El Greco
Obsah boxu
| El Greco | |
|---|---|
| Doménikos Theotokópoulos (Δομήνικος Θεοτοκόπουλος) | |
| Soubor:El Greco - Portrait of a Man (presumed self-portrait).jpg | |
| Autoportrét (kolem 1595–1600), Metropolitní muzeum umění, New York | |
| Narození | 1. říjen 1541 Kandia (dnes Heraklion), Kréta, Benátská republika |
| Úmrtí | 7. duben 1614 Toledo, Španělsko |
| Národnost | řecká, později působil ve Španělsku |
| Umělecká činnost | |
| Obor | Malířství, Sochařství, Architektura |
| Směr | Manýrismus, Španělská renesance |
| Významná díla | Pohřeb hraběte Orgaze Pohled na Toledo Svlékání Krista Otevření páté pečeti |
| Ovlivněn | Tizian, Tintoretto, Michelangelo Buonarroti |
| Ovlivnil | Diego Velázquez, Eugène Delacroix, Édouard Manet, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Expresionismus |
| Osobní život | |
.jpg){kind=link}
El Greco (španělsky „Řek“), vlastním jménem Doménikos Theotokópoulos (řecky Δομήνικος Θεοτοκόπουλος; *1. října 1541, Kandia – 7. dubna 1614, Toledo) byl významný malíř, sochař a architekt řeckého původu, který je považován za klíčovou postavu španělské renesance a jednoho z největších mistrů manýrismu. Jeho dílo, charakteristické protáhlými, až přízračnými postavami, dramatickým použitím světla a expresivními barvami, bylo po staletí nepochopeno, avšak na přelomu 19. a 20. století bylo znovuobjeveno a zásadně ovlivnilo vývoj moderního umění, zejména expresionismus a kubismus.
📜 Život a dílo
El Grecův umělecký vývoj lze rozdělit do tří hlavních období, která odpovídají místům jeho působení: Kréta, Itálie a Španělsko. Každá z těchto fází formovala jeho jedinečný a nezaměnitelný styl.
🇬🇷 Krétské období (do 1567)
Doménikos Theotokópoulos se narodil v Kandii (dnešní Heraklion) na ostrově Kréta, který byl v té době součástí Benátské republiky. Vyrůstal v prostředí, kde se prolínaly východní ortodoxní a západní katolická kultura. Vyučil se malířem ikon v tradici pozdně byzantského umění, které kladlo důraz na duchovní obsah a symboliku na úkor realistického zobrazení. Z tohoto období se dochovalo jen několik děl, například ikona Zesnutí Panny Marie (před 1567), která již naznačuje jeho snahu o kombinaci byzantské strnulosti s prvky italské renesance, jako je perspektiva a živější postavy.
🇮🇹 Italské období (1567–1577)
Kolem roku 1567, ve věku 26 let, El Greco opustil Krétu a odcestoval do 
Benátek, centra tehdejšího malířství. Zde se dostal do dílny stárnoucího mistra Tiziana a byl hluboce ovlivněn benátskou školou, zejména dílem Tintoretta a Veroneseho. Osvojil si práci s barvou, světlem a dramatickou kompozicí.
Okolo roku 1570 se přesunul do Říma, kde studoval díla Michelangela a Raffaela. Přestože obdivoval Michelangelovu schopnost zachytit anatomii, údajně kritizoval jeho slavnou fresku Poslední soud v Sixtinské kapli pro její údajnou neslušnost a nabídl se, že ji přemaluje "zbožněji". Tento sebevědomý postoj mu v Římě mnoho přátel nezískal. V Itálii se jeho styl proměnil – opustil strnulost ikon a přijal dynamiku a barevnost benátské školy a monumentálnost římské vrcholné renesance, které spojil do rané formy svého manýristického projevu. Z tohoto období pochází například dílo Vyhnání kupců z chrámu.
🇪🇸 Španělské období (1577–1614)
Po neúspěšných pokusech získat významnější zakázky v Itálii se El Greco v roce 1577 přestěhoval do 
Španělska, nejprve do Madridu a krátce nato do Toleda. Toledo bylo v té době duchovním a intelektuálním centrem země a stalo se jeho domovem až do konce života. Doufal, že získá přízeň krále Filipa II., který budoval svůj palác a klášter El Escorial. Pro krále namaloval obraz Umučení svatého Mořice (1580–1582), avšak králi se dílo nelíbilo pro jeho netradiční kompozici a přílišnou idealizaci.
Neúspěch u dvora se ukázal být požehnáním. El Greco našel v Toledu bohatou klientelu mezi církevními institucemi, kláštery a místní šlechtou. Zde jeho styl plně dozrál a dosáhl svého vrcholu. Mezi jeho nejdůležitější díla z tohoto období patří:
- Svlékání Krista (El Espolio, 1577–1579): Monumentální oltářní obraz pro toledskou katedrálu, který se stal předmětem sporu o cenu, ale zároveň umělci zajistil slávu.
- Pohřeb hraběte Orgaze (El Entierro del Conde de Orgaz, 1586–1588): Jeho absolutní mistrovské dílo, které dokonale spojuje nebeskou a pozemskou sféru. Obraz zachycuje legendu o zázračném pohřbu šlechtice, jehož tělo ukládají do hrobu svatý Štěpán a svatý Augustin. V horní části obrazu je znázorněna duše zemřelého přijímaná v nebi.
- Pohled na Toledo (kolem 1596–1600): Jeden z prvních samostatných krajinomaleb v evropském umění. Město je zobrazeno v dramatické, bouřlivé atmosféře, která odráží spíše umělcovu vnitřní vizi než topografickou realitu.
