Kořen

Rozbalit box

Obsah boxu

Slovo Kořen má v češtině více významů. Tento rozcestník slouží k rozlišení různých pojmů se stejným názvem.

• Kořen (botanika) – podzemní orgán rostliny.
• Kořen (matematika) – hodnota proměnné, pro niž je funkce nulová, nebo prvek v teorii grafů.
• Kořen (lingvistika) – základní morfém slova nesoucí jeho význam.
• Kořen (informatika) – nejvyšší adresář v souborovém systému nebo správce počítače v unixových systémech.
• Kořen (příjmení) – české příjmení, například Vladimír Kořen.
• Kořen (Olbramov) – část obce Olbramov v okres Tachov.

Kořen je slovo s několika rozličnými významy, které se uplatňují v různých vědních oborech i v běžné mluvené řeči. Nejčastěji je vnímán jako základní vegetativní orgán rostlin, avšak má své pevné místo i v matematice, lingvistice a informatice.

🌿 Botanický kořen

Kořen (latinsky radix) je obvykle podzemní vegetativní orgán rostlin, který slouží především k upevnění rostliny v půdě a k příjem vody a minerálních látek z půdy. Na rozdíl od stonku a listů není členěn na uzliny a internodia, nevytváří listy ani šupiny a zpravidla neobsahuje chlorofyl. Růst kořene je pozitivně geotropický, tedy směrem do země. Existence kořene je doložena již v siluru.

🌱 Funkce kořene

Kořen má několik klíčových funkcí pro život rostliny:

• Nasávací funkce – primárně přijímá vodu a v ní rozpuštěné minerální látky z půdy.
• Mechanická funkce – upevňuje rostlinu v půdě a zajišťuje její stabilita.
• Zásobní funkce – ukládá zásobní látky (např. škrob, inulin) pro pozdější využití rostlinou, zejména při přezimování.
• Vegetativní rozmnožování – některé kořeny slouží k vegetativnímu rozmnožování rostlin.
• Syntetická funkce – probíhá v něm syntéza důležitých látek, jako jsou aminokyseliny, alkaloidy a regulátory růstu (např. cytokininy).
• Symbióza – umožňuje symbióza s jinými organismy, například mykorhiza (symbióza s houbami) nebo symbióza s hlízkovými bakteriemi, které váží dusík z atmosféry.

🔬 Stavba kořene

Kořen se vyznačuje specifickou stavbou, která mu umožňuje plnit jeho funkce.

Podélná pásma kořene: 1. Kořenová čepička (kalyptra) – chrání vzrostný vrchol kořene před mechanickým poškozením při prorůstání půdou a usnadňuje jeho pohyb díky slizu. 2. Vzrostný vrchol (apikální meristém) – oblast intenzivního dělení buněk, která zajišťuje růst kořene do délky. 3. Dělivá zóna – bezprostředně za čepičkou, kde dochází k aktivnímu dělení buněk. 4. Prodlužovací zóna – buňky se zde již nedělí, ale intenzivně se prodlužují, čímž zajišťují růst kořene do délky. 5. Absorpční zóna (zóna kořenového vlášení) – nacházejí se zde kořenové vlásky, které mnohonásobně zvětšují povrch kořene pro příjem vody a minerálních látek. 6. Zóna větvení – oblast, kde se zakládají a vyrůstají postranní kořeny.

Vnitřní stavba kořene (primární):

• Rhizodermis (pokožka) – jednovrstevná pokožka na povrchu kořene, která nese kořenové vlásky.
• Primární kůra (cortex) – nachází se pod rhizodermis a je tvořena parenchymatickými buňkami. Dělí se na:

   *   Exodermis – vnější vrstva, která přebírá ochrana po odumření rhizodermis.
   *   Mezodermis – střední, mnohovrstevná část kůry.
   *   Endodermis – vnitřní vrstva s Kaspariho proužky, které regulují pohyb vody a látek do středního válce.

