Orchidej

Rozbalit box

Obsah boxu

Orchidej je obecný český název pro jakoukoliv rostlinu z čeledi vstavačovité (Orchidaceae). Jedná se o jednu z největších a nejrozmanitějších čeledí kvetoucích rostlin na světě, která zahrnuje přibližně 28 000 druhů v asi 880 rodech. Orchideje jsou proslulé svými často bizarními, složitými a nádhernými květy, které se vyvinuly v úzké koevoluci se svými oplylovači. Jsou rozšířeny po celém světě s výjimkou nejchladnějších a nejsušších oblastí, největší druhové bohatství se však nachází v tropických deštných pralesích.

Orchideje jsou pěstovány především pro okrasné účely, ale mají i jiné využití. Například plody rodu vanilovník (Vanilla) jsou zdrojem oblíbeného koření vanilky. V některých kulturách se hlízy zemních orchidejí používají k přípravě nápoje zvaného salep. Studium orchidejí a jejich pěstování je populárním koníčkem po celém světě.

📜 Historie a etymologie

Název "orchidej" pochází z řeckého slova orchis, což znamená varle. Tento název poprvé použil Theofrastos, žák Aristotela, ve svém díle Historia Plantarum (cca 300 př. n. l.). Odkazoval tím na párové podzemní hlízy některých středomořských druhů rodu vstavač (Orchis), které svým tvarem připomínají mužské pohlavní žlázy. Kvůli tomuto tvaru byly orchidejím v minulosti připisovány afrodiziakální účinky.

Zájem o tropické orchideje v Evropě prudce vzrostl v 19. století, v období známém jako "orchidejová horečka" (orchidelirium). Bohatí sběratelé a botanické zahrady vysílali lovce orchidejí do neprobádaných oblastí Jižní Ameriky, Asie a Afriky, aby přivezli nové, exotické druhy. Tato činnost byla často nebezpečná a vedla k drancování přírodních populací. Mnoho rostlin transport nepřežilo a tajemství jejich pěstování a rozmnožování bylo dlouho neznámé. Teprve na počátku 20. století bylo objeveno, že semena orchidejí ke klíčení potřebují symbiózu se specifickými druhy hub (mykorhiza), což otevřelo cestu k jejich umělému množení.

🧬 Morfologie a biologie

Orchideje jsou vysoce specializovanou skupinou rostlin s mnoha unikátními adaptacemi. Jejich stavba těla je velmi rozmanitá a přizpůsobená různým životním podmínkám.

🌿 Kořeny

Kořenový systém orchidejí je klíčový pro jejich přežití.

Terestrické (zemní) orchideje: Mají kořeny v půdě, často s hlízami (jako u rodu Orchis), které slouží jako zásobní orgány.
Epifytické orchideje: Tvoří většinu druhů. Rostou na jiných rostlinách (typicky na stromech), ale nejsou parazity. Jejich kořeny jsou přizpůsobeny k zachytávání vzdušné vlhkosti a živin ze stékající vody a organických zbytků. Tyto vzdušné kořeny jsou pokryty speciální houbovitou vrstvou odumřelých buněk zvanou velamen, která funguje jako houba – rychle nasává vodu a chrání vnitřní pletiva před poškozením a nadměrným slunečním zářením. Často obsahují i chlorofyl a podílejí se na fotosyntéze.
Litofytické orchideje: Rostou na skalách a kamenech.

🍃 Stonek a listy

Stonky orchidejí mohou být monopodiální nebo sympodiální.

Monopodiální růst: Stonek roste z jediného vrcholového pupenu a listy vyrůstají střídavě po stranách. Příkladem je rod Phalaenopsis nebo Vanda.
Sympodiální růst: Rostlina vytváří sérii postranních výhonů, které po určité době ukončí růst a vytvoří květenství. Nový výhon pak vyrůstá z báze toho předchozího. U mnoha sympodiálních orchidejí (např. Cattleya, Dendrobium) jsou stonky ztlustlé a tvoří tzv. pseudohlízy, které slouží jako zásobárny vody a živin.

