Rakousko-uherské vyrovnání

Rozbalit box

Obsah boxu

Rakousko-uherské vyrovnání (německy Österreichisch-Ungarischer Ausgleich, maďarsky Osztrák–magyar kiegyezés), často označované jen jako vyrovnání (Ausgleich, kiegyezés), byl klíčový ústavní akt z roku 1867, který transformoval unitární Rakouské císařství v duální monarchii Rakousko-Uhersko. Tento kompromis udělil Uhersku vnitřní suverenitu a postavil ho na roveň s rakouskou částí říše. Vznikl tak státní útvar složený ze dvou rovnoprávných částí – Předlitavska (Rakouska) a Zalitavska (Uherska) – spojených osobou panovníka a společnými ministerstvy zahraničí, války a financí. Vyrovnání bylo přímou reakcí na oslabení habsburské monarchie po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866 a ukončilo období maďarského pasivního odporu po potlačení revoluce v letech 1848–1849.

Ačkoliv vyrovnání stabilizovalo monarchii na dalších 50 let, hluboce zklamalo ostatní neněmecké a nemaďarské národy, zejména Slovany (Češi, Slováci, Poláci, Chorvati, Slovinci, Srbové), kteří usilovali o podobné postavení nebo federalizaci říše. Tento dualismus, který upřednostnil pouze dva národy, se stal jedním z hlavních zdrojů vnitřního napětí, jež nakonec přispělo k rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918.

📜 Historické pozadí

Cesta k vyrovnání byla dlouhá a složitá, formovaná revolučními událostmi, vojenskými porážkami a neúspěšnými pokusy o centralizaci moci.

🇭🇺 Revoluce 1848 a Bachův absolutismus

Revoluční vlna roku 1848 zasáhla i habsburskou monarchii. V Uhrách vedla k vyhlášení tzv. březnových zákonů, které Uhersku zaručovaly vlastní vládu a širokou autonomii. Snahy Maďarů o úplnou nezávislost však byly vojensky potlačeny s pomocí ruské armády v roce 1849. Následovalo období tvrdé centralizace a represí, známé jako neoabsolutismus Alexandra Bacha. Uhersko bylo rozděleno na několik správních obvodů, byla zrušena jeho historická ústava a zavedena němčina jako jediný úřední jazyk. Maďarská politická elita v čele s Ferencem Deákem reagovala politikou pasivního odporu – odmítala spolupracovat s vídeňskou vládou, bojkotovala volby a neplatila daně.

📉 Oslabení Rakouska a konec absolutismu

Bachův centralistický model se ukázal jako neudržitelný. Státní bankrot a především drtivá porážka v bitvě u Solferina v roce 1859 proti Francii a Sardin-Piemontu donutila císaře Františka Josefa I. k ústupkům. Bach byl odvolán a císař se pokusil o reformu říše.

• Říjnový diplom (1860) sliboval obnovení historických zemských práv a federalistické uspořádání. To však narazilo na odpor německých liberálů, kteří prosazovali centralismus.
• Únorová ústava (1861) zavedla centralizovaný parlament (Říšská rada) ve Vídni, což Maďaři kategoricky odmítli a na jednání rady nevyslali své zástupce. Pasivní odpor pokračoval.

Klíčovým zlomem byla prohraná Prusko-rakouská válka v roce 1866. Porážka v bitvě u Hradce Králové znamenala pro Rakousko nejen ztrátu Benátska, ale především definitivní vyloučení z procesu sjednocování Německa pod vedením Pruska. Oslabená a mezinárodně izolovaná monarchie si již nemohla dovolit ignorovat maďarské požadavky. Císař František Josef I. byl nucen zahájit seriózní jednání s maďarskou opozicí.

⚙️ Hlavní principy vyrovnání

Jednání vedl na rakouské straně kancléř Friedrich Ferdinand von Beust a na maďarské straně Ferenc Deák a Gyula Andrássy. Výsledkem byl soubor zákonů, které radikálně přeměnily strukturu státu.

🇦🇹 Předlitavsko a 🇭🇺 Zalitavsko

Monarchie byla rozdělena na dvě rovnoprávné, státoprávně samostatné části, jejichž symbolickou hranici tvořila řeka Litava (německy Leitha):

• Předlitavsko (oficiálně Království a země na říšské radě zastoupené): Zahrnovalo rakouské, české a haličské země, Dalmácii, Istrii a další. Hlavním městem byla Vídeň.
• Zalitavsko (oficiálně Země svaté Štěpánské koruny uherské): Zahrnovalo vlastní Uhersko, Sedmihradsko, Chorvatsko-Slavonii a město Fiume. Hlavním městem byla Budapešť.

Každá část měla vlastní:

• Parlament (Říšská rada ve Vídni, Uherský sněm v Budapešti)
• Vládu (předsedu vlády a ministry)
• Ústavu a právní řád
• Správní systém a soudnictví

👑 Společné záležitosti

Obě části monarchie spojovala osoba panovníka, který byl zároveň císařem rakouským a apoštolským králem uherským. Společné zůstaly pouze tři klíčové oblasti, spravované tzv. c. a k. (císařskými a královskými) ministerstvy: 1. Ministerstvo zahraničních věcí a císařského domu: Zajišťovalo jednotnou zahraniční politiku a diplomacii. 2. Ministerstvo války: Spravovalo společnou armádu a námořnictvo. 3. Ministerstvo financí: Jeho úkolem bylo pouze financování obou výše zmíněných ministerstev a správy Bosny a Hercegoviny (po její okupaci v roce 1878).