- Série portrétů apoštolů (Apostolados): Série obrazů zobrazujících Krista a dvanáct apoštolů, které se staly velmi populárními.
- Otevření páté pečeti (kolem 1608–1614): Pozdní, vizionářské dílo, které je považováno za předzvěst expresionismu a inspirovalo Pabla Picassa při tvorbě jeho slavného obrazu Avignonské slečny.
El Greco zemřel 7. dubna 1614 v Toledu a byl pohřben v kostele Santo Domingo el Antiguo, pro který vytvořil své první velké toledské zakázky.
🎨 Styl a technika
El Grecův styl je naprosto jedinečný a snadno rozpoznatelný. Je syntézou byzantské duchovnosti, benátské barevnosti a římské monumentality, to vše přetavené do vysoce osobního, expresivního manýrismu.
🎭 Expresivní manýrismus
Hlavním rysem jeho děl jsou nepřirozeně protáhlé, štíhlé postavy s malými hlavami, které se zdají být v pohybu a vznášet se v prostoru. Tato deformace nesloužila realistickému zobrazení, ale měla za cíl zdůraznit duchovní povahu postav a jejich odklon od pozemského světa. Postavy jsou často zachyceny v extatických, dramatických pózách s gesty směřujícími k nebi.
🌈 Barva a světlo
El Greco používal výrazné, často až fosforeskující barvy, které neodpovídaly skutečnosti. Jeho paleta zahrnovala chladné modré, jedovatě zelené, zářivě žluté a karmínové tóny. Světlo v jeho obrazech je nadpřirozené, dramatické a slouží k modelování postav a vytváření mystické atmosféry. Často používal techniku šerosvitu (chiaroscuro), ale na rozdíl od Caravaggia jeho světlo nevychází z jednoho reálného zdroje, ale zdá se, že září z postav samotných nebo z nebes.
🖌️ Malířská technika
Jeho práce se štětcem byla rychlá, energická a viditelná. Nezahlazoval stopy štětce, což dodávalo jeho obrazům texturu a dynamiku. Tato technika, v jeho době neobvyklá, byla později oceněna impresionisty a expresionisty.
✨ Duchovní a filozofický rozměr
El Greco tvořil v době protireformace, kdy katolická církev ve Španělsku kladla velký důraz na mystické prožitky, zbožnost a zázraky. Jeho umění dokonale odpovídalo tomuto duchovnímu klimatu. Jeho obrazy nejsou pouhými ilustracemi biblických příběhů, ale spíše vizuálními meditacemi, které mají diváka vtáhnout do duchovního děje a vyvolat v něm silné emoce. Jeho díla jsou plná symboliky a odkazů na novoplatonismus, který zdůrazňoval nadřazenost duchovního světa nad materiálním.
🏛️ Odkaz a vliv
Po své smrti upadl El Greco na téměř tři století v zapomnění. Jeho styl byl považován za příliš excentrický a bizarní. Znovuobjeven byl až v 19. století romantickými umělci a kritiky, jako byl Théophile Gautier. Skutečnou renesanci jeho dílo zažilo na počátku 20. století, kdy se stalo obrovskou inspirací pro avantgardní umělce.
- Expresionisté (např. Franz Marc a skupina Der Blaue Reiter) obdivovali jeho subjektivní použití barev a emocionální náboj.
- Pablo Picasso byl El Grecem fascinován. Jeho pozdní dílo Otevření páté pečeti přímo inspirovalo kompozici a postavy v Picassově přelomovém díle Avignonské slečny (1907), které je považováno za počátek kubismu.
- Jeho vliv je patrný i u dalších umělců, jako jsou Paul Cézanne, Jackson Pollock nebo Francis Bacon.
Dnes je El Greco považován za jednoho z největších a nejoriginálnějších malířů v historii umění, za "proroka modernismu", jehož vize daleko předběhla svou dobu.
🖼️ Vybraná díla
- Zesnutí Panny Marie (před 1567)
- Vyhnání kupců z chrámu (více verzí, po 1570)
- Chlapec zapalující svíčku (kolem 1572)
- Portrét Giulia Clovia (kolem 1572)
- Svlékání Krista (1577–1579)
- Umučení svatého Mořice (1580–1582)
- Pohřeb hraběte Orgaze (1586–1588)
- Portrét rytíře s rukou na prsou (kolem 1580)
- Svatý Martin a žebrák (1597–1599)
- Pohled na Toledo (kolem 1596–1600)
- Kristus na kříži (více verzí)
- Otevření páté pečeti (kolem 1608–1614)
- Klanění pastýřů (1612–1614)
🧐 Pro laiky
Představte si malíře, který se rozhodl, že nebude malovat svět tak, jak vypadá, ale tak, jak ho cítí. To byl El Greco. Jeho postavy jsou schválně protažené a hubené, jako by se natahovaly k nebi. Nepoužíval normální barvy – jeho obloha mohla být bouřlivě zelená a oblečení svatých zářilo nepřirozenými barvami. Dělal to proto, aby ukázal, že duchovní svět je důležitější než ten náš, pozemský. Jeho obrazy jsou plné emocí, dramatu a tajemného světla. Zatímco jeho současníci se snažili o co největší realismus, El Greco šel opačnou cestou a vytvořil si naprosto jedinečný styl, který byl tak moderní, že ho lidé plně pochopili až o 300 let později, když inspiroval slavné umělce jako Picassa.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025