• Střední válec (stélé) – centrální část kořene, která zahrnuje:

   *   Pericykl – vrstva buněk s dělivou schopností, z nichž se zakládají postranní kořeny.
   *   Cévní svazky – radiální cévní svazky, tvořené dřevem (xylémem) a lýkem (floémem), které zajišťují transport vody a živin.

🌳 Typy kořenů

Kořeny se dělí podle původu a vývoje na několik typů:

• Embryonální kořen (hlavní, primární) – vyvíjí se z kořínku (radikuly) klíčící rostliny a roste kolmo dolů.
• Postranní kořeny (sekundární) – vyrůstají z hlavního kořene a větví se do stran.
• Adventivní kořeny (přídatné) – vznikají z jiných částí rostliny než z kořínku (např. ze stonku, listů nebo oddenků).

Kořenové systémy:

• Allorhizie – kořenový systém tvořený hlavním kořenem a z něj vyrůstajícími postranními kořeny; typická pro nahosemenné rostliny a dvouděložné rostliny.
• Homorhizie – kořenový systém, kde hlavní kořen po vyklíčení zakrní a je nahrazen svazkem adventivních kořenů (tzv. svazčité kořeny); typická pro jednoděložné rostliny a kapradiny.

Typy kořenů podle tvaru:

• Niťovité (vláknité) – např. prvosenka.
• Válcovité – např. mrkev.
• Vřetenovité – např. petržel.
• Řepovité – např. řepa.
• Kůlovité – např. nahosemenné rostliny.
• Srdcovité – např. lípa.
• Hlíznaté – např. vstavač.

🔄 Metamorfózy kořene

Kořeny se mohou přeměňovat (metamorfovat) a přizpůsobovat se specifickým funkcím a prostředí.

• Dužnaté kořeny – ztlustlé kořeny ukládající zásobní látky, např. mrkev, petržel, křen.
• Bulvy – zásobní orgán vzniklý ztloustnutím kořene a hypokotylu, např. řepa, celer.
• Kořenové hlízy – ztlustlé kořeny ukládající zásobní látky, např. orsej, jiřiny.
• Vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost a kyslík (např. monstera, orchideje, fíkovník banyán). Mohou obsahovat chloroplasty a zajišťovat fotosyntézu.
• Haustoria (savé kořeny) – kořeny parazitických a poloparazitických rostlin, které pronikají do cévních svazků hostitelské rostliny a odebírají živiny, např. jmelí, kokotice.
• Příčepivé kořeny – slouží k uchycení rostliny k opoře, např. u břečťanu, loubince.
• Dýchací kořeny (pneumatofory) – vyrůstají záporně geotropicky u rostlin žijících v půdě zaplavené vodou a slouží k příjem kyslíku, např. u mangrovů, tisovce.
• Chůdovité kořeny – upevňují rostlinu v sypké půdě a mohou plnit i funkci dýchacích kořenů, např. u kukuřice, smrku.
• Stahovací kořeny (kontraktilní) – během vývoje se zkracují a zatahují rostlinu do půdy, např. u cibule, vojtěšky.
• Ránové kořeny – vytvářejí se v místě řezu a slouží k vegetativnímu rozmnožování.

🧑‍🌾 Hospodářské využití

Kořeny mnoha rostlin mají významné hospodářské využití:

• Potravina – kořenová zelenina je důležitou potravinou pro člověka (např. mrkev, petržel, celer, křen). Řepa cukrovka je zdrojem cukru, čekanka se používá jako náhražka kávy.
• Krmivo – kořeny slouží jako krmivo pro dobytek (např. řepa krmná).
• Léčiva – některé kořeny jsou zdrojem léčiv nebo se využívají při jejich výrobě (např. rulík).
• Koření – zázvor je známý kořen, používaný pro svou chuť a léčivé účinky.

🔢 Matematický kořen

V matematice se termín kořen používá v několika významech.

