Johann Gottfried Herder

Johann Gottfried Herder
	Soubor:Anton Graff Herder.jpg
	Portrét Johanna Gottfrieda Herdera od Antona Graffa (kolem roku 1785)
Datum narození	25. srpna 1744
Místo narození	Mohrungen, Východní Prusko (dnes Morąg, Polsko)
Národnost	německá

Rozbalit box

Obsah boxu

Johann Gottfried Herder (* 25. srpna 1744, Mohrungen – 18. prosince 1803, Výmar) byl německý filozof, teolog, básník a literární kritik, jehož dílo zásadně ovlivnilo preromantické hnutí Sturm und Drang a Výmarský klasicismus. Je považován za jednoho z otců kulturního nacionalismu a historismu. Jeho koncept Volksgeist (duch národa) a důraz na význam jazyka a lidové kultury formovaly nejen německé myšlení, ale měly hluboký dopad i na národní obrození mnoha evropských národů, včetně českého.

Herder byl žákem Immanuela Kanta, později se však stal jeho kritikem. Jeho blízký, i když často napjatý, vztah s Johannem Wolfgangem von Goethem byl klíčový pro kulturní rozkvět Výmaru na konci 18. století. Herderova filozofie dějin odmítala lineární pokrok osvícenství a namísto toho chápala historii jako organický vývoj jedinečných a rovnocenných kultur.

🧬 Život

🎓 Raná léta a studium

Johann Gottfried Herder se narodil v malém městě Mohrungen ve Východním Prusku (dnešní Morąg v Polsku) v chudé a zbožné pietistické rodině. Jeho otec byl učitelem a kostelníkem. Již v mládí projevil mimořádný intelekt a vášeň pro literaturu. Díky podpoře místního diákona mohl v roce 1762 odejít studovat na univerzitu v Královci (dnešní Kaliningrad).

V Královci se stal žákem slavného filozofa Immanuela Kanta, který ho osvobodil od školného a umožnil mu navštěvovat všechny své přednášky. Kant v něm probudil zájem o filozofii, astronomii a fyziku. Zároveň se zde seznámil s dílem Jean-Jacquese Rousseaua, které ho hluboce ovlivnilo. Během studií se také spřátelil s Johannem Georgem Hamannem, mystickým filozofem a kritikem osvícenství, který ho inspiroval k myšlence, že poezie je "mateřským jazykem lidstva".

🏛️ Působení v Rize a cestování

Po dokončení studií přijal v roce 1764 místo učitele a kazatele v Rize, která byla v té době kvetoucím obchodním městem s početnou německou komunitou. Zde strávil pět plodných let, během nichž napsal svá první významná díla, včetně Fragmentů o novější německé literatuře (Fragmente über die neuere deutsche Literatur). V těchto spisech kritizoval napodobování francouzských klasicistních vzorů a vyzýval německé autory k hledání inspirace ve vlastní historii, lidové poezii a v díle Williama Shakespeara.

V roce 1769 se vydal na cestu po Francii a Německu. V Paříži se setkal s encyklopedisty, jako byl Denis Diderot, ale jejich racionalismus ho spíše odpuzoval. Klíčové bylo jeho setkání s mladým Goethem ve Štrasburku v roce 1770. Herder se stal Goethovým mentorem a nadchl ho pro lidovou poezii, Homéra a Shakespeara, čímž zásadně ovlivnil ranou fázi Goethovy tvorby a celé hnutí Sturm und Drang.

🌟 Výmarské období

Na Goethovo doporučení byl Herder v roce 1776 jmenován generálním superintendentem (nejvyšším církevním hodnostářem) ve Výmaru, hlavním městě Sasko-výmarsko-eisenašského vévodství. Zde se stal součástí slavného okruhu intelektuálů a umělců, k němuž patřili Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Schiller a Christoph Martin Wieland.

Výmarské období bylo vrcholem jeho tvůrčí činnosti. Zde napsal své nejvýznamnější dílo, čtyřdílné Myšlenky k filozofii dějin lidstva (Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit), a vydal vlivnou sbírku lidových písní z celého světa Hlasy národů v písních (Stimmen der Völker in Liedern). Jeho vztah s Goethem se však postupem času zhoršoval, zejména kvůli odlišným názorům na umění a vědu. Herder se cítil stále více izolovaný a zahořklý. Zemřel 18. prosince 1803 ve Výmaru a je pohřben v tamním kostele sv. Petra a Pavla.

🧠 Filozofie a hlavní myšlenky

Herderova filozofie je protikladem k abstraktnímu a univerzalistickému racionalismu osvícenství. Zdůrazňoval konkrétnost, jedinečnost, historický vývoj a organický růst.

📜 Filozofie dějin

Herder je považován za zakladatele moderní filozofie dějin. Na rozdíl od osvícenských myslitelů, kteří viděli historii jako lineární pochod rozumu k dokonalosti, Herder ji chápal jako pluralitní a organický proces.

Organický vývoj: Každá kultura je jako živý organismus – rodí se, roste, kvete a nakonec umírá. Nelze je proto srovnávat a hodnotit podle jednoho univerzálního měřítka (např. evropského). Starověké Řecko nebylo jen "přípravou" na moderní dobu, ale mělo svou vlastní, neopakovatelnou hodnotu.
Kritika eurocentrismu: Odmítal představu, že evropská kultura je vrcholem lidského vývoje. Tvrdil, že každá kultura, ať už indická, egyptská nebo peruánská, má svůj vlastní smysl a přispívá k bohatství lidstva.
Role prostředí: Zdůrazňoval vliv klimatu, geografie a přírodních podmínek na formování charakteru národů a jejich kultur.