Listy jsou obvykle jednoduché, střídavé, s paralelní žilnatinou. Mohou být kožovité, dužnaté nebo tenké a jejich tvar a velikost se liší v závislosti na prostředí.

🌸 Květ

Květ je nejcharakterističtějším a nejkomplexnějším orgánem orchidejí. Je zygomorfní (souměrný podle jedné osy). Skládá se z:

Tří vnějších okvětních lístků (sepaly): Obvykle jsou si podobné a barevné.
Tří vnitřních okvětních lístků (petaly): Dva postranní jsou si podobné, ale třetí, spodní, je výrazně odlišný a nazývá se pysk (labellum). Pysk je často největší, nejbarevnější a nejvýraznější částí květu. Slouží jako přistávací plocha pro opylovače a láká je tvarem, barvou, vůní nebo produkcí nektaru.
Sloupek (gynostemium): Jedná se o unikátní strukturu vzniklou srůstem čnělky, blizny a tyčinek. Na jeho vrcholu se nachází pylová zrna slepená do útvarů zvaných brylky (pollinia).

🐝 Opylování

Strategie opylování u orchidejí patří k nejrafinovanějším v rostlinné říši. Mnoho druhů je specializováno na jediný druh opylovače, což může být hmyz (včely, vosy, motýli, můry, mouchy), ptáci (např. kolibříci) nebo vzácně i netopýři.

Některé z fascinujících strategií zahrnují:

Potravní lákadla: Produkce nektaru, často ukrytého hluboko v ostruze, aby se opylovač musel dotknout sloupku.
Sexuální mimikry: Květy některých rodů (např. evropský tořič) napodobují vzhled a vůni samiček určitého druhu hmyzu. Samečci se pak snaží s květem pářit (tzv. pseudokopulace) a přitom na sebe nalepí nebo předají brylky.
Pasti: Pysk některých orchidejí, jako je střevíčník (Cypripedium) nebo Paphiopedilum, je přeměněn v past, do které hmyz spadne. Jediná cesta ven vede kolem blizny a brylek.
Vůně: Některé orchideje lákají opylovače silnou vůní, která může být příjemná (jako u rodu Cattleya) nebo může napodobovat hnijící maso, aby přilákala mouchy (rod Bulbophyllum).

🌱 Semena a rozmnožování

Po opylení se vyvíjí plod, kterým je tobolka. Ta obsahuje obrovské množství velmi malých, prachových semen (u některých druhů až několik milionů v jedné tobolce). Semena postrádají endosperm (zásobní pletivo) a jsou proto pro vyklíčení zcela závislá na symbióze se specifickými mikroskopickými houbami. Tento vztah se nazývá mykorhiza. Houba poskytuje semeni potřebné živiny pro počáteční růst, dokud si rostlinka nevytvoří vlastní kořeny a listy a nezačne s fotosyntézou.

🌍 Rozšíření a ekologie

Orchideje mají kosmopolitní rozšíření, což znamená, že se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Největší biodiverzita se nachází v tropických oblastech, zejména v horských mlžných lesích And v Jižní Americe a v jihovýchodní Asii.

Vyskytují se v široké škále biotopů, od tropických deštných pralesů přes savany, stepi, rašeliniště až po tundru. V České republice roste přibližně 60 druhů orchidejí, všechny jsou terestrické a patří mezi chráněné nebo ohrožené druhy. Mezi známé české zástupce patří vstavač kukačka, střevíčník pantoflíček nebo prstnatec májový.

Většina tropických druhů jsou epifyty, které rostou v korunách stromů, kde mají lepší přístup ke světlu. Tento způsob života jim umožňuje uniknout konkurenci jiných rostlin na zemi.

⚙️ Pěstování a využití

🏡 Pěstování

Pěstování orchidejí je celosvětově rozšířeným koníčkem. Díky moderním hybridizačním technikám a metodám umělého množení (in vitro) je dnes dostupná široká škála druhů a kříženců, kteří jsou přizpsobeni podmínkám v bytech.

