osvobodil celou Sicílii a prohlásil se jejím diktátorem ve jménu Viktora Emanuela.
Poté překročil Messinskou úžinu a pokračoval v triumfálním tažení na sever. 7. září 1860 vstoupil do Neapole, hlavního města království, které opustil poslední bourbonský král František II.
🤝 Setkání v Teanu a sjednocení
Cavour a Viktor Emanuel II. se obávali, že by Garibaldi mohl táhnout na Řím, což by vyvolalo konflikt s Francií, která chránila papeže. Sardinská armáda proto vpochodovala na území Papežského státu (vyjma Říma) a postupovala na jih, aby se setkala s Garibaldim.
26. října 1860 došlo k historickému setkání v Teano, kde Garibaldi pozdravil Viktora Emanuela II. jako "krále Itálie" a předal mu vládu nad celým dobytým jihem. Tímto aktem obětoval své republikánské přesvědčení ve prospěch sjednocené monarchie. 17. března 1861 bylo oficiálně vyhlášeno Italské království.
🏛️ Pozdní léta a snahy o dobytí Říma
Garibaldi se stáhl na svůj ostrov Caprera, ale myšlenka na osvobození Říma, který zůstával pod papežskou kontrolou, ho neopouštěla. V roce 1862 a znovu v 1867 se pokusil zorganizovat pochod na Řím, ale v obou případech byl zastaven vojsky italského království, které se chtělo vyhnout mezinárodnímu konfliktu. Při prvním pokusu byl dokonce zraněn v bitvě u Aspromonte.
V roce 1870, během prusko-francouzské války, bojoval na straně poražené Francouzské republiky proti Prusku. Po sjednocení Itálie, završeném obsazením Říma v roce 1870, byl zvolen do italského parlamentu. Zbytek života strávil na Capreře, kde také v roce 1882 zemřel.
🎖️ Vojenská taktika a odkaz
Garibaldi byl mistrem partyzánské války a nekonvenčních vojenských operací. Jeho síla nespočívala v dokonale vycvičené armádě, ale v charismatickém vedení, schopnosti inspirovat dobrovolníky a využívat terén ve svůj prospěch. Vedl své muže z první linie a jeho osobní odvaha byla legendární.
Jeho odkaz je nesmírný. Stal se mezinárodním symbolem boje za svobodu, národní nezávislost a liberální ideály. Ulice a náměstí pojmenované po něm lze nalézt nejen v každém italském městě, ale i po celém světě. Je považován za jednoho ze čtyř "Otců vlasti" (Padri della Patria) moderní Itálie.
🌍 "Hrdina dvou světů"
Přezdívka "Hrdina dvou světů" odkazuje na jeho vojenské a revoluční aktivity na dvou kontinentech.
- Jižní Amerika: Během svého exilu se aktivně zapojil do bojů za nezávislost a republikánské ideály v Brazílii a Uruguayi. Získal si zde pověst statečného a schopného velitele.
- Evropa: Po návratu do Itálie využil své zkušenosti k vedení boje za sjednocení své vlasti, což vyvrcholilo jeho nejslavnějším vojenským činem, Expedicí tisíce.
Jeho sláva překročila hranice a inspirovala mnoho dalších národně-osvobozeneckých hnutí 19. století.
💡 Pro laiky
- Risorgimento: Jedná se o italský výraz pro "obrození" nebo "vzkříšení". Označuje dlouhé a složité období v 19. století, během kterého se Italové, do té doby rozdělení do mnoha malých států, snažili vytvořit jeden jediný, sjednocený stát – Itálii. Garibaldi byl jednou z nejdůležitějších postav tohoto procesu.
- Červené košile (Camicie Rosse): Byla to přezdívka pro Garibaldiho dobrovolnickou armádu. Původně šlo o levné a dostupné pracovní oděvy, které si Garibaldiho legie osvojila v Jižní Americe. Červená barva se stala symbolem jejich odvahy a revolučního ducha.
- Expedice tisíce: Představte si to jako neuvěřitelně odvážnou misi. Garibaldi a pouhých 1000 dobrovolníků se na dvou starých lodích přeplavili na Sicílii, aby svrhli krále, který měl k dispozici obrovskou armádu. Díky Garibaldiho geniálnímu velení a podpoře místních lidí se jim to podařilo a osvobodili celý jih Itálie. Byl to klíčový krok ke sjednocení země.