Dětská obrna

Rozbalit box

Obsah boxu

Dětská obrna, známá též jako poliomyelitida, je akutní infekční onemocnění způsobené poliovirem. Virus napadá nervový systém a může vést k nevratnému ochrnutí a v některých případech i ke smrti. Přestože je onemocnění díky rozsáhlým očkovacím programům na pokraji celosvětové eradikace, stále představuje hrozbu v několika endemických oblastech světa.

⏳ Historie

Historie dětské obrny sahá až do starověku, s důkazy o jejích účincích nalezenými na egyptských mumiích a v uměleckých dílech zobrazujících osoby s atrofií končetin. První klinický popis onemocnění pochází z roku 1789 od britského lékaře Michaela Underwooda. Velké epidemie začaly být zaznamenávány v 19. a 20. století, zejména po zavedení lepších hygienických podmí, které paradoxně snížily přirozenou expozici viru v raném věku a posunuly věk nákazy do období, kdy byly následky závažnější. Průlom v boji proti nemoci nastal v 50. letech 20. století s vývojem účinných vakcín. Americký virolog Jonas Salk vyvinul v roce 1955 první inaktivovanou poliovakcínu (IPV), následovanou v roce 1961 živou atenuovanou orální poliovakcínou (OPV), kterou vyvinul Albert Sabin. Tyto vakcíny dramaticky snížily výskyt onemocnění po celém světě.

🔬 Příčina a přenos

Dětská obrna je způsobena poliovirem, což je malý RNA virus patřící do rodu Enterovirus z čeledi Picornaviridae. Existují tři sérotypy polioviru: typ 1, typ 2 a typ 3. Divoce cirkulující poliovirus typu 2 byl prohlášen za celosvětově vymýcený v roce 1999 a typ 3 v roce 2012. Typ 1 je v současnosti hlavní příčinou endemických případů dětské obrny. Virus se primárně šíří fekálně-orální cestou, což znamená, že se přenáší z infikovaných výkalů na ústa jiné osoby, často prostřednictvím kontaminované vody, potravin nebo rukou. Méně často se může šířit kapénkovou infekcí z krku infikované osoby, například při kašli nebo kýchání. Virus se množí v hltanu a střevech a poté se šíří do lymfatického systému a v malém procentu případů do centrálního nervového systému.

🦠 Symptomy a diagnostika

Většina lidí infikovaných poliovirem (asi 70-95 %) nevykazuje žádné zjevné symptomy a infekce probíhá bez povšimnutí. U zbývajících osob se mohou objevit nespecifické příznaky, které jsou často zaměňovány s jinými virovými infekcemi:

Abortivní poliomyelitida (4-8 % případů): Mírné chřipkové příznaky jako horečka, únava, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, zácpa a bolest v krku.
Neparalytická aseptická meningitida (1-5 % případů): Kromě výše uvedených příznaků se objeví ztuhlost šíje, zad a končetin, fotofobie (citlivost na světlo) a bolest svalů.
Paralytická poliomyelitida (méně než 1 % případů): Jedná se o nejzávažnější formu, kdy virus napadá motoneurony v míše a mozkovém kmeni, což vede k akutní chabé obrně. Paralýza může být asymetrická a postihovat jednu nebo více končetin. V nejhorších případech může dojít k paralýze dýchacích svalů, což vyžaduje mechanickou ventilaci ("železné plíce").

Diagnostika dětské obrny se provádí izolací viru z klinických vzorků, jako je stolice, výtěr z krku nebo mozkomíšní mok. Průkaz protilátek v krvi může potvrdit nedávnou nebo předchozí infekci.

💉 Léčba a prevence

Pro dětskou obrnu neexistuje specifická antivirová léčba. Léčba je symptomatická a podpůrná, zaměřená na zmírnění příznaků a prevenci komplikací. Zahrnuje:

Odpočinek a léky proti bolesti pro zmírnění svalové bolesti.
Fyzioterapie a rehabilitace k posílení svalů a prevenci kontraktur.
V případě paralýzy dýchacích svalů je nezbytná umělá plicní ventilace.

Nejúčinnější prevencí dětské obrny je očkování. Existují dva hlavní typy vakcín:

Inaktivovaná poliovakcína (IPV) - podává se injekčně a obsahuje usmrcený virus. Způsobuje tvorbu protilátek v krvi, čímž chrání před paralytickým onemocněním, ale nebrání zcela šíření viru ve střevech.
Orální poliovakcína (OPV) - podává se ústy a obsahuje oslabený živý virus. Vyvolává imunitu jak v krvi, tak ve střevech, což brání replikaci viru a jeho šíření. OPV je levnější a snadněji se podává, což je klíčové pro masové očkovací kampaně v rozvojových zemích. Vzácně však může oslabený virus ve vakcíně mutovat a způsobit paralýzu (tzv. vakcínou odvozená dětská obrna, cVDPV), zejména v oblastech s nízkou proočkovaností.

V mnoha zemích, včetně Česka, se dnes používá výhradně IPV kvůli eliminaci rizika cVDPV.

🌍 Globální eradikace a současný stav

Světová zdravotnická organizace (WHO) a její partneři zahájili v roce 1988 Globální iniciativa pro eradikaci dětské obrny (GPEI) s cílem celosvětově vymýtit nemoc. Díky masivním očkovacím kampaním se podařilo snížit počet případů divoké dětské obrny o více než 99,9 %. V roce 2025 je svět na pokraji úplné eradikace divokého polioviru.

Podle aktuálních informací z prosince 2025 zůstávají endemickými zeměmi pro divoký poliovirus typu 1 (WPV1) pouze Pákistán a Afghánistán. Ostatní země byly certifikovány jako bez divoké dětské obrny. Nicméně, stále existují obavy z cirkulujících vakcínou odvozených poliovirů (cVDPV), které se vyskytují v oblastech s nízkou proočkovaností a mohou způsobit ohniska onemocnění. GPEI se zaměřuje na zastavení všech forem polioviru a posílení rutinního očkování.

📈 Statistiky a dopad

Před zahájením GPEI v roce 1988 dětská obrna paralyzovala více než 350 000 lidí ročně ve více než 125 zemích. Do roku 2024 se tento počet snížil na několik desítek případů ročně, většinou v Afghánistánu a Pákistánu. Celkový počet případů WPV1 v roce 2024 byl 12 (7 v Pákistánu a 5 v Afghánistánu). Počet případů cVDPV je však vyšší a v roce 2024 bylo zaznamenáno 390 případů ve 26 zemích.

Dopad dětské obrny na jednotlivce a společnost je značný. Přeživší s paralytickou formou často trpí celoživotními fyzickými postiženími, která vyžadují rozsáhlou rehabilitaci a podpůrnou péči. Ekonomické náklady na léčbu a péči o postižené jsou vysoké, nemluvě o sociálním a psychologickém dopadu na pacienty a jejich rodiny. Úspěšná eradikace by představovala obrovské vítězství pro veřejné zdraví a ušetřila by miliardy dolarů, které by jinak byly vynaloženy na léčbu a prevenci.

💡 Pro laiky

Představte si dětskou obrnu jako zlého "viruse-záškodníka", který se rád schovává v našem těle. Nejčastěji se dostane dovnitř, když sníme něco špinavého nebo si sáhneme špinavou rukou do pusy – je to jako když jíte jídlo, které spadlo na zem, a pak si ho strčíte do pusy. Tento virus pak cestuje do bříška a tam se množí. U většiny dětí se nic moc nestane, jen si s virem tělo poradí. Ale u některých dětí je virus moc silný a dostane se až do "hlavního elektrického vedení" v našem těle – to je ta část, která říká svalům, co mají dělat. Když virus napadne toto vedení, svaly najednou přestanou poslouchat a ruce nebo nohy se nemohou hýbat. To je to ochrnutí. Abychom se před tímto zlým virem ochránili, máme speciální "kouzelný štít" – očkování. Je to jako malá injekce nebo kapičky do pusy, které naučí naše tělo, jak s virem bojovat, ještě než se s ním vůbec setká. Díky tomu už se většina dětí na světě nemusí bát, že by je dětská obrna potkala.

🏆 Zajímavosti a rekordy

Dětská obrna je jedním ze tří onemocnění, které se Světová zdravotnická organizace pokouší celosvětově vymýtit (spolu s pravými neštovicemi, které se již podařilo vymýtit, a spavou nemocí).
Prezident Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt byl v roce 1921 ve věku 39 let postižen dětskou obrnou, což mu způsobilo trvalé ochrnutí nohou. Jeho boj s nemocí a založení March of Dimes výrazně přispěly k výzkumu a vývoji vakcíny.
"Železné plíce" byly speciální dýchací přístroje používané v polovině 20. století pro pacienty s dětskou obrnou, kteří měli ochrnuté dýchací svaly. Udržovaly pacienty při životě tím, že uměle vytvářely podtlak a přetlak, čímž jim pomáhaly dýchat.