Filip II. Španělský
Obsah boxu
Filip II. Španělský (španělsky Felipe II de Habsburgo; 21. května 1527, Valladolid – 13. září 1598, El Escorial) byl král španělský, portugalský (jako Filip I.), neapolský, sicilský, a po dobu svého manželství s Marií I. Tudorovnou také anglický a irský. Byl také vévoda milánský a vládce Španělského Nizozemí. Pocházel z rodu Habsburků a jeho vláda je považována za vrchol moci Španělska a začátek jeho zlatého věku (Siglo de Oro).
Jeho panování bylo charakterizováno centralizací moci, obrovskou byrokratickou správou a neochvějnou obranou katolické víry proti protestantismu a Osmanské říši. Jeho říše byla první, o které se říkalo, že nad ní „slunce nikdy nezapadá“, neboť zahrnovala rozsáhlá území v Evropě, Americe, Africe i Asii, včetně Filipín, které byly pojmenovány po něm. Mezi klíčové události jeho vlády patří vítězství v bitvě u Lepanta (1571), připojení Portugalska (1580), vleklá a nákladná válka v Nizozemí a neúspěšná invaze do Anglie se Španělskou Armadou (1588). Filip II., známý jako „Obezřetný král“ (el Rey Prudente), byl mimořádně pracovitý a svědomitý monarcha, který řídil svou obrovskou říši od psacího stolu v paláci El Escorial.
📜 Život a vláda
Filip se narodil ve Valladolidu jako jediný legitimní syn císaře Svaté říše římské Karla V. a Isabely Portugalské. Jeho výchova byla čistě španělská, což formovalo jeho osobnost i politické názory. Na rozdíl od svého kosmopolitního otce, který neustále cestoval, Filip opustil Pyrenejský poloostrov jen zřídka.
👑 Mládí a převzetí moci
Od mládí byl připravován na převzetí vlády. Jeho otec Karel V. mu vštěpoval smysl pro povinnost, hlubokou katolickou víru a nedůvěru k příliš ambiciózním poradcům. V roce 1543 se Filip oženil se svou sestřenicí Marií Manuelou Portugalskou, která však zemřela o dva roky později po porodu jejich syna, nešťastného a psychicky labilního infanta Dona Carlose.
V roce 1556 se císař Karel V. po sérii politických a vojenských neúspěchů rozhodl abdikovat. Své rakouské državy a císařský titul přenechal svému bratrovi Ferdinandovi I., zatímco Filip zdědil Španělsko, jeho americké a asijské kolonie, Habsburské Nizozemí, Franche-Comté, Neapolsko, Sicílii a Milánsko. Tím se habsburský rod definitivně rozdělil na španělskou a rakouskou větev.
💍 Manželství a dynastická politika
Filipova manželství byla klíčovým nástrojem jeho zahraniční politiky:
- Marie Manuela Portugalská (1543–1545): Sestřenice, sňatek měl posílit vazby mezi Španělskem a Portugalskem. Matka Dona Carlose.
- Marie I. Tudorovna (1554–1558): Královna Anglie. Sňatek měl přivést Anglii zpět ke katolicismu a vytvořit anglo-španělskou alianci proti Francii. Manželství bylo bezdětné a po Mariině smrti a nástupu protestantky Alžběty I. se Anglie stala hlavním rivalem Španělska.
- Alžběta z Valois (1559–1568): Dcera francouzského krále Jindřicha II.. Sňatek byl součástí mírové smlouvy z Cateau-Cambrésis, která ukončila desetiletí válek mezi Habsburky a Francií. Měli spolu dvě dcery, Isabelu Kláru Evženii a Kateřinu Michaelu.
- Anna Habsburská (1570–1580): Jeho neteř, dcera císaře Maxmiliána II.. Tento sňatek měl posílit vazby mezi španělskou a rakouskou větví Habsburků. Anna se stala matkou vytouženého následníka trůnu, budoucího krále Filipa III..
🌍 Správa obrovské říše
Filip II. byl znám jako "král byrokrat" nebo "král papírování". Na rozdíl od svého otce nevedl vojska osobně do bitev, ale řídil svou říši prostřednictvím rozsáhlé sítě rad (Consejos) a nekonečného proudu dokumentů, které osobně četl, komentoval a podepisoval. Jeho hlavním sídlem se stal nově vybudovaný klášter a palác El Escorial nedaleko Madridu, který sloužil jako centrum jeho vlády, královská rezidence, klášter i mauzoleum.
Tato centralizovaná a byrokratická správa byla na jednu stranu efektivní v udržování kontroly nad rozlehlými a různorodými teritorii, na druhou stranu byla extrémně pomalá a často neschopná rychle reagovat na krize. Filip se spoléhal na úzký okruh poradců, jako byli vévoda z Alby nebo kardinál Antoine Perrenot de Granvelle.
⚔️ Klíčové konflikty a události
Filipova vláda byla téměř nepřetržitě poznamenána válkami a konflikty, které plynuly z jeho role obránce katolicismu a snahy udržet španělskou hegemonii v Evropě.
🇳🇱 Nizozemská revoluce
Nejdelším a nejnákladnějším konfliktem Filipovy vlády byla Nizozemská revoluce (také známá jako Osmdesátiletá válka), která začala v roce 1568. Příčinou bylo napětí mezi španělskou katolickou nadvládou a rostoucím kalvinismem v bohatých nizozemských provinciích, stejně jako odpor místní šlechty proti Filipově snaze o centralizaci moci a zvýšení daní.
Filip reagoval tvrdě a vyslal do Nizozemí armádu pod velením brutálního vévody z Alby, jehož represivní politika vedla k eskalaci povstání. Válka se táhla po zbytek Filipova života, pohltila obrovské množství španělských zdrojů a nakonec vedla k faktickému rozdělení země na nezávislé, převážně protestantské severní provincie (Republika spojených nizozemských provincií) a katolický jih (Španělské Nizozemí, dnešní Belgie), který zůstal pod španělskou kontrolou.