🗣️ Duch národa (Volksgeist) a jazyk

Nejznámějším Herderovým konceptem je Volksgeist, neboli "duch národa".

Definice: Každý národ (Volk) má svou vlastní kolektivní duši, jedinečný charakter, který se projevuje v jeho jazyce, mýtech, zvycích, písních a umění. Tento duch není statický, ale vyvíjí se v čase.
Jazyk jako nástroj myšlení: Herder přišel s revoluční myšlenkou, že jazyk není jen soubor nálepek pro existující věci, ale aktivně formuje naše myšlení a vnímání světa. Každý jazyk představuje jedinečný pohled na realitu. Ztráta jazyka proto znamená ztrátu celého myšlenkového světa.
Lidová poezie: Autentický výraz "ducha národa" viděl především v anonymní lidové tvořivosti – v pohádkách, legendách a písních. Tyto projevy považoval za cennější a pravdivější než umělou poezii vzdělanců. Jeho sbírka Hlasy národů v písních měla inspirovat básníky k návratu k těmto kořenům.

🌱 Koncept humanity (Humanität)

Navzdory důrazu na jedinečnost kultur věřil Herder v existenci společného cíle pro celé lidstvo, který nazýval Humanität (lidskost, humanita). Tento pojem pro něj znamenal plný a harmonický rozvoj všech lidských schopností – rozumu, citu, svobody a empatie. Dějiny jsou podle něj procesem, v němž se lidstvo učí být lidským. Každá kultura přispívá k tomuto cíli svým vlastním, jedinečným způsobem.

🎨 Estetika a literární kritika

Herder zásadně proměnil německou literární kritiku. Odmítl rigidní pravidla francouzského klasicismu a prosazoval estetiku založenou na historickém a kulturním kontextu. Tvrdil, že umělecké dílo musí být posuzováno podle norem své vlastní doby a kultury, nikoli podle nadčasových pravidel. Obdivoval génia Williama Shakespeara a starou severskou poezii, které považoval za příklady autentické, organické tvorby.

📚 Významná díla

Fragmenty o novější německé literatuře (Fragmente über die neuere deutsche Literatur, 1767–1768) – Kritika německé literatury a výzva k vytvoření národní literatury.
Pojednání o původu řeči (Abhandlung über den Ursprung der Sprache, 1772) – Průkopnická práce, v níž odmítá božský původ jazyka a tvrdí, že se vyvinul přirozeně z lidských potřeb a schopností.
I jiná filozofie dějin k vzdělání lidstva (Auch eine Philosophie der Geschichte zur Bildung der Menschheit, 1774) – Polemický spis proti osvícenskému pojetí dějin.
Hlasy národů v písních (Stimmen der Völker in Liedern, 1778–1779) – Vlivná antologie lidových písní z celého světa, která inspirovala mnoho romantických básníků a sběratelů folklóru.
Myšlenky k filozofii dějin lidstva (Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit, 1784–1791) – Jeho magnum opus, ve kterém systematicky rozvinul svou filozofii dějin, kultury a humanity.
Listy na podporu humanity (Briefe zur Beförderung der Humanität, 1793–1797) – Sbírka esejů, v nichž shrnuje své zralé názory na vzdělání, politiku a etiku.

🔗 Odkaz a vliv

Herderův vliv na evropské myšlení byl obrovský a mnohostranný.

Romantismus: Jeho důraz na cit, individualitu, historii a lidovou kulturu se stal jedním z hlavních zdrojů romantismu v Německu i jinde v Evropě.
Nacionalismus: Koncept Volksgeist poskytl teoretický základ pro vznik moderního nacionalismu v 19. století. Zatímco Herder sám byl kosmopolita a obdivovatel kulturní rozmanitosti, jeho myšlenky byly později často zneužity k prosazování politického a etnického nacionalismu.
Slovanské národní obrození: Herderovy myšlenky měly mimořádný ohlas mezi slovanskými národy. Jeho předpověď o budoucí velké kulturní úloze Slovanů v Evropě se stala inspirací pro vůdčí osobnosti českého (Josef Dobrovský, Pavel Josef Šafařík) a dalších slovanských národních hnutí.
Vědní obory: Herderovy práce ovlivnily vznik a vývoj řady moderních věd, včetně kulturní antropologie, srovnávací lingvistiky, folkloristiky a sociologie. Jeho myšlenky o vztahu jazyka a myšlení předznamenaly práce Wilhelma von Humboldta a pozdější Sapir-Whorfovu hypotézu.

💡 Pro laiky

Představte si, že každý národ má svou vlastní, jedinečnou "osobnost" nebo "duši". Tato duše se neprojevuje ve velkých politických událostech, ale v obyčejných věcech: v pohádkách, které si lidé vyprávějí, v písních, které zpívají, a hlavně v jazyce, kterým mluví. To je v kostce Herderova myšlenka "ducha národa" (Volksgeist). Věřil, že bychom neměli všechny kultury posuzovat podle jednoho měřítka (například toho evropského), ale měli bychom se snažit pochopit a ocenit každou z nich v její vlastní jedinečnosti.

Jeho pohled na historii byl podobný. Nemyslel si, že historie je jako žebřík, kde každá další příčka je "lepší" než ta předchozí. Spíše ji viděl jako zahradu plnou různých květin. Každá květina (kultura) je jiná, má jinou barvu a vůni, ale všechny jsou svým způsobem krásné a cenné. Cílem lidstva není, aby se všechny květiny staly stejnými, ale aby společně vytvořily co nejpestřejší a nejkrásnější zahradu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025