Mezi nejčastěji pěstované rody patří:

Phalaenopsis (můrovec): Nejoblíbenější a nejsnáze pěstovatelná orchidej, ideální pro začátečníky. Vyžaduje rozptýlené světlo a pokojovou teplotu.
Cattleya (katleja): Známá svými velkými, voňavými a barevnými květy. Vyžaduje více světla než Phalaenopsis.
Dendrobium: Velmi rozmanitý rod s různými nároky na pěstování.
Cymbidium (člunatec): Často pěstováno pro řezané květy, vyžaduje chladnější podmínky.
Paphiopedilum (střevíčníkovec): Známý svými květy ve tvaru střevíčku, preferuje stinnější stanoviště.

Základem úspěšného pěstování je pochopení přirozeného prostředí daného druhu. Většina epifytických orchidejí se pěstuje ve vzdušném substrátu (např. borová kůra, rašeliník, kokosové čipsy), který nezadržuje přebytečnou vodu a umožňuje kořenům dýchat.

🍴 Využití

Potravinářství: Nejvýznamnějším produktem je vanilka, získávaná z fermentovaných tobolek druhu Vanilla planifolia. Je to jedno z nejdražších koření na světě. V Turecku a na Blízkém východě se z hlíz některých zemních orchidejí (rody Orchis, Anacamptis) vyrábí moučka zvaná salep, která se používá k přípravě tradičního nápoje a zmrzliny.
Květinářství: Orchideje jsou velmi ceněny jako řezané květiny (např. Cymbidium, Vanda) a jako hrnkové rostliny. Jsou symbolem luxusu, krásy a lásky.
Tradiční medicína: V některých kulturách se části orchidejí používají v tradičním léčitelství, například v tradiční čínské medicíně.

💡 Zajímavosti a rekordy

Největší orchidejí na světě je Grammatophyllum speciosum, známá jako tygří orchidej. Může vážit až dvě tuny a vytvářet obrovské trsy.
Nejmenší orchideje patří do rodu Platystele, jejich květy jsou menší než 1 mm.
Orchidej Gastrodia agnicellus, objevená na Madagaskaru, byla v roce 2020 označena za "nejošklivější orchidej na světě". Nemá listy a neprovádí fotosyntézu.
Některé orchideje kvetou jen několik hodin, zatímco květy rodu Phalaenopsis mohou na rostlině vydržet i několik měsíců.
Darwinova orchidej (Angraecum sesquipedale) z Madagaskaru má ostruhu s nektarem dlouhou až 30 cm. Charles Darwin předpověděl existenci můry s dostatečně dlouhým sosákem, aby ji mohla opylovat, což bylo potvrzeno až o desítky let později objevením lišaje Xanthopan morganii praedicta.

📖 Pro laiky

Epifyt: Rostlina, která roste na jiné rostlině (např. na kmeni stromu), ale nebere jí živiny. Používá ji pouze jako oporu, aby se dostala blíže ke světlu.
Pysk (Labellum): Speciálně upravený okvětní lístek květu orchideje, který je obvykle největší a nejbarevnější. Slouží jako "přistávací dráha" pro hmyz.
Sloupek (Gynostemium): Unikátní orgán uprostřed květu, který vznikl srůstem samčích (tyčinky) a samičích (pestík) částí.
Mykorhiza: Životně důležité partnerství (symbióza) mezi kořeny rostliny a houbou. U orchidejí je nezbytná pro klíčení semen, protože houba dodává malému semínku výživu.
Pseudohlíza: Ztlustlá část stonku u některých druhů orchidejí (např. Cattleya). Funguje jako zásobárna vody a živin, podobně jako cibule u tulipánu. Pomáhá rostlině přežít období sucha.
Velamen: Speciální houbovitá vrstva na povrchu vzdušných kořenů epifytických orchidejí. Chová se jako houba – rychle nasaje vodu a chrání kořen.

Šablona:Aktualizováno