• Kořen funkce nebo kořen rovnice – je taková hodnota proměnné (neznámé), pro kterou funkce nabývá nulové hodnoty (tj. f(x) = 0), nebo pro kterou je rovnice splněna.

   *   Kořen polynomu – polynom stupně n s komplexními koeficienty může mít nejvýše n různých komplexních kořenů. Pokud je a kořenem polynomu P(x), pak výraz (x-a) dělí P(x).

• Kořen (graf) – v teorie grafů označuje počáteční vrchol orientovaného stromu.
• Kořen (Lieova algebra) – pojem používaný pro strukturní popis Lieových algeber a jejich reprezentace.

🗣️ Jazykový kořen

V lingvistice a mluvnici je kořen slova základní morfém slova, který nese jeho primární význam a nelze ho dále členit na menší významové jednotky.

• Z kořene se slova odvozují a modifikují přidáváním předpon a přípon. Například z kořene „let“ vznikají slova jako „průlet“, „letiště“, „letadlo“.
• V flektivních jazycích se při skloňování a časování přidávají různé koncovky, které vyjadřují mluvnické kategorie, ale nemění základní význam slova.
• V některých jazycích, jako jsou semitské jazyky, se vyskytuje souhláskový kořen, tvořený nejčastěji třemi souhláskami, přičemž slova se odvozují i různou vokalizací (doplňováním samo hlásek).
• Tvar kořene se může v různých tvarech slova nebo v příbuzných slovech nepatrně měnit (např. „pes“ – „psa“, „hra“ – „hráč“, „Praha“ – „pražský“).

💻 Kořen v informatice

V informatice se termín kořen (často anglicky root) používá v několika kontextech:

• Kořenový adresář – je nejvyšší adresář v hierarchie souborového systému. Všechny ostatní adresáře jsou jeho podadresáři. V unixových systémech je označen lomítkem „/“, zatímco v Microsoft Windows a DOS má každý svazek svůj kořenový adresář (např. „C:\“).
• Kořen stromu – v datových strukturách typu strom je to nejvyšší uzel.
• Kořenová DNS zóna – představuje nejvyšší úroveň v hierarchie systému doménových jmen (DNS) na internetu.
• Root (správce) – v unixových a linuxových systémech označuje uživatelský účet s nejvyššími oprávněními, superuživatel.
• Rootkit – je soubor softwarových nástrojů určených pro skrytý a dlouhodobý přístup k počítači, často s cílem nepozorované ovládání počítače.
• Rootování – proces získání oprávnění superuživatele na mobilních zařízeních s operační systémem Android [poznámka: toto je odvozený význam, ale velmi relevantní k "root" v IT].

💡 Pro laiky

Představte si kořen jako takový základ a podpora pro spoustu věcí kolem nás. Když si vezmeme rostlinku, tak její kořen je jako její kotva a brčko zároveň. Drží rostlinku pevně v zemi, aby ji vítr neodnesl, a zároveň z půdy pije vodu a papá živiny, aby mohla růst a být silná. Někdy si kořeny schovávají i jídlo na horší časy, jako třeba mrkev nebo řepa.

V matematice je kořen takové tajné číslo, které když dosadíme do nějakého příkladu (říkáme mu rovnice), tak nám vyjde nula. Je to prostě řešení.

V řeči je kořen slova jako srdce slova. Je to ta nejdůležitější část, která nám říká, o co jde. Když máme slovo „letět“, tak „let“ je kořen. A z toho kořene pak můžeme dělat další slova jako „přelet“, „letadlo“ nebo „letiště“.

A v počítačích je kořenový adresář jako hlavní složka na disku, ze které se pak rozvětvují všechny ostatní složky a soubory, podobně jako kořen stromu, ze kterého rostou větve. A „root“ je takový super-uživatel, který má na počítači ty největší oprávnění, může dělat úplně všechno.