🏛️ Delegace a finanční kvóty

Pro schvalování rozpočtu společných ministerstev byl vytvořen systém delegací. Každý parlament (vídeňský i budapešťský) volil 60člennou delegaci. Tyto delegace zasedaly odděleně (střídavě ve Vídni a Budapešti) a komunikovaly písemně. Pouze v případě neshody se scházely na společném zasedání, kde se hlasovalo bez rozpravy.

Finanční podíl obou částí na společných výdajích (tzv. kvóta) se obnovoval každých deset let. Původně bylo stanoveno, že Předlitavsko bude hradit 70 % a Zalitavsko 30 % nákladů. Jednání o obnově kvót byla pravidelně zdrojem politických krizí.

Dále existovala celní a obchodní unie, která zajišťovala jednotný trh.

🌍 Důsledky vyrovnání

Vyrovnání mělo pro monarchii dalekosáhlé a rozporuplné dopady.

✔️ Stabilizace a hospodářský rozkvět

Z krátkodobého hlediska vyrovnání nepochybně zachránilo habsburskou říši před rozpadem. Ukončilo dlouholetý konflikt s Maďary a stabilizovalo vnitřní politickou situaci. Monarchie si udržela postavení evropské velmoci. Následující desetiletí, známá jako Gründerzeit, byla obdobím mimořádného hospodářského, průmyslového a kulturního rozvoje v obou částech říše. Budapešť se proměnila v moderní metropoli, která mohla konkurovat Vídni.

❌ Zklamání ostatních národů

Největším negativem vyrovnání bylo naprosté ignorování státoprávních aspirací ostatních národů, především Slovanů.

• Češi: Česká politická reprezentace v čele s Františkem Palackým a F. L. Riegrem vnímala dualismus jako zradu a porušení historických práv Zemí koruny české. Jejich snahy o dosažení podobného postavení v rámci trialistické monarchie (Rakousko-Uhersko-Česko) vyvrcholily v roce 1871 jednáním o tzv. fundamentálních článcích, které však císař pod tlakem německých liberálů a maďarských politiků odmítl podepsat. To vedlo k dlouhému období české pasivní rezistence.
• Slováci, Rumuni, Srbové v Uhrách: Pro nemaďarské národy v Zalitavsku znamenalo vyrovnání začátek éry tvrdé maďarizace. Uherská vláda systematicky potlačovala jejich jazyková, kulturní a politická práva.
• Jihoslované: Chorvati získali v rámci Uher určitou autonomii prostřednictvím chorvatsko-uherského vyrovnání (1868), ale jejich postavení bylo nesrovnatelně slabší než maďarské. Myšlenka sjednocení jižních Slovanů (Jugoslávie) se stávala stále silnější a byla vnímána jako hrozba pro integritu monarchie.

Dualistická koncepce tak zakonzervovala nadvládu Němců v Předlitavsku a Maďarů v Zalitavsku a vytvořila hluboké příkopy mezi národy, které se staly jedním z hlavních důvodů zániku monarchie.

💥 Zánik a odkaz

Rakousko-uherské vyrovnání platilo až do zániku monarchie v říjnu 1918 v důsledku porážky v první světové válce. Národnostní rozpory, které dualismus nedokázal vyřešit, ale naopak prohloubil, se během války plně projevily. Jednotlivé národy monarchie využily válečné porážky k vyhlášení vlastních nezávislých států (Československo, Maďarsko, Rakousko) nebo k připojení k již existujícím státům (Polsko, Rumunsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců).

Vyrovnání z roku 1867 je dnes hodnoceno jako pragmatický, ale krátkozraký pokus o záchranu nadnárodní říše v éře rostoucího nacionalismu. Stabilizovalo sice stát na dvě generace, ale za cenu popření práv většiny jeho obyvatel, čímž zaselo sémě jeho budoucího zániku.

🤔 Pro laiky

Představte si velkou firmu (Rakouské císařství), která má dvě velmi silné a hašteřivé divize: rakouskou a maďarskou. Maďarská divize po velkém sporu (revoluce 1848) odmítá spolupracovat a bojkotuje veškerá rozhodnutí centrály. Firma kvůli tomu slábne a prohrává v konkurenčním boji (války v Itálii a s Pruskem).

Generální ředitel (císař František Josef I.) si uvědomí, že takto to dál nejde. Proto v roce 1867 uzavře s šéfem maďarské divize (Ferenc Deák) dohodu – vyrovnání.

• Firma se přejmenuje na "Rakousko-Uhersko a.s.".
• Obě divize (rakouská a maďarská) si odteď budou řídit své vnitřní záležitosti (vláda, zákony, úředníci) zcela samy.
• Společný zůstane jen generální ředitel (panovník), oddělení pro vztahy se zahraničím (ministerstvo zahraničí) a firemní ochranka (armáda).
• Na provoz těchto tří společných oddělení se obě divize budou skládat podle dohodnutého poměru (kvóty).

Problém byl v tom, že ve firmě pracovaly i další menší, ale důležité týmy (Češi, Poláci, Chorvati atd.), které doufaly, že také dostanou více samostatnosti. Tato dohoda je ale úplně obešla a nechala je podřízené buď rakouské, nebo maďarské divizi. Cítily se podvedené a jejich nespokojenost postupně rostla, až celá firma o 50 let později zkrachovala.

Šablona:Aktualizováno