🇹🇷 Válka s Osmanskou říší
Ve Středomoří čelil Filip II. expanzi Osmanské říše. Vrcholem tohoto střetu byla slavná bitva u Lepanta 7. října 1571. Spojené námořní síly Svaté ligy (koalice Španělska, Benátek, Papežského státu a dalších italských států) pod velením Filipova nevlastního bratra Juana de Austria drtivě porazily osmanskou flotilu. Ačkoliv toto vítězství nezastavilo osmanské nájezdy úplně, mělo obrovský psychologický dopad, zlomilo mýtus o osmanské neporazitelnosti na moři a zajistilo křesťanskou kontrolu nad západním Středomořím.
🇵🇹 Iberská unie
V roce 1580 vymřela portugalská královská dynastie Avizů. Filip II., jako syn Isabely Portugalské a vnuk krále Manuela I., uplatnil svůj nárok na portugalský trůn. Po krátké vojenské intervenci byl uznán portugalským králem jako Filip I. Tím vznikla Iberská unie, personální unie španělské a portugalské koruny, která spojila celé impérium, včetně portugalských kolonií v Brazílii, Africe a Indii. Tato unie trvala 60 let.
🏴 Konflikt s Anglií
Vztahy s Anglií se po smrti Filipovy manželky Marie I. a nástupu protestantské královny Alžběty I. neustále zhoršovaly. Anglie podporovala nizozemské povstalce a angličtí korzáři, jako byl Francis Drake, systematicky přepadávali španělské lodě převážející stříbro z Ameriky.
V roce 1588 se Filip rozhodl pro radikální řešení a vyslal proti Anglii obrovskou flotilu, známou jako Španělská Armada (Armada Invencible). Cílem bylo provést invazi, svrhnout Alžbětu I. a obnovit v Anglii katolicismus. Výprava však skončila katastrofou. Menší a obratnější anglické lodě, spolu s nepříznivým počasím (tzv. "protestantský vítr"), způsobily Armadě těžké ztráty. Porážka Armady byla vážnou ranou pro španělskou prestiž, i když španělská námořní moc nebyla zdaleka zničena a válka pokračovala až do roku 1604.
🏛️ Stavební a kulturní odkaz
Filipova vláda je spojena se zlatým věkem španělské kultury (Siglo de Oro). Ačkoliv sám nebyl takovým mecenášem umění jako jeho otec, jeho dvůr podporoval významné umělce, jako byl Tizian nebo El Greco.
🇪🇸 El Escorial
Největším a nejtrvalejším odkazem Filipa II. je monumentální palácový a klášterní komplex El Escorial, postavený v letech 1563–1584. Tato strohá, ale impozantní stavba z šedé žuly dokonale odráží královu osobnost: zbožnou, vážnou a systematickou. El Escorial sloužil jako královská rezidence, klášter řádu svatého Jeronýma, knihovna, škola a především jako královské mauzoleum, kde je pohřben Filip II. i většina jeho předků a nástupců. Stal se symbolem moci španělské monarchie a centra její administrativy.
📉 Hodnocení a dědictví
Filip II. je jednou z nejkontroverznějších postav evropských dějin. Jeho odkaz je složitý a plný protikladů.
🖤 Černá legenda
Zejména v protestantských zemích, jako bylo Anglie a Nizozemsko, se zrodila tzv. „Černá legenda“ (Leyenda Negra), která Filipa líčila jako fanatického, krutého a despotického tyrana, zodpovědného za zvěrstva španělské inkvizice a útlak v Nizozemí. Tento obraz byl z velké části propagandou jeho nepřátel, ale ovlivnil historické vnímání jeho osoby na celá staletí. Moderní historiografie se snaží o vyváženější pohled, který uznává jeho smysl pro povinnost a upřímnou víru, aniž by přehlížel tvrdost jeho politiky.
💰 Státní bankroty
Navzdory obrovskému přílivu zlata a stříbra z amerických kolonií byla Filipova vláda neustále na pokraji finančního kolapsu. Nekonečné války v Nizozemí, proti Osmanské říši a Anglii pohltily veškeré příjmy. Během své vlády musel Filip II. vyhlásit státní bankrot hned třikrát (1557, 1575, 1596), což podkopalo důvěru v španělskou korunu a poškodilo ekonomiku země.
👑 Odkaz pro Španělsko a svět
Filip II. zanechal svému synovi Filipovi III. říši na vrcholu jejího teritoriálního rozsahu, ale zároveň vyčerpanou a zatíženou obrovskými dluhy. Upevnil pozici Španělska jako globální mocnosti a centra katolického světa. Jeho centralizovaná byrokratická správa se stala vzorem pro další absolutistické monarchie. Jeho nekompromisní politika však také zasela semena budoucího úpadku Španělska, který se projevil v následujícím století.
🎲 Zajímavosti
- Filip byl vášnivým sběratelem umění, knih a relikvií. Knihovna v El Escorialu se stala jednou z nejvýznamnějších v tehdejším světě.
- Byl mimořádně pracovitý. Traduje se, že trávil osm až deset hodin denně čtením a komentováním vládních dokumentů.
- Mluvil plynně španělsky, latinsky a portugalsky, ale na rozdíl od svého otce se nikdy nenaučil dobře německy nebo francouzsky.
- Jeho osobní život byl poznamenán tragédiemi. Přežil všechny čtyři své manželky a většinu svých dětí, včetně svého prvorozeného syna Dona Carlose, kterého nechal uvěznit kvůli jeho duševní nestabilitě a spiknutí